Co je pýcha?

Pýcha (též povýšenost, namyšlenost, zpupnost, latinsky Superbia) je vlastnost spočívající v nadhodnocení vlastní osoby. Prakticky všechny etické a náboženské systémy pohlížejí na pýchu negativně. Např. křesťanství ji jmenuje jako první ze sedmi hlavních hříchů a považuje ji za prapůvod všeho zla. Opakem neřesti pýchy je ctnost pokory.

Narkissos

Narkissos - (latinsky Narcissus, řecky Νάρχισσος) je v řecké mytologii syn mořského boha Kéfísa a nymfy Leiropé.^[1][2] nebo synem pastýře Endymióna a bohyně Měsíce Seléné^[3]

Byl to mladík poněkud plachý, ale krásný tak, že mu nadbíhaly ženy, ale i krásné nymfy. On však o žádnou z nich nestál, byl hrdý na svou krásu a dával přednost osamělým toulkám po lesích. Jeho odmítání, domýšlivost a sebeláska popouzely zejména nymfy, takže prosily bohyně Afrodítu i Nemesis, aby ho potrestaly.

Pak se do Narkissa zamilovala nešťastná nymfa Echó, kterou bohyně Héra ze msty zbavila hlasu a odsoudila ji k tomu, že Echó přestala mluvit a opakovala jen poslední slova, která zaslechla od lidí či jiných tvorů (stala se ozvěnou). Osamělá Echó se zoufale zamilovala do krásného Narkissa. Ten však její láskou pohrdal a celé dny jenom pozoroval svůj obraz, který se odrážel na vodní hladině. Trest od bohů na sebe nedal dlouho čekat. Tak se dlouho se nakláněl nad hladinu, až se nakonec ve studánce utopil. Jeho tělo nebylo nalezeno, prý bylo proměněno ve žlutý květ narcisu. V Řecku byl narcis považován za květinu smrti.

Narkissovo jméno je dodnes používáno ve tvaru "narcismus" s významem označujícím samolibost, ješitnou zamilovanost k sobě samému.

Duchovní pýcha je především neoprávněná namyšlenost na něco co víme nebo umíme a hlavně postoj, kdy si o sobě myslíme, že jsme nějak výjímeční oproti jiným. Většinou to cítíme jako jistou nadřazenost na někým nebo ostatními lidmi, skupinami, rasami. Nějak jsme zapomněli na to, že všichni jsme z jedné podstaty. Skuteční duchovní velikáni jsou připraveni skutečně sloužit bez výhrad lidstvu, které ještě trpí ve své zaslepenosti. naše služna nespočívá v tom, že chceme ocenění za něco co jsme udělali nebo děláme. Příkladem duchovní pých a snahy se zviditelnit je snaha vše zdůrazňovat, že jsme to již říkali nebo, že jsme byli první kdo to řekl nebo předpovídal. Duchovní pýcha je skutečnou překážkou duchovního pokroku