BlogSurfing - 5 (Tajemné příběhy)

Vážení čtenáři a čtenářky, jistě jste si povšimli,že v článcích pod názvem "BlogSurfing" vám ukazujeme jiné webové stránky, které nás zaujaly a které vám vřele doporučujeme. Dnešní zajímavé stránky najdete  zde:https://www.esoterikweb.cz/ a v nich zajímavé a poučné informace o  různých záhadách, ale hlavně vlastní zkušenosti a příběhy čtenářů. Právě proto  vám je předkládáme, jako velice zajímavé stránky.Zde je máte na dosah  pokud je již neznáte a můžete je sami navštívit...

LK

               ... několik příběhů  z tohoto webu pro inspiraci....

Černí návštěvníčci

Dobrý den, tenhle příběh se mi stal již před deseti lety, syn byl ještě malý, měl tři roky a byly Vánoce.

Syn spával ve svém pokojíčku a my s manželem v obyváku. Tu noc mě probudily rychlé krůčky mého synáčka. Jak bylo jeho zvykem, počkal, až usneme a přišel spát k nám, protože se v pokojíčku bál. Tentokrát to ale bylo jiné, nepřišel sám....
"Maminko, podívej se, černí chlapečkové jsou tady"
říkal mi syn. Já jsem nic neviděla, ale syn si s někým hrál, ukazoval mi něco v dlaních a evidentě si s někým povídal. V hlavě se mi mihlo, že se syn asi zbláznil, nebo že se mi to zdá. Zkoušela jsem probudit manžela, ale nešlo to.
Aby mi syn dokázal, že chlapečkové jsou skutečně tady, požádal je, at se mi ukážou. Něco a já nevím co, skočilo na stromeček tak, že se celej rozhoupal, baňky o sebe začaly narážet a zvonit a některé větvičky začaly pérovat tak, jakoby na nich někdo skákal, syn seděl na zemi a spokojeně se usmíval a celou tuhle prapodivnou scénu osvětloval měsíc. Věřte mi, že bych to znovu nechtěla zažít. Nakonec chlapečkové pokojně odešli, ale až do ráno jsem nemohla strachy usnout. Pak už k nám chlapečkové nikdy nepřišli. Naštěstí, mám jen jedny nervy....

Jako vlkodlak?

Tento příběh se stal a nemám sebemenší důvod si to vymýšlet.

Jednoho zářijového rána jsem vezl mamku do práce kolem sedmé hodiny ranní. Počasí bylo vlhké, sychravé a lehce zamlžené. Ihned jak jsme minuli přehradu, tak sjíždíme lehce z kopečka, kde se před námi objevuje rovinka, asi 150 m rovná silnice s velkým srázem po pravé straně a dole taková malá obec. Po celé délce této rovinky byly rozmístěny v rozmezí asi 20 metrů kupky pořezaných křovin a stromků, protože to tam prořezávali.
Najíždíme tedy na tu rovinku, před námi lehká mlha a sychravo, jedem asi 40km/h, tedy poměrně pomalu a najednou před námi z poza jedné kupky pořezaného chroští vylézá tak zvláštně pomalou a ladnou chůzí nějaký tvor přímo do silnice a kouká nám přímo do očí. Vypadal jako pes s dlouhým a hustým ochlupením, celý mokrý - dobrá pes, ale byl neobyčejně velký asi jako dospělá srna a když jsme se k němu blížili, jeho pohled byl natolik jasný a pronikavý, až jsem měl z toho husinu na těle a máma taky. Jeho oči vypadaly jako lidské oči a lezl nám přímo pod auto, jako by se chtěl nechat přejet, nebo nás donutit zastavit. Musel jsem tedy strhnout volant a objet ho.
Máma i já jsme v tu chvíli mlčeli, trošku jsem strachy na to šlápnul a až po chvíli jsme se na sebe podívali a 2 hodiny u ní v práci řešili, co to bylo za podivné zvíře, které jsme v životě neviděli. Mě osobně ten tvor připomínal vlkodlaka jako z filmu, ale lezl po čtyřech.
Zpátky jsem jel strachy radši jinou cestou a to mi bylo 25 let, jen tak se něčeho nebojím.

Dodnes nevíme, co to bylo za tvora, někdy se k tomu vracíme a vzpomínáme, jaký to byl nepříjemný, zvláštní a tajemný zážitek.

Koňské duše

Zdravím všechny příznivce záhad, blázny do tajemna a všechny existence, co pročítají tyto bezva stránky. Zatím jsem za svůj život prožil už několik tajemných, až absurdních příhod a situací, nad kterými mi zůstává rozum stát a vím, že příjdou další... to je nevyhnutelné :)

Podělím se s vámi o jednu z nich (nejsem sobec:). Je to asi tak pět let, co jsem chodil do deváté třídy. Byla zrovna extrémně nudná hodina občanské nauky - učitelka předčítala cosi z jakési knihy. Využil jsem toho, že jsem seděl u okna a nudu zabíjel kocháním se výhledem na střechy domů pod okny a na lány polí a lesy v pozadí. Najednou koukám a nestačím se divit!
Z lesa se vynořila zvláštní mlhovina a pekelnou rychlostí se hnala přes pole. Byly to divné, čtyři obláčky bez jasných rysů, ale tvarem a stylem pohybu připomínaly koně. Ale koně to být nemohli, je to absurdní představa - stádo jasně zářících běloušů bez lidského dohledu se prohánějící opravdu neuvěřitelnou rychlostí po krajině. Kdepak, živé koně bych rozhodně poznal (zas tak daleko to nebylo) a tohle se navíc jakoby vznášelo. Napadlo mě, že jsou to třeba nějaké z lesa vypařené mraky, ale byly by neuvěřitelně nízko nad zemí a strašně rychle se přemistující.
Opravdu to vypadalo jako zbloudilé „koňské duše", co neví, kudy a kam pelášit. Upozornil jsem na to kamarády. Ti z toho taky byli taky úplně paf. Chvíli jsme zírali, až se to najednou ztratilo za dalekým lesem...

Uběhly dva roky a já se dozvěděl, že v místech, kde se „to" prohánělo, stály ještě za první republiky koňské kasárny. To mě fakt překvapilo.

A pak, že zvířata nemají duši!

Převzato z: https://www.esoterikweb.cz