Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 2.díl

Strom života – Alef

Když už naši předci seděli u ohně a z nudy vymýšleli matematiku, astrologii, numerologii a všechny ty člověku obdělávající půdu a lovící mamuty prospěšné záležitosti, museli nutně najít formu, jak svoje poznatky zaznamenat. Nebylo to přirozeně vůbec snadné, protože musíte dodržet posloupnost obsah, způsob, forma. Takže nejprve tu je otázka co zapíšu, potom čím to zapíšu a nakonec jak to zapíšu.

Náš příběh začíná u táborového ohně, kolem kterého sedí všichni moudří prvobytně numerologického kmene Velký kruh. Náčelník Bizoní roh, v poklidu bafá z dýmky a soustředěn na své myšlenky promlouvá ke starším.

„Přátelé, naše bádání dosáhlo bodu, kdy už si nevystačíme s jednoduchým způsobem zaznamenávání dat, pomocí hlinky a liščího ohonu. Bude třeba vymyslet způsob, jak své poznatky zaznamenat pomocí dokonalých symbolů, ze kterých se po potopě rozvine mnoho primitivních způsobů fonetického přepisu slov. Náš způsob bude muset být dokonalým vyjádřením kosmických zákonů tak, aby jeho používání přímo navazovalo na zákonitou povahu universa.“

Na to se ozval chlapec se zlomeným ptačím brkem ve vlasech: „Ale to asi nepůjde náčelníku, když neznáme nulu. Tu přece vymyslí až Egypťané.“

Náčelník se zamyslel: „To je pravda, Ohnuté péro, ale naši lidé již dokázali svoji jedinečnost, když do mé dýmky pomocí pět centimetrů dlouhého a jeden milimetr tlustého spirálovitého nástroje vyvrtali otvor, kterým vdechuji posvátný dech ohně.“

„To zní jako dech z dechu náčelníku.“ Mumlal chlapec.

„Myslíš.“ Zarazil se stařec, a jeho zrak zaplál prorockým plamenem. „Takto bychom mohli započít své dílo. Vidím písmo dokonalé, jehož sláva nebes dotýkati se bude. Písmo, které se stane otcem všech písem a díky němuž dosáhne náš lid Atlantské vzdělanosti a moudrosti. Potom přijde potopa.“

Pak se otočil ke chlapci a pronesl. „A ty nemluv o nule, stejně nevíme co to je.“

Tak to by bylo trošku humoru na úvod a několik prakticky neproveditelných poznatků naší milované vědy. Cesta nás vede k otázce prvotní příčiny. V tom co jsem psal v předešlém článku, byla obsažena idea prostoru, nad kterým se klene neprojevená rovina Boha. I tady se dostáváme k jedné z myšlenek obsažených v Sefer Jecira. „Deset skrytých cest neuchopitelného. Jejich konec je zakotven v jejich počátku a jejich počátek v jejich konci, jako plamen v hořícím uhlí. Neboť Pán je jediný. Není žádný druhý. A před jedním, co napočítáš?“

Tato myšlenka má mnoho částí a každá z nich, by vydala na samostatný článek. Nás však zajímá plamen v hořícím uhlí. Pochopit oč jde je jednoduché, protože plamen je příčina i následek zároveň. Plamen způsobuje spalování a zároveň je jeho následkem. Takto se projevuje deset sefirot. Šest z nich tvoří prostor. Nad, pod, východ, západ, sever, jih. Čtyři jsou příčina. Duch, duch z ducha, voda z ducha a oheň z vody. K tomuto bádání se tedy pojí duch, nebo dech a to je písmeno Alef.

O Alef je řečeno, že je hlasem dechu. Nebo hlasem Ducha. Pokud silně vydechnete, okamžitě poznáte, o čem je řeč. Z tohoto důvodu se Alef považuje za skrytou podstatu každého písmene abecedy. Jeho pozice v našem myšlení by odpovídala slůvku uskutečnění. Stvoření je pouhá idea, která ještě není zformována. K jejímu projevení dochází cestou mezi nulou a číslicí jedna. Jedna je definicí projevené skutečnosti. Jedna ovce, jeden kruh, jeden litr, jeden metr. První se z nebytí zformoval duch. A písmeno Alef je prvním výdechem. Alef je hlasem dechu a řeči.

Onen čtyřlístek na obrázku ukazuje jak dvourozměrně zakreslit třírozměrný objekt. Podobných symbolů najdeme v dávnověku povícero.

Podstatou tří matek je miska zásluh, a miska dluhů. To znamená, že každé písmeno něco ostatním předává a z druhé strany si od nich cosi bere. Pokud chcete používat magické formulky, je dobré zkoumat právě tyto vztahy, kdy se vzájemné pozice písmen doplňují, ochuzují, zvyšují, snižují apod. Právě z tohoto důvodu, se klíčem k pochopení abecedy stal obraz jejich upořádání.

Pro člověka samotného by Alef mohlo představovat i začátek cesty, kdy je duch sice zformován, ale ještě neprošel vnitřní proměnou a tedy abeceda je doposud pouhým zvukem, který se chystá použít. Měl by si uvědomit, právě onu ideu ohně, která říká, že duch který plane, je spalován. O tom zda to je plamen proměny, nebo sebezničení si rozhodujeme každý sám. Naše snaha po dosažení výsledku, by nikdy neměla překročit úroveň vědění o následcích skutků, které vyvoláváme.

Bůh nikomu neudělil povinnost se pídit po moudrostech a ze všech sil bojovat proti nevědomosti a zlu. Proto může být naše cesta pozvolná a postavená na plném uchopení zkoumané reality. Pozice Alef je v hrudi, v blízkosti srdce. Než člověk začne, měl by se nad tím zamyslet. Protože energie, kterou srdce vyzařuje, vstupuje do našich slov, a měla by být čistá a prostá jakékoliv snahy posuzovat a soudit. Jedině skrze čisté poznání pramenící z naší vlastní podstaty, můžeme také cíl najít a dojít až k němu. Poznání odvozené od chyb ostatních je opět chybou. Nemusíte tomu věřit, ale tuto pravdu nezměníte.

Nevím, jestli v těchto článcích projdeme naprosto celou abecedu, a nakolik se pustíme i do zkoumání používání jednotlivých slov. Je tu přirozeně vždy nebezpečí že nějaký hlupák dojde přesvědčení, že zrovna dosáhl Božství a může začít tvořit. Je sice psáno, že Bůh slova vytesal, vyryl a přeměnil, takže v každé úrovni našeho poznání se setkáme s jejich poněkud odlišným vnímáním, ale přesto i když neumíme slovo správně vyslovit je dobré, si touto cestou projít sám za sebe.

Vesmír a Boží zákonitosti nejsou jen slova, je tu i utvořená skutečnost, ze které se můžeme mnohému sami naučit. Chce to být vnímavý a naslouchat svému vnitřnímu hlasu. Ten nás vždy neomylně vede k odpovědím na otázky, ke kterým na své duchovní cestě dospějeme. Nikdy nemá smysl snít o cíli, aniž vykonáme cestu. A to co můžeme vykonat, pramení z naší vlastní dokonalosti, ne z dokonalosti, které dosáhnou ostatní.

Přesto si zopakujeme vyřčené. Alef je prvním projevem pod Ain. Pramení z neprojeveného Božího potenciálu a skrze ducha nese v dechu energii uskutečnění. Proto se Alef, skrytě i zjevně, pojí s každým písmenem abecedy. Hodnota Alef je jedna a předchází mu Jud s hodnotou nula. Nevím, jestli se s tímto řazením někdy setkáte, ale je dobré alespoň tušit, že je to možné. To důležité je, že Jud, nemůže být vysloveno bez Alef a to mu dává hodnotu deset. Zároveň tu je v čísle deset zobrazena idea uskutečnění protože uzavírá kruh. Je tedy dosaženo plnosti, skrze kterou se může potenciál Boha projevit v realitě.

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

Pozn. (LK): ČTYŘI PŘÍČINY – převodní tabulka:

Související:

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 1.díl