O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Paní Božena Cibulková - písařka Slova Božího 7 (Slovo Kristovo - 5) první část

08.10.2010 08:17

Podle duchovní inspirace přijaté od Krista napsala

Božena Cibulková, 1966.

1

Hluboké – bezedné jsou mé prameny vědění.

Kdo netouží po jejich lahodné i hořké chuti – má malé, slabé poznání. Po kapičkách ochutnává Pravdu. Proto jde dětskými krůčky životem k Cestě, jíž jsem na věky. Vstupuje do ní až v posledních minutách, kdy světlo Země nad ním zapadá, a jiní, silnější a rychlejší v kroku, dávno spočívají v klidu a míru v mé blahé náruči, neboť včas zvítězili nad každou slabostí cizí i svou.

Ten však, jehož duše na Zemi hledá živé vody Moudrosti, přečisté prameny Lásky a zdroje Poznání – volá mne a já slyším. Prosí mne o ně a já dávám žádané. Nádoby duše předložené mi v upřímné touze po jejich naplnění plním tak vrchovatě, že obdarovaný nejcennější z věcí života, kamkoli jde, na všechny strany tuto vzácnost rozlévá a tak značí stopy požehnaného, neboť poznáním obdarovaného člověka.

Nehledejte poznání v zakalených pramenech světa, z nichž nejeden je smrtonosný. Přicházejte k pramenům mým. Od nich se nevracejte zpátky na žádnou ze stran, kde jsou řeky vědění o posvátných tajemstvích. Mé vás vnitřně oživí, ze všeho slabého a nemocného vyhojí, uzdraví, dají životní sílu duši i tělu. V nich poznáte příčiny dění a všech bolestí i smrtí v pravdě zjevující život v pohybu i klidu, v blahu i v bolestech obrodných proměn a přetváření se všeho do vyšší dokonalosti jevů, krás a účelů.

2

Žádejte, volejte, že chcete pít z nejčistších pramenů, poznávat Moudrost vpravdě Božskou. Je tam, kde je Kristus. Přinášejte k mým pramenům nádoby mysli a citu, srdce i rozumu, neboť jsou velké, bezedné, krásně tvarované touhou duše – křišťálově čisté láskou. Do takových je mi radostí nalévat a vám radostno z nich pít. Na tyto spojené radosti čeká nový proud života, aby mohl začít svůj široký rozmach podivuhodných dění s účastí boholidskou.

Jen vy spojeni se mnou a já s vámi naplníme život člověka moudrostí tvořivou, láskou činnou, prací blahodárnou, krásou vesmírnou, blahem pro duše jemné a tichoučké i silné velikány kosmu.

3

Z mých pramenů Moudrosti až dosud nalévali člověku posvátné vody duchovního vědění andělé vyučující, prorokující, tlumočící má slova světu. Nyní jsem k nim přišel a přímou cestou podám dary Ducha k osvícení národů Země. Ti, kteří dosud mým jménem dávali, žehnali, osvěcovali, byli andělé jemných, zářivých duší a těl, vtělující se do Země jako jsem učinil já.

Oni na Zemi v poslání apoštolském a já shůry ukončíme záchranná díla pro člověka Země. Vytvoříme předpoklady, naplníme podmínky pro přehledné uspořádání věcí lidského života, pro vyřízení milých i velmi nepříjemných, složitě vázaných na viny a trest, na zákony spravedlnosti i působení milosti.

4

Pojďme se postavit každý na své místo:

Vy, kteří potřebujete osvícení, protože neznáte cestu, její cíl je vám vzdálený a zamlžený nevědomostí.

Vy, kteří si uvědomujete, že jsem vázán vedením vás k budoucí kráse a dokonalosti člověka.

Vy, ke mně vztahem synů k Otci, Jehož laskavé a moudré rady jsou také přísným ustanovením řádů života na Zemi i na Nebi.

Na vašem postoji záleží. Můj je zabezpečen a vždy na správném místě. Vy se však úzkostlivě rozhlédněte, zda nás od sebe nedělí propast rozdílnosti projevu mysli, citu, slova i vůle. Velká vzdálenost ode mne nese vám nedozírné škody. Nejste soběstační, samostatní, schopní tvořit, pracovat, žít beze mne. Vaše závislost na mně se rozvíjením času a vývojem věcí v něm neustále zvyšuje. Váš budoucí život je nemožný bez našeho spojení vědomě vámi prožívaného celým vědomím.

Jako nemůže žádný list bez kmene se zelenat a tvořit jeho bohatou krásu, nemůžete vy beze mne rozvíjet svůj život. Neopouštím vás nikdy. Základna vašeho bytí je na věky v Bohu. Avšak to, co tvoří živý obraz života s celou stupnicí změn a rozvíjení tvarů, žádá složitou vazbu vztahů mezi světy hmoty a její duchovní podstatou. Pro tyto vazby jsou dána ustanovení, řád a zákon pro žití základní i ono budované na ní a nad ní. A jím je živý vesmír s nesmírnostmi jevů. Vyvstaly, aby trvaly věčně. Jen obměny se střídají a rozšiřují své možnosti projevu.

5

Projev života, který přinesl čas měřený a počítaný Zemí, zastihuje vás nepřipravené k úkolům vyvstávajícím na obzoru nových staletí. Budou žity na Zemi? Budou přeneseny za hranice hmoty? Kdy přestává počítání času? Je čas jako jeden z živých činitelů v Bohu na věky?

Otázky s nesnadnou odpovědí nedávám vám pro hru s pojmy. Vznáším je však pro vaše uvědomění si, malé znalosti příčin a účelů věcí života. Vaše moudrost je dosud jako dítě. A přece by měla být již velkou horou. Jen z ní byste uviděli své další cesty, přehlédli nová pole úkolů a na ně se připravovali: rychle odkládali, co je pro nový život nevhodné a zdržující; poznávali život ze stran, jichž jste si dosud pozorně nepovšimli; budovali vnitřní stavbu člověka s největší pilností; přijali moudrý řád dobra a s ním dobrovolně, rádi a plně vědomě spojili svůj život navždy.

Přišel jsem se svým Slovem sám a postavil se k pramenům Moudrosti, abych každého k nim přicházejícího prohlédl odshora dolů, pronikl silným pohledem jako duši i tělo, zkoumal každou nitku mysli v činnosti i v klidu, nejtenčí praménky citu, slova vědění i duchovní, vůli dobrou, pevnou i velmi oslabenou, že žila jako chabý stromek v zastínění mohutnými stromy zlého myšlení světa.

Mé zkoumání je nejprve v laskavosti, protože znám všechny okolnosti porušení i napravení člověka. Znám však také všechna slova řečená duchovními učiteli lidu, napomínání a varování, domluvy mírné i přísné, zdůraznění trestů za každé odchýlení se z cesty Božího Dobra. Protože se mi však všechny tyto hlasy nezalíbily buď pro přílišnou horlivost nebo neznalost věcí, i pro mnohý, hněvem zabarvený tón, ujímám se sám obhajoby dobra na Zemi lidským slovem.

Promluvím k věcem života, k naléhavým problémům, k otázkám víry i nevěry, k úkolům, jak je nese a velmi žádá proces očištění a znovuposvěcení člověka. Ještě jednou zvednu vlnu apoštolské služby slovem hlásat víru, ji osvětlovat, připomínat, zdůraznit, učit, kárat, varovat i žádat, aby člověk miloval. Zvednutí a nebývalé rozšíření lásky pronikne lidským životem. V ní bude znít můj hlas v promluvách kazatelů a těch, kdo mimo chrám k dobrému vedou svět, učíce vysoké ušlechtilosti lidství.

Po Slovu mírném a laskavém domlouvání obrátí se list v knize Slova a začne mluvit Zákon svou přísností, rozkazem Soudu. Avšak do této hodiny je ještě chvíle pro hovory, kdy smějí mluvit strany obě: člověk ve svém vzpírání se dokonalosti, a Ten, který mu ji neustále činí přitažlivou, žádoucí, jedině hodnou stát se naplněním života.

6

Mnoho, přemnoho bylo již slov člověka, že se z nich staly rozvodněné řeky, v nichž se takřka topí svět. Jejich hladina se stále zvedá. Lidské mysli jsou ještě plny mraků. Z těch je vždy na Zemi bouřlivě a deště slova se mění v přívaly. Kapkou v moři je však slovo moudré, dobré, k němuž bych se hlásil, že prošlo mými ústy. Pokud tento stav trvá, vyučení a vychování člověka je nesnadné.

Proto se obracím k lidem tichým, kteří stojí mimo proudy bouřlivého dění, zahleděni do mne i do sebe myslí na věci vážné, na úkoly víry a lásky na Zemi.

K tichým mluvím,
protože oni mohou slyšet i velmi jemný hlas.

K dobrým mluvím,
protože dobro je nejvhodnější příbytek mého Slova,
který zvlášť v tomto čase vyhledávám a v něm působím.

K moudrým mluvím,
protože jen moudrost Moudrost ocení, ji hledá
a od vědění světa dobře rozezná.

Mé Slovo však patří všem, ať slyšet touží nebo odmítají představit si mne ve slovu lidském, prostě, skromně a tiše se ozývajícím v halasnosti člověka. Neuslyší-li mne takto zde, uslyší mne v hodině smrti těla, kdy duši volám k odpovědnosti za uplynulý život. Nikdo nemine mne a nikdo mnou není opomenut, odmítnut a předem bez obhajoby vydán následkům činů nesoucím trest.

7

Posílám Moudrost do myšlenek, jimiž člověk Země označuje věci života. Posílám ji volně do světa jako ptáky s křídly, aby oblétla její prostor i čas a navrátila se ke mně se stopami spojení s rozumem i srdcem lidí. Do Moudrosti vkládám pomoc bloudícím, slabým, bezradným, zarmouceným i hledajícím a nalézajícím. Všichni musí vyjít dál, vystoupit výš, šíře rozvíjet myšlení, hlouběji sahat do nitra pro schopnosti a sílu k činnosti duše i těla.

Když posílám svou Moudrost člověku jako vody v oblacích pro zavlažení celé Země, přece jim, stejně jako oblakům, vymezuji místa, kde je třeba naléhavě půdu napojit.

Nebude se tedy Moudrost ohlašovat silně tam, kde se člověk cítí dostatečně moudrý, znalý věcí víry i cest k dokonalosti, a tím postavený nad ostatní; ani tam, kde bázlivost a opatrnost plynoucí z nízkého stavu odmítá přijmout silnější křídla duše k prohlédnutí výšek a z nich pak i hloubek života.

Ani k vlažným a lhostejným brzy nedojde, protože stejně již omeškali se v přípravách na život vyšších duchovních úrovní, takže ani rychlé napravení nedobrého stavu věcí nevyplní hluboké mezery v chápání života v Duchu. Vývoj věcí je příliš předhonil.

Také ti, kdo v pohroužení se do vnějších forem zbožnosti zapomněli vyvíjet si vnitřní krásné čisté oduševnění i skutky šlechetnosti, posečkají na své vyučení nejvyšší Moudrostí.

Ti, kteří dosud neuznali Slovo, které se stalo Tělem, zůstanou v řadě čekajících a potřebných na posledním místě.

Nevěřící v Boha zůstanou nadlouho v duši vyprahlí jako zasypané krajiny, proměněné v poušť.

Odpůrci a zjevní nepřátelé Krista jsou již nyní skálou, po níž i nejsilnější déšť stéká bez proniknutí. Jsou odkázáni na proměny věcí, až se tvrdost změní v měkkost otřesnými ranami.

8

Kdo jsou duše bílé, mírné, a jako ovce mezi vlky, holubice mezi jestřáby, pilní mezi lenivými, vřelí mezi srdci mramorově chladnými, snášenliví a svorní vedle těch, kdo zasévali rozkol – ti jsou půdou osetou vzácnými zrny. Proto na ně padnou hojné deště Slova Moudrosti, Lásky i Milosti mající moc světla, tepla a vody, které z poupátka rozvíjejí květy, ze seménka stromy a na nich plody.

Dobrem zmoudřelí, láskou zjemnělí, od svého zrození na mne čekají, že přijdu. Dávno mají srdce otevřená a vysokou stolici svého Učitele v něm připravenou pro mne. Kde je vše včas připraveno, tam není průtahů v konání díla i jeho naplnění. Proto již nyní zde na Zemi je šťastný, kdo ani jedinou překážkou mi cestu k sobě neznesnadnil, nepozdržel mne před prahem svého srdce vírou, položenou do průměru či ještě níže. Má plnost mne v lásce a moudrosti a jeho život je vnitřně i zjevně mým.

9

Člověku je uloženo, aby si mne sám v sobě vydobyl. Tělo mu zastře duchovní bytí, ukryje mou skutečnost. Dá-li se oklamat a uvěří očím těla majícím omezenou schopnost vidění, propadá do labyrintu omylů, z nichž je těžko vystoupit, jako mušce z pavoučí sítě.

Člověk však má schopnost přemýšlení a ta mu přichází na pomoc, jestliže ji ovšem zcela nepoloží do zájmů světa, nezatíží ji kamenem tvrdosti srdce, před níž ustupuji a vzdaluji se tak od vědomí onoho člověka, až on slábne, zemdlívá a neschopen projít cestou lásky, vrací se zpět do stavu doutnající jiskry, která musí zase dlouho čekat na příznivý vítr Ducha, jenž ji znovu rozhoří.

10

V mé blízkosti je duše silná, bezpečná a klidná. Vnímá v sobě netušené radosti, poznává sladké, něžné blaho dítěte v matčině náruči. Tato prostá, věčná samozřejmost svázala se s nesnadností zrozenou v čase vychýlení se z přirozené cesty lásky, do níž byl postaven člověk při svém vstupu do života.

Tak se stalo, že já, ač stále na svém místě a člověk svým kořenem bytí do mně vždy zasazen a zvedán k životu silami neměnné Podstaty, ocitli bychom se ve složitém postavení. Vytýčily se mezi námi hory, roztrhly se půdy společného bytí, vytvořily propasti, a tak dva odlišné a oddělené světy. Nyní si přes ně podáváme ruce a takto spojenýma rukama rozebíráme hory mezi námi, zužujeme propasti a spojujeme dva světy v jediný. A to vše za hromů a blesků nepříznivostí vyvstalých ze změn našeho postavení a rozdělení na Dokonalého a hříšníka.

Nesnadnost žádá namáhání, překážka vyžaduje sílu při zdolávání své velikosti. Proto se rozvinula činnost člověka i má a život se tím obohatil o zkušenosti z přemáhání zla, bolesti a smrti. Nic zdarma nepadne do klína, ani sousto do úst a útrob těla. Na všem jsou stopy zápasů o vydobytí věcí prostých i neobyčejných. Vždyť život je vyjádřen pohybem a jím je.

Naše nové spojení je vrcholným projevem Moci a Síly, uměním a Moudrosti, je nejzářivější Láskou, tvůrčím činem Boha, nad nímž se tají dech a vědomí se rozplývá v závrati opojení velikostí.

Vaše cesty nejsou uzoučkými pěšinami malých tvorů, pomalé, krátké, s nedostatečně vyhraněnou účelností. Zdají-li se vám takovými, pak to dosvědčuje, že jste málo pracovali pro to, aby skončilo naše rozdělení, nastalo naše spojení, a vy se opět účastnili vytváření harmonie života i Boží vševědoucnosti, znající vesmír jako pozemský člověk svou matku, která mu zrodila tělo.

11

Neuzavírejte se jen do lidského myšlení. Je malé a slabě se opírá o pravdu. Neustále a rychle se boří jako domeček z karet. Vám se pak zdá, že život váš má malou cenu, je krátký a divný jako zmatený, nelogický sen.

Nepoutejte své city jen k láskám Země, Nedávejte svá srdce jen pozemským bytostem. Nemějte ve vědomí jen tento očím viditelný svět. Člověk je bytost nekonečných světů a lásek vesmírných. Má právo, schopnost i možnost být všude tam, kde život je. Sám se však vězní na malém místě; leká se tajemství, obává se velikosti jako malé dítě velkého města.

Vězněním prvním je mu tělo. Vězením stálým je mu nevědomost o tom, čím je a kde je jeho rodná vlast, mylné představy, myšlení nedostačující úlohám, v nichž je a které má před sebou, až změní svůj nedokonalý zjev na obraz bytosti Božské.

Vytrhávejte svou mysl z půdy Země, ať se vám tam příliš nezakoření. Vlákénka myšlenek jsou silná pouta a táhnou celého člověka k místům svých zájmů a zálib; ať nejste jimi přivázáni k Zemi ani tehdy, když vás k ní již tělo v ní vytvořené nepoutá, protože se stalo opět jejím prachem.

12

Chci vám říci, jaké cesty máte před sebou, až naplníte úkol vytvořit v zemských podmínkách prvé stupně života bohočlověka.

Jaký je prvý stupeň, jaký stav? Vyznačuje se vyvinutím vnitřní síly, která dokáže přemoci všechny negativní prvky, sídlící v tělesnosti a ve složkách spojených s tělem. Je to ona část rozumu, která se v člověku vyvíjí během jeho poznávání zemských životních podmínek, zkušenostmi z dojmů a prožitků v lidském společenství v těsné blízkosti a přímých kontaktech se vším, co se nazývá zlem.

Tento na těle závislý rozum je zkouškou vnitřní víry duše, s jakými kvalitami, s jak zralými a rozvinutými vlohami přijde do zápasu s hmotou. Je-li zrnem, jehož jádro není v pohybu nesoucím živé proudy duchovního růstu a rozkvětu, spojení s hmotou nese nebezpečí zastavení i toho slabého proudění duchovních sil, ztlumení sotva blikajícího světélka. Ta tohoto stavu věcí se těžko vyvíjí i základní stupeň chápání života jako duchovního principu.

13

Kdo má duši živou, dostává víru do vínku již při svém zrození. Tomu je samozřejmostí, kterou jen dále rozvíjí a zušlechťuje. Takový je schopný naplnit úkol vědomě žít dobrem, projevovat lásku, nabývat zralé moudrosti, projevit mne v sobě a sebou.

Moudrost plyne z dobra a ono je s ní totožné. Jen moudrý člověk je dobrý, protože moudrost zkušeností poznává, že láskou lze řešit všechny složité vztahy soužití, udržovat harmonii, mír a spravedlnost v zákonech nejpřísnějších. Proto obraz bohočlověka je duchovní krása moudrosti a lásky, předstihující všechnu velebnost, vznešenost a velikost, jak ji chápe lidské nazírání.

Já tento obraz postihuji dříve než člověk sám, protože on je odkázán na to, až jeho tělesný rozum to i ono označí určitým pojmem. O to je vše pro vás těžší, nesnadné, že musíte čekat na uznání svého rozumu, až on je spokojen a stvrzuje názor a vnitřní představu. Proto musíte projevovat vysokou míru dobra i moudrosti, abyste jeden druhého mohli nejen srdcem, ale i celým rozumem označit za moudrého a dobrého – jako takoví se sžívali, ctili se, milovali a spolupracovali na dalších úkolech, které znáte i na kterých dosud spočívá tajemství.

14

Nedokonalost je první a největší příčinou strastných osudů, je stavem pobloudění na složitých cestách přísných řádů ve vztazích, vazbách a závislostech všeho na všem. Z pobloudění je však možný rychlý návrat do správného směru. Jestliže se najde ten, kdo upozorní nebo dokonce podá pomocnou ruku k vyvedení na dobrou cestu, lze očekávat i pobloudilého včas na vysokých úrovních víry a lásky.

Hříšnost je však nebezpečný stav již tím, že silně deformuje vnitřní obraz života, zatemňuje jej tak, že se stane odpudivým. Staví se do protikladu kráse, kterou se vyznačuje život u mne. Taková duše sama sebe zapuzuje do samoty a naprosté oddělenosti, protože nenachází toho, kdo by ji u sebe měl rád. Proto ti, kteří vidí nebezpečí, v němž se ona ocitá, na pomoc nespěchají. Jen ve jménu nejvyšší oběti je možné žádat na šlechetných, soucitných a dobrotivých služby zachraňující duše velmi hříšné.

Předešel jsem příkladem. Zavřel jsem obě oči nad hříšným obrazem Země, a jen tak jsem do ní vstoupil. Vyzval jsem tím k následování. Až vy dostoupíte stupňů láskyplné šlechetnosti, zachráníte duše hříšné. Ona vám oči nade vším zlem zavře a vy pak snadno i rádi obejmete i toho, kdo ještě dnes před vámi není hoden laskavého oslovení pro skutky zlé a hrozné.

Kdo si neprotiví zlo a jde od něho samého osvobozovat, je sám již na věky svobodný. Jeho svoboda je stvrzena jménem Kristus, který se s velkou obětí vždy ztotožní a život obětovaný má za svůj.

15

Šlechetnost jsem položil do činů, jimiž se má zlo proměnit v dobro. Toto ustanovení nebude zrušeno do soudného dne. Marně byste proto zlým vyhrožovali, zbytečně je trestali násilím.

Tímto způsobem se nikdy nedosáhne trvalého a dokonalého účinku. Nejenže nenese dobré výsledky, ale na každého, kdo zlým činí zlé, zvedne se hůl, kterou bijí, proti ruce takto trestající. Nadto ještě zatíží život rozmnoženým zlem. Z toho se vyvíjí nemilá situace. Nejenže není horlivý zastánce pochválen, že chtěl obrátit člověka nehodného, ale je pokárán více než onen nehodný sám.

16

Myšlení na vážné otázky víry, na vnitřní život a stav nedokonalosti, je namáhavým úkonem. Neplyne to však z neschopnosti a slabosti duše samé. Ta je blízko duchovního bytí a v soustředění na ně nachází tichou radost, sílu žít a být činná. Avšak ona složka, již propůjčuje tělu pro zvládnutí jeho funkcí a věcí jeho existence, nerada vystupuje ze své úlohy obhlížet svět. Pak musí její matka – vnitřní duše – vést a přímo nutit ke zpětné pozornosti na věci, u nichž byla před vsunutím se do těla. Ona se však zdráhá jako dítě zahleděné do hor a kouzelných nepravých skutečností.

Bez této pozornosti neměla by však plynulé spojení s dalšími vnitřními schopnostmi i přímou silou ke svým úkonům. Rozum by se nerozvíjel, inteligence by byla ochromována jako chod stroje bez pohonné látky.

Buďte pozorní ke své vnější mysli. Nenechte ji putovat, kudy ji nese proud zájmů o věci nízké s nestálým významem. Dívejte se na ni jako na dítě, které nutno vést pevně za ruku, aby se v nestřežené chvíli nevymklo a neběželo až do frekvencí jízdních drah, kde jsou i smrtelné úrazy.

17

Moudrost do vás vlévám a vedu její tok úzkými řečišti, které jste mi v sobě vytvořili vírou i touhou znát všechny cesty Krista pro člověka, za ním a pak i pod ním. Nejsem spokojen s tím, co nalézám. Máte málo otevřenou dlaň pro onen velký dar osvícení, které přichází z Nebe jako déšť dlouho čekaný, velmi vyprošovaný na řídce osetá pole víry a slabě vzešlá zrna jejich setby.

Vázanost všeho dění na přísná ustanovení, žádající velké úsilí a intenzivní činnost člověka na svém obrození, nedovolí zahrnovat jej přízní, obdařit jej duchovní silou, mocí a schopností více, než pro co vytvoří sám předpoklady.

18

Volám po nádobách širokých, hlubokých, do nichž bych nemusel odpočítávat kapičky sil Ducha duši. Rmoutím se nad úzkou skulinou, jíž má projít Velký k přebývání v člověku. Není mi lhostejné, do jakých řečišť vodím svaté prameny z hor Moudrosti a Lásky. Do malé studánky nelze nalít jezero vod a do uzounké stružky nepoloží se pramen vodopádu. A přece člověk je nejen jezero, ale širý oceán podivuhodností a zázračností života. Jím neprotéká pouze jeden vodopád, on je průtokem života kosmu.

Nyní se podívejme, co ty, člověče, sebou zjevuješ, který toto mé Slovo pročítáš, je rozmýšlíš. Jak jsi připraven na příchod Ducha Pravdy, Moudrosti a Lásky? Kolik On ze sebe tobě může dát?

Všechno i nepatrně. Dostáváš podle toho, kolik ty sám žádáš, nakolik ses oddal a poddal rukám těch, kteří tě do tohoto času formovali jako zjevní i skrytí učitelé víry a lásky. I z toho mála, co nalézám, se raduji. I do úzkých a ještě nevyhloubených řečišť vedu praménky, jimiž jsem přeplněn a tak připraven právě k těmto dnům vylévání Božího na lidské, jak hluboko do něj, tak i na jeho vnější okraje, kterými je tělo.

Pokud nevíte, že dávám a vy že musíte pro tyto dary mít široce otevřenou dlaň, vztahujete ruce po věcech, které nemají moc učinit vás šťastnými, dát vám klid a utišení srdci, tělu sílu a soběstačnost do jeho poslední vteřiny. Ale očekávám, že tato chvíle obrátí vaši pozornost do míst, kam přicházím, a povede k přípravě nitra pro přijetí pokladů, prolnutí každé vaší částky silami Nesmrtelného – Věčného – Všemohoucího.

19

Je čas tisíciletím Země očekávaný jako rozhodující nad osudem člověka. On nesmí být navždy hříšník, který stále potřebuje mne jako Spasitele. Šíře díla Tvůrce kosmu nese Jeho cesty dál a dál. Vystoupí-li na Zemi v roli Spasitele, nevyčerpá tím všechno své poslání. Pokud však je člověk ve stavu nízkém, neschopný zařazení do činnosti nesoucí klad a harmonické sladění citu s rozumem, moudrosti s láskou, váže mne k sobě. Vkládá na mne nesmírně zatěžující nutnost vyrovnávat jeho velké vychýlení, zachraňovat před novým sesutím do propasti ztráty vědomí lásky. Takto se zdržuje mé pronikání do dalších úseků bytí do úrovní, kde život je buď v počátcích vývoje bytostného já nebo v jeho vrcholcích, kdy je třeba ztlumení jeho mocí, rozhořených do nesmírných sluncí.

Nevolám k člověku a jej k sobě až do stavu sjednocení jen proto, aby byl šťastný, vyňatý z kruhů železných následků svých pobloudění. Význam jeho návratu do řádu lásky daleko přesahuje jeho osobní štěstí a postavení na roveň andělů. Jako osvobozuji jej, i on osvobozuje mne od přetěžké úlohy Spasitele, jehož cesta je utkána z obětí.

Žel, příliš se zdržovalo naplnění našich osvobození. Příliš se rozrostla síla budící odpor v člověku vůči službám lásky. Příliš se zvedla vlna zaslepenosti, hora tvrdosti, skála nepřátelství. Kolo vývoje uskutečňující jednotu činů pro blaho a mír zapadlo do krajních nepříznivostí. Tak se oddálila naše radost a vstup do říší kosmických k proměnám jejich věcí a jevů k ještě větším, silnějším a krásnějším obrazům hmotných i duchovních skutečností.

20

Všechno je v mých rukou. Mnoho z toho je však řádem věcí položeno do rukou člověka. Závislost na tom, co on v nich drží a co si z toho uvědomuje a pochopí, je oběť z obětí největších. Avšak není na věky, jako nic z toho, co bolí a znesnadňuje cestu.

Všechno, co život komplikuje, dramatizuje jeho dění, je dáno pro onu podivuhodnou hru, pro drama Lásky, která Láskou chce být; proto vědomě žádaná, poznaná jeho krása a mocné bytostné vzrušení, ale také nejhlubší utišení všech.

Poznali jste lásku v nelásce, a proto nesuďte, nenašel-li se ten, kdo ji nedal, anebo vaši vzal a zanechal prázdnou pokladnici duševní krásy a něžného citu. Vždyť daleko se onen poklad neodnesl; jen za hranice vědomí. A proto se přece myslí, uvažuje, rozjímá, učí, aby vědomí se rozšířilo a nalezlo pak všechno moudré a krásné, co život v Bohu má.

21

Slovo mé jde k člověku mnoha cestami. Mluvím každou věcí života; i tichem a nečinností. Hmota však mé ideje a plány se životem zkresluje nebo i převrací naopak. Nelze proto spolehnout na poučky, jak je nabízí vědění světa. Není v nich pravda celá. Je to pohled úzký, vidící málo stran z životních tajemství. Proto vás dokonale nepoučí, nevyučí a nevychová pro další existenci vinoucí se novými světy, složitěji formovanými, šíře rozvinutými činností moudré, vysoce tvůrčí inteligence.

Nutně musíte hledat zdroje vědění o tom nesmírném, do nějž přijdete žít po ukončení cesty Zemí. Tyto zdroje však jsou obklopeny překážkami, že je nesnadno je nalézt a bezprostředně z nich čerpat a jsou ještě tu a tam velmi zakaleny myšlenkovými proudy vycházejícími z činnosti bytostí, které jsou v nepřátelském postoji k člověku. Toto nepřátelství se však neprojevuje zjevně, aby bylo poznáno jako takové okamžitě. Má své velmi skryté záludnosti, a tomu, kdo nemá dost vnitřní čistoty a lásky ve skutcích, zcela nepoznatelné. Nepřítel s maskou vlídnosti a nepravé účasti je nejvíce nebezpečný. A člověk je jimi obklopen téměř ze všech stran. Jen jedna strana je jim zapovězena, a tou je cesta oběti.

Jste-li obětaví, jste vítězi nad vším nepřátelstvím. Máte jistotu, že najdete zdroje poznání, které plynou z nejvyšších hor Moudrosti, kam žádná bytost lidská ani mimozemská nedosáhne, aby kalila nepravými slovy Slovo, sdělovala svá a ne má poselství.

22

Proud sil života je oceán bezbřehý. Zalévá každý kořínek bytí kdekoli. Ze všech kořínků však nevyrůstá krásný a plodný strom a nevykvétá růže. I bytí má svůj zákon růstu. Své poslání má i hloh a trn. Tak i živé bytosti jsou poslány do vesmíru, aby plnily jeho hvězdy i měsíce, byly sloupy jeho krásy nebo bořiteli chrámů lásky a míru.

Je nutno počítat s mnoha vlivy, vědět, že nejste sami nositeli života. Obklopuje vás velký životní prostor. Ten má pohyb, neustálé vlnění na hladině času. Váš život zapadá do jiných životů, s nimi spolupůsobí a je doplňuje.

Stojí-li člověk na nejisté půdě, jeho práce je zcela ochromena. Musí neustále myslet na sebe, dívat se dolů, zabezpečovat vlastní krok. S takovým nelze počítat pro velké, významné a nedohledné dílo, jakým je vesmír. Naléhavě potřebuje každé dovedné ruky, tvořivé myšlenky, laskavého, moudrého citu pro vyvolání příznivého ovzduší, v němž je radost žít a konat.

23

Všichni, kdo spolužijí, také spolupůsobí.  Mají vytvářet bratrství života. Avšak některé vesmírné plány vyžadují rozdělení na ty, kdo pomáhají, a na ty, kteří jim v pomoci zabraňují nebo nepříjemně překážejí. Vy jste postaveni do života jako pomocníci praví a jako takoví se máte projevovat. Různými zásahy do vaší činnosti ze stran těch, jimž na určitý čas náleží role rušitelů i přímých škůdců, se stalo, že jste se vyvrátili z půdy svého poslání a tak přišli do jiné sféry činnosti.

Jsou-li u rozkladné práce ti, jimž do soudného dne je dovoleno ne prospívat, ale škodit, je to záležitost skrytých záměrů Tvůrce, jenž nachází i pro ně zcela zvláštní hodnocení, jiné, než pod jaké spadá činnost člověka. Ten se jen na čas připojil ke škodlivé činnosti. Každé pozdržení se v ní déle než krajní hranice dovolí, vnáší do souhry kosmických řádů těžce zdolatelné výkyvy, zmatky a nesnáze pro dlouhý řetěz účastníků tvůrčího díla.

Proto volám, naléhám:

Obraťte rychle list v knize svých činů. Nový čas nesmí již začít se stíny na lidských cestách, se jmény provinilých, pobloudilých, padlých. Tyto pojmy nechtějte již znát. Kdybyste se s nimi nechtěli rozloučit nebo na křižovatce dobra a zla váhali kterou cestou jít, anebo zvolivše si již dobrou, po ní šli, ale ohlíželi se zpět a tak se neustále zdržovali na cestě do života lásky, brzy by se vám zachvěla půda pod nohama. Vesmír by vaše setrvání ve zlu dále neunesl a kosmická stavba vašich sídlišť by se zhroutila. Ze sutin a trosek se velmi namáhavě znovu buduje škola, obytný dům i chrám. Mezitím jsou trosečníci bez přístřeší, bez chleba a čisté vody.

24

Celý sbor zachránců vyšel na pomoc. Zavolal jsem je, protože vím, jakou roli hraje pozemský čas. Všichni pospícháme, podáváme ruce, velmi silně působíme. Krok za krokem vedeme nebezpečím rozporů dnů a let. Každým do hloubi duše událostmi Země otřásáme, aby se mu zachvěl rozum i cit – aby si uvědomil, že zlo je zkáza a každá vina je smrtelnou nemocí člověka. On jen pomalu a velmi chabou vůlí přetíná vazby se zlem. V očích i uších má nasypanou hmotu, pro niž pravou skutečnost nevidí, pravou moudrost neslyší, a proto ji nemá. Neuvědomuje si svůj kritický stav.

Najde-li se ten, kdo si je vědom potřeby obrácení a napravení, klade tyto nezbytné procesy až na poslední místo ve své činnosti, zájmu, péči a starosti. Je-li věřící, nahrazuje je úkony vnější zbožnosti. Je-li nevěřící, pracuje násilnými způsoby, které jen přilévají zápalných látek do ohně těžkostí a komplikací.

A přece nelze ponechat tento stav věcí. Proto ještě zvyšujeme své úsilí, zesilujeme činnost pro záchranu člověka – já i vaši pomocníci, vám zde neznámí přátelé.

25

Mou pomocí lidu je i toto Slovo. Jím zdůrazňuji znovu mnohokrát již řečené a v Písmu zapsané. Jím připomínám znovu velmi důrazně a lidským slovem naposled nutnost a nezbytnost vstupu člověka na cesty lásky, do soužití v míru, do činnosti nesoucí blaho všem. Jím také přiznávám jasně a otevřeně skutečnost mé služby lidstvu, mé silné, vlivné působení v jeho blízkosti, návrat k Zemi ke konečnému dořešení jejích problémů, a rozhodnutí o dalším osudu lidí, pokud ona jako Země bude trvat, i potom, až hmotný život na ní bude nemožný a tím skončený.

Pro tyto velké záměry potřebuji duše neuzavřené do malých představ slabé víry nesoucí chabá vědění. Jen člověk duchovně vychovaný, otevřený pro nová poznání a znalý věcí alespoň v míře dávající životu pokračování po tělesné smrti, může chápat onen obraz, který Slovem nakreslím a proměním ve skutečnost.

 

V pochopení je již spolupráce. Ze strany člověka se dílo započíná. Od ní vyjde a rozbíhá se dál. Proto cokoli chci učinit pro člověka, může se tak stát pouze s jeho vědomím. Jestliže souhlasí, povstávám již k dílu pro něj, jdu rychle a pevně k jeho uskutečnění.

Přeje-li si to naléhavě a celým srdcem, nabírám pro ono dílo Sílu a Moc z hlubin jejich nejvyšších kvalit a ty do něho vkládám.

Prosí-li o to ve jménu Kristus, je zdar zabezpečen.

Nabídne-li svou přímou účast a práci, usnadní dílo tak, jakoby celý lidský svět pomáhal, smazával staletí svých těžkých vin.

Najde-li se vzácný, mne slyšící, který umí číst v knize mých činů, zachytí ode mne jdoucí myšlenky a tyto přetlumočí do lidské řeči, je pohnuto věcmi i životy vesmíru – nízko stojící vystoupí, vysoké se sníží k malým pro jednotu všech ve mně.

 Převzato z: http://buh.webpark.cz/texty/sk/sk9.htm#_Toc137820210

Diskusní téma: Paní Božena Cibulková - písařka Slova Božího 7(Slovo Kristovo - 5)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.