Astronauti.cz: Grand Canyon a tajemství egyptské jeskyně - 2.díl

Jistě není třeba nikomu představovat největší perlu amerického středozápadu, národní park Grand Canyon. Každoročně ho navštíví přes pět milionů turistů a tak by snad nikoho ani ve snu  nenapadlo, že na tak frekventovaném místě může být ještě něco tajemného. Ovšem opak je pravdou pokud vezmeme v úvahu, že většina z těchto návštěvníků stráví v parku průměrně tři hodiny a to na několika vyhlídkách především na jižní straně ( South rim ). Další skutečností je, že obrovská část území je nepřístupná, velice málo prozkoumaná a na některé lokality je dokonce “ zakázaný “ vstup jak pro turisty, tak i pro samotné zaměstnance parku. No a nakonec nelze přehlédnout také fakt, že po stovky let zde mají svou posvátnou půdu indiánské kmeny, a to i v dnešní době. 

Expedice, která se nikdy neuskutečnila

O co tedy v Grand Canyonu jde? Vše se týká jedné události, která se stala před zhruba sto lety. 5.dubna roku 1909 se na titulní stránce novin Arizona Gazette objevil článek o archeologické expedici do Grand Canyonu, kterou financoval Smithsonian Institut a jejímž výsledkem bylo objevení egyptských artefaktů, podzemních prostor a dokonce mumií ( viz první díl ). Pátý duben je velice blízko prvnímu, nabízí se tedy otázka zda nejde o aprílový žertík vydavatelů novin, ale na druhou stranu pětka není jednička. Od té doby se po jakýchkoliv dalších informacích jakoby slehla zem a to je prakticky vše co dnes víme. Jedno je však nutné zdůraznit hned na začátku. Nikdo nikde neřekl, že se našla egyptská jeskyně, tento výraz vznikl v průběhu let  na základě spekulování nejrůznějších dobrodruhů a badatelů a samotní autoři pouze přirovnali nález k egyptské, či tibetské kultuře. 

Původní příběh je o tom, že tým výzkumníků našel podzemní síť tunelů vysoko nad hladinou řeky Colorado, kde se nacházely starodávné artefakty, sochy a mumie. Zpráva v novinách je sice od anonymního autora, což je poněkud podezřelé, ale na druhou stranu zmiňuje jména některých účastníků expedice jako je například profesor S.A.Jordan a cestovatel G.E.Kinkaid. Taková zpráva by nepochybně způsobila naprostou senzaci nejen v odborných kruzích, ale hlavně by se na jejím základě musely přehodnotit určité historické skutečnosti o tom, kdo vlastně objevil Ameriku. A zde nastávají první nesnáze. Přestože novinový článek je reálný a naprosto jasně popisuje zapojení Smithsonian Institutu do této akce, samotná organizace dodnes kategoricky odmítá jakoukoliv spojitost s touto “ pohádkou “. To samozřejmě nahrává do noty nejrůznějším konspiračním teoriím o utajování důkazů. Nejjednodušším řešením v takovém případě je  pokusit se zjistit informace přímo u zdroje a tak se badatel a autor mnoha knih David H.Childress z World Explorer Clubu rozhodl věc prozkoumat osobně. Kontaktoval Smithsonian Institut ve Washingtonu v naději, že snad na povrch proniknou alespoň nějaké informace. Po krátké rozmluvě s operátorem byl přesměrován na jednoho z archeologů pracujících pro institut. Poté, co se žena představila, jí pan Childress slušně vysvětlil svůj problém, že se snaží vyšetřit příběh z roku 1909 o jeskyni v Grand Canyonu.  

“ První věc, kterou Vám musím říci, než se pustíme dále je, že žádné egyptské artefakty se nikdy nenašly v Severní ani Jižní Americe. Proto mohu prohlásit, že Smithsonian Institut nemohl být nikdy zapojen do žádných takových vykopávek “, řekla vědecká pracovnice.

Přestože bylo tedy příjemné mluvit s někým z této organizace alespoň po telefonu, v žádném případě to nepomohlo naší věci. Opět jsme se nic nedozvěděli. Navíc se celá záležitost stala ještě záhadnější, když na jednu žádost z roku 2000 institut odpověděl, že: 

“ Smithsonian Institut obdržel mnoho otázek k článku z 5.dubna 1909 v Arizona Gazette a lidech jako G.E.Kinkaid a jejich objevu obrovské podzemní jeskyně v Grand Canyonu......Smithsonian Department of Anthropology prohledal svůj archív a nenašel jedinou zmínku jak o profesoru Jordanovi, panu Kinkaidovi, anebo ztracené egyptské civilizaci v Arizoně. I přesto, příběh je stále publikován v knihách a časopisech “.  

Informační guláš 

Takže ani profesor Jordan, ani pan Kinkaid neexistovali a vše je jen pouhý výmysl? Není to tak jednoduché. 12.března stejného roku totiž stejné noviny informují o předchozích aktivitách pana Kinkaida: “ G.E. Kinkaid přijel do Yumy a je původem z Lewistonu ve státě Idaho. Dorazil po dlouhé cestě z Green River ve Wyomingu a absolovoval celou trasu po řece Colorado. Je druhým mužem, který tuto cestu zdolal a přijel v malém skifu. Cestou stavěl a prozkoumával okolní krajinu.....” Článek popisuje další detaily jeho putování a nevypadá to nijak jinak než naprostý fakt, že tato osoba byla reálná. Navíc v závěru textu se uvádí, že: “ určité zajímavé archeologické objevy byly učiněny a cesta byla tak zajímavá, že se ji pan Kinkaid chystá příští zimu zopakovat v doprovodu svých přátel “. Ani ne o měsíc později stejný magazín pokračoval ve svém hlášení a Kinkaid tentokrát o něco podrobněji popisoval konkrétní nálezy. 

Jak již bylo řečeno, to je v podstatě vše co víme, ale je dost možné, že tento “ Kinkaid “ opravdu existoval. Hledal v oblasti údajně minerály, což by také dávalo smysl, protože se zde nachází celá řada nerostů. Zajímavostí je, že možná právě proto ( nebo snad z jiného důvodu? ) v roce 1908 prezident Roosevelt prohlásil oblast v okolí řeky Colorado za National Forest, což znamená zákaz těžby minerálů a jiných podobných aktivit. Shodou okolností k tomu došlo ve stejný rok expedice, jelikož ta se uskutečnila samozřejmě dříve, než byl publikován článek v Arizona Gazette.

Celá záležitost může být propracovaný podvod, ale kdo je autorem? Článek poměrně detailně popisuje expedici a zmiňuje asistenci takové organizace jako je Smithsonian Institut, což by za určitých okolností mohl být také velký risk pro samotné vydavatele dělat si legraci z takového jména. Nemohu se zbavit pocitu, že na celé věci přeci jen může být něco pravdy, protože to není poprvé, co se jméno Smithsonian Institutu objevuje ve spojitosti s kontroverzními nálezy. Ono by to v podstatě dávalo dobrý smysl takovou věc utajit. Určitě by to bylo jednodušší, než předělávat již velmi dobře zažité dogma o historii, a to nejen Ameriky. Badatel Jack Andrews, který se touto kauzou zabývá již mnoho let také tvrdí, že na příběhu může být něco pravdy. Tvrdí, že zná přibližnou lokalitu údajných podzemních prostor již od roku 1972, ale zároveň přiznává, že přesné místo vstupu do jeskynního systému se mu ještě nepodařilo najít. Udává jen, že místo zřejmě stále existuje v rozmezí nějakých šesti mil na řece Colorado na hranici Marble kaňonu a indiánské rezervace Navajo. 

Tímto způsobem se tedy asi nikam nedostaneme, jedině, že by někdo důležitý promluvil, nebo se objevily další dokumenty potvrzující, nebo vyvracející tuto historku . Uplynulo již mnoho let od té doby a příběh stále koluje v záhadologických kruzích, nic víc, nic míň.

Možná, že je ale třeba se na celou záležitost dívat z širšího hlediska, protože existují další zajímavé skutečnosti bez ohledu na to jestli pan Jordan a Kinkaid existovali, nebo ne. Tyto souvislosti se totiž nepřímo a možná zdánlivě tohoto tématu týkají a když si poskládáme tyto informace dohromady jako puzzle, vyjde nám z toho velice zajímavý obrázek, který vůbec není tak vzdálený případné realitě. 

Zmatení objevitelé 

Geologie národního parku Grand Canyon je sama o sobě fascinující a je skutečností, že zde nacházíme mnoho nejrůznějších děr, kaňonů, výklenků a nejrůznějších útvarů, které voda a eroze vytvořila za miliony let. Není tedy divu, že ano, nachází se zde i mnoho jeskyní. Asi jednou z nejznámějších je Stanton cave, která je někdy možná záměrně zveřejňována jako údajná “ egyptská jeskyně “. Bohužel tomu tak není. Sice se v ní našli různé artefakty, ale ty náleží výhradně místním indiánům. Mnoho jeskyní je objevováno trampy a turisty, alespoň těmi otrlejšími, kteří se tu a tam vydají do rozsáhlého systému turistických tras. Nejoblíbenější obalstí je Ninety four mile creek a Trinity creek. Jak řekl jeden ranger-správce:  

“ některé oblasti parku jsou velmi vzdálené a máme o nich jen málo znalostí. V podstatě je hlídáme velmi zřídka, jsou i málo navštěvované “.

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že mnoho míst nese jména egyptských, řeckých, čínských a hunduistických bohů. Náhoda? Nikdo neví pořádně proč, protože pojmenování těchto skalních útvarů je zahaleno tajemstvím stejně tak jako celá oblast amerického středozápadu. Jména jako Isis Temple, Osiris Temple, Tower of Set, Tower of Ra, Horus Temple, Cheops pyramid, Buddha Cloister, Buddha Temple, Shiva Temple a mnoho dalších vzbuzují až mrazení v zádech. David Childress byl také fascinován tímto pojmenováním a tak kontaktoval státního archeologa v Grand Canyonu a bylo mu řečeno, že : 

 “ dřívější objevitelé měli zkrátka rádi egyptská a jiná jména, ale je prý pravda, že mnoho z těchto zvláštně pojmenovaných míst se nachází v “ zakázaných zónách “ kam nikdo nesmí z důvodu nebezpečného terénu “. 

Tato místa jsou opravdu i v současné době nepřístupná a každý návštěvník si tyto údaje může ověřit ať už pouhým prostudováním turistické mapy, nebo dotazem v místním návštěvnickém centru. Můžeme tak opět jen spekulovat jaké byly záměry původních objevitelů a proč zvolili taková pojmenování, přestože by se to dalo vysvětlit také skutečností, že v té době na světě panovala jakási posedlost vším egyptským. Opět tedy náhoda? Kdo ví....Je však potřeba se trochu ponořit do vzdálenější historie. Oficiální stanovisko je, že jedním z prvních obyvatel této oblasti byli indiáni Anasazi, kteří se postupem let vypracovali na velmi dokonalou společnost s vlastním stylem keramiky, pokročilými zemědělskými metodami a unikátním způsobem ubytování, které známe jako “ pueblo “. Nejen oni, ale mnoho dalších národů pohřbívalo své mrtvé v jeskyních, které se často nacházejí vysoko nad okolním terénem ve skále, především pokud jsou natočeny směrem k zapadajícímu Slunci. Proč by tedy Grand Canyon měl být vyjímkou? Z pohledu skeptika, kterým nejsem, je možné usoudit, že pokud expedice byla skutečná a opravdu se něco našlo, mohli to být zkrátka pozůstatky dávných Anasazi, včetně jejich pohřbených předků. Je třeba se na věci občas dívat také střízlivě. Nicméně i v tomto případě narážíme na komplikace, protože podle dostupných informací, neznali původní indiáni mumifikaci svých zesnulých v egyptském stylu. Pan Kinkaid bohužel nepopisuje konkrétně vzhled mumií, které se našly takže se klidně mohlo jednat o pouhé pozůstatky domorodých indiánů narozdíl od senzačních tibetských, nebo egyptských mumií. Samotná historie Anasazi by vydala na několik knih a je propletena mnoha záhadami, jelikož se dochovalo velice málo o těchto prapředcích dnešních amerických indiánů. Daleko zajímavější jsou však informace přicházející od jiného kmene dodnes žijícího v oblasti Grand Canyonu. 

Legendy, nebo fakta? 

Není snad zajímavější téma, co se týká amerických indiánů, než historie národa Hopi. Svým jedinečným způsobem se tento kmen jakoby odlišuje od všech ostatních, už jen tím, že se vlastně o kmen jako takový moc nejedná. Národ Hopi se vždy skládal z velkého množství klanů, které přišly z různých míst. Jejich legendy a tradice jsou pro mnohé šokující a jejich jazyk je také slušnou záhadou. Bohužel dnešní trend naší společnosti má stále více na svědomí postupné zanikání jejich pradávných znalostí a příběhů. Jedna z nejznámějších legend hovoří o době kdy: 

předchůdci dnešních Hopi žili v podzemním světě v oblasti dnešního Grand Canyonu až do doby, kdy nastala neshoda mezi dobrem a zlem. Lidmi jednoho srdce a lidmi dvou srdcí. Jejich náčelník Machetto rozhodl opustit podzemí. Bohužel nevěděli kudy a tak Machetto přinutil růst strom tak vysoko až udělal díru ve stropě a “ lidé jednoho srdce “ vylezli nahoru. Usadili se v okolí červené řeky - dnešní Colorado a pěstovali kukuřici a obilí. Vyslali posla do Chrámu Slunce, aby zajistil mír, hojnost a déšť pro lidi jednoho srdce, ale nikdy se nevrátil. Dodnes je možné vidět muže vzhlížející ze střech domů směrem ke Slunci v naději, že se posel vrátí. Až se vrátí, jejich půda a starodávná sídliště jim budou navrácena. To je tradice.

Pasáž o podzemí je však přinejmenším zajímavá. Ještě zajímavější je skutečnost, že jiná legenda hovoří o tom, že některé původní klany přišli do posvátné země z takových dálek jako jsou ostrovy v Tichém oceánu a Evropa. Především ta evropská spojitost je velice zajímavá, protože oni sami hovoří konkrétně o oblasti kolem dnešního Blízkého a Středního východu. Mohl to být Egypt? Náhle se zdá, že určité informace do sebe docela dobře zapadají a je potřeba zdůraznit, že takovéto legendy jsou často jen otázkou výkladu. Zatímco oficiální archeologie většinou tyto příběhy bere jako pouhou fantazii a mýty, existuje mnoho badatelů, kteří přikládají takovým legendám reálný historický podklad. Nebudeme se v tomto případě pouštět do mimozemských teorií, přestože i ty jsou zahrnuty v Hopi legendách, ale nahlédneme do vynikající knihy Garyho Davida The Orion Zone - ancient star cities of the american southwest. Toto je naprosto fascinující dílo, kde se můžeme podrobně dočíst o “ alternativní “ historii amerických indiánů, která sahá tisíce let do minulosti.  

“ potopa zahubila mnoho lidí, kteří sem přišli, ale pár jich přežilo. Byli potomci něčeho velkého. Vždycky tomu tak je, že někteří přežijí, kromě těch, kteří byli zničeni, zapomenuti. Ale tito Hopi lidé si uvědomují, že přišli přes oceán a přistěhovali se sem. A nikdy nezapoměli svou víru. “

 

Homer Cooyama, Kykotsmovi, Arizona

Pan David ve své knize velice detailně popisuje neuvěřitelnou podobnost ústních legend národa Hopi a některých egyptských. Podařilo se mu též poměrně přesvědčivě vypátrat souvislost s rozmístěním indiánských sídlišť a vesnic se zrcadlovým obrazem souhvězdí Orion, tak jak na stejný fakt v případě planiny v Gíze upozornil Robert Bauval. Tři hlavní pyramidy korespondují s obrazem tří hvězd v Orionu v období před zhruba 12 000 lety. Stejná situace se odehrává v oblasti Grand Canyonu, kde mají tři hlavní vesnice národa Hopi, vybudované na stolových horách, stejné rozmístění. A nejen to. Ostatním bodům v souhvězdí Orion odpovídají na pozemském protějšku i další puebla a posvátná indiánská místa. Jinými slovy každá hlavní hvězda tohoto souhvězdí má svůj pozemský protějšek. Poměry jednotlivých vzdáleností mezi těmito místy jsou téměř perfektně dodrženy. Už tento samotný fakt se zdá být příliš neuvěřitelný, aby to byla jen náhoda. Ale to není vše. Graham Hancock a Robert Bauval ve své knize The Message of the Sphinx popisují kromě jiného kosmickou cestu krále Horuse ( syna Slunce ) do podsvětí: “ Nachází se teď u brány do Rostau a vstupuje do páté dimenze ( hodiny ) Duatu. Jsou mu dány na výběr dvě cesty, jedna po zemi a druhá po vodě “. V případě Egypta máme štěstí, že se zachovalo mnoho písemných záznamů ve formě hieroglyfů a na papyrusech, ale v případě Hopi se musíme spokojit s ústní tradicí, pokud pomineme skalní malby. V jedné z vizí popisuje staršina-pozorovatel Slunce z Hopi vesnice Oraibi Don C.Talayesva cestu do “ místa vynoření - place of emergence “ z Třetího světa do současného Čtvrtého. Tato lokalita měla být přesně na území dnešního Grand Canyonu na jednom z travertinových dómů. Do dnešní doby se na tomto místo každoročně pořádají posvátné indiánské rituály. Talayesva popsal svůj příběh poté co smrtelně onemocněl a prošel šamanskou cestu do duchovního světa. Za povšimnutí též stojí, že Hopi výraz pro “ halucinaci, nebo mystickou vizi “ je tu’at, což zní až neuvěřitelně podobně egyptskému Duat - imaginárnímu posmrtnému světu. Popisuje také konfrontaci s Pánem smrti, v tomto případě jde o verzi Hopi boha Masau’u ( indiánský ekvivalent Osirise ), který ho pronásleduje. Každopádně, stejně tak jako egyptské putování do Duatu, má i putování Hopi do posmrtného světa Maski ( Dům smrti ) dvě cesty. Jednu po zemi a druhou po vodě. Další náhoda?  Další zajímavou ústní tradici přinesl Jasper Poola z První hory ( First mesa ): 

“ Někteří Hopi mi řekli například, že původní sipapuni ( pupek světa ) byl v Egyptě, Indii, nebo Jerusalému - to je někde ve Starém světě “.

To také naznačuje pravděpodobně širší spektrum migrace původních Hopi indiánů, než se doposud považovalo za možné. Neuvěřitelné podobnosti nacházíme též v jazyce samotném. Například Hopi slovo sohu znamená “ hvězda, ale v jejich náboženském systému jsou hvězdy přirovnávány k nadpřirozeným bytostem, především pak v souvislosti se souhvězdím Orion. V egyptských pyramidových textech je slovo Sahu, které znamená “ hvězdní bohové z Orionu “. Dalším příkladem může být samotný název hlavního boha národa Hopi Masau’u. Tato postava samozřejmě znázorňuje smrt a podsvětí. Hopi slovo mas znamená “ šedý “, zatímco massi znamená “ lidská kostra “. Egyptské slovo maas znamená “ zabít, zavraždit “. Postava Masau’u má v mnoha případech příjemný vzhled pod strašidelnou maskou. V modernějších výkladech se o tomto “ bohu “ mluví také jako o Stvořiteli, nebo Velkém duchu. Je dokonce považován za proroka, který se vrátí v poslední den Čtvrtého světa během třetí velké války. George Hunt Williamson přirovnává tuto Hopi postavu dokonce k Mesiášovi. 

Ještě jeden pozoruhodný příklad obdržel v roce 1968 prominentní odborník na Hopi problematiku Harold Courlander. Louis Numkena starší z osady Moencopi mu řekl: 

“ Můj strýc vyprávěl tento příběh o tom odkud jsme přišli už když jsem byl dítě. Většinu toho příběhu ti nemohu prozradit. Můj strýc mi řekl, abych si to držel pro sebe. Mohu ti ale říct malou část. Řekl, že jsme začali ve městě Jeruzalém. Byl to starý muž, ale stále věděl o tomto Jeruzalémě. Nevím kde to je. Inu, to je místo odkud pocházíme “.

Tyto skutečnosti výrazně naznačují, že přinejmenším některé z klanů Hopi mají kořeny na Blízkém východě a přestože pozdější misionáři navštěvovali indiánské vesnice ve své snaze obrátit místní na křesťanskou víru, v případě vyprávění Numkeny a Talayesvy existují velké pochybnosti o tom, že by tito byli ovlivněni křesťanským učením, protože do těchto klanů se misionářům nepodařilo příliš proniknout, tudíž tito informátoři mají velkou důvěryhodnost. 

Kniha Garyho Davida je přeplněna informacemi a ve výčtu podobností indiánů Hopi, Anasazi s kulturami Blízkého východu bychom mohli pokračovat donekonečna, ale účelem tohoto článku není rozbor této knihy. Jen se při jejím čtení otevírají neuvěřitelné možnosti případných souvislostí s naším příběhem pana Kinkaida a jeho záhadné jeskyně.  

Závěry 

Když se tedy na celou věc díváme nadčasově a nezaujatě, je docela dobře možné, že historka s expedicí a objevenými artefakty může skutečná. Obzvlášť, když si dáme do souvislosti případné dostupné informace z jiných zdrojů, skládanka pak dává smysl. Na druhou stranu nemáme však hmatatelné důkazy ve prospěch příběhu tohoto pana Kinkaida. Na východě státu Arizona se nachází národní monument s názvem Canyon de Chelly. Je zde tzv. Jeskyně mumií, poslední známé místo, které obývali Anasazi, předchůdci dnešních indiánských kmenů jihozápadu USA. Sto metrů nad dnem kaňonu je ve dvou skalních jeskyních zasazeno pueblo s 55 místnostmi. Zde byla také nalezena dvě prehistorická těla a původní expedice Smithsonian Institutu místo nazvala Canyon del Muerto - kaňon smrti. Zde máme prakticky stejný scénář - jeskyně ve skále, komplex místností, mumie, artefakty a dokonce zapojení Smithsonian Institutu do celé záležitosti. Hlavním rozdílem je, že toto místo je veřejně známé a místo pana Kinkaida není. Tato skutečnost tedy na druhou stranu dokazuje, že není nutné za každou cenu hledat senzaci v podobě egyptské, či tibetské přítomnosti v Novém světě a že samotní Anasazi tímto způsobem existovali a máme pro to dostatek důkazů. Nicméně to existenci tajuplné jeskyně v Grand Canyonu ani nevyvrací a pokud se v budoucnosti neobjeví nové informace a důkazy, můžeme zřejmě tuto legendu uzavřít konstatováním - padesát na padesát...

                                            Michael M. Faitl

Toto jsou umělecké náčrty toho, jak by případně mohly vypadat podzemní prostory v Grand Canyonu včetně mapky zhotovené podle dostupných informací a novinového článku 

Reference:  Gary A. David - The Orion Zone

                   David H. Childress - Archeological coverups

                   Philip Coppens - Seeing evidence of ancient  Egypt in the Grand Canyon 

Foto: Michal M. Faitl, crystalinks.com

převzato z webu https://www.astronauti.cz/