"MRTVÁ" A "ŽIVÁ" VODA (trochu více o podstatě této vody)

Vážení čtenáři a čtenářky, o níže uvedeném typu vody jste již jistě četli nebo slyšeli, ale krom technické přípravy této vody asi již tak všichní nevíte. Pro připomenutí o co s živou a tzv. mrtvou vodou jde, použil jsem článek uvedený na těchto stránkách : https://www.reiki-cz.com/alternativni-lecba.php?id_pod=12  Na konci tohoto článku převzatého článku, pokračuji se svou informací.

"MRTVÁ" A "ŽIVÁ" VODA

NEOČEKÁVANÁ VODA

Laborant bere špetku prášku hnědého uhlí, sype ji do první sklenice s vodou a energicky míchá. Nic se

neděje – jakmile se voda uklidní, uhlí se usadí na dně a nad ním se ustálí průzračná voda. Ani se dít nic nemohlo, uhlí se totiž ve vodě nerozpouští. Rozpouští se v louhu, v zásadě. Další stejnou špetku prášku sype laborant do druhé sklenice s vodou a náhle, co se děje? Tekutina se pojednou zbarvuje do tmavě žlutého odstínu! Posléze provedená chemická analýza ukázala, že ta “druhá” voda dokonce lépe než-li louh vylučuje z hnědého uhlí potřebné komponenty. Nejde o zázrak, nýbrž o objev dříve neznámého fyzikálního efektu. Ve druhé sklenici nebyla obyčejná voda, nýbrž AKTIVOVANÁ, se zásaditými vlastnostmi.

Byla získána následovně: Již dávno je známo, že provádí-li se elektrolýza takové chemicky neutrální kapaliny jakou je např. voda, potom se kolem anody vytváří kyselé prostředí, zatím co kolem katody zásadité. To lze snadno ověřit lakmusovým papírkem. Po vypnutí elektrického proudu se veškerá tekutina opět zneutralizuje díky mísení, k němuž dojde vlivem tepelného pohybu molekul.

Vědci, kteří objevili tuto vlastnost, rozdělili elektrolytickou vanu polopropustnou přepážkou, čímž oddělili anodovou a katodovou oblast. To však není nic nového, neboť již dávno jsou známé diafragmatické elektrolyzéry (přístroje na rozklad kapalin stejnosměrným proudem), v nichž je zabudována porézní přepážka propouštějící proud, zabraňující však postupu a smíchání produktů elektrolýzy.

Avšak zatím co vždy a všechny zajímal výsledný produkt rozkladu, nyní výzkumníky zaujala samotná aktivovaná kapalina. Vždy všichni používali výsledný produkt elektrochemické reakce, tentokrát však použili náhodně tekutinu z opět náhodně zvolené poloviny elektrolyzéru. V popsaném pokusu se uhlí rozpouštělo ve vodě ze “záporné poloviny elektrolyzéru – v zásadité.

Zjistilo s tak zcela náhodně, že působením stejnosměrného elektrického proudu je možno měnit vlastnosti obyčejné vody od silně zásaditých do silně kyselých, přičemž tyto vlastnosti zůstávají uchovány minimálně několik hodin a neztrácí se ani destilací.

A vše se začalo, jak nyní vzpomínají autoři, špatně připraveným pokusem. Přesněji řečeno, samotný záměr pokusu byl nesprávně naplánován. To však bylo zjištěno naštěstí teprve později. Jinak by totiž celý objev mohl zůstat nezpozorován. Od katody elektrolyzéru odsávali vodu v naději, že získají značný přebytek kladných iontů. A při této příležitosti již současně prověřili i vlastnosti takto odsáté vody. Její vlastnosti byly paradoxní. Princip spočíval nejen v tom, že podle údajů měřících přístrojů se ve sklenici nacházela silná zásada, nýbrž i v tom, že tak byly prolomeny dosud známé principy elektrochemie.

Když jsem to všechno později vyprávěl zkušenému a uznávanému elektrochemikovi, ten kategoricky prohlásil: “Jedná se o zjevnou chybu”. Nemohl jsem se hádat. Tím méně, že teoretické aspekty nejsou dosud jasné ani autorům pokusu. Nás daleko více nyní zajímá praktická stránka objevu. Poznamenávám pouze, jestli se ukáže, že můj známý elektrochemik měl pravdu, potom celá věc bude mít ještě zajímavější dopad. Nesprávně naplánovaný pokus se špatně provedeným proměřením výsledků, vedl k vyjímečně cenným praktickým výsledkům.

A jak myslím, stalo se tak v neposlední řadě proto, že autoři objevu začínali pokus jako laici v elektrochemii. Specialista by si možná dovedl najít přijatelnější vysvětlení náhodně získaných výsledků a tak by se mohlo stát, že by objev nezpozoroval. Autoři objev neminuli právě proto, že nebyli elektrochemiky, ale naftaři. A tak proto také z toho důvodu prvá otázka, kterou si kladli, když se střetli s nepochopitelným jevem nebyla “Co je to?”, ale “ Jak toho budeme moci využít?”.

To proto, že všechno se odehrálo nikoliv v elektrochemickém výzkumném ústavu, nýbrž v Taškentském výzkumném ústavu zemního plynu.

V posledních létech tam totiž vynaložili mnoho práce na elektroaktivaci vodních roztoků kandidát věd S. A. Alecin, vedoucí jedné z laboratoří V. M. Bachir, prof. U. D. Mamadžanov, Dr. věd N. A. Mariampolskij a kandidát věd A. CH. Nadžimitdinov, v nedávné minulosti hlavní Ing. společnosti “Uzbekzazprom”, nyní spolupracovník sov. ministerstva naftového průmyslu Uzbekistanu. Představil jsem autory v abecedním pořádku, neboť jak řekl jeden z nich “Konečně někdo z nás je zkušenější v jednom, někdo v jiném, kdyby však kdokoliv z nás chyběl, nikdy bychom nedospěli k tomuto objevu.”. Současně prosím o prominutí další spolupracovníky ústavu, kteří svojí prací a osobitým talentem vybudovali potřebná technická zařízení a optimální režimy aktivace pro všechny pokusy. Předpokládám, že jejich jména budou ještě uvedena v příslušných zprávách, jakmile výzkum přinese výsledky, které jsou od něho očekávány.

Naftaři svůj objev v prvé řadě využili pro přípravu vrtného roztoku. Při provádění zemních vrtů tento roztok (směs hlíny s vodou) plní tolik významných funkcí, že se zdá důležitější nežli samotná vrtná souprava. Tento roztok působí na rotaci vrtáku, ochlazuje jej, maže jej, pohlcuje a vynáší vyvrtanou zeminu, vytváří na stěnách vrtu ochranný hlinitý povlak, přetlačuje stále bezpečněji a bezpečněji váhou svého sloupce tlaky různých možných podzemních původů.

Pro plnění těchto funkcí musí mít roztok odpovídající vlastnosti, z nichž většinu nelze očekávat od hlíny jednoduše rozmíchané ve vodě. Je nutné přidávat do roztoku množství látek, mimo jiné také hnědé uhlí, které smíchané s roztokem žíravého louhu sodného spojuje vodu s hlínou. Jestliže se použije aktivovaná voda, louhu sodného je zapotřebí třikrát méně nežli obvykle. A je možné se dokonce bez louhu obejít. Je možné se obejít i bez samotného hnědého uhlí.

V laboratoři jsem viděl dvě sklenice s hlinitým roztokem – jednu s obyčejnou vodou, druhou sklenici s aktivovanou vodou. V prvé sklenici se druhý den směs oddělila, v druhé zůstala dokonce stejnorodá. Opatrně jsem naklonil sklenici v naději, že uvidím alespoň kapku vody. Obsah sklenice lehce přetekl, avšak u okraje sklenice se neobjevil ano nejmenší náznak vody. Ušetří se velké množství drahých chemikálií potřebných jinde, přesně se dají regulovat vlastnosti vrtného roztoku. A to bez jakýchkoliv znečištění a vedlejších účinků. O chemikáliích je totiž známo, že zatím co na jedné straně “léčí”, na druhé straně “škodí”.

Významné jsou i exploatační vlastnosti. Byl jsem v osadě Karaul-Bazar poblíž Buchary a tam jsem viděl, jak se v praxi využívá těchto předností aktivované vody. Hovořil jsem s hlavním inženýrem Bucharského ředitelství vrtných prací s A. A. Terigulovem. Pouze teoreticky lze u vrtu připravit normální roztok, řekl. A na víc, pokud dovážíme po zdejších špatných cestách roztok hnědého uhlí, cenné komponenty dopravou vyprchávají. Div, že nedovážíme kamení místo roztoku. dovážíme louhy a kyseliny. To si vyžaduje zvláštní dopravu, nádrže u vrtů atd.. Někde je to možné, někde ne. Navíc podle technologických pokynů je nutné roztok připravit a celý den ho nechat odstát. Na to ovšem není při vrtných pracích ani čas, ani místo. Nasypat rychle do vrtné směsi chemikálie, chvíli promíchat, a už se pracuje. Nedávno, pokud vím, byl u nás uveden do provozu závod na výrobu koncentrátu pro vrtný roztok. Připravuje se takto centrálně z aktivované vody v podobě pasty a v této podobě se rozváží po vrtech. Kvalita je zaručena, cestou nic nezvětrá, roztok je dostatečně vazký. A v cíli u vrtu zbývá již jen rozmíchat tento koncentrát s toutéž aktivovanou vodou. Připravit ji není žádný problém, elektrické energie máme na vrtech dost. A výsledky? Chemikálií se u nás potřebuje podstatně méně, zrychlil se celý provoz. Dříve se před aplikací aktivované vody den vrtalo, 8 hodin stálo kvůli regeneraci vrtného roztoku. Jakmile byl uveden do provozu závod na výrobu koncentrátu, odpadly veškeré prostoje. Elektrická energie pro vrtný průmysl není skutečně problém. U vrtu stojí vždy několik dieselagregátů. Problém je voda. Bez ní nepracují ani diesely. Obvykle se ji podaří navrtat dosti hluboko a je silně mineralizovaná. Nutno ji často dovážet stovky kilometrů. Někdy bylo nutné pracovat s vodou, která byla v místě k dispozici. Diesely se za pouhý týden zahltily solemi a vypovídaly službu.

Elektrické zpracování takovéto vody řeší celý problém. V laboratoři přede mnou nalili do elektrolyzéru přivezenou průmyslovou vodu (24g solí na 1 lt) a doslova v několika sekundách se u jedné z elektrod začala usazovat v chuchvalcích sůl. Pochopitelně, že se změnou kyselosti se mění i její rozpustnost. Zvláště cenná bude tato metoda v mořských vrtných provozech, kde je situace tragikomická. Všude okolo moře a voda se musí dovážet tankery. Nedávno byla vyrobena sériové zařízení na elektrozpracování vody. Vypracovává se kompletní systém přípravy a regenerace vrtného roztoku. Může přinést na každém vrtu úsporu v průměru 300 000 rublů. Každoročně se v naší zemi zahajuje několik tisíc vrtů. Když se ti dostane do rukou zlatý klíček, je nemožné nevyzkoušet ho do více dveří.

S aktivovanou vodou míchali cement. Pevnost kamene vzrostla o 30% Tentýž efekt byl zjištěn i při zpracování cementového roztoku. Jestliže se k tomu ještě voda zpracovávala v katodové zóně, zvýšila se podstatně tekutost roztoku. To je důležité pro vrtaře při tamponování vrtů, kde je roztok nutno dopravovat do hlouby i několika kilometrů. Ještě důležitější je pro stavbaře.

A konečně bavlník. Na dvoře výzkumného ústavu jsem uviděl tři záhonky s bílými poupaty. První záhonek zalévali obyčejnou vodou, druhý aktivovanou zásaditou a třetí aktivovanou kyselou vodou. Na zásaditém záhonku z počátku rostli rostliny poněkud aktivněji, nežli na obyčejném záhonku. A na kyselém jako by nic nebylo nasázeno. Tehdy pojmenovali zásaditou vodu - živou a kyselou – vodou mrtvou.

A když byl záhonek stejně zničen, polili ho po mrtvé vodě živou. Proč to nevyzkoušet? A tu najednou bavlník na tomto záhonku nejen dohnal své soupeře na záhoncích zbývajících, ale podle množství poupat je dokonce předehnal. Skutečně zázračná metoda. Mrtvou vodu, jak se zdá, se tedy podaří využít i pro pěstování bavlny. To však ještě nejsou výsledky, to jsou pouze naznačené cesty a možnosti. Avšak boj s houbovitou plísní, která po zamoření pozemku napadá a ničí vše zaseté tak, že vlákna této houbovité plísně pronikají přes kořeny do rostliny, která uschne. Ten již byl korunován úspěchem. Touto chorobou trpí bavlník, brambory, rajčata okurky, hrách, peckovité plodiny. Přestože se aplikují do půdy fungicity působící na plody aeroionty, přesto že se provádí zálivka roztoky kyselin a zásad. Úplný úspěch nelze dosáhnout ani jedním z popsaných způsobů a konečně i dílčích úspěch, jehož se dosáhne je úsporný, neboť současně s plísní utrpí rostlina i půda, v níž se poškozují živiny. Při jednorázové zálivce živou nebo mrtvou vodou plíseň definitivně mizí! Zdá se, že slova živá nejsou pouze technickým termínem. Ve výzkumném ústavu mě vyprávěli tuto příhodu:

Instalovali svoje zařízení na jednom vrtném provozu v Turkménii. Léto, 40-ceti stupňová vedra, a oni mají u vrtu desetikubíkovou nádrž s živou vodo. Přirozeně, že se v nádrži s vodou koupali. “Vylezeš z vody, takový pocit lehkosti, svěžesti … - vyprávěl můj hostitel. Potom jsme začali pozorovat že veškeré rány, praskliny se rychle hojí. Při práci se železem jsou ruce vždy poraněné. A najednou, druhý den po koupeli, bylo vše zahojené. Potom se k nám začali chodit koupat ze sousedních vrtů, kde svoje nádrže neměli. Jednou za mnou přišel pracovník a říká: Chci se nechat převést na váš vrt.”. Proč. Ptám se. Vždyť vidíš, na rukou mám ekzém. Teď, když se u vás koupu, zlepšilo se mně to. Ale běhat každý den k vám se koupat, to je nepohodlné. Lékařské pokusy již byli zahájeny. Zatím chodí spolupracovníci ve výzkumném ústavu s baňkami do laboratoře pro živou vodu.

D. I. Krotov, vynálezce SSSR, zasloužilý vynálezce RSFSP 

Neočekávaná živá a mrtvá voda
(volně přeložil Ing. Láncoš, Csc.)

V časopise “Vynálezce a racionalizátor” ročník 1981, č. 2, byl publikován článek V. Latyševa pod názvem “Neočekávaná voda”. Po přečtení článku, a využití svých možností, jsem přistoupil ke zkonstruovaní zařízení pro výrobu této vody. V průběhu několika měsíců jsem provedl několik experimentů, stále zdokonaloval zařízení chemicky čisté vody s vlastnostmi popsanými v článku.

Téhož roku jsem onemocněl na zánět ledvin a adenom (nezhoubný nádor) prostaty a byl jsem hospitalizován na urologickém oddělení Stavropolského ústavu. Na oddělení jsem byl léčen déle jak měsíc. Když mě navrhli jako jediné řešení operaci, nesouhlasil jsem a byl jsem propuštěn domů. V nemocenském stavu jsem v průběhu devíti dnů zhotovil zařízení na výrobu “živé” a “mrtvé” vody. První vyzkoušení vody i jeho působení jsem provedl na dlouhodobě nehojitelné ráně (6 měsíců) na ruce mého syna. Uskutečněné léčení překonalo veškerá očekávání. Rána se uzavřela do dvou dnů. Začal jsem pít živou” vodu sám po 1/2 pohárku před jídlem 3x denně. V průběhu týdenního léčení se mi zlepšoval psychický i fyzický stav. Ke konci jako by adenom prostaty nikdy nebyl, zmizela radiokulitida (zánět míšního kořene) i otok nohou. Po týdenní léčebné kůře jsem byl důkladně vyšetřen jak ve Stavropolském ústavu, tak na speciální klinice 2. krajské nemocnice. Nebyla zjištěna žádná nemoc a navíc se normalizoval krevní tlak. Pro větší názornost účinku léčení touto metodou uvedu několik příkladů:

Sousedka si opařila ruku vřelou vodou s popáleninami 3. stupně. K léčení byla použita mnou vyrobená “živá” voda a “mrtvá” voda. Opařenina zmizela za dva dny.

Syn Ing. Gončarova již 6 měsíců trpěl zánětem dásní a následkem toho i krku. Použití různých léčebných metod a léků nedávalo žádné výsledky. Po použití aktivované vody 6x denně potřením dásní a hrdla “mrtvou” vodou a 6x denně pitím 1/4 pohárku “živé” vody se dosáhlo během 3 dnů úplného vyléčení.

Obrací se na mne lidé s různými nemocemi. Voda je neškodná (nesmí však být vysoká koncentrace – pozn. Ing. Láncoše), při jejím použití nejen že vyléčí nemoci různého druhu, ale normalizuje se funkčnost celého organismu.

Léčil jsem více než 500 lidí s různými nemocemi a ve všech případech byly kladné výsledky. V současné době mám zkonstruované takové zařízení, které umožňuje výrobu jak “živé”, tak “mrtvé” vody libovolné koncentrace.

Provedená laboratorní měření stanovila, že při počátečních hodnotách pH “živé” vody pH = 11 a “mrtvé” vody pH = 4,21 , zeslabení za jeden měsíc činilo pouze 1% při čemž teplota vody neměla na to žádný vliv.

Použití aktivované vody pro vlastní léčení i pro léčení cizích lidí mi umožnilo sestavit tabulku procedur léčení různých nemocí. Použití “živé” a “mrtvé” vody umožňuje léčbu různých nemocí. a nahradí mnohé léky. Není však universálním lékem pro všechny nemoci.

Dále následuje tabulka procedur s “živou” a “mrtvou” vodou podle Krotova.

Postup léčení “živou” a “mrtvou” vodou

Adenom prostaty
8 dní, 4x denně 30 min. před jídlem vypít 1/2 sklenice živé vody.
Po 3 – 4 dnech se zjišťuje vliv, normalizuje se močení.
Do 8 dnů mizí adenom.

Angína
Během 3 dnů kloktat 5x denně mrtvou vodu, po každém kloktání vypít 1/4 sklenice živé vody.
Teplota se sníží již první den léčení. Za 3 dny nemoc končí. Bolesti končí v průběhu prvního dne.

Bolesti kloubů
Během 2 dnů 3x denně před jídlem vypít 1/2 sklenice mrtvé vody.
Bolesti mizí v průběhu prvního dne léčení.

Celkové zlepšení a normalizace zdravotního stavu
Ráno a večer po jídle vypláchnout ústa mrtvou vodou a vypít sklenici živé vody (pH zásad. 7 – 8).
Zvyšuje se čilost, pracovní schopnost, celkový stav.

Hemeroidy
1 – 2 dny ráno omýt trhlinky mrtvou vodou, pak přiložit tampóny namočené v živé vodě a měnit je vždy po částečném zaschnutí. Krvácení se přeruší, trhlinky se zacelí během 2 – 3 dnů.

Hygiena obličeje
Ráno a večer po obvyklém umytí obličeje umýt tváře mrtvou vodou a pak živou vodou. Tváře se stanou čistými, bez lupínků a vřídků.

Zánět jater
Během 4 dnů pít 1/2 sklenice 4x denně 1 den mrtvou vodu, ostatní dny živou vodu. Bolesti mizí.
(1/2 sklenice = 1 dcl)

Kašel
Během 2 dnů pít 4x denně po 1/2 sklenici živé vody po jídle. Kašel mizí.

Kolitida
Ohřát mrtvou a živou vodu na 37 - 40° C a na noc nejprve vypít mrtvou vodu a za 20 – 25 min. živou vodu. Proceduru opakovat 2 – 3 dny. Ostré bolesti mizí po první proceduře.

Lišej
Během 3 – 5 dnů ráno omýt lišej mrtvou vodou a po 10 – 15 min. živou vodou.

Popáleniny
Případné puchýře nutno propíchnout (jehla sterilizována mrtvou vodou) a popálená místa smáčet mrtvou vodou. Po 5 ti minutách působení je smáčet živou vodou 7 – 8x denně.

Prochlazení šíje
Přiložit na šíji teplý obklad s mrtvou vodou a pít 4x denně po 1/2 sklenici mrtvé vody před jídlem.

Radiokulitida
Během dne 3x denně před jídlem vypít 3 – 4 sklenice živé vody. Bolesti mizí během 24 hodin.

Sterilizace
Předměty nebo tělo potírat tampónem namočeným v mrtvé vodě. Plná sterilita.

Zánětlivé procesy, skryté nádory, vředy
Dva dny přikládat k zánětlivému místu obklad namočený do ohřáté živé vody. Denně před obkladem omýt místo mrtvou vodou a nechat oschnout. Na noc vypít 1/4 sklenice živé vody. Zánětlivý proces se přeruší během 2 dnů.

Zapáchající nohy
Umyté nohy smáčet mrtvou vodou a po 10 min. živou vodou. Také obuv se doporučuje ošetřit tampónem mrtvou vodou a ponožky rovněž vymáchat v mrtvé vodě a usušit.

Žáha
Vypít 1/2 sklenice živé vody. Žáha mizí, zlepší se odchod plynů.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výše uvedené tu informace můžeme doplnit o následující informace z  dílny tzv. magické praxe, respektive skutečných znalostí, které byly předávány vždy jen skutečně připraveným a duchovně vyspělým jedincům, kteří se vydali na Cestu osobní askeze a odříkání.

Za pomoci energie tzv. "ŽIVLŮ", můžeme měnit pH vody dle libosti za použití Ohňového nebo Vodního principu, anebo akášského principu, který je vlastně zdrojový princip.

Když chceme získat tzv. Živou vodu, tedy s pH větší nebo rovno 10, stačí nám "vložit" do vody vodní princip nebo rovnou magnetické fluidum

Když chceme získat tzv. Mrtvou vodu, tedy s pH větší než 4  a menší než 7, stačí nám "vložit" do vody ohňový  princip nebo rovnou elektrické fluidum

Můžeme také vložit do vody akášský princip a přáním vloženým do vody ovlivnit velikost pH.

Dále můžeme se spojit s kterýmkoliv nulovým bodem v ovlivňované vodě a odtud vyzářit potřebný druh energie (oheň, voda, éter=akáša) do celého objemu tekutiny s konkrétním přáním (kyselost, zásaditost, živá voda, mrtvá voda, ... atd.)

Výhodou použití Akáši pro impregnaci je, že můžete ovlivňovat vodu,  o jakékoliv teplotě. Při použití teplé vody okolo 37-38 stupňů Celsia, se voda stává neutrální z hlediska schopnosti příjímat-absorbovat ovlivňující energii.

Poslední věc, kterou bych chtěl zde zdůraznit je, že slušností a respektem k vodě můžeme konat mnohé...!!! Vždy na začátku jakéhokoliv ovlivňování (třeba jen pití s přáním či touhou osvěžit se), je dobré požádat vodu o to, co si přejeme a zároveň jí vyjádříme vděk a náklonnost k ní ve všech podobách. Tímto se totiž vlastně spojíme i s vodou v našem těle a již tímto vděkem a žádostí jí ovlivňujeme svou myšlenkou, přáním, emocí atd.

LK