Paní Božena Cibulková - písařka Slova Božího 6 (Slovo Kristovo - 4) první část

Podle duchovní inspirace přijaté od Krista napsala

Božena Cibulková, 1952 – 1972. 

1

Poznejte mne, lidé. Poznejte svého Boha. Naučte se milovat skrytý život Ducha, plný podivuhodných krás. Poznejte, že jsem skutečností a zjevuji se i mnoho činím jako Duch Boží, Duch pravdy. Působím jako Ježíš i jako Kristus, jako trpící i mocný v pravici Otce, Syn Boží i Syn Člověk.

Neuvěříte-li ve mne takto, pokud žijete na Zemi v těle, já vás po jeho smrti nepřijmu, nedám vás obléci do bílého roucha, ani neuvedu do svatého místa, kde je váš Otec.

Vy nevíte v hloubce pravdy, kdo je Otec, kdo je Syn, jak žijí a působí jednotně jako Bůh Tvůrce i Vládce, Rozmnožovatel i Udržovatel všeho, co je i co bude jako živé, čisté a svaté stvoření, dílo vesmírné rozsáhlosti. Je potřebí však, abyste Boha poznali a On se mohl znát k vám jako Otec k synům, až se vrátíte žít do Jeho Ducha po zkouškách a utrpení tělesného života.

Kdo nepoznal Boha, nebude poznán jako syn. Nebude-li poznán, nebude ani pozván k vyššímu vědomému životu. Bude mu odňato slovo a on se vrátí do stavů, v jakých žil než jsem mu dal jiskru duchovního vědomí, která teprve činí z něho člověka a zvedá jej nad tvory dosud čekající na duchovní oživení podobně jako zvíře, rostlina i zemský prach.

2

Volám vás, volám:

Navraťte se ke mně!

Navraťte se do krásného svatého života!

Neoddalujte čas svého návratu ke mně! – volá Otec.

Neoddalujte čas spojení se mnou! – volá Syn.

Neoddalujte život od radosti, pokoje a Lásky! –

praví Ten, který radost, pokoj a Lásku má a dává ji těm, kdo jsou mírní jako holubice, jemní jako jarní vánek, čistí jako lesní studánka.

Z vašeho navrácení se budete radovat nejen vy, ale všichni tvorové, neboť ono přinese povznesení tisíců životů nacházejících se v ponížení, utrpení i těžkých službách hmotě. Neoddalujte radost svou ani radost tisíců jiných, kteří z vašeho navrácení budou mít velký užitek, protože jejich vzestup je vázán na vás. Neoddalujte radost mou nad vámi, protože váš příchod k Otci bude dnem Lásky.

Den Lásky nese oblažení všem životům. Nese potěšení, jaké nepoznalo srdce vaše ani mé již dlouhý, předlouhý čas. Den Lásky se přibližuje vaší snahou žít dobrem, dávat lásku. Den Lásky se přibližuje vaším vítězstvím nad pokušením světa.

Nuže, odolávejte pokušením jako silný strom vichřici, pevná hráz rozbouřeným vodám, dům postavený na skále otřesům Země. Stojím u každého, kdo bojuje s pokušením jako s nepřítelem radosti mé i radosti lidské. Stojím a pomáhám.

3

Nechvějte se bázní přede mnou. S člověkem, který mne miluje, vždycky vlídně jednám, vždy s láskou k němu mluvím.

K milujícím mluvím s láskou, k nemilujícím volám: Rušitelé Božího Zákona, proti vám stojím a budu stát, pokud se celým srdcem neobrátíte k lásce a nebudete jako milující krátit dny mého i lidského utrpení a přibližovat den radosti mé i lidské.

K milujícím vlídně a mile, k nehodným přísně a káravě jsem mluvíval a mluvím. Tak bude, pokud hřích se nestane neznámým slovem v lidském jazyku, v lidském činu i v celém životě člověka.

4

Otec mi řekl: Miluj, ale střez také zákony života. Na nich závisí dobrá souhra věcí a bez nich je život jen pokusem o neužitečné dílo.

Proto vás miluji a také střežím zákon, jímž je váš život veden a udržován. Netušíte, co s vámi mám práce a námahy. Jste jako neposlušné děti a já ten, jemuž jste dáni na vychování a k dozoru, aby z vašeho života vzešla jednou radost Otci i vám, radost dokonalá, jaká plyne z vědomí dobře vykonaných úkolů a jejich blahodárnosti na celý běh života.

Pro vás se namáhám a vy o tom nevíte. Proto lhostejně a s malým zájmem mluvíte o Kristu. Lhostejně i chladně přijímáte poučení, že On je váš Spasitel. Nejste-li lhostejní, tedy jste málo nadšení, málo vřelí. Jste jako člověk na křižovatce cest; mám jít tam, či jinam – kde naleznu štěstí, radost života?

Svět se vám líbí, ale ode mne čekáte posmrtné odměny. Kam jít? Za světem či za Kristem, za Bohem křesťanů nebo za bohem pohanů? Který je ten pravý Bůh, jenž je dobrý a vždy odpouští, neodvrací se od hříšných lidských cest?

5

Poznejte, poznejte svého Boha. Poznejte, že Bůh je jeden, jediný, který má věčnou nesmírnou Lásku. Je však také zákonodárcem. Střeží zákon života a na každém žádá, aby jej vědomě plnil.

Poznejte, že Bůh je Otec. Poznejte, že Bůh je Syn – věčné mládí života – a Otec – věčné stáří života.

Budete-li znát Boha jako Otce, dobře vám. Je však potřebí znát Boha i jako Syna. V Synu je budoucí život. Syn je Síla Boha vždy nově se omlazující a obnovující, aby byla věčná, nehynoucí, nikdy nesetřelá, nestárnoucí krása v celém životě Božím i lidském i všech. Není Otce bez Syna, není Syna bez Otce.

Věřte – věřte, že Syn je, abyste v Synu, s Ním a Jím se účastnili života, který je a bude životem člověka a Boha, cesty jediné.

6

Poznávání Boha je zajisté obtížné, člověku nedostupné. Ale všechno se mění, když Bůh chce. Tehdy se nemožné stává možným.

Hle, je čas rozumu člověka nepochopitelný, kdy Bůh nemožné činí možným. Je čas vykupování člověka z břemene mnohých vin, porušení zákona života. Nese dění neslýchané, nevídané. Nese velké činy Boží, jimiž se změní k nepoznání život člověka a z těch, kdo jsou zváni hříšní, se stanou svatí duchové.

Jsem vykonavatel činů Božích. Ve mně poznáte svého Boha i všechny Jeho činy. Přišel čas, abych byl vámi poznán ve jménu Kristus, neboť Otec si přeje, aby člověk poznal, ke komu je připodobněn, podle koho má žít na Zemi i na vysokých stupních života v jasu Ducha.

7

Člověk mne nemůže poznávat, pokud se mu nedám poznat sám. Já mu nyní pravím:

Jsem Ten, který je tvůj Otec i tvůj Pán, tvůj Bůh obnovující tvou svatost, moudrost i duchovní krásu, jakou jsi měl, když jsem tě jmenoval Božím synem, bytostí božskou.

Nevíš, co máš žádat ode mne i sám na sobě, co si přát a chtít. Neznáš hloubku jména člověk, neznáš svá poslání nyní, já jsem však tvůj tichý vnitřní Učitel i Rádce. Naslouchej mi v hlubinách srdce a najdeš pravá rozhodnutí, sílu i odvahu vstoupit na novou cestu, postavit se k vážným úkolům zušlechtění celého světa, které jsem zahájil obětí a nyní usilovnou a nesnadnou prací myšlenkou i přímými činy na všech místech Země.

8

Pro vás, lidé, jsem býval ukryt. Neznali jste mě do doby, než přišla Maria, než přišel Ježíš. Nevěděli jste, že Slovo je mocný Duch Boží, že Slovo je Syn a Syn je v Bohu a Bůh v něm vždy zjevuje nové dění, nová prorokování, velké činy obnovující všechno tvorstvo jako jaro každý strom, každé semeno skryté v živné dobré půdě.

Neřekl jsem v časech starodávných lidu Mojžíšovu: Jsem Syn. Lidé teprve čekali na příchod Syna do svého života. Očekávali dobu svého obnovení v Bohu a tím uvedení do místa dávno určeného za trvalý domov člověka.

Neřekl jsem: Jsem Syn – ale již tehdy jsem připravoval své zjevení na Zemi i svou práci mezi vámi a duchy, kteří vám pomáhají na očištění duše a vývinu dokonalosti.

9

Vždy jsem usiloval o to, abyste se navrátili co nejdříve na svaté místo příbytků Božích duchů. Vy jste však neusilovali, složili ruce do klína a v duši své usnuli i zcela poklesli slabostí svého myšlení, když ono ztratilo nitku lásky. Trpěl jsem pro vaši věc a namáhal se, ale vy jste se oddali duševní zahálce, životu neužitečnému, jakému Otec nežehná a já mu nedám sílu.

Odešli jste ode mne a zapomněli na mne, ale já od vás neodešel a nezapomněl na vás. Místa, kde jste dříve byli se mnou, jsem pro vás stále střežil, nepřestal je pro vás krášlit, dodávat jim cti domů Božích.

Mé usilování jste však vy znesnadnili v samém začátku, uprostřed záchranného díla i nyní, kdy se blíží jeho vyvrcholení a ukončení a mezi vámi a Otcem má nastat věčný mír. Vaší netečností ztížil se a zpomalil celý postup a zdar záchrany a nové spojování probíhá v utrpení obou stran.

10

Nemůže být stále tak, že bych jen já usiloval, vás volal, abyste nezapomněli, neporušili se až ke kořenům duše a zcela ve zlu nepadli, takže by již nebylo návratu a vy zůstali po jednu věčnost na místech pustých, nesličných, na jakých živoří nerozumní, leniví, pobloudilí a zaostalí duchové kosmu.

Nemůžete minout mé jméno bez vážného povšimnutí, bez uzardění nad sebou, svou dosavadní nedokonalostí. Neobrátíte-li se ke mně celým srdcem, nezačnete žít podle mne nyní, po mém Slovu kárání, varování i poučení – pak běda lidskému rodu. Zůstal by dále v opovržení a na úrovni nízkých bytostí, jimž stále hrozí vyřazení z vědomého života.

Ti, kdo se však vyvinou k vyššímu stupni života, vstoupí do Boží krásy a silných proudů Otcova života v síle, moci a moudrosti Jeho synů.

11

Mnoho záleží na tom, jak se zachováte, jak hluboce si mne zamilujete a zatoužíte odejít za mnou a ke mně, ke Kristu. Láska se zajisté nedá vynutit, přichází nečekaně a náhle jako rosa, kdy se toho nikdo nenaděje, i když ji nikdo nevolá.

Proto volejte: Přijď, roso lásky, co nejdříve k nám, zavlažit naše srdce, ať Slovo Kristovo vzejde a rozkvete v nás, ať se sklidí zlaté klasy pšenice a z nich může být vzato pro nové a nové setby do srdcí tvorů, kteří nemají lásku, ať se láska šíří do celého vesmíru, všude, kde je život porušený tmou, kde se čeká na spásu…

12

Kdo mne nehledá, netouží ke mně blíž a mne poznat, nechce mít zábranu ke svým nedobrým skutkům. Zajisté vlídně mluvím, protože jsem přišel jako Smiřovatel k Zemi i k člověku. Také však přísně střežím ustanovení o životě člověka, a proto i přísně k němu mluvívám.

Řekl mi Otec: Střez a chraň mé dílo a nedopusť porušení! Dopustíš-li je, opět naprav, aby v konečném čase, až přijdu posoudit věci, bylo všechno jak má být v té době na Zemi i na Nebi.

Víte, že jsem dopustil porušení, ale nedovolím, aby trvalo stále a nebylo napraveno do dne soudu nad všemi. Nedopustím, aby člověk byl stále v zahanbení, ale řeknu mu: Člověče, tys porušen. Dbej, ať znovu jsi jako jsi býval, ba ještě krásnější, moudřejší, ještě schopnější k práci po mém boku v končinách dalekých i blízkých, na místech, kde již život má tvar i kde se tvar teprve tvoří.

Bude-li člověk znát své porušení, vynasnaží se, aby je napravil. Nelze, aby se mu navždycky zalíbila ošklivost místo krásy, zmatek mu byl nad klid, mír a Lásku mou.

13

Řekněte mi, povězte, co učinil člověk, co dělali lidé, když jsem jim řekl: Zhřešili jste a odvrátili jste se od Boha svého a jste jako ďáblové a neukázněná zvěř i hadi nebo obyvatelé hlubin moře, kteří světla nemají, je neznají a jsou voděni jen instinkty a hrubým mechanismem těla. – ?

Povězte mi, co učinili lidé, když jsem jim řekl: Napravte se, odvraťte se od cest, jimiž chodí rušitelé pokoje a míru, vstupte na cestu čistou, která je vaším vychováním k dobru, na níž já k vám mluvím – já, váš Bůh, Duch čistý a Svatý, který s vámi vždy dobře myslí a vás miluje. – ?

Poslechli mne lidé, učinili podle mých slov, podle kárání, varování, napomenutí přísného i vlídného, které jsem dával v každém čase jejich života na Zemi?

14

Neuposlechli mne lidé až do dnešního dne, do této hodiny. Nejenže neuposlechli, ale ještě více propadají zlu a ruší Zákon Lásky. Nejdou na cesty mé, ale mají v oblibě zmatené a tvrdé cesty hmoty čím dál více. Zemi budují, ale duši nechávají v chatrných šatech, bez oděvu nebo jako slabé neduživé dítě či žebráka spoléhajícího na milodar.

Proč tedy reptají lidé, proč říkají: Jaký život nám Bůh dává, proč máme tolik tísně, proč nežijeme šťastně a klidně, proč nás sužují nemoci, horko i zima?

15

I slabého člověka mi Otec dal do rukou jako matce dítě a řekl mi: Vychovej jej podle své podoby, podle svého srdce, Moudrosti, Lásky i schopností svého Ducha. Až bude vychovaný a Tobě podobný, přiveď jej ke mně a já mu požehnám.

Žel, kolik jsem jich přivedl k Tobě, Otče, kolika synům jsi svrchovaně požehnal? Není jich mnoho, nejsou jich tisíce.

A kde jsou tito požehnaní? Jsou snad v Nebesích u mne a se mnou, abych je viděl a nermoutil se nad lidským rodem, ale věřil, že každý jeho příslušník bude požehnán Otcem, že každému bude dána věrná má podoba, každému dáno jméno syn?

Nejsou u mne ani tito požehnaní, neboť jsem je znovu poslal do světa a řekl jim: Jděte na lidské cesty a učte tomu, co vy sami víte, sami znáte ode mne. Pomáhejte mi a pracujte ve jménu mém, aby svět si uvědomil Boha živého, který je neustále činný – soudí, učí, řídí, tvoří, obnovuje, mění, obrací zlo v dobro a vždycky miluje i v největší přísnosti.

16

Aby lidé poznali Syna –

aby věděli, že Syn existuje, že člověk je učiněn podle Syna
a má se stát synem Božím –

aby lidé žili v Synu a s Ním se spojili –

aby ze spojení s Ním vyplynulo jejich čisté, svaté synovství,
které Otec stanovil jako stav nejvýš svatý,
kterého má člověk dosáhnout do určité doby –

aby se stalo ještě i jiné, co je dosud skryté
a nelze ani nyní odhalit –

někteří z obětujících se po mém boku a se mnou vzdali se dobrodiní plynoucího z požehnání Otcova, a tím k pobytu v Nebesích, na něž měli právo.

Šli opět mezi hříšný lid a nesli mé Slovo od srdce k srdci, aby v nich vzklíčilo, vzešlo a vydalo hojnou úrodu, mé varování, kárání i volání bylo mezi lidem slyšeno a stalo se počátkem dávno předpovězeného spasení.

Tak jsem učinil, abych měl prostředníky svého Slova Moudrosti, které chci dát všem, kteří na mé varování zanechají nepravostí a na mou výzvu a zavolání se shromáždí do zástupu naslouchajícího Bohu, který mluví o novém i budoucím životě člověka.

Shromáždí se i zástup žijících plně podle ustanovení, které dávám lidskému pokolení z Otcova příkazu: Dej člověku Zákon Dobra a Lásky, jímž Ty sám žiješ a vše konáš. Podle něho ať je člověk živ. Bude-li mu to těžké, pomoz ve vhodný čas a dej ze své Síly síle člověka, aby včas usedl k pravici Tvé, aby mezi Tebou a člověkem bylo tak, jak je mezi Tebou a mnou.

17

Nuže, poznejte, lidé, že Zákon můj je Láska a život můj je Dobro. Zákon můj je zákonem vaším a život můj je životem vaším. Podle mne jste učiněni, podle mne musíte žít, chcete-li dokonale vyplnit a naplnit své poslání.

Zahleďte se na sebe a zkoumejte se. Je vaším zákonem láska? Je vaším životem dobro? Je život váš jako život můj ukázaný v Ježíši?

Co činil Ježíš, víte. Co činíte sami, také víte. Změřte rozdíly, hloubku odlišnosti a odstraňte ji, aby jí nebylo a z vás vyzařovala krása duše i moudrost ducha, jejich láska a obětavost, trpělivost a pokora, jejich mírné slovo, laskavé jednání, čistý život bez poskvrny, jak vám jej ukázal Ježíš.

18

Můžete říci: Pane, žádáš na nás nemožné. Ježíš byl vtělený Bůh a my jsme jen slabí lidé, nakloněni zlému. Nemůžeme žít jako žil On.

Což Ježíš se projevoval jako Bůh? On se projevoval jako člověk. To, co bylo u Ježíše lidské, to dělejte, to následujte. To, co činil maje v sobě Boží Moc – to na vás nežádám ani žádat nemohu. Boží Moc vám bude dána, až budete Boží synové.

Pak budete mrtvé křísit, nemocné uzdravovat, slepým vracet zrak a hluchým slyšení. Nebudete to činit na lidských tělech, ale na lidských duších. Ty budete budit k životu a otvírat jim uši ke slyšení mých slov. Duše budete uzdravovat, aby mohly začít cestu napravení a pak k vlastní svatosti a neploužily se životem jako stíny zešeřelým krajem.

Pak budete požehnaní synové, učící všechen národ, všechen lid. Nebude pak jen dvanáct apoštolů, ale bude jich dvanáctkrát dvanáct, ba tolik, kolik bude potřebovat celý svět viditelný i neviditelný ke svému navrácení se do svatosti.

19

Odešli jste ode mne do míst pustých, kde nebylo Světlo. Odešli jste žít do sfér pokušitele. Provázel jsem vás svým Duchem až na okraj temnoty. Dále jsem jít nemohl.

Ti, kteří zůstali na okraji temnoty a nevstoupili do ní, ti se dnes již shromažďují do zástupu a naslouchají Bohu, co k nim hovoří. Ti dbají mého Slova, jsou věřící ve mne. Přemýšlejí o Ježíši a již Ho cele následují. Nevešli do plné tmy, proto neztratili zcela spojení se mnou. Kolem nich se stále vinul slabý paprsek jako nitka, jako zcela nezavátá stopa na poušti, který jim umožňuje rychlý návrat zpět, rychlé odkládání nánosu duševní porušenosti.

Když jsem počal volat k lidu, oni mne první zaslechli, i když jen slabě, takže můj hlas je nemohl vyburcovat zcela, jen je probouzel z dřímoty.

Lepší dřímota než tvrdý spánek pro toho, kdo má za úkol bdít. Oni tvrdě nespali, a proto také nezaspali vhodnou dobu, kdy se Zemí ozývala má Slova Učitele učícího Božímu životu.

20

Již na mé první zavolání rozdělil se lid na tvrdě spící, jen lehce dřímající, a na ty, kdo zcela bděli. Proto lidé nejsou na stejném stupni duchovního stavu. Jedni jsou na nízkém stupni, druzí na vyšším, vždy úměrně tomu, jak žili před vstupem do zemského těla.

Podle minulosti je přítomnost a ta vytváří budoucnost, formuje osudy lidí. Kdo nyní pevně věří ve mne, dávno slyšel můj hlas a již dlouhý čas usiluje o své navrácení k Otci.

Dávno jsem mluvil a člověka volal k Otci. Dávno jsem mu připomínal, že je duchem z Ducha Božího a opět se má s Duchem Božím spojit a s Ním žít. Volal jsem, ale mnozí neslyšeli, protože byli příliš daleko ode mne, v hluboké temnotě. Když neslyšeli, nevěděli, že volám a co mluvím, čemu učím.

21

Bdělý člověk má velkou starost. Lhostejný a lenivý mnoho starostí nemá. Kdo slyšel mé volání, byl naplněn starostí o své osudy a celý svůj život. Ta mu nedala, aby se zabydlel na Zemi a žil podle zvířecího světa.

I začal uvažovat a přemýšlet o sobě. Proto, kdo byl již dříve nízko stojícím a ve hluboké tmě, ani v tomto čase není na místě vyvýšeném, kde je Kristus, jeho Spasitel. Není-li u Spasitele, není ani u Lásky Boží, a stále stojí před svým Soudcem. Soudce je velmi přísný Bůh trestající zlé.

Ten, který slyšel mé volání, začal přemýšlet a poznal, že je bytostí zvláštní, odlišnou od ostatních zemských tvorů, protože mluví, myslí, cítí. I poznával, že je v něm silná vnitřní podstata, že je v něm duchovní činitel. Začal jej hledat v sobě a tak mne poznával, protože tajný činitel v člověku jsem já – Duch Boží.

Část mého Ducha je v člověku. Tato živá myslící a jednající část se projevila, nedala člověku zcela utonout ve tmě, když bylo kolem člověka všechno hrubé a tvrdé. Již tehdy dovedla vnést do lidského života jiskru vědomí, že Bůh je a nedá člověku utonout nyní ani později, nedá mu zapadnout do temnoty, neboť v Bohu promluvila Láska a Láska je Spasitel člověka.

22

U mne je bezpečno. Ti, kdo na mne mysleli a stále ke mně volali, abych se rozpomínal na jejich život, o něj se staral a nepohoršoval se, když jsem viděl jeho kolísání mezi dobrem a zlem, byli si vědomi, že jsou nedokonalí a plní porušenosti. Ti všichni si mě naklonili tak, že jsem vskutku střežil jejich životy.

Chránil jsem je před pohlcením tmou a nebezpečím, léčkami a svody, když nepřátelé jim brali víru ve mne, v Boha, který nemiluje úplatky v obětinách a Jehož přízeň se získává upřímností srdce, pokáním a úsilím o čistotu života a zbožnost, v nichž se zobrazuje hluboká víra, pevná naděje, že nenechám člověka na pospas světu, ale z něho jej vyvedu a postavím blízko sebe, aby se rychle vybavoval z nevědomosti, pobloudění i mdlobného vědomí.

23

Nebyly radostné dny od času, kdy jste pobloudili. Nebyly klidné ani prožívané v lásce. Jako jste si vy stýskali a bědovali ve světech temných, tak jsem si stýskal i já.

Leč komu jsem svěřil své soužení a řekl, že trpím? Lidé nevěděli, že jejich Bůh má nad nimi a pro ně žalost, že není radostných dnů v životě, je-li porušen zlem. lidé jen bědovali a stále volali: Bože, vyveď nás ze soužení, dej nám radost, blaho, život bez utrpení.

Bláhoví. Jak málo rozuměli životu a jak málo mu dosud rozumí. Jinak by věděli, že utrpení na ně neposílám já, ale oni sami si je zvolili v tom okamžiku, kdy porušili zákon o soužití v míru a vzájemné lásce. Kdyby se navzájem milovali, byli by čistí od vin, protože ve hněvu na bratra vzniká mnoho nešlechetností. Jestliže si sami zavinili své těžkosti, kdo je má od nich osvobodit, je odejmout?

Kdo spolehne na mou pomoc, dobře činí; pomoci se opravdu dočká. Kdo však sám si také snaží pomoci tím, že odstraňuje příčiny obtíží tkvící v nedokonalosti, ten nejen dobře činí, ale on se chová a jedná výborně, lehce nade vším zlem zvítězí a já mu vlivně skrytě v duši i zjevně v osudech pomáhám.

24

Lidé si sami zaviňují své utrpení. Člověk opustil Otce, a proto trpí. Já jsem v Otci stále, a přece trpím; to proto, že trpím s člověkem a budu s ním trpět, pokud on se nevrátí k Otci. Kdybych já s ním netrpěl, nedosáhl by spasení. Utrpení mé je pro něho obětí. Umožňuje smíření s Otcem všem synům, nazvaným synové marnotratní.

Až se oni navrátí k Otci, opět bude život radostný, pokojný, krásný pro člověka i pro mne. Pak má Slova k němu budou jinak znít. Jinak mluví radost než bolest, jiné Slovo řekne Otec než přísný Soudce chyb.

25

Dal jsem vám z Ducha svého, a proto jsem s vámi spojen. Svatá část do vás vložená je páskou mezi námi. Dokud se proviňujete, trpím, protože každé porušení lásky vnímám podobně jako vy dotek věcí hrubých, drsných, způsobujících bolestné zranění.

Jako vy při trhání růží zraňujete se o trny, já bolestně jsem zraněn každou vaší nešlechetností. Je mi trnem hluboko se vrývajícím do mé mysli, citu i vědomí. Jako vy si ošklivíte věci nečisté a odvracíte od nich pohled, tak se mi oškliví tvrdost vašeho srdce.

Vy můžete oči odvrátit, když se vám něco nelíbí. Ale já nemohu odvrátit oči od lidského srdce, i kdyby mi bylo sebevíce pro bolest. Mám je stále na očích a neodvracím od něho pohled. Kdybych odvrátil, přestalo by žít.

A protože nechci, abyste zemřeli, ale žili, snáším všechno, čím mě neustále zraňujete. Činím tak proto, abyste zůstali zachováni Otci, zvedli se z ponížení, nabyli opět cti před světem Božím a nebořili, co já stavím jako nádherný chrám ve vašem srdci.

26

Prošli jste cestou trnitou, neboť cesta ze tmy do Světla je nesmírně obtížná, je kříž sám. Nejste ještě jak máte být, ale jestliže jste se ke mně obrátili srdcem, pak ustanou vaše těžkosti, zkrátí se a ulehčí výstup na místo k mé pravici v její tvůrčí práci pro blaho všech.

Má Síla vás pozvedne jako pozvedá matka dítě do své náruče, jde-li s ním po nepohodlné, namáhavé cestě. Matka dává ze své síly a namáhá se za dítě, aby se nemuselo namáhat. Nikdo jí neřekne: Jdi a pomoz dítěti, vezmi je do náruče a usnadni mu cestu. Matčina láska sama je největším pomocníkem, nejlepším vůdcem dítěti. Vždy chce pro ně nejlepší. Láska dává matce pokyny: udělej pro dítě to a to. Matka dělá, co chce její láska k dítěti.

Jako matka k dětem, já jsem k vám. Láska mi říká: Učiň pro člověka to a ono. Pomoz mu nyní, pomáhej stále. Má před sebou namáhavou cestu ze tmy do Světla, do svatého stavu duše. Láska sama se neptá, proč máte namáhání, ona je jen vidí, lituje vás a touží vám ulehčit, zkrátit dobu čekání na radostný, krásný život.

Avšak Láska je u mne spojena s Moudrostí. Moudrost je prozíravé, do věcí zasvěcené myšlení života. Ta říká Lásce: Ano, sestro má, člověk má velké namáhání, těžkou cestu do radosti. On ji však těžkou mít musí. Naučí jej poznávat život, vážit si všech darů, které mu dáváš ty – Láska. Kdybys mu nebyla vzata a on od tebe odloučen, ani by nevěděl, že jsi. Uvykl si jen přijímat od jiných. Neumí sám darovat. Musí se naučit dávat jiným, jiné oblažovat, jiným krášlit cestu a život. Proto buď trpělivá, sestro má, Lásko, já ti řeknu, až bude pro tvé dary člověku čas.

27

Zaslouží si trest ten, kdo zrazuje, opouští lásku, uchyluje se ke lži a klamu? Zajisté tyto činy nechválí ani lidé nevěřící v Boží zákony. Co mám na ně říkat já, když mi Otec řekl? Bdi nad zákony života, aby nebyly porušovány a život měl pevnost a stálost.

Zákona dbát a lásku v sobě nosit je úkol nesmírně těžký, který vy, lidé v těle, nechápete a neceníte. Až jednou budete konat to, co konám já, tehdy oceníte a poznáte, jak jsem žil, když jsem zachraňoval a pomáhal lidstvu.

Říkáte-li mi: Pane, proč nám nepomůžeš v našem namáhání tak, aby nám bylo dobře – nevíte, jak mě zraňujete a ztěžujete práci. Zajisté činím jak mám a jak mohu činit, aby nebyl zákon života porušován, ale všichni k němu lnuli, jej dodržovali s naprostou samozřejmostí jako něco, co se nenařizuje, ale co se s láskou a rádo koná.

Láska mne vede ke spěchu v práci pro vás, abyste se opravdu brzy zbavili tělesného namáhání i soužení v duši nad mnohými věcmi, skličujícími vaše srdce.

Láska mne vede ke spěchu, Moudrost mne vede ke zdržování. Z vašich nesnází vyrůstá ve vás odolnost vůči každému svodu a pokušení. V nedostatku lásky, který máte a pociťujete, se naučíte vážit si lásky, ji vždycky ctít, dávat ji v srdci na místo nejpřednější. Naučíte-li se to, nebyly marné vaše nesnáze a namáhání, ale přinesly vám dokonalý stav člověka.

Musí vyplynout nejen z mé pomoci vám, ale také z vašeho vlastního přičinění a namáhání, aby vám nikdo nemohl říci: Hle, podarovaní, bez zásluh obdrželi svou svatost. Pojďme i my okoušet všechno, co oni okusili, když poznali dobro i zlo. Pán nás včas zachrání a dá nám opět svatý stav bez naší námahy.

Ne tak, moji milí. Dobrý příklad musíte dávat všem. Také výstrahu každému tvoru, aby vždy dodržoval zákony Boží a nikdy je nepřestupoval. Na vás se ukazuje, co to je neuposlechnout rady Boha, který je odpovědný za každý život a chce jen dobré, krásné žití v míru a pokoji, ve velké svaté Lásce. Přesvědčí-li se, že přestupování je trestáno, jakmile se ho kdo dopustí, pak nebude nikdo, kdo by byl veden touhou po vlastním řízení života v neukázněné libovůli.

28

Kdyby byl člověk jediný, kdo žije se mnou, choval bych se jinak k lidským vinám. On však je živ mezi mnohými tvory a ti nejsou tak vybaveni jako člověk. Potřebují více vedení, nemají tolik samostatnosti. Na ně právě působí život člověka. Na něm se učí a poznávají, jak se duch má a jak nemá chovat.

Jste příkladem dobrým, nedobrým i velmi výstražným. Záleží na vás, jak žijete. Žijete-li podle Božích zákonů, jste jim vzorem. Žijete-li špatně, jste pokušením i svodem pro jiné. Pro ně dopouštím vaše namáhání, aby viděli ovoce přestupování Zákona Lásky.

Buďte dobrým vzorem. Snažte se chápat příčiny svého namáhání, těžkostí i bolestí a přestaňte na ně žehrat. Mnohé je pro vaši budoucí cestu ve vysokém vedoucím postavení mezi duchy, kteří potřebují vedení cestami života, jako nevědomé dítě potřebuje vedení rodičů po čas než dospěje a zmoudří.

29

Před očima stvoření jste hřešili, ono vidělo váš pád, temnotu. Nyní vidí vaše vycházení ze tmy do Světla, žasne, učí se a vidí zvláštnosti života, bohatého a složitého, že je možné v něm prožít všechno: lásku i bolest, radost i žal, tmu i světlo, odpočinek i velké namáhání.

Stvoření vidí, že jste všeho okusili. Poznali jste nejdříve lásku a pak jste nevěděli, co láska je. Nyní víte, co láska je, ale nemáte ji ještě cele v sobě. Toužíte po ní a chcete ji mít v plnosti. Proto podstupujete těžké cesty do míst, kde ona je.

Láska sídlí v nejvyšších, nejskrytějších místech života Otce i Syna. Vy, hledajíce ji, musíte vystupovat na vrcholy. Cesta k výšinám je vždycky obtížná, ale kdo na ně vystoupí, je náležitě odměněn. Vstoupí do nádhery života, cítí se volný a šťastný. I vy jednou vystoupíte na vrcholy života a za obtížnou cestu k nim budete odměněni spojením s mou Láskou.

Tisíce duchů pozoruje vaše cesty. Proto, aby se z nich poučili, nezkrátil jsem ani neulehčil putování, ale vinu je životem jako nesmazatelnou čáru vždy viditelnou a danou jako vzor i poučení všem, kdo jsou a budou jako živé bytosti boží, aby ony věděly, jak se žít má i jak nemá, z jakého života plyne radost, z čeho vzchází velké utrpení, namáhání cesty k Lásce.

30

Na vaše životy jsou vázány životy jiné, a proto mám o vás velkou starost. Proto vážím každé vaše slovo, zkoumám myšlenky, co nesou vám i jiným, co z nich vzejde, dají-li přínos nebo poškodí celou věc, a tak ublíží mnohým životům s vámi spojeným neviditelnými pouty již z dávných časů. Oni sledují mé chování k vám, slovo posouzení, slovo mého soudu nad světem, kdo jste byli a čím nyní jste a jak žijete. Pozorně sledují vás i mé jednání s vámi.

Projevuji-li vám přízeň, oni namítají: Nemáme vin jako člověk a Pán nám neprojevuje tolik pozornosti jako jemu. On hřeší a Pán mu promíjí. Člověk je miláčkem Páně, středem Boží péče. 

Tak a podobně mluví duchové a já jim neustále ukazuji vaše namáhání, utrpení, modlitby i prosby, váš těžký život v těle na Zemi. Oni se nemohou prokázat namáháním tak velkým ani utrpením. Proto odstupují se svými výtkami, jejich hlasy mluvící proti vám umlkají. Mně pak nic nebrání pomoci vám. Mohu vám dát to, co si plně zasloužíte – ochranu, vedení, pomoc i dar moudrosti a lásky.

Běda však, dožadujete-li se mé pomoci, ač sami jiným nepomáháte, nemáte účast, soucit ani lásku k jiným, ale ještě je i rmoutíte a jim ubližujete. Ti, kdo pozorují váš život, žalují na vás přede mnou a svědčí, že jste nedobří. Je-li pravdivá jejich obžaloba, je nutný soud. Soud žádá spravedlnost a nehledí na mou láskyplnou lítost nad vámi. Nedá to, co žádáte, ale vnese nové tresty na nehodného člověka pro nenapravitelné přestupování Zákona Lásky.

31

Kdybyste věděli, jak těžké je vám pomáhat, přicházeli byste s prosbami o pomoc až byste věděli, že pomoc vám lze dát. Jsou-li vaše prosby upřímné, vyprošující člověku Boží dobro, je-li duše již naplněna vřelým citem a neproviňuje se vůči lásce, je možné očekávat mou přímou pomoc.

Kdo však hřeší proti lásce hněvem, jakoukoli zlobou a nevraživostí, a žije v nesnázích, ať nečeká vyplnění své prosby. Takový člověk je hříšný. Je nad ním velké pohoršení pro špatný příklad, nebezpečný a nedobrý vzor. Takový je k žalosti mé i mnohých duchů strážných, kteří znají a se mnou střeží Otcův Zákon – Boží řád života.

Kdybych já zavřel oči nad hříšným prosebníkem, nezavřou je oni strážci. Postaví se do cesty mé pomoci člověku a zadrží ji. Dají mu ji, až se onen člověk napraví a stane se hodným vyslyšení a přijetí Otcovy milosti, je jako umyté a učesané dítě, oblečené do čistého šatu dobrou matkou.

32

Člověk mi může říci: Pane, poruč, a oni duchové ustoupí z cesty Tobě a Ty mi můžeš pomáhat, kdykoli budeš chtít.

Bláhoví. Mých rozkazů zajisté poslouchají andělé i duchové temna. Ale já jsem jim řekl: Bděte se mnou nad člověkem a pracujte se mnou pro jeho záchranu. Nemohu jim nyní říci: Odejděte od něho, budu nad ním bdít sám.

Nemohu jednat jako lidé, dnes říkat ano, zítra ne. Ani člověk tak nemá mluvit. Před každým slovem má rozmýšlet než řekne ano či ne, aby nemusel stále měnit své myšlení i cítění, nebyl neklidný a tak zdržován v dokonalosti. Řeknu-li jednou ano, vím, proč to říkám a že to mohu říci. A toto ano platí pro jeden den stvoření, pro dlouhé časové období, jeden celý věk.

Má-li být lidský život vzorem, pak jej musím zjevit všem. A ti, jimž jsem jej ukázal jako vzor i určité nebezpečí možného pádu i jako konatele mnoha služeb a prací, jsou účastníky lidského života člověka od první chvíle až do poslední, od žalosti až k jeho velké radosti; od smrti až po vzkříšení člověka u něho stojí a budou stát mnozí duchové.

Nechtějte měnit řád věcí. Je stanoven a dán pro vaše dobro, pro zabezpečení všech cest ve všech časech a při vší činnosti. I já tvořím a rozvíjím pro vás dobro a chráním je službami andělů. Učinil jsem tak podle řádu, který stanoví: Duch duchu bude sloužit, vzájemně si pomáhat, milovat se, spolupracovat vždy a všude v celém nekonečném dění života.

Radujte se proto z toho, že máte pomocníky i účastníky všeho svého života a také soudce vší své hříšnosti i strážce oné dokonalosti, jíž jste již dosáhli. Vždy jste obklopeni živými duchy, jejich vám zde neviditelnou péčí, láskou i neustálou kontrolou. Jste i pod soudem mnohých duchů a vy můžete hodnotit je, až poznáte jejich život a služby. Otec si přeje život družný, ve vzájemných službách, bratrských vazbách a čisté lásce.

33

Nedočkáte-li se vyslyšení svých proseb ode mne, pak se nehoršete a neříkejte: Bůh mne nevyslyšel, ponechal mne v soužení.

Sami jste vinni, že prosby vaše nebyly vyslyšeny, protože jste nemysleli upřímně, necítili vřele, nehledali dobro duše své ani dobro duší jiných, protože nemilujete jak máte milovat, nežijete jak máte žít.

Splňte podmínky pro mou pomoc a všichni andělé, všichni svatí vám budou pomáhat, sloužit i radit vám jako vaši přátelé, bratři, jako moji pomocníci ve všech věcech života.

Jistě se vám potom bude žít lehčeji. Rychle vyvinete dokonalý duchovní stav a nevstoupíte více do Země jako do očistce nebo do pekel jako ti, kteří jsou velmi zatíženi zlem a v ohních pozemského utrpení je musí spalovat.

34

Jemnost duše a vnitřní čistota vynáší člověka až ke mně, až k mým rukám. Vyzvedne-li se člověk až ke mně, pak nedávám mu svou pomoc přes andělské pomocníky a duchovní prostředníky, ale sám se chopím ruky člověka a stanu se mu sám Pomocníkem, Přítelem, Bratrem.

Stanu-li se Přítelem, dávám mu vnitřní rady. nejdříve tiché a skryté, které jsou jen vnukáním. Později hlasitější, mluvené i slovem. To je již počátek návratu k Otci, znamení, že se blíží chvíle posvěcujícího požehnání tomu člověku.

Požehnání Otcovo je Slovo Lásky k člověku. Ozve-li se Láska a promluví k němu, je již uznaným Božím synem, jemuž se otvírají nebeské brány, domy Boží, příbytky Otcovy. Komu se otevře Otcovský dům, dostává část Boží pomoci. V ní pak člověk nastupuje úřad anděla lásky, služby ochránce míru, lásky a pokoje života.

Andělé lásky jsou ti, kteří patří na mou tvář v jejím Jasu. Z něho dostávají odlesk Záře pro svou tvář a pak jsou mi podobní jako děti svým rodičům. Tehdy vstoupí do podivuhodného života člověka v Kristu, Krista v člověku.

35

Není jiné cesty před vámi, lidé, než té, která vede k Otci. Obracejte se kamkoli chcete, vždy najdete bdící strážce chránící před novým pádem do ještě hlubší propasti temnoty. Vytvořil jsem kolem vás kruh andělů, aby zúžili prostor a vy nemohli unikat do společnosti ode mne a tím do nebezpečí zkázy.

Jdete-li na stranu hříchu, naleznete za krátký čas utrpení. Jdete-li do stran, kde se dosahuje svatosti, najdete na každém kroku vítr, na každém kroku boj. Ať tu či tam, jste v nesnázích a čeká vás utrpení.

Silný váš strážce a pomocník je utrpení. Jdete-li ke hříchu – utrpení vás zachrání. V nesnázích a těžkostech přestane člověk žít lehkovážně, zmlknou žerty a radovánky pro zkázu duše, není výsměchu ani reptání proti Bohu. V utrpení ochabne i nejsilnější a velmi tvrdá ruka, ztiší se největší nenávist, zlo ztratí útočnost, sílu i škodlivý vliv.

Jdete-li ke svatosti, začne boj s tělem i se světem, se vším, co viditelně i neviditelně pokouší a svádí člověka ke zlu. Boj nese rány a utrpení, které vás zpevní, činí odolnými, statečnými v nastoupené cestě, dává touhu nalézt pokoj a mír života.

Pokoj a mír je ve mně. Vaše touhy po klidu a míru jsou touhou po mně. Začnete spěchat, utíkat, letět do výšin, neboť utrpení vás zjemňuje a v bolesti mne duše nejvíc a vytrvale hledá. Čím usilovněji mne hledáte, tím jsem blíže. Ne snad, že bych já k vám z výše sestupoval, ale že vy vnitřně vystupujete dosažením duchovních stavů. Jemnost duši nadnáší, modlitby a myšlenky na mne se mnou ji spojí. Dospěje-li do dokonalosti, přestane její slabost, bolest a tíže.

Proto hledající pokoj a mír, život bez utrpení, jen jím takový dosahují. Utrpení chrání duši. Nereptejte na ně a nevyhýbejte se mu příliš s tak velkou úzkostlivostí, abyste měli jistotu, že dojdete – že opravdu a brzy dojdete k Otci.

36

Nezdržujte se na cestě k Otci. Prodlužujete tím těžkosti své i těch neviditelných pomocníků, kteří vám zabraňují v konání nešlechetnosti, i těch, kteří vám pomáhají ke svatosti. Není lehké střežit člověka, bytost nadanou rozumem, důvtipem i vůlí. Čeho si jiný duch nepovšimne, poutá pozornost člověka. Co jiný pozoruje, člověk odmítá nebo je k tomu lhostejný.

Pro rozum nemůže často člověk duchovně dál, protože on je jako děcko zvídavý, plachý a nedůvěřivý. V něm je velká překážka na cestě k Otci. Proto první vaší prací musí být zkrocení rozumu, vycházejícího z poznatků tělesných smyslů. Takový rozum říká: Bláhový člověče, co děláš, kam spěcháš, což Boha někdo z lidí na Zemi viděl? Nehoníš se za smyšlenkou, za něčím, co není?

Rozum vás bude zdržovat, pokud budete v těle. On vychází z tělesného vědomí. Protože tělesné vědomí o mně neví, nechce rozum připustit, že bych byl skutečný a činný, že Duch je Vydavatel Síly, Moudrosti a Lásky lidskému životu. Nedejte se zdržovat na cestě za cílem, který je vám dán Otcem. Nedejte se zdržovat ničím – pokušením, světem, tělem ani rozumem.

Otec vás volá, Otec vás zve, Otec na vás čeká. Já vám tlumočím Jeho volání, Jeho přání, Jeho zákony, Jeho Slovo Lásky a Moudrosti. Slyšíte-li mne, slyšíte Otce. Mé Slovo je Jeho Slovo, společný Duch je v nás.

37

Mluvím k vám o cíli vašeho života a jeho dosažení stále předkládám jako nejnutnější, nejpřednější vaši práci. Vaším cílem je dokonalost měřená mnou a ne vámi. Myslíte-li, že dosti činíte pro mne i pro svou duši, že se dost modlíte, na mne myslíte, lidem pomáháte, milujete a chcete jejich dobro, nemáte ještě dokonalý stav. Kdybyste jej měli, věděli byste, že člověk se musí stále snažit vyvíjet ctnosti lásky až do konce svého života na Zemi a do této chvíle, pokud se nesetká se mnou, mne přímo neuvidí a neuslyší. Není-li tomu tak, nejste ve stavu, v jakém máte být. Proto je nutno více usilovat, konat dobro, vřeleji milovat a myslet na mne neustále, až ve vašem nitru nebude nic jiného než já, váš Bůh.

Budu-li já středem vašeho myšlení, citu a celého zájmu, teprve se může zmírnit vaše úsilí o vývin lásky ke mně. Vaše srdce bude jí naplněno vrchovatě a pro nic jiného nebude místa ve vnitřním i vnějším žití.

Tehdy se vaše mysl spojí se mnou a cit váš bude s mým tvořit jednotu. Pak budete chtít to, co chci já: lásku vždy a všude jako základnu vší činnosti, práce i vrcholný projev života. Z této společné touhy po lásce vyplynou vaše svaté dokonalé skutky a cesta, kterou koná Kristus v člověku.

Tehdy já budu žít ve vás, vy mě zobrazíte a ukážete, jaký je Bůh, jak myslí, mluví i jedná, jak obětavě a ochotně slouží, pomáhá všem a vydává lásku nejen lidem, ale všem tvorům dobrým i nedobrým, milujícím i těm, kdo se milovat dosud nenaučili, kdo ještě neprožili svou proměnu ve znovuzrozeného.

38

Provázím vás na cestách dobrých, po nichž se vracíte k Otci. Není jediné místo, na němž bych s vámi nebyl jako Duch Páně, vedoucí všechny syny Boží k zářivým budoucnostem, velké kráse a slavnému žití – avšak neprojevuji se. Čekám na tu chvíli, kdy vstoupíte na místo, které je zváno místem pokání a očištění. Tam se teprve projevím, mocně zahýbám vaší duší. Děje-li se tak, trpíte, protože z ní vytrhávám jedovaté býlí a mnohé plevely. Tehdy mi neříkáte Bůh milostivý, ale Bůh přísný, Bůh trestající zlé, Bůh Soudce náš, Bůh Hospodin. Tehdy jste ve velkých pokutách a nesmírných obtížích, v útisku a pohanění světa.

Kdybyste nebyli mnou probuzeni mocným nárazem, což byste došli včas tam, kde je váš Otec? Zda byste se neobraceli k věcem malicherným a nepěstovali je a nezalévali pozorností jako vzácné a užitečné rostliny? Věc vzácná a užitečná je pro vás jen jediná: vaše spasení. To mějte na mysli jako nejdražšího, nejvzácnějšího přítele, jako mne samého. Já a vaše spasení splýváme. Já jsem vaše spása. Dosáhnete-li mne, jste spaseni. Proto myslíce na spasení, myslete na mne jako na cíl svého života, na své budoucí šťastné žití. K němu spěchejte, co stačí vaše síly.

39

Projevuji se duchu čistému, který je jako já pracovitý a obětavý pro blaho jiných. Tomu v jedné chvíli řeknu: synu můj, příteli, pomocníku a prostředníku! Tato jména jsem dal člověku, abych naznačil, co s ním zamýšlím, že z něho chci učinit syna, přítele, pomocníka svého i prostředníka. Kdo je můj syn? Kdo je můj přítel? Kdo je můj pomocník a prostředník?

Syn můj je ten, kdo je mi podobný. Podoba má je Světlo a krása Lásky. Kdo má světlo a krásu lásky, je můj syn, toto jméno si zaslouží a je ho hoden.

Přítel můj je člověk ušlechtilý, mírný a tichý, snažící se mne poznat a podle mne žít. I ten je můj přítel, kdo si vyvíjí lásku, kdo s každým s láskou jedná, s láskou pracuje i na nejtvrdším kousku země, slouží jiným a třeba jen obsluhuje dobytek, pase ovce, krmí ptáčata nebo jinou zvěř, nemá pěkný šat ani dům, třeba ani dobrý bystrý rozum, je i jiným na obtíž pro svou prostotu, že nekoná práce, které svět ctí a obdivuje.

Pomocníku svému svěřuji duše pobloudilé a různě chybující, aby je vedl a učil, vkládal víru do srdce, svou trpělivostí přemáhal netrpělivost jiných, zlobu i mnohou jinou nedokonalost; sám žil vzorným životem, mluvil moudře a dobře jednal, aby od něho čerpali poučení nevědomí, nemající poznání, jak správně žít. Kdo toto činí, je můj pomocník.

Prostředníka mého je těžko nalézt na Zemi. Můj prostředník je se mnou ve spojení, slyší mne jasně, ví, co nyní činím, aby svět byl napraven. Ví, co má činit člověk, aby mi v této práci pomáhal, ji neztěžoval, ale byl jí oporou. Ví to, protože mu to sděluji a říkám: Jdi mezi lid a promlouvej, prorokuj o tom, co Bůh činí, co Bůh žádá od člověka, od světa, co je třeba napravit, vykonat, aby se na Zemi i u člověka vytvořily vhodné podmínky pro mou pomoc světu a věřícím v Krista.

Prostředník můj slyší, co mluvím k němu a co říkám lidu. Přes prostředníka se zví, kdo je Kristus, a to slovem i písmem, které mu káži psát. Hledejte mé prostředníky, ať zvíte, jaká poselství mluví k lidu Bůh, co mu dává jako nový příkaz i nová zaslíbení pro současnost i nedaleký čas.

Převzato z : https://buh.webpark.cz