Paní Božena Cibulková - písařka Slova Božího 5 (Slovo Kristovo - 3) druhá část

Pokračování "Slova Kristova" :

10

Staňte se mi na Zemi oporou v práci vykupitelské, jíž začal nový věk. Protože k člověku jsem se připodobnil, s člověkem chci na tomto díle pracovat. Jiní duchové se nehodí pro tuto práci. Nepoznali utrpení sami na sobě, ale poznávají je jen na jiných, kteří je přijali jako těžké zkoušky, aby se vycvičili v dobrých činech, konaných ze svobodné vůle a z lásky k Lásce.

Vaše podpora není v tom, že byste sami vykupovali, ale že mne přijímáte do sebe v plnosti Ducha mého i Duše mé, a já ve vás a s vámi na Zemi, mohu pracovat a působit pro spasení světa, přeměnu tmy ve světlo, zla v dobro.

11

Nevíte, kdo jste, neznáte se. Netušíte, zda váš duch je ve světle nebo je teprve světlem oblékán, krášlen, posilován a posvěcován. Neznáte svůj vnitřní stav, ale já jej znám. Vím, komu dávám Slovo a zjevuji svou novou práci pro člověka v tomto bouřlivém čase, kdy dobro bojuje svůj poslední těžký boj.

Viděl jsem vás krásné i porušené. Vím, jakými jste dnes a v jaké podobě vás najde nadcházející čas. Vím, kolik milostí Otec dává duším hledajícím Syna s vroucím srdcem a usilujícím o svatý život. Pod přílivem Otcových milostí duše sílí a krásní zázračně jako rostlina, jíž je věnována velká péče.

Naléháte na mne s otázkou: Proč jsi mezi nás přišel a zvolil nás za svůj příbytek, když svět je velký a mnozí zbožní na něm žijí a jsou podobni světcům ctěným na Zemi?

Mohu se přiblížit k tomu, kdo si získal Otcovu přízeň a z ní plynoucí milost. Ta se však nevěnuje nikomu zdarma, bez práce a vlastního přičinění. Vydobývá se v námaze a těžce, jako zlato a stříbro v zemi. Otcova přízeň je vzácná a kdo ji dostává, má ruce své duše mozolné od namáhavé práce. Těmto skrytým, prací poznamenaným dlaním Otec žehná, do takových rád vkládá duchovní dar, se mnou je spojuje k tvůrčímu dílu i pokorným službám.

Vidím ruce vaší duše, Otcem již žehnané, s darem od Něho, jímž se vám milost propůjčí i plně dá. Proto k vám mluvím v naději, že mé Slovo zapadne u vás do úrodné země, vzklíčí a vydá bohatou, krásnou úrodu vám i těm, které milujete jako svou rodinu, máte k nim bratrský vztah či vazby přátelství.

12

I když žijete ve velkých těžkostech, spočiňte pokojně v mé náruči, která se vám otevřela. Vím, komu jsem ji otevřel. Vždyť zemské tělo není plnou a jedinou podobou člověka. Tělo je jen schránou různě tvárněnou, kterou si člověk přizpůsobuje svému úkolu na Zemi.

V ní je však ta vzácná duchovní drahocennost, pro niž podstupuji svou pouť za jejím vrácením se do náruče mé svatosti. Duše člověka je zrozená v mé Duši, z jejího obrazu vytvořena, a proto spěchám, činím vše a obětuji, abych její porušení napravil, obnovil její zrození ze mne. I ona však musí spěchat ke mně, hledat mou náruč a v ní svou novou krásu, pokojný svatý život, duchovní moudrost, radostnou práci a šťastný osud božské bytosti.

13

Dosud jsem byl ke světu milostivý i když žil ve velké nepravosti. I vy jděte cestou soucitnou a milosrdnou bez hněvu a horšení se na nespravedlivý i zlý svět. Snažte se pochopit velkou Boží Moudrost, řídící všechno, i osudy Země složitě spletené z příčin a následků dávných i současných vin.

Učte se chápat, proč lidé trpí. Nermuťte se nad plačícími, vzdychajícími, trpícími, nad slovy nářků těch, kteří jsou kolem vás jako duchovně nepoučený, v pokání žijící lid teprve čekající na Spasitele.

Jejich nízký stav vyžaduje otřesy, jimiž prochází jejich mysl i cit. Kdyby šli dál svou pošetilostí a nevědomostí bez vyrušování těžkostmi, byl by z nich za sto let úhor nebo planá země, v níž se neudrží zpříma žádný strom a nerozkvetou ani nezavoní květy.

14

Svět nezná skryté duchovní zákony určující výši viny, délku i šíři trestných cest ani hloubky nutných pokání. Jen malou část z nich poznali pozemští duchovní učitelé a sdělili lidem. Vězte však, že nadešla chvíle zjevující to, co bylo skryté před očima věřících i nevěřících.

Ti, kteří po poznání hlubiny věcí upřímně touží a přejí si, abych byl znám ve svých službách lidu Země i nebeských vlastí a nebylo klamu nepravých proroků a různých cest ani těžkých vin, poznají, uslyší Slovo Ducha učitele, Slovo Moudrosti, Slovo Lásky.

I padne tma nevědomostí a pošetilostí jako mlha po východu slunce a velké Světlo se rozestře nad tím, kdo poznal pravdu zjevenou Synem. Toto Světlo bude svědčit, že Kristus přišel opět jako Slovo k zemi i do ní, jako za časů starých Izraelských zvěstovat Vůli Otcovu, zaslíbit milost polepšeným a napraveným, jejich vedení k osvícení a Pravdě Boží.

15

Odvracet pozornost od věcí poutajících oči i sluch, soustředit se na věci svého srdce, na myšlení i cit, klidnit je a ztišovat, jsou-li jako vítr a neklidná hladina vod, je jistě práce namáhavá. Odvrátit mysl od světa a upínat ji ke mně vždycky, i tehdy, žijete-li uprostřed ruchu, zmatku a utrpení, je nejobtížnější váš úkol.

Nevyhýbejte se mu však, ale konejte jej. Obracejte se ke mně celým srdcem, vším, co jste. Jen tak se uchráníte chybného myšlení i jednání. Myslíte-li na mne, nemůže do vašeho srdce vejít nepřítel, rozsévající nešlechetnosti. Kde jsem já, není on.

Myšlenka na mne upřená zpřítomňuje mne ve vašem srdci a ono se stává posvěceným. Na taková místa nepřítel nevstoupí a vy budete tak rychle unikat pokušení, že vás zakrátko již vůbec nedohoní. Mezi vámi a jím zůstane propast, přes niž zlo již nevytvoří mosty, aby znovu k vám přicházelo odvést vás na špatné cesty a na okraje srázu a temných hlubin.

16

K lidem, kteří se dohadují o výklady Písem, nepůjdu se ptát, smím-li říci člověku nové Slovo poučení. Dále tyto ponechám v přemýšlení a dohadování se, zda a proč jsem na Zemi žil, byl člověk nebo Bůh.

Tito zahledění do psaného nejsou otevřeni mému živému Slovu, které se v dobrém, mně otevřeném člověku neustále obnovuje, učí a vede. Ti ještě zápasí se svým rozumem, nedopřávajícím víry věcem mimo hmotu.

Kdo se ptá rozumu na mě i věci lidského života, ten se ještě dlouho duchovního života plně nezúčastní, zůstane v nevědomosti a pravda mu bude skryta.

Váhaví, bázliví, opatrní a čekající, až jejich rozum jim řekne: ano, ano, tak je – nebudou mít více moudrosti, než kolik snese jejich rozum. Protože však málo poznají, málo prožijí a budou mít maličko radosti i slávy v domě Otce.

17

Nejsou všichni stejně bystří k pochopení duchovního života, protože se příliš věnovali světským vědám, naslouchali více rozumu než duchovní moudrosti.

U toho však, kdo dosud nechápe tajemství života, ale usiluje a snaží se ze všech sil si tuto schopnost vyvinout, vidím-li jeho vytrvalou, upřímnou snahu, sejmu clonu z jeho vědomí a on pochopí i nadpřirozené, složité a hluboce tajemné. Bude mu jasné každé mé slovo. I on bude mnou vyučen a nazván synem moudrým.

18

Není o mně známo vše. Je ještě mnoho věcí, o nichž je třeba mluvit i psát, sdělovat na Zemi různá poselství z mého světa, řečí andělů a nade vše pak Sloven mým k životu lidí dobrému i zlému, jejich hodnocení, uznání i výtky.

Vy, kteří čtete o mně v Písmu a věříte, že jím zjevuji své činy, svou Vůli i přímé úmysly s člověkem, čekejte a těšte se na Písma nová. Jimi především sdělím, co zamýšlím s člověkem, který je vlastním úsilím, velkou touhou po dokonalém životě i z milosti Boží znovuzrozen a tak duchovně obnoven.

Čekejte nová, velká zaslíbení těmto a takto znovuzrozeným, kteří se v silné víře a lásce ke mně dočkali dne spásy a v jeho prvních hodinách vcházejí již do Světla.

19

Je čas proměny malého, slabého člověka v bytost podoby boží. Na kom bude uskutečněna, usedne po mé pravici a zúčastní se mé cesty Soudce světem hříchu a zla, vůči němu povstane jako anděl s plamenným mečem mého Slova, které se ozývá jako hrom v pustých skalách tisícerou ozvěnou, že hříšníci se chvějí a kajícně prosí za odpuštění a návrat do domova nebeského.

Pronesou-li prosbu za odpuštění, vystoupí z propasti temnoty a spějí rychle ke Světlu. Cesta ke Světlu je cesta spasení. Kdo pomáhá jiným ke spasení, plní úkoly dané člověku božímu, v němž a jímž působím v prostoru, času a říších hmot.

20

Neptejte se mne, jak se to stane, ale věřte a vždy pevně řekněte: Stane se!

Kdo uvěří bez přesvědčení se o tom, že se vskutku stalo podle mého Slova, je v mé úctě, protože odolává pokušení a pozemské chytrosti rozumu, soudícímu mne více než já jej, a který mluví proti mně více než já proti němu, ač je on zbraní namířenou na mé srdce, které učí milovat chudobu a střídmost, blaho – slaví tiché, mírné, obětavé, schopné vždy a ve všem si odřeknout všechno, co dává svět i tělo k radosti a potěšení člověka.

Rozum vede člověka k věcem těla i světa. Já však vedu k pomíjení jich i k odvrácení se od jejich klamu. Jak si spolu máme rozumět?

Proto ten, kdo se neptá rozumu na věci víry, ale v ní pevně vytrvá a koná dobro, jak žádám, je mi vzácný a můj přítel. Toho provodím svými světy, aby byl o nich přesvědčen nejen vírou, ale vlastním poznáním, přímým nazíráním na jejich skutečnost.

21

Nové příkazy a pokyny dávám nejen vám, ale i duchům, kteří vás pokoušejí. Proto se jich nebojte.

Hle, oni již čtou tyto příkazy a seznamují se s nimi a budou vás šetřit, jak ony žádají. Nebudou vám klást překážky k dokonání vaší svatosti, budete-li o ni opravdu usilovat a podle přikázání žít v lásce ke mně i ke všem bratrům.

Když však mé rady, pokyny i příkazy nedodržíte, nenaplníte, zlehčíte je v očích vašich pokušitelů. Pak oni je také nedodrží a vy proto nebudete mít od nich pokoj. Na vás tedy záleží, jaké bude mezi vámi jednání.

Nerad bych slyšel vaše stížnosti na ně, omluvy, že jste měli příliš mnoho pokušení ke zlu. Nevzal bych je v úvahu, ale řekl: Plňte vy a budou plnit oni. Vy jste mi blízcí, ale oni vzdálení, proto vy dříve a příkladně musíte dodržovat mé příkazy a ustanovení daná člověku, kterého sám vedu a učím.

Buďte vždy a ve všem vzorem hodným následování,
světlem pro temnotu.

22

Slavná a krásná je cesta se mnou ke vzkříšení z mrtvých toho člověka, který prokonal pokání a připravuje cestu Páně podle výzvy Jana, dá se očistit, Bohu zasvětit, pro Něho připravit.

Proto se těšte, takto pokřtění, na tu chvíli, kdy k vám přijde můj služebník s bílým rouchem a řekne: Vy, očištění vodami milosti Boží, oblékněte se do bílého a vstupte v něm do domu Božího. Pán vás volá k duchovní hostině, abyste v Jeho domě, nasyceni a napojeni, nalezli svůj nový ráj, místa tichá, krásná a také bohatá na práci tvůrčí, myslitelskou i věnovanou službám a projevům lásky.

23

Život váš je velké tajemství působení dobra i zla. Kdo poznává zlo na Zemi, často se chvěje bázní nad jeho velikostí, je v rozpacích nad jeho mocí a vládou nad světem i dušemi lidí.

Jste-li čistí od vin a nešlechetností, nebojte se! Čistému i nečisté a temné se mění v čisté, světlé a krásné na mé pokynutí, končí-li doba jeho zkoušek. Čistému je zlo zkouškou jeho čistoty, nečistému trestem za jeho nečistotu.

Důvěřujte mi. Zvítězil jsem nad zlem v ten den, kdy zjeven byl můj kříž.

24

Vedu vás k sobě svou rukou a mocnou Silou, ale vy se snažte také, jako byste jen vlastním úsilím ke mně putovali, přibližovali se mi vroucí zbožností, láskou ke mně a všemu, i obětmi pro blaho bratrů. Nepřivádím vás k sobě tak, že by má ruka vzala ruku vaši, vy ji pocítili a dali se jí vést. Ruka vedoucí vás ke mně je má Láska.

Láska je neviditelná, a proto její ruku necítíte. Láska má vás k sobě zvedá jako silný vítr zapadlé peříčko, protože přišel čas, v němž člověk má již dosáhnout svatých stavů, do nichž jej uvede jen Láska.

Kdo je hrubý a tvrdého srdce, je přede mnou jako kámen. Kámen je zajisté těžký na zvedání. Čím těžší, tím tíže se zvedá. Mohu k sobě přitahovat velké kameny? Jaké by to bylo namáhání, jaká zdlouhavá práce!

Chci pracovat rychle a se zdarem. Proto zvedám k sobě ty, kteří se zjemnili, jejichž duše je hebká a jemná jako peříčko. Ti ke mně letí, když je má Láska zavolá, otevře jim náruč a přitahuje k sobě rukou Spasitele – Krista.

25

Pokud žijete na Zemi, nežádejte, aby již nebylo žádné trápení. Utrpení je prospěšné duši hříšné i duši očišťující se pokáním, i té, která již vstupuje na stupeň života svatých.

Duši trpící dávám vždy posilu, aby ve svém těžkém zápase a mnohých těžkých zkouškách i strádání nepoklesla, nezoufala, ale byla statečná, trpělivá a silná. Má posila je proud Světla, které život od zla očišťuje, jasní a krásní a dává mu možnost projevu lásky. Proto trpící má vždy naději, že mé Světlo jej obleje svou jemnou září a on do ní plně vstoupí, až přijde ona chvíle a já budu odměňovat ty, kteří se namáhají a trpí proto, aby se lidská duše nepohřbila v sutinách zbořeného stánku své krásy a svaté podoby boží duše, nezhynula v přívalech vichřic a bouří těžkých osudů, do nichž je uvedl její pád do temnoty.

Mé Světlo je nad hlavou trpícího jako jeho stráž i skrytý, tichý pomocník. Proto vy, trpící, jste vždy v mé ochraně i přízni i v milosti Otcově, který utrpení povýšil a stanovil za výkupné cesty svatých, za život bohatý a záslužný.

26

Zbavujte se chyb jako byste se zbavovali jedovatých hadů, kdyby se vám ovíjeli kolem nohou. Vaše chyby jsou ještě nebezpečnější, jedovatější než oni. Hadi znemožní život těla. Vaše chyby však nesou zkázu onomu životu, který je ve vaší duši jako jiskra Boží, krásné duchovní světlo, pramen sil, z nichž se život vytváří, trvá a rozvíjí se.

Zbavujete-li se toho, co ohrožuje tělo, proč se nesnažíte odstranit nebezpečí pro svou duši? Hady zajisté vidíte, vběhnou-li do cesty. Své chyby však nevidíte, protože se nalézají v duši, konajíce svou zhoubnou práci.

Dívejte se proto pozorně a často do své duše, aby nebyla ohrožena, a vypuzujte z ní vše, co jí škodí. Odstraňujte své chyby, aby vaše kroky na svaté cestě byly rychlé, nejrychlejší, aby vás nikdo nepředběhl a neodstrčil stranou nebo do cesty, kudy jdou vlažní a leniví křesťané, před nimiž leží ještě dlouhá cesta a mnoho namáhání než dojdou k mé Lásce, která je posvětí a dá jim znamení vykoupení z moci a područí zla.

27

Není na Zemi člověka, který by byl bez pokušení a nebyla mu hozena léčka k uváznutí v nedobré, nešlechetné myšlence, slovu nebo činu. Aby mi někdo nemohl vytýkat, že člověka vyvyšuji a zdarma mu dávám velké dary, dovolil jsem jej zkoušet jako zlato ohněm.

Chcete-li jít za mnou, připravte se na to, že tisíce neviditelných rukou vás bude zdržovat a vy s nimi zápasit celou svou silou. Budete-li stateční a mně vždy věrní, vydržíte a vybojujete si svou cestu ke mně. Budete-li však vlažné víry ve mne a slabé lásky ke mně, budete podléhat pokušení, daným vám do cesty, zdržovat se, otálet, až ztratíte to, co jsem vám dal jako sílu ducha pro boj se zlým. Ztratíte-li mou sílu, kdo vám pomůže?

Buďte připraveni na pokušení. Cesta zemským životem není procházka ani odpočinek, ale boj dobra se zlem; boj těžký, jenž v žádné hodině, v žádné chvíli života na Zemi neustane, ani když tělo spí a duše ve snu prožívá podivné zápletky. I v nich jsou vaše zkoušky i boj s pokušením a svodem k malé víře a lásce ke mně, k životu, jenž člověka se mnou rozvádí až k vytvoření propasti mezi námi.

Buďte opatrní a vše pozorně sledujte. Ve dne i v noci bojujte statečně, trpělivě a vytrvale s pokušením.

28

Kdo posuzuje a kdo odsuzuje chybné jednání lidí? Vždy jen ten, kdo je sám chybující.

Kdo chyby nedělá, je mírný jako ovečka a má chování holubice. Ani tehdy, hřeší-li jiní, neodvrací se od nich, ani nemluví o nich s pohrdáním, neboť je již moudrý, ode mne dobře vyučený a ví, že není lehké žít na Zemi a nehřešit, nedopouštět se chyb a omylů, když za každým krokem člověka číhá nástraha na jeho duši, mysl i cit. Naopak se za hříšníky modlí, přimlouvá se a prosí Otce, aby odpustil těm, kdo nevědí, co činí, jak mnoho se proviňují proti ustanovení vedoucím člověka cestami šlechetnosti a bratrské lásky.

Kdo sám je bez viny, u jiných chyby nehledá. Kdo je sám chybující, vidí chyby všude. Jestliže vy o jiných stále špatně soudíte, o jejich chybách mezi sebou mluvíte, zda si i já nemám o vás myslet, že také patříte mezi tyto chybující, a proto si zasloužíte můj přísný soud?

29

Stále se zdržujete a marníte čas starostmi a řečmi o potřebách pro tělo, zda budete mít co jíst a čím se odívat. Vězte, že nejen potrava, již požíváte, sílí tělo, ale ono ze mne bere svou sílu. Jestliže já mu sílu nedám, marně je jídlo sytí a sílí.

Proto odvraťte se jednou provždy od stálých starostí o tyto věci a obraťte se cele ke starostem o svou duši. Budete-li se vždy o ni starat, budete myslet stále na mne, protože všechno, co vaše duše potřebuje, mám já. A mám nejen to, co ona potřebuje, ale i vše nezbytné pro sílu a zdraví těla, jeho schopnost pracovat a žít.

Budete-li pečovat o duši a na mne přitom myslet, dostane se vám nejen pro duši, ale i pro tělo. Tak budete mít pokrmy, které já sám připravuji pro ty, kteří se mnou se sbližují a mě milují. Budete mít nejen šat těla, ale i ten, který já tkám a šiji pro svaté duše, aby mohly přebývat v domech Božích v prostoru nadhvězdném v nesmírné kráse.

30

Vzorný život nespočívá v tom, že se již nedopouštíte drobných chyb a omylů v myšlení, slovu i činu. Pokud duch je v těle, ukrývám se před ním a on nikdy neví, kde v té či oné chvíli stojím, co si přeji, aby bylo jím promluveno, co dobrého učiněno jeho přátelům i nepřátelům.

Proti mně může člověk stát i tehdy, myslí-li dobře a snaží se žít vzorně. I tehdy může jednat proti mému přání a z jeho činů mohou vzniknout nesnáze i zármutky jiných lidí.

Vaše vzornost bude v tom, budete-li konat všechno s úmyslem nejšlechetnějším, který přede mnou obstojí vždy, i když z něho vyplyne čin stojící proti mé Vůli. Dosud mou Vůli neznáte ve všem a můžete se mýlit, ale čistota vašeho vnitřního hnutí mysli i citů zušlechťuje vaše slova i činy.

Neustále se dívám do vašeho srdce, pozoruji vaše skryté vnitřní hnutí. Ono je pravým ukazatelem vašeho stavu, vaší malé či velké nedokonalosti, nebo i vašeho vstupu do cest Lásky Boží. Především soudím vaše srdce. Z čistého srdce plynou čisté prameny myšlení, slov i činů. Kdo má čisté a šlechetné úmysly, jeho života a činů si velmi vážím a pro ně mnohé dávám, i jméno synů Božích. Ten se stává vzorem, jak má člověk žít.

31

Připravujte se na život v Nebesích zjemněním nitra na nejvyšší míru, abyste nebyli od jejich prahu vykázáni na místa nečistá, pustá a temná, z nichž právě vycházíte do vyšších cest.

Vypovězení vaše za hranice Nebes nastalo by proto, že ještě neumíte být bratry, nemáte vřelého vztahu ke všem tvorům Země, myslíte jen na osobní, toužíte po radosti své a přitom neusilujete o blaho všech, s nimiž žijete na místě, kam vás posílám jako duše lidské, jako člověka pracovat, působit, projevit dobro, tvořit věci krásné i k užitku všem.

32

Přívětivost a laskavost jsou ctnosti vzácné. Bez nich není upřímný bratrský vztah, bez nich je každá řeč o lásce falešnou hrou, kterou si protivím ode dávna.

Nevyhýbejte se setkání s lidmi, abyste mohli projevit své srdce v bezelstnosti při pohledu tváří v tvář. Vychovávejte se v bratry, pomocníky, ochránce, učitele i těšitele. Pak jako mně podobní půjdete životem, který bude naším společným i novým dílem Božím.

33

Skromnost nespočívá jen v jednoduchosti oděvu a nuznosti věcí, potřebných k tělesnému životu. Ona je mnohem vyšším a cennějším skvostem. Kdo je skromný, žádá málo pro sebe a hojně přeje druhému nejlepší a je podle možnosti dává.

V tom spočívá pokojný život v Nebesích, že jeden druhému dopřává radost a vše, co dává život v mé blízkosti, a nechce sám mít všeho největší díl i na úkor jiných.

34

Mnoho se mluví mezi mými vyznavači o soudu nad světem, který má přijít, ale já vám pravím:

Ten, kdo jej čeká v bázni, je již souzen, neboť v něm je skryta nešlechetnost. Ale ti, kdo jsou plně dobří, čistí od vin, neděsí se a jej nečekají v určitý den a přesnou hodinu. Je již za nimi a oni poznavše jej a okusivše jeho trestů, napravili se a nyní mě nalezli jako Přítele a Otce, Boha dobrotivého.

35

Milovat neznamená jen líbit se jeden druhému, mile k sobě promlouvat. Pravé milování spočívá v tom, že nesete břemeno jeden druhého, vydáváte se v nebezpečí pro jiné, nezdráháte se za jiné trpět. Trpět za jiné znamená milovat. Utrpení vzešlo z lítosti nad hříšníky a lítost počala proto, že v srdci bylo mnoho lásky a tato láska toužila dát splátku na zaplacení hříchů, aby je nestihly přetěžké tresty za přestoupení zákonů života.

Mohla láska dát něco jiného než sebe samu? Vydala se, a nyní je ve vás jako trpící, protože jsem ji do vás vložil, když první slza vstoupila do vašich očí, aby odplavila z duše i z celého světa vinu a hřích.

36

Láska je dokonalost. Avšak každou lásku nelze nazývat dokonalostí člověka. Je láska, která člověka snižuje, přilne-li příliš k věcem tohoto světa, které pominou s tělem.

Pak člověk po smrti těla místo do Nebes vkročí do míst, kde jsou věci podobné jemu milým, na Zemi vytvořeným, vymyšleným rozumem, aby zpříjemnily život. Takovému člověku by pak méně bylo více, i méně takové lásky, kterou nevědomý člověk láskou nazývá.

37

Dobře rozlišujte, co svět nazývá dobrem a zlem a co je takovým v mém posouzení, abyste rozuměli mému Slovu a nebrali na ně lidská měřítka, nedávali jim nesprávný výklad, jak se to děje dosud mezi věřícími, že se dohadují o jeho významu. Mnohou hříšnost často světem odsuzovanou nazývám záslužnou, zvláště onu, která vede k novému, obrodnému duchovnímu hnutí.

Není kacířstvím, hledá-li mne někdo vlastní cestou a neobvyklým způsobem dává lidem poučení. Ale je jím ten, kdo pronásleduje a snižuje usilovnou práci pro lepší, vyšší život lidí, pro sblížení člověka se mnou.

Největším kacířstvím je nedbání Zákona: Miluj!

Kdo mne hájí se zbraní v ruce nebo ubližuje těm, které posílám vyčistit zrno pravdy od plev, je ponořený do hříšnosti, byť sebe měl za čistého a bez viny.

Kdo násilím cokoli vydobývá, třeba i podle jeho mínění dobré, přede mnou neobstojí jako cenný a záslužný, nebude nazván mým učedníkem a oddaným služebníkem spojeným s mou Vůlí, která je provždy spojena s Láskou.

Uvažujte pozorně nad tím, co svět chválí a čím pohrdá, co odsuzuje a za co dává odměny, abyste vždy správně rozeznali, kde je má Pravda, jaký je nad tím vším můj soud.

38

Kdyby se mě někdo tázal: Pane, co žádáš od člověka toužícího vstoupit do domu Otcova a dosáhnout tak plné spásy – dal bych mu odpověď:

Mnohokrát jsem již jasně řekl, co má člověk činit, aby plnil Vůli Otcovu. Již Izraelští se ptávali. Tázali se i moji učedníci. Ptali se a ptají všichni věřící svých duchovních učitelů. Je to tak těžké k pochopení, tak složité, nebo tajné, že málokdo ví, co máme dělat? Pravda je vždy prostičká jako dítě dívající se na svět důvěřivýma očima. Ta vám říká slova jasná, jednoduchá a průhledná:

Člověče, věř a doufej v Pána Boha svého, člověče, miluj, pracuj, pomáhej a služ, kde je služby třeba. Člověče, snaž se být užitečný všem. Snaž se, abys jiným činil to, co bys chtěl od jiných přijmout ve slovu, skutku jako lásku, dobro, jako potěšení, povzbuzení i pomoc ve chvílích namáhání, kdy síly těla slábnou nebo když duše je příliš ztrápená a tím znavená.

Nevkládejte tyto pravdy do vznešených pojmů, ale ukažte sebe jako vzorného člověka, jako pilného dělníka na vinici Páně, jenž v potu tváře dobývá si svou mzdu doufaje vždy v pomoc a přispění Boží i v to, že z jeho namáhání vzejde dobro nejen jemu, ale lidem všem.

Přestaňte se již dotazovat a dohadovat o cestách k Bohu, ale vstupte přímo na ně hned v této minutě vašeho života, aby zítra již nebylo pozdě pro vás, pro ty, kteří k Bohu dojít chtějí, ale pro samé rozmýšlení a přemýšlení nad životem i nad Bohem k Bohu včas nedojdou, jak je stanoveno!

39

Ptáte se mě: Pane, co je to spasení? Neodpovídám tak, jako dříve na otázku mých učedníků: Hledejte v Písmu, ono vám všechno poví, co máte a chcete vědět. Vám odpovídám:

Protože jsem přišel znovu učit svět a dávat nová Písma zjevující to, co činím a co činit budu i potom, až bude nový člověk a nový svět, povím, co musíte vědět.

Spasení není jen plné odpuštění hříchů. To je jen základní jeho předpoklad, ale naprosto nutný pro přípravu k úloze andělů střežících Boží řády života. Proto spasení je věc velká a nesnadno dosažitelná ve své plnosti.

Vy, kteří po něm toužíte celým srdcem, jste již do něho zahrnuti pro svou touhu od této chvíle tak, že je na vás žádáno mnohem víc než žádal Mojžíš na svém lidu. Jste voleni a vedeni k dobrovolným službám lásky všemu živému tvorstvu v celém prostoru života.

40

Odpočinek je velmi vzácný pro toho, kdo se velmi namáhá a pracuje. Jaký je můj odpočinek?

Můj odpočinek neznáte, protože nevíte, že já jsem to, který se namáhá ve všech namáhajících se a pracujících duší i tělem. Z čeho má člověk svou sílu? Má ji jen ze sebe, ze svého těla? To by jí měl sotva na podání sousta do úst. Jeho síla vychází ze Síly mé a všechno, co tato síla koná, konám s ní a jí.

Proto vy, pracující a namáhající se, vždy myslete na mne ve svém namáhání. Kdybych s vámi nepracoval, kde by byl svět ve svých pracích, v umění a ve všem díle?

Vězte, že já pracuji s pracujícími, aby byly pokrmy, oděvy i příbytky, aby život byl činný a vydával krásná díla. Proto odpočinek můj není jako odpočinek lidí. Lidé, jsou-li unaveni, odpočívají. Kdybych já odpočíval, všechno lidské dílo by se hroutilo, těla ztrácela sílu a schopnost pracovat, k duši by neplynuly prameny myšlení, vědomí by ochablo a pohaslo jako lampa, jíž došel olej.

Myslíte-li na mne a v modlitbě odložíte všechno jiné myšlení a konání, zklidníte hladinu citu, oddáte se rozjímání a tichému hovoru duše se mnou, i mé vědomí se plní pokojem a mírem, blahem oddechu. Proto já svůj odpočinek mám u vás, kdo mne milujete, protože na mne neustále myslíte. U vás hledám svůj odpočinek nejen v den Páně, ale i v každém všedním dni. Uprostřed zmatku a rušné činnosti jdu si k vám odpočinout.

Chápete již, proč je přikázáno zanechat namáhání a světit den Páně klidem a modlitbou? Odpočívám u toho, kdo na mne myslí a modlívá se nejen ve dni mně zasvěceném, ale neustále. Proto od této chvíle ještě více oceňujte můj odpočinek, protože v něm s vámi do něho vstupuji i já. Je-li doprovázen modlitbou, pak nás sbližuje a vede do společného tichého ráje.

41

Pokoj, který já dávám tomu, kdo po něm touží a mě o něj prosí, je pokoj, který nelze vidět z vnější strany života na Zemi. Svět, do něhož jste přišli jako lidé, je protikladem světa Božího, protože je v něm těžké prožívat pokoj, mír i bratrskou lásku.

Kdo svou myslí a srdcem se zvedl již nad tento svět a jimi vstoupil na čistou svatou půdu Nebes, může nalézt a poznat pokoj pravý, který já dávám duši velmi zušlechtěné a zjemněné láskou.

Vy, kteří v Nebesích žijete svým myšlením zakotveným ve mně, okusíte mého blahého pokoje, nevzdáte-li se ho z oběti za své lidské bratry, aby i oni s vámi mohli jej prožívat, ač dosud žijí na Zemi nejen tělem, ale také celým srdcem, protože v nich dosud není místa pro mne a Boží Lásku.

42

Přišel jsem až do krajin duchovně pustých, chtěje být nablízku lidem. Je-li láska dána mezi nenávist, trpí ten, kdo lásku nese; má úzkosti a hrozí se zlých činů lidí. Dlouho a mnoho trpí ten, kdo lásku v sobě nosí mezi pošetilci, pobloudilci, hrubci i násilníky.

Nejednou jsem nesl kříž v oběti za ty, kteří nechtěli žít svatě a obětavě, pohrdli tichým domem Otce a šli stavět své vlastní domy na různých místech vesmírného prostoru. Není pro mne nové trpět a obětovat se. Jen ti, kteří nevidí do hloubky a šíře úkolů Spasitele, říkají: Kristus byl již ukřižován, a proto není více Jeho kříž.

Bláhoví, věci neznalí! Ukázal jsem své tělo zbodané jen na rukou a nohou. Jiné rány jsem přímo zjevně neukázal, protože by se jich hrozili a řekli by: Proč to činíš, Ty, který máš v rukou všechnu Moc. Učiň, a svět bude Tvůj bez utrpení.

Bláhoví. Jak málo jsou znalí tajemství sebe i mne, toho, co život je a co je nutno pro něj snášet, aby byl tím, čím má být: zjevným, krásným obrazem mé Lásky, Moudrosti a Vůle Otce.

43

Nebojte se, že jste osamoceni ve svém utrpení. Nedomnívejte se, že nikdo jiný nezná tíhu v duši.

Znám všechny bolesti, které byly i jsou, neboť jsem byl jejich nositelem ve vás dříve než jste poznali, že jsem a kdo jsem. I nyní znám dobře všechnu tíhu spočívající nejen na vašich, ale i na mých ramenou.

Nazval jsem se vaším bratrem proto, že s člověkem vše prožívám, jeho každou bolest nosím v sobě. A protože na Zemi člověk žije v těle, jeho utrpení je jím zesíleno a zmnoženo. Já proto trpím i ve všech tělech a pro všechna, aby se z nich stala schrána nejen člověka, ale i Boha.

44

Rozum váš zastírá duši, původ jejího života, staví ji pevně do cest tohoto světa. Jestliže si duše příliš oblíbí svět, nemohu se jí plně věnovat, projevovat lásku, říci jí, že ona patří mně jako Ženichu nevěsta. Naše mystické zasnoubení navždy zapudí zlo z její blízkosti a tak je oslabena i jeho vláda nad světem. Ono se však brání a používá různých prostředků. Zejména ovlivňuje tělesný rozum, neznalý duchovních věcí života.

Proto používejte svého rozumu obezřetně a jen ve věcech nutných k životu těla. Pro svou duši hledejte jiného pomocníka, přítele a rádce. Jím je váš vnitřní duch, který vychovává duši v mou nevěstu. On je svou podstatou spojen s mou myslí a její myšlenkou vede sebe, duševní život i bytostné světy.

Namítnete mi: Jak se jej máme dotázat, když jej nevidíme? Pověz nám, Pane, kde a jak jej hledat, abychom jej mohli požádat o radu jak máme žít a z duše učinit Tvou nevěstu?

Pravím: Jdete-li k němu o radu, jdete zároveň i ke mně, protože váš duch je vsunut ve mně jako lidské oko v hlavě. Budete-li se mne tázat a upřímně hledat radu ve věcech své duše, dostane se vám poučení. Neslyšíte je tělesným uchem, ale vaše vnitřní vnímání přijme můj pokyn a radu. Do vašeho vědomí vstoupí nečekaně silné a moudré myšlenky, dobré a jemné city, v nichž bude mnoho tichých rad pro život, vedení každého kroku.V tomto podivuhodném spojení je i na Zemi blaze žít.

45

Mezi duchovními učiteli jsou spory o mém Slovu v Písmu. Proč tomu tak je?

Slovo mé je pro ty, kteří nejen Slovo poslechnou, ale jemu také hluboce porozumí. Kdo však rozumí mému Slovu? Jen ten, jehož duch je ode mne již přímo vyučován. Který duch to však je?

Myšlení, slova i skutky projevují výši ducha. Lidský život, který vydává dobro, svědčí o duchu plně a stále zakotveném ve mně. Život projevující zlo vychází z ducha, který je ze mne vychýlen a je vsunut v ďábla. On mu vnuká, co má činit, a proto jeho činy jsou lstivé a nešlechetné, tvrdé a hněvivé. Duch, který je ve mně, nečiní nešlechetnosti, ale projevuje lásku a moudrost.

Jsou však lidé, kteří nejsou ani dobří ani zlí. Jsou těmi, které zlý duch již v sobě nemá, ale já je ještě v sebe nepřijal. Proto jsou jako z domu vyhnaní synové bloudící světem, hledající domov, protože rodiče sami je do něj nevolají, k nim se ještě nehlásí. Proto tito bloudící poslouchají dnes toho, zítra jiného vůdce, podle toho, kam je život zanese, v čí náruči spočinou, kdo nad nimi má moc a je ovládá.

Duch, který ve mně spočinul je mnou vyučován a brzy posvěcen. Proto takový mé Slovo slyší a hned mu porozumí. Nemá sporů v sobě ani s jinými. Je mi oddaný a chápe, že celou moudrost nemůže poznat najednou, ale že se musí pro ni vnitřně vyvinout, myslí dozrát, citově se zušlechtit.

Každý mluví, jak rozumí. Jeden víc, druhý méně chápe, vždy podle svého vyučení u mne a mnou. Ten, jehož duch ve mně již dlouho bez vychýlení spočívá, je moudřejší než ten, který se teprve se mnou vědomě spojuje. Není proto moudré vést spory o prvenství ve vědění.

Mám mnoho dětí. Jedni však dávno, jiné teprve nyní ve mně se znovuzrozují, naplňují láskou, spojují s moudrostí. Žádný otec ani matka nevykládá nemluvněti zákony hmotného světa. Jak bych mohl duchovním nemluvňatům mluvit o pravdách a zákonech Božích, z nichž pozemské jsou jen nepatrnou jejich částí? Proto každý nechť pokojně vyčká svého dospívání v moudrého syna. Pak pochopí v celé plnosti a významu pravdy Boží, mé Slovo.

46

Nikdy neříkejte: jsem chudý – jsem bohatý – jsem bláhový a nevědomý – mám mnoho moudrosti – nemám dostatek vůle či rozumu – jsem slabý nebo silný k práci na Zemi… Tak mluví jen ti, kteří nevědí, že to co jsou a co mají za své není jen jejich.

Vkládám na člověka těžké zkoušky, abych si ověřil, co učiní, bude-li chudý či bohatý, chytrý nebo nevědomý, rozumný nebo bez rozumu, bude-li zdravý či nemocný, žít v radosti nebo v utrpení.

Není vždy to, co má člověk na Zemi jako vlohy a schopnosti jen jediné jeho duševní bohatství. Já ubírám nebo opět přidávám, abych vyzkoušel schopnost snášet dobro i zlo v životě, činit za každých okolností čest sobě i mně. Zkouškou může být to, že pošlu člověka do Země jako tvora, který nemá vyvinutý samostatný rozum a musí za něj myslet jiní, nebo tehdy, má-li ho nadbytek, který vede ke svévoli a pýše, k využívání jiných, k přestupování Božích zákonů.

Nevíte, jakými jste a jakými budete, až vám vrátím, co máte u mne uschováno po dobu svého určeného očišťování pokáním v těžkém a neklidném pozemském životě. Nemůžete projevit a uplatnit na Zemi všechno, co máte v sobě jako duševní schopnosti, duchovní síly. Kdybyste jimi působili, lehce byste prošli zkouškami a utrpením. Neměli byste obavu, úzkost, starost ani pochybnosti a bolesti, protože vnitřní síla by je nevpustila do vědomí.

Neodčinili byste však všechna přestoupení Božího zákona, nedosáhli byste vykoupení, jehož nejvyšším znakem je kříž.

47

Jen zpozdilý člověk se chlubí rodem nebo majetkem, domem nebo polem, tělesnou krásou, dovedností a uměním, nebo tím, že je pevné víry a v církvi nemýlící se ve svém učení. Je velkou chybou takto myslet nebo mluvit. Mluví-li nebo myslí-li někdo takto, odnímám mu všechno, čím se vychloubal.

Nepozná-li hned na Zemi ztrátu odňatého, uvědomí si ji až vstoupí před můj soud a odtud odejde chudý na všechno, co v očích světa činí člověka významným a ctěným. Začne mu nové namáhání a on s obtíží bude získávat zpět, co na své duši ztratil bláhovostí, pošetilostí, pýchou i nízkým stupněm znalosti pravdy, který se nesnažil včas se pozvednout výše.

48

Hodina vítězství dobra je vám neznámá. Proto se vám často zdá, že marné jsou oběti, modlitby a přímluvy za hříšný svět. Nemylte se však. Neslyšíte, že by lidé kolem vás již mluvili bez nenávisti. To však neznamená, že ti, kdo nenávist probouzejí v lidu, mají stále stejnou sílu a jejich trůny se netřesou, nepadají zdi jejich domů vybudovaných v lidských srdcích hněvem a reptáním i mnohou jinou nešlechetností.

Do srdcí lidí nenahlížíte. To není dáno žádnému člověku. Nahlédne-li tu a tam do něho někdo, nenahlíží ze své dovednosti a síly, ale proto, že já ono srdce i to, co v něm je, odhalím a dám svou Mocí nahlédnout do věcí skrytých.

Nenahlížíte-li do lidského srdce, nemůžete soudit jeho stav. Proto ne vy, ale já znám změnu k dobrému a raduji se. Se mnou se radujte i vy, byť kolem vás ještě zněla tvrdá slova a pěsti bušily do vás ze všech stran.

Pravím: Dobro je v převaze, vítězí!

Ten, kdo v něm vytrvá v boji o něj a v něm až do konce, bude po mé pravici jako syn tisíckrát vyzkoušený v čase, kdy zlo zažehovalo vysoké nebezpečné plameny ohně dnes tu a zítra tam, jednou v duši, pak v těle a posléze v obojím, že nebylo místečka jimi nepoznamenaného, nerozbolavěného na synu lidském.

49

Mírní lidé jasně sebou dokazují, že marně nemluvím, neučím, nepomáhám, že se mění člověk, jeho život i svět.

Mírnost je počátek láskyplnosti, je nadějí, že člověk vyjde z pokušení zlého, přemůže hněvy a vstoupí duchem do mne, aby žil jako syn Boží, první mezi duchy, kteří jsou oživovateli Země, jejím vědomým, myslícím a činným životem.

Mírní lidé mohou očekávat mou pomoc a uvedení do dobrých, rychlých postupů na cestě spásy. Cením mírnost jako vzácný stav i u těch, kteří dosud nemají ke mně blízký, vřelý vztah.

Proto vyhledávejte mírné. Mají hlavní předpoklad pro vývin lásky a moudrosti. Poučujte je o mně, přiveďte je ke mně, aby pod mým vlivem rozvíjeli se rychle v dobrého člověka a tak se dobro šířilo a sílilo na Zemi a ona se stala místem, kam se rodí i andělé do lidského těla, aby žili jako lidé čistí a svatí již při vstupu na tento svět i při odchodu z něho.

50

Vysoce moudrý je ten, kdo dovede s láskou jednat vždycky, i tehdy, stojí-li mezi nepřáteli, je mu spíláno, křivděno, je zrazován i pronásledován. To je nejtěžší zkouška vložená na člověka proto, aby se naučil jednat s nepřáteli pokoje a lásky, aby je odzbrojoval a zneškodňoval láskou svou, postojem moudrého.

Avšak zneškodňování zla nesmí se dít dosud známým způsobem, že při setkání s ním tváří v tvář člověk dává ránu za ránu, za zlé slovo stejně zlou řeč. Jestliže i šlechetný počne činit nešlechetnosti, pak běda člověku. Z toho vzchází velké tresty rovné sodomským trestům.

Jestliže ďábel činí zlo, není mu to počítáno za hřích, neboť on k jiným činům není volaný ani určený, nemá pro ně předpoklady a vlohy. Proto neberte měřítko, že on je zlý a ve srovnání s ním jste andělé. Jiná míra i jiné soudy jsou na vás, jiné na něho. Kdyby člověk jednal jako ďábel, nebyl by živ. Zahynul by nejen v těle, ale i v duši. Jeho duch by ztratil samostatné vědomí a ten člověk by nebyl.

Člověk nesmí činit zlo. Jestliže zlo činit začal, pak pro to nesmírně trpí a dlouho se z toho očišťuje, aby mohl opět činit dobro, jak tomu bylo na jeho počátku. Jestliže duchové temna jsou zlí, vy musíte být jejich opakem. Jednají-li oni bez lásky, vy musíte všechno činit s láskou a v lásce. Zraňují-li, vy utěšujte, jestli zabíjejí, vy pomáhejte k životu, chraňte jej a zachraňujte. Hněvají-li se, vy se nikdy nehněvejte, ale vždy čiňte opak toho, co činí oni. To je váš úkol.

Člověk, který tento úkol naplňuje, je mnou označen jako vzor a takto dán před oči všem, kdo se dobru a lásce, jejich jednání a řeči teprve učí.

Jestliže se zlo zlem přemáhá, rozmnožuje se. Kdo silné a vlivné zlo zastaví v jeho pronikání člověkem a Zemí, kdo mu odejme sílu, ponese za ně tresty? Pokud nebudou lidé přemáhat zlo dobrem, nebude zlo vypuzeno z člověka ani ze Země, to vězte.

Zákon jsem nevyhlásil lidem nadarmo. Kdo jej nenaplní a určený čas vyprší, bude připojen k temným duchům, aby jim pomáhal a ve zlu s nimi žil, ztratil jméno člověk.

51

Mnohý nevědomý mi vytýká: Pane, proč dopouštíš zlo?

Vy však nebuďte nevědomí, ale znalí i skrytých věcí života, a proto nechť nepřejde přes vaše rty otázka, proč je zlo! Takto se ptát je dovoleno těm, kteří chodí se zavázanýma očima životem a světem a nevidí, že v mých rukách, v mé Moudrosti, Lásce i Vůli se zlo mění v dobro, když přijde čas a ono naplní své úkoly zkoušet věci i člověka v jejich pevnosti a odolnosti vůči všem nepříznivostem a možným potížím.

Vy, kteří věříte, že jsem dobrý a miluji člověka, nermuťte mě pochybnostmi o ceně a významu zla pro život. Vím, co činím a proč jinak nelze.

Jestliže člověk dosud neví o mně i o sobě všechno, není to proto, že bych mu vědění nepřál, ale že se dosud neprokázal hodným mé důvěry, abych já mohl se na něj spolehnout jako na pevný sloup, držící smělou stavbu života na Zemi i jinde, a tak mu zjevit mnohá tajemství bez obav, že by velkých vědomostí použil ke své nové zkáze tím, že jimi zpyšní a začne se nad jiné vyvyšovat a tím jiným ubližovat a sebe hluboce snižovat.

52

Nehájím se před nevědomými, kteří, neznajíce skryté zákony a řády života ani příčiny zmatku a utrpení na Zemi, reptají na mou nespravedlnost, ba na mou lhostejnost k trápení a nářkům lidí. Nechám mluvit každého i soudit sebe bez netrpělivosti jako se matka nepohoršuje nad dítětem, které z nevědomosti chybně posuzuje věci, nazývá je svými slovy, odlišnými od těch, kterým je učí matka.

Jestliže se já nepohoršuji nad bláhovostí lidských posudků o životě, nepohoršujte se ani vy, ať jakkoli bláhový a chybný je názor lidí na mne i na celý projev života. Vždy si pomyslete: Hle, dítě, jež dosud nemá moudrosti. Posečkáme, až doroste, až jí nabude a stane se správným hodnotitelem života, až je Otec poučí a vyučí všemu, co potřebuje pro život podle svého úkolu a úřadu, který mu chystá na Zemi i na Nebi.

53

Pečuji o to, aby všechny cesty života člověka vedly ke mně, ať jsou jakkoli nízko položené pod mou nohou. Na všechny vidím a dohlížím, aby jejich směry vedly k výšinám ducha, i když se točí kolem mne, jdou i za mne nebo vedle mne a míjejí cestu hlavní. Vždy dohlížím, aby vedly k místu, kde jsou příbytky mnou připravené pro člověka, a ne tam, kde jsou sídliště duchů temnoty.

Jestliže se přes mou péči a dohled některá lidská cesta od mé příliš odchýlí a vede člověka do příbytku ďábelských duchů, je to znamením, že on ztratil jméno člověk, zamiloval si tmu více než světlo a tmou se naplnil celý až do poslední části své bytosti a tma jej pohltila, přijala do sebe. V tomto stavu člověk jakoby přede mnou zemřel.

Neříkejte: Která cesta vede k Bohu? Všechny vedou ke mně, žel však, ne všechny se vinou přímým směrem. Mnohé jdou velkými oklikami, chvíli jsou přímé, opět křivé, jdou nahoru i dolů, sem a tam. To proto, aby slabí a nevyvinutí v jemných citech i pevné vůli k dobru měli dost času k posílení a vyvinutí sebe, aby si zvolna zvykali na obtíže cesty ke mně a nezalekli se, vidí-li jejich příkré stoupání, vyžadující námahu duše i těla.

Raději se ptejte: Která cesta k Bohu je nejkratší, abychom na ni mohli vstoupit a co nejdříve dojít do domu Otce našeho v Nebesích?

Odpovídám všem tázajícím se: Synové lidští, nejkratší cesta ke mně je ta, kterou jsem vám ukázal v Ježíši – cesta Lásky a Oběti. Na ni vstupte, na ní vytrvejte a spatříte mě tváří v tvář. Nebudete pak více putovat, ale putujícím pomáhat, aby i oni vstoupili tam, kde budete vy v blahém spočinutí.

Převzato z : https://buh.webpark.cz/texty/sk/sk5.htm