O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 5.

28.06.2011 08:10

Archa úmluvy

Na hoře Sinaj okolo roku 1300 před naším letopočtem obdržel Mojžíš od Boha velice podrobný návod na sestrojení přenosného zařízení, které umožňovalo oboustrannou komunikaci v oblasti mluveného slova a zvuků. Bible podrobně popisuje, jak to vše fungovalo (Exodus – II. Kniha Mojžíšova, kap. 25). Šlo o nádvoří, stánek úmluvy, ve kterém byla umístěna schránka úmluvy, stůl a obětní oltář. Prostřednictvím tohoto zařízení hovořil Bůh s Mojžíšem a jeho bratrem Aronem.

Stánek úmluvy si lze představit jako čtvercové oplocení o rozměrech stran necelých deset metrů a výšce asi čtyři a půl metru. Aby bylo možné konstrukci stánku snadno demontovat a přemístit, byla sestavena z dřevěných desek, oboustranně potažených zlatým plechem, čtyři a půl metru dlouhých a sedmdesát centimetrů širokých. Desky byly propojeny čepy a zasunovaly se do páru stříbrných podstavců. Nad stánkem byl vybudován stan z kůží a látek z kozí srsti. Okolo stánku bylo nádvoří o rozměrech asi 46x 23 m a výšce 2,30 m. Ohraničeno bylo závěsy z jemné lněné látky zavěšené na stříbrném nosiči. Konstrukčními prvky nádvoří bylo 30 nosných sloupů zasunutých do měděných podstavců spojených stříbrem.

Archa úmluvy byla dřevěná truhla 120 cm dlouhá, 70 cm široká a 70 cm vysoká, vně i uvnitř obložená zlatými plechy. Víko schránky tvořil zlatý odlitek se dvěma cherubíny, s křídly rozprostřenými tak, aby stínily celý vršek schránky. Do každého rohu horní části schránky byly zapuštěny čtyři zlaté kruhy, jimiž byly trvale protaženy pozlacené sochory.

Empirický výzkum interakce nábojů je v počátečním stadiu a poznatky, které z něj vyplynuly, nejsou dostačující k hodnocení tak složitého komunikačního zařízení. Pokusím se o to aspoň částečně.

Kondenzátorová konstrukce stánku umožnila vytvořit mohutný náboj za předpokladu, že byla postavena v energetické složce.  Archu úmluvy přenášelo osm mužů, z toho lze odvodit, že hmotnost archy mohla být asi 150 kg. Energetickou hodnotu zlata umocňovala kondenzátorová konstrukce archy. Archa tedy vytvářela velký samostatný náboj, který byl umístěn v mnohem větším náboji stánku.  Velký náboj umístěný v mnohem větším  náboji – s tím už jsme se někde setkali.

Králova komora Velké pyramidy je vybudována z velkého množství kvádrů z červené žuly o hmotnosti od 40 do 70 tun. Struktura jádra není homogenní, netvoří ji kompaktní kamenné zdivo, ale obsahuje i velké nepravidelné prostory vyplněné čistým pískem, který byl dovážen z ložiska vzdáleného 6 km místo písku z bezprostředního okolí. Dovážený písek se vyznačoval vysokým obsahem těžkých kovů. Velká pyramida byla postavena z vápencových kvádrů a její jádro bylo vybudováno z červené žuly v kombinaci s pískem s obsahem těžkých kovů. Písek s velkou energetickou hodnotou zabudovaný do hmoty červené žuly nasvědčuje tomu, že šlo o přesné vyvážení energetické hodnoty jádra pyramidy. Velké množství červené žuly, doplněné pískem s obsahem těžkých kovů, bylo umístěno v mnohem větším množství vápence. Velký náboj Královy komory byl umístěn v mnohem větším náboji ostatní hmoty pyramidy. Pravděpodobně zde nejde pouze o různá množství energie, ale také o strukturu energetického prostoru, který má vazbu na specifickou váhu hmoty a na další neznámé faktory. Mojžíšovo komunikační zařízení se jeví jako energetický model pyramidy. Z toho lze odvodit, že pyramidy mimo jiné mohly být využity také pro komunikaci. Ve svém jádru měly zabudováno něco podobného arše úmluvy.

Podobné kombinace hmoty lze nalézt také u jiných staveb na místech od sebe značně vzdálených. Rozsáhlé vrstvy plátové slídy byly nalezeny mezi dvěma horními stupni teotihuacanské Sluneční pyramidy. V chrámu nedaleko od Sluneční pyramidy přímo pod podlahou, dlážděnou těžkými kamennými deskami, našli archeologové dva masivní pláty slídy. Pláty jsou čtvercové o straně 27 metrů a tvoří dvě vrstvy položené přímo na sobě. Je pozoruhodné, že slída byla dovážena ze značné vzdálenosti, když slídy jiného chemického složení bylo v okolí dostatek

Olmékové kombinovali desetitisíce tun kamenných kvádrů s tisíci tunami nazelenalého polodrahokamu, dnes známého pod názvem serpentin. Ve všech  případech byl menší náboj umístěn ve větším náboji a vytvářel tím pro stavbu stejnou energetickou situaci jako u Velké pyramidy.

Jakému účelu mohlo sloužit nádvoří archy úmluvy je těžké odhadnout. Měděné podstavce sloupů spojené stříbrem napovídají, že byly energetickou součástí komunikačního systému. Ohradní zeď v těsné blízkosti Velké pyramidy, která je situována podobně jako nádvoří archy úmluvy, není dosud také přesvědčivě zdůvodněna.

Domnívám se, že může být pro další úvahu prospěšné dát do souvislosti archu úmluvy s velice podobnou schránkou, která byla součástí pohřební výbavy faraona Tutan-chamona. Tato schránka byla zhotovena prokazatelně v dřívější době, než Mojžíš vystoupil na horu Sinaj.

Graham Hancock ve svém spise "Fingersprints of the Gods" uvádí, že schránka z Tutan-chámonovy hrobky byla rovněž dřevěná truhla 120 cm dlouhá necelý metr vysoká a přes půl metru široká. Dva sochory byly umístěny v dolní části. Schránka i víko byly pokryty zlatem. Na víku byla umístěna figurína boha Anupeva se šakalí hlavou. Podobnost mezi oběma artefakty je více než náhodná. Konstrukční rozdíl mezi nimi spočívá v málo rozdílné výšce a šířce, umístění sochorů v dolní části a figurínách na jejím víku.

Můžeme tedy uvažovat tak, že Mojžíš nemusel být první, kdo archu úmluvy užíval ke komunikačním účelům. Nebyla-li Mojžíšova archa úmluvy jediná, lze z toho odvodit, že šlo o komunikační zařízení, které znali a využívali již v Egyptě.

Nelze pochybovat o tom, že megalitické stavby po celé Zemi mají společný původ. Jejich odlišné konstrukce při stejném výsledném efektu jen zvýrazňují vysokou technickou úroveň budovatelů. Egyptské megalitické stavby jsou ve všech směrech nejdokonalejší a je pravděpodobné, že podnět pro jejich budování v jiných částech Země pochází z Egypta. Je ale obtížné si představit, jakým způsobem se lidé v pravěku mohli dohodnout na společné činnosti v různých částech světa. Domnívám se, že odpověď na tuto otázku bude mnohem náročnější, než funkce megalitických staveb.

 

Pozdější kultury

Při hodnocení staveb pozdějších kultur dojdeme k závěru, že v jejich konstrukcích jsou patrné některé charakteristické znaky megalitické kultury, které napovídají, že jde o stavby energetické. V 7. století př n. l. stavěli Etruskové mohutné hrobky podobné chrámovým kopulím tvořené kopcovitou masou zeminy značných rozměrů. Budovali je do kruhu bez malty, používali při tom pouze kvádrů a desek, které pevně spojovali plochými kameny. Šest kilometrů před Chiusi je postavena mohyla enormních rozměrů, její obvod měří čtvrt kilometru. Král Porsena vybudoval monument z kamenných kvádrů široký na každé straně 90 metrů, a vysoký 15 metrů. V části stavby se nachází spletitý labyrint. Nad touto stavbou stojí 5 pyramid, 4 v rozích a pátá uprostřed. Každá je v základně 23 metrů široká a 45 metrů vysoká. Na jejich vrcholu je přes všechny položena kovová deska, z níž visí na řetězech zvony. Na této desce se opět zvedají čtyři pyramidy, každá 30 metrů vysoká, a nad nimi na podlaze ještě pět dalších. Součástí mohutné véjské tvrze, byla zdaleka viditelná svatyně, kterou obepínal celý labyrint vytesaných žlabů a rour s proudící vodou. Etruská svatyně byla pověstná svými léčebnými kůrami.

 

Berberské hrobky se neliší tvarem ani velikostí od hrobek Etrusků. Největší z nich "Tombeau de la Chrétienne", byla vybudována punskými staviteli v 1. století př. n. l. Podobných mohyl bylo v Evropě vybudováno tisíce a u mnohých je prokazatelné, že nebyly budovány k pohřebním účelům.

Mohyly jsou dávány do souvislosti s pohřebními rituály, i když v mnohých případech pozůstatky zemřelých v nich nalezeny nebyly. Český archeolog Zdeněk Měřínský ve své publikaci "České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu" uvádí, že v celé slovanské oblasti se pod mohylami objevují převážně žárové hroby bez typické urny, lépe řečeno pouze s ojedinělými zbytky spálených lidských kostí rozhozených v násypech a připouští pro mohyly i další významy. Budování hliněných valů byla časově velmi náročná záležitost, ukládání pohřebních pozůstatků do rozestavěných valů mohlo být pietní i praktické. Energetickou funkci valů lze také odvodit z odborné literatury, kde jsou popisovány technologické postupy při jejich budování. Zvýšená péče byla věnována oddělení hmoty valu od podloží. Bylo to velice funkční opatření proti energetickým ztrátám a lze je snadno experimentálně prokázat.

Martin Brennan: "The Stones of Time" – "Řez stavbou v Knowthu“ uvádí, jak jsou vrstvy trávy a hnědého jílu proloženy vrstvami břidlice a křemene. Střídají se vrstvy z organických a anorganických materiálů. Při současných výkopech je odstraňována valná většina tohoto materiálu a je až s podivem, do jaké míry může být při restauračních pracích úplně nahrazen.

Kurt W. Mark: "Der erste Amerikaner", – "Na prostranství, kde chtěli postavit mohylu, nejdřív vykáceli všechny stromy a keře. Kyprou půdu odstranili a vrstvu ležící pod ní obvykle pokryli tvrdou hlínou. Na tuto hliněnou podlahu pak nasypali jeden či více coulů vysokou vrstvu písku či drobných kamínků".

Magdalena Beranová: "Slované" – "Starobylé mohyly Slověnů novgorodských. Byly kruhové, ale měly strmé stěny. Vně nebo uvnitř byl kruh z kamenů, především z valounů, a nahoře rovná plošinka. Při jejich budování nejprve zapálili hranice a popel rozprostřeli v místě, kde měla být mohyla postavena. Na popel nasypali vrstvu zeminy, do které pohřbívali, buď v popelnicích, nebo v jamkách. Další vrstvou o síle asi 20cm byl opět popel promíšený s uhlíky, na nějž navršili další část náspu do výšky 1,5 – 3 m a proces se opakoval. Každou část náspu pokrývali drnem".

Zdeněk Měřínský uvádí: "Před vlastním nasypáváním mohyly byl terén určený pro její vybudování srovnán, zplanýrován a byl z něj odstraněn porost. Při výzkumech jsou na takto upravených plochách pro vlastní násyp často zachycovány stopy ohnišť spojené pravděpodobně s očistnou funkcí, kdy oheň měl za úkol spálit všechny škodlivé vlivy a prvky hmotné i duchovní. V žádném případě však nesouvisely tyto obřady s vlastní kremací, která proběhla na jiném místě. V řadě případů a na mnoha lokalitách se setkáváme na takto upravené ploše s vybudováním čtverce nebo obdélníku z větví, polen či trámců z různých dřevin. Z dosud prozkoumaných pozůstatků těchto dřevěných útvarů vyplývá, že se nejednalo o konstrukce v pravém slova smyslu a důvod jejich budování je hledán v oblasti symbolicky spojené s pohřebními obřady". Z energetického hlediska bylo dřevo použito jako izolační materiál pro oddělení hmoty valu od podloží.

Na keltských sídlištích i mimo ně byly budovány čtyřúhelníkové valy.  Podobný čtyřúhelníkový val o rozměrech 70 x 35 metrů byl vybudován v opevněném hradišti Závist. Po jeho obvodu byl vybudován trojúhelníkový, převážně hliněný, val o šířce základu 10 metrů a výšce 9 metrů. Na postavení valu bylo zapotřebí asi 20 000 tun hlíny a kamene. Oboustranná strmost svahu a hranou zakončený jeho vrchol vylučovaly obranný charakter svahu. Z energetického hlediska se tyto stavby lišily od chrámů pouze tím, že nebyly zastřešeny. Byly vybudovány na energeticky zajímavém místě a ve hmotě valu se akumulovala energie, která následně pozitivně ovlivnila zde shromážděné lidi.

V jiných případech byly hliněné valy menší nebo byla plocha vyznačena jiným způsobem. U obce Makotřasy na šedesátihektarovém sídlišti z mladší doby kamenné odkryli archeologové čtverec o stranách přibližně 300 metrů, tvořený příkopem a původně i palisádou. Přibližně ze stejné doby pocházejí rondely, které byly nalezeny v Čechách, na Moravě, Slovensku, v Dolním Rakousku a Bavorsku. Celkem je jich známo asi šedesát. Tyto kruhové plochy byly ohraničeny pouze jedním nebo i více příkopy. Největší rondel byl nalezen v Čechách u Kutné Hory, je složen z tří kruhovitých příkopů o průměru 90, 115 a 250 metrů. Příkop o průměru 90 metrů pravděpodobně ohraničuje auru, zbývající dva příkopy označují zóny. Podobně označená místa, pro která nelze nalézt zdůvodnění, najdeme i na jiných místech.

Z hlediska nového pojetí valů šlo o místa s koncentrací energetických složek – byla to plocha, kterou protínalo více zón. Zemina nebo hornina plochy přejímala od nich energii a vytvořila samostatný náboj. Byla-li energetická hodnota náboje dostatečná, postačilo vyznačit jeho energetický prostor kůly nebo příkopem. Rituální místo bylo připraveno shromážděným lidem předávat energii, fungovalo jako posilovna, lidé se zde cítili dobře a ochotně naslouchali radám svých duchovních vůdců.   

V jiném případě, kdy energetická hodnota náboje v místě koncentrace energetických složek nebyla optimální a bylo ji potřeba zvětšit, řešilo se to zvětšením hmoty energického místa – postavením valu. Stejného výsledku mohlo být dosaženo při navršení hmoty na jednu hromadu. V tomto případě by ale bylo nutné vyznačit pro shromáždění lidí ještě energetický prostor, ve kterém dochází k přechodu energie. Hromada zeminy by uprostřed shromaždiště překážela stejně jako uprostřed katedrály. Různé hmotnosti valů napovídají o různých výchozích energetických hodnotách místa koncentrované energie.

V USA bylo postaveno v dávné minulosti více než 100 000 mohyl (mounds) různých velikostí a tvarů. Wisconsinské mohyly jsou velkých rozměrů, valy jsou vybudovány ve tvaru zvířat a archeologové je nazývají Effigy Mounds. Tyto mohyly měly pravděpodobně stejnou funkci jako keltské plochy ohraničené valy. S označením míst symboly zvířat se můžeme také setkat na planině Nazca.

 

Málo známé jsou tajemné věže na Sardinii, které se nazývají "Nuraghi". Většina odborníků je zařazuje do doby asi 1 000 let před počátek našeho letopočtu. Mají kruhový nebo mírně oválný půdorys a jeho průměr se pohybuje mezi deseti až patnácti metry. Výška věží bez oken je okolo deseti metrů, a mají jedno nebo dvě podlaží. Byly postaveny z opracovaných kamenů, kladených na sebe bez malty. Podivné je velké množství věží na malém a málo obydleném ostrově, jejich počet se odhaduje asi na deset tisíc. Stavby byly většinou vztyčovány na návrších nebo poblíž vodních toků. Podobné stavby se nacházejí ve Skotsku a jeho nehostinných ostrovech - tamní kamenné věže se nazývají "brochy". Vznikly nejméně půl tisíciletí po tom, co se na Sardinii přestaly stavět. Nepochybně i v těchto případech jde energetické stavby, které měly stejnou funkci jako hliněné valy.

 

Řád Cisteriáků od počátku druhého milénia budoval své kláštery ve střední a horní části vodních toků, kde rychleji proudící voda vykazuje větší energetické hodnoty a vytváří tak efektivní podmínky pro přechod energie do jiné hmoty. Celý areál byl situován do energetického prostoru vodního toku. Pod základy kostela bylo zabudováno vodovodní potrubí, kde regulovaným průtokem vody bylo umožněno manipulovat s energetickou hodnotou hmoty kostela. Stejné regulační zařízení měly již některé megalitické stavby. Cisteriáckých klášterů bylo postaveno ve střední a severní Evropě více než tisíc. Cisteriáci začali také budovat gotické katedrály, které mohly pojmout mnohem více lidí. Katedrály byly stavěny ve městech v husté koncentraci obyvatel. V místech s menším počtem obyvatel byly budovány kostely. U katedrál a kostelů již nebylo zapotřebí regulovat energetickou hodnotu stavby protékající vodou, byly postaveny na energetickém místě a funkci shromažďování energie zajišťovaly také věže – fungovaly jako menhiry (z fyziky známý jev "sání hrotem"). Zvýšenou energetickou hodnotu kostelů potvrzuje i skutečnost, že se v nich lidé po celý den nezdržovali, ale v okolí byly stavěny fary. Energie hmoty kostela byla dimenzována tak, aby člověk po dobu bohoslužby načerpal množství energie, které prospívalo jeho zdraví. Delší pobyt v energeticky silném prostředí by mohl vyvolat opačný efekt.  

Na mnoha místech se vyskytují důkazy o tom, že lidé využívali statickou elektřinu od pravěku až po naši dobu, zejména na sakrálních stavbách. Tento fakt se projevuje na některých klášterech, které nebyly situovány osamoceně, ale v městské zástavbě. Příkladem toho je jezuitský klášter postavený v sedmnáctém století v Hradci Králové (Česká republika).

 

Stavby jezuitských klášterů, na rozdíl od klášterů jiných řádů, byly prováděny od základů a velmi důkladně. V Hradci Králové (Česká republika) bylo vybudováno dvoupatrové sklepení, aby stavba byla založena na původním horninovém terénu. Bez ohledu na výši nákladů byla postavena z kamene, který je v cihelném Hradci nedostatkový. Jezuité si obvykle vybírali staveniště v centru městské zástavby, převážně na hlavním náměstí. Stavby jezuitů se vyznačovaly neobyčejnou hmotností a dvěma nadzemními podlažími. Projekt nového kláštera v konečné podobě musela schválit nejvyšší římská instance a poté již nesměl být měněn.

Autoři "Encyklopedie českých klášterů" Vlček, Sommer a Foltýn zdůvodňují neobvyklé a nákladné založení objektu větší stabilitou stavby. V případě, že by šlo o stavbu na samotě, mohlo by se zdůvodnění jejího založení jevit jako přijatelné. V městské zástavbě mohl ale projektant posoudit více podobných staveb, ze kterých se dalo odvodit, že jejich založení v nánosech nad původním terénem z horniny je vyhovující. Lze tedy pochybovat o tom, že statické důvody mohly být rozhodujícím činitelem pro hloubkové založení stavby. Nebylo ale dosud zdůvodněno, proč klášter nebyl vybudován z cihel jako ostatní hradecké budovy, ale z kamene dováženého ze vzdáleného lomu. V obou případech, hloubkového založení stavby, i dováženého materiálu, šlo o značně zvýšené stavební náklady, pro které projektant musel mít vážný důvod. Pokusím se je zdůvodnit, ale aby argumenty byly přesvědčivé, musím nejprve přejít na jiné téma.

V České republice na Olomoucku onkolog Oldřich Juryšek dokončuje a hodlá zveřejnit svou mapu, ve které jsou označeny domy nebo části ulic, kde je až šedesátinásobně vyšší počet nemocných než ve stejně starých domech, které stojí hned vedle. Bylo zjištěno, že pod těmito budovami většinou tečou spodní vody. "Nemusí se to hned projevit rakovinou, ale třeba oslabením imunity", tvrdí onkolog. Dodává ale: "Rozhodně netvrdím, že geopatogenní zóny vyvolávají rakovinu. Jsou však jedním z vlivů, které spolupůsobí".

Souhlasím s tím, že vodní prameny mohou mít negativní vliv na organismy, ale tuto hypotézu mohu doplnit tím, že v tak závažných případech, které uvádí dr. Juryšek, jde pravděpodobně o křížení geopatogenních zón více zdrojů. Jsem přesvědčen, že podobná kritická místa se vyskytují v každém městě, je to průvodní jev civilizace. Zdrojem geopatogenních zón nejsou jen vodní prameny, ale veškeré vodní toky, přirozené i umělé. Umělé vodní toky jsou veškerá potrubí, ve kterých se pohybuje voda nebo jiná kapalina, např. rozvody ústředního vytápění, chlazení, vodovodní řady, kanalizace apod. Organismy ovlivňují také geopatogenní zóny, které produkují elektrické rozvody, oheň, bouřkové mraky a další zdroje.

 

Spolupůsobení hornin a ohně využívají lidé v saunách již celá staletí, aniž by znali skutečnou podstatu léčivého efektu.   Z hlediska interakce hmoty se jeví jako nejefektivnější indiánská sauna. Kameny jsou zahřívány v ohni mimo saunu a do sauny jsou donášeny. Oheň, který předá kamenům energii, předávají kameny následně lidem. Tímto způsobem lze provádět trojí druh energetické regulace - volbou druhů hornin, hmotností hornin a stupněm ohřevu. Graf v ohni zahřáté horniny vykazuje jiné energetické složky než oheň. Rovněž graf horniny v ohni vykazuje jiné energetické složky. Ve finské sauně jsou kameny ohřívány ohněm přímo v sauně. Nemohu posoudit, který výsledný efekt obou saun je lidskému zdraví prospěšnější, ale energetickou hodnotu finské sauny nelze dostatečně regulovat z důvodu, že nelze zajistit stejnou intenzitu ohně. Známe ještě saunu, ve které se kameny ohřívají elektrickými kamny. Domnívám se, že v tomto případě nelze o pozitivním vlivu na lidské zdraví vůbec diskutovat.

 

Oheň v interakci s horninou vytváří pro vědu neřešitelný problém. V blízkosti haldy vytěženého materiálu v hornickém městě Kladno (Česká republika) byl zaznamenán zvýšený počet výskytu rakoviny. Kouř unikající z haldy napovídá, že zde došlo k samovznícení zbytků uhlí. Tím dochází v okolí haldy k podobnému efektu jako v sauně, ale energeticky mnohem mohutnějšímu. V uvedeném případě se ohrožené domy nacházejí v auře velkého energetického zdroje. Je třeba si ale uvědomit stejné ohrožení lidí v zónách  které mohou být od haldy ve značné vzdálenosti. Zóny lze  ale podle známých zákonitostí snadno vytipovat, protože je známo, že kopírují tvar haldy. Zakreslíme-li je do mapy jako vrstevnice, máme k dispozici v širokém okolí směr, kterým je lze identifikovat. Již známé rozestupy jsou další nápovědou. V podstatě jde o „Juryškovy domy“ ne v Olomouci, ale v Kladně. Nemusí to být ve všech případech jeden mohutný energetický zdroj, stejná situace se může vyskytnout v křížení zón menších zdrojů. Každé město má své „Juryškovy domy“, proto mohu jen doporučit opakovat Juryškův statistický výzkum i v jiných městech.

 

Nyní se pokusím hodnotit hloubkové založení klášterní budovy jezuitů. Projektant si byl vědom toho, že každá budova ve městě je doplňována mimo přírodních zdrojů také energií z ohňů používaných k vytápění a přípravě jídel. Tím vzniká ve hmotě budov energetický zisk, stejně jako když se ohřívají kameny pro saunu. Energetický zisk do určité hodnoty může být lidskému zdraví prospěšný, v opačném případě může škodit. Výše se zabývám snahou stavitelů mohyl dostupnou izolací oddělit hmotu mohyl od terénu a zabránit tím úniku energie do Země. Budovy v Hradci Králové byly založeny na několika metrových nánosech. Tyto nánosy fungovaly jako izolace u mohyl, bránily úniku energie a v budovách se tvořilo pro lidské zdraví škodlivé energetické přepětí. Můžeme se tedy domnívat, že "Juryškovy domy", a rovněž statistikou podložená až sedminásobně vyšší úmrtnost v některých nemocnicích, mají stejnou podstatu – energetické přepětí.

Zbývá ještě zdůvodnit, proč se projektant jezuitského kláštera rozhodl pro zdivo z dováženého kamene, když mohl navrhnout mnohem levnější zdivo z cihel. Kdyby šlo pouze o zemní vlhkost, stačilo by obě podzemní podlaží postavit z kamene a dvě nadzemní podlaží z cihel. Snížily by se tak výrazně náklady na vytápění objektu. Rozhodnutí projektanta postavit celou budovu s kamenného zdiva, muselo mít tedy nějaký důvod. Mám jisté zkušenosti s akumulací energie v různých hmotách, ale pouze kvantitativní.

O důležitosti volby stavební hmoty se přesvědčíme tak, že dva kameny z různých druhů hornin o stejné hmotnosti umístíme na několik hodin do blízkosti ohně nebo jiného energetického zdroje. Energetický zisk u obou kamenů bude rozdílný. Z historie, od megalitických staveb počínaje, známe více stejných případů, kdy odlišné druhy hornin byly na stavbu dováženy, ačkoliv jiných hornin bylo v místě dostatek. Zdůvodnit rozhodnutí projektanta pro kamenné zdivo celé budovy bude možné až po dalším výzkumu.

Zatím nelze vyhodnotit jevy, které popisuji, patří do oblasti, která na své objevení teprve čeká. Ověřit je lze pouze experimentálně například tak, že vyhledáme několik osaměle stojících "Juryškových domů" podle zdravotního stavu jejich obyvatel. V případě, že nejsou založeny na rostlém horninovém podloží, vyhotovíme grafy jejich energetických složek, které porovnáme s grafy jiných domů, ve kterých nemocnost jejich obyvatel je průměrná. V podstatě jde o statickou elektřinu, kterou lidé od pravěku využívali ve svůj prospěch. Je koncentrovaná v místech křížení zón. V případě, že takové místo mělo tu správnou intenzitu postačilo na něm postavit labyrint, nebo je jiným způsobem označit. Bylo-li zapotřebí intenzitu energetického místa zvětšit, postavili na něm "zesilovač" – menhir, dolmen, kromlech, pyramidu, mohylu, mounds, stavbu o velké hmotnosti, kostel apod. Ve všech případech ale věděli, po jakou dobu mohou v energetickém místě setrvat, aby se pro ně nestalo "Juryškovým domem".

 

Další podobnou stavbou, ze které lze odvodit vlastnosti kosmické energie je kostelík v Červené nad Vltavou (Česká Republika), postavený před letopočtem 1190 v předrománském otonském slohu. Byl situován do aury ohbí řeky Vltavy. Kostel byl postaven bez věže, protože v roce 1159 byla zakázána stavba kamenných zvonic. Odděleně stojící zvonice byla postavena až v baroku. Velká hmotnost obvodového zdiva připomíná jeden z charakterických znaků megalitických staveb. Z hlediska našich poznatků je nepochopitelné, proč byl vybudován z růžové žuly, která musela být na stavbu dovážena ze značné vzdálenosti, když všude v okolí je šedé žuly nadbytek. Pokusím se to zdůvodnit.

Aura vodního toku poskytovala dostatek energie, která v interakci s hmotou stavby vykazovala dostatečnou energetickou hodnotu. To byl hlavní důvod, proč do návrhu kostela nebyla zakomponována věž, která by se stala nežádoucím zdrojem nadbytečné energie. Proč byl na stavbu použit jiný materiál než kterého je v blízkosti dostatek nelze za současného stavu vědeckého poznání zdůvodnit. Jde ale o podobný případ jako u Velké pyramidy, Stonehange, čedičových hlav Olméků, kdy odlišná hornina byla dovážena ze značné vzdálenosti, když jiné horniny byl v místě dostatek.

V současné době se místo, kde byl kostel vybudován, nachází pod hladinou jezera. Byl "přemístěn" o 110 metů dále a o 30 metrů výše, ale z funkčního hlediska byl znehodnocen. Stojatá voda jezera již nevytváří auru, ani cihelné zdivo nemůže nahradit růžovou žulu.

Z energetických důvodů byl kostel vybudován na osamělém místě, a lidé k němu docházeli ze širokého okolí.  V pozdější době, kdy kostely byly budovány v osadách, byly při nich budovány věže, které nahradily energetická místa tím, že fungovaly podobně jako menhiry, svými hroty doplňovaly hmotě kostela energii.  

Mohlo by být zajímavé vyhodnotit kostely a katedrály z hlediska poměru hmoty budovy, výšky a hmoty věží, nepochybně je v tom zákonitost. Napovídá tomu i skutečnost, že návrhy sakrálních staveb musely být zasílány ke schválení na římský generalát, a projekt jednou schválený v Římě již nesměl být měněn.

Lidé megalitické kultury, Etruskové, Keltové, Slované i lidé ve středověku, stejně jako další kultury na jiných kontinentech, budovali energetické stavby, které prospívaly jejich zdraví.  Naše vyspělá civilizace v 21. století podobné stavby také buduje, ale nemá ani tušení o jejich vlivu na organismy. Jsou jimi převážně skládky zeminy z velkých staveb, haldy vytěženého materiálu z dolů, skládky odpadků, některé velké stavby, energetické systémy apod.

 

pokračování ...

 

zdroj : Miroslav Provod, http://www.miroslavprovod.com/

 

Diskusní téma: Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 5.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.