Svět za oponou podle Jaromíra Schmidta 4.část

Koncept

(odhalení)

1.) Pokračováním konceptu se dostáváme do soudobého dávnověku, který počítáme od potopy před patnácti tisíci roky. Něco málo najdeme v egyptských dějinách, něco v indických védách a něco málo pak roztroušeno napříč světem, jako rodové dědictví té které kultury, nebo etnika. Já se na těchto stránkách nechci podrobně věnovat příčinám, které jsou s naším poněkud pohmožděným myšlením spojené. Už proto, že interpretace minulosti vždy sloužila a bude sloužit k propagaci vlastní ideologie a nutně tím vstupujeme do konfrontace s každým, kdo vystavuje na odiv své ego, aby lacino zbudoval svůj hrad na práci a nevědomosti ostatních. Jedním z hlavních důvodů, proč už Ježíš říkal, neházejte perly sviním je ten, že osvobozující idea nikdy neukazuje snadnou cestu a laciný zisk. Vždycky jde o nepříjemné poznání vlastních chyb a nedostatků jdoucí až hluboko ke kořenům naší bytosti. A právě na to všichni ti rádoby mistři a duchovní učitelé čekají. Získat myšlenku a přetvořit ji do líbivého obrazu, za který získají potlesk. Do obrazu, který jim přivede do sálů publikum a zajistí snadné živobytí na dlouhá léta, protože skrze jejich prezentaci pravdy, vskutku žádný osvícený nepovstane.

Naše lidská společnost se z duchovního hlediska skládá z vrstev. Tyto vrstvy nemají nic společného s výškou příjmů ani společenským postavením. Tyto vrstvy jsou postaveny na mnoha faktorech, které mají spojitost s přínosem, který ovlivňuje jak přítomné dění tak i směr, kterým se budoucnost bude ubírat. Zářným příkladem takové bytosti je jistě Ježíš, jehož zásah do kolektivního vědomí zcela změnil průběh lidského vývoje. Z toho je celkem jasně patrné, že do nejvyšší úrovně, mezi tvůrce, se dostane jen nepatrné procento lidí. Je tu přirozeně jistá disproporce v tom co vidí naše oči a v tom, jaká je skutečnost. Naše oči vidí, že budoucnost určují vlivní a bohatí lidé, což si oni sami také přejí a používají k tomu všechny dostupné prostředky a síly, které vnutí ostatním omezit svou mysl pouze a jen na jejich dogma. Je jedno, zda v pozitivním nebo negativním směru. Důležité je udržet naše myšlení právě ve vymezeném prostoru odkud se nijak nemůže dostat ven. Přirozeně, že ti vlivní a bohatí moc dobře vědí, že k tomu jejich peníze nestačí. Musí do svého plánu skrze ně zapojit duchovně vyspělé bytosti, jejichž kreativita oblékne onen hnus a parazitizmus do nablýskaného hávu.  Takto se mravní a duchovní úpadek stane společenským přínosem, na který si posedají všechny masařky, kterým ono s odpuštěním hovno, voní.

Sedím a neustále si pročítám napsané řádky, které se doslova brání, aby se dostali do obsahu tohoto článku. Toto téma není snadné popsat, protože lidstvo nevykonalo cestu k jeho pochopení. Přesto si myslím, že pár myšlenek z tohoto velkého tématu by lidem mohlo pomoci otevřít oči. Je to pravda daleko přesahující omezenost této reality a pravda, která nevede pouze k jednotlivým tvůrcům, ale až daleko k hranicím zrození celého vesmíru. Tam kde se Stvořitel stává vědomím bytím nekonečné rozmanitosti a nekonečných možností. Tam kde se ona bezpodmínečná láska, kterou tu skloňujeme ve všech pádech, stává skutečným životem i realitou v níž je sám život ukotven. My lidé však tento vztah mezi životem tvůrce a stvořením vůbec nechápeme a neustále se snažíme z vlastních lží uplést lano. Patrně abychom se na něm mohli oběsit, až zjistíme, že to opravdu nejde.

Když si kdysi dávno náboženství razilo cestu k ovládnutí lidstva a jeho zotročení, muselo přirozeně naleznout klíče, které ostatní vůči nástrojům ovládání a zvůle učiní bezbrannými. Základem tak bylo totálně omezit a zdevastovat naší tvořivou schopnost. Vrozenou schopnost vidět pravdu a rozlišovat to co je správné a to co je špatné. Změnit naše vnímání reality tak, abychom nebyli schopni dospět k poznání pravdy a mohlo se za ni vydávat doslova cokoliv, co slouží záměru těch, kdo ovládají svět. Bylo třeba vyvolat v myšlení lidí takový stav, aby se dobrovolně a sami vzdali poznání pravdy v touze dosáhnout cíle, kterého bez ní dosáhnout nelze. A právě tady, v potemnělých zákoutích a nad svitky pradávných učenců se zrodil koncept světla a tmy. Koncept anděla a ďábla, koncept strachu a nevědomosti. Prastará magie stavěla na poznání obou polarit stvoření, a nutně akceptovala obě strany jako přirozenou součást božího záměru. Ani jedinou bytost by nikdy nenapadlo, že světlo skrývá dobro, a tma zlo. Jednoduše proto, že to není pravda. Obě tyto části jsou prazákladní síly stvoření, na kterých je veškerá existence postavena. Pokud odstraníte kteroukoliv z nich, život zanikne.

Naštěstí pro člověka žádnou z nich odstranit nelze, ale díky postojům které vyznáváme, můžeme totálně zdevastovat svoji schopnost vnímat pravdu a jedinečné zákony universa tím, že se k jedné z obou polarit postavíme negativně. Právě proto byla temnotě vštípena představa ďábla a skrytých sil, které jen čekají na zbloudilou duši, aby se jí mohli zmocnit a uvrhnout do věčného zatracení. A co víc, jaká to hrůza, dokonce na nás chystá nástrahy, jako pytlácká oka, do kterých se nebohý zajíček chytne, a už z něj stahují kůži. Tento koncept byl tak dokonalý, že jej nebylo nutné ani nijak zásadně prosazovat, protože naprosto přesně zapadal do pocitů lidské ublíženosti a nemohoucnosti pramenící z neochoty se vzdát vlastního pohodlí ve prospěch poznání a růstu. Tento koncept už přímo sám od sebe křičel, „Pane Bože, ono se ode mne něco chce a já přitom mám tak málo a nemohu nic, ale vůbec nic dělat!!“ Když k tomuto konceptu byl připojen posmrtný ráj a věčná blaženost, dílo zkázy už začalo sytit samo sebe koloběhem smrti, nevědomosti a absolutní blbosti.

A dnes po několika tisíciletích jsme přesně v onom bodě, kam jsme nikdy nechtěli. Ačkoliv víme, že se kolem nás dějí špatné věci, ačkoliv vidíme, že lidský intelekt ničí samu podstatu života na této planetě, to podstatné vidět nedokážeme. Nedokážeme vidět cestu ven. Nejsme schopni se oprostit z tenat strachu a vzít si zpět sílu stvoření, která nám právem náleží. Tu sílu, kterou jsme odhodili, protože sliby nám jsou milejší než pravda stokrát pravdivá. I v těchto řádcích, až je budou mnozí číst, už budou hledat skrytého ďábla a jeho věčné nástrahy, aby všechny nevědomé mohli vyděsit záludností a rafinovaností, s jakou se jim tu podbízí. Ano je to pravda. Vím kdo je a vězte a trpte onou neskonalou hrůzou, protože ďábel vás miluje. Miluje vás vroucně a odevzdaně, jak jen to Boží služebník dokáže. Ďábel, který povstal z našeho vlastního lůna a přijal úděl vyvrženců, aby každý viděl pravdu a mohl se skrze ni poučit. A teď čeká na naše odpuštění. Čeká, až odpustíme sami sobě, že jsme jen poutníci na cestě, kteří chybují a touží být milováni. Milujme tedy nejen své přátele, ale i nepřátele. A hlavně ty, díky kterým se ukazuje naše slabost a díky kterým se můžeme sami poznat.

Světlo a tma jsou součástí vesmírné dokonalosti. Tato pravda je základem mnoha okultních spolků, kterých cílem je ovládnutí světa. Je to pravda, kterou plně akceptují, protože vědí, že bez ní žádnou moc ani nadvládu nezískají. Nám lidem jsou pak předhazovány jakési temné rituály, nad kterými se klepeme odporem a díky nimž děláme přesně to, co se očekává. Zavrhujeme kosmický řád, bez kterého je nám upřeno poznání pravdy. Proto byla od počátku do satanských rituálů včleňována oběť, aby každý adept skrze hřích musel přijmout bezpodmínečnou odevzdanost řádu. Proto, aby jeho povznesení nevedlo k osvobození. Stejná oběť byla pak včleněna i do nejvyššího postu křesťanské církve. Nevyznávejte ji a nepřijímejte nic z toho, co je obětováno. Pamatujte, že Bůh nikdy a nic neobětuje ani nic obětovaného nepřijme. Ježíš svůj život za nikoho neobětoval, byl jednoduše zabit těmi, kterým byla jeho pravda nepohodlnou. Nedovolte církvi, aby vám Ježíšovu smrt vnutila jako obětování, protože se tím zříkáte vlastní čistoty ve prospěch řádu. Přijímáte cizí smrt jako oběť za vlastní povznesení, už tato myšlenka je natolik odporná, že ji nutně musí každá slušná bytost odmítnout. Přesně takto zní pravda, která je neměnnou.

Kdesi v nějakém článku jsem popisoval základ onoho projevení se reality jako faktoriál. Zcela jednoduše řečeno to znamená, že každá následující úroveň vzniká odvozením z úrovně předcházející. Tento princip je popisován v dílku Sefer Jecira. Pro nás je důležité si uvědomit, že naše vnímání je postaveno právě na těchto principech. Barevná škála se rodí na stupnici mezi bílou a černou. Pokud odstraníte černou, zůstane vám pouze bílá. Hudební tónina je řada od první noty k poslední. Pokud odstraníte poslední, zůstane vám pouze jeden tón. Opravdu si dokážete představit, že v takovém světě budete žít? Dokážete si představit, že svět pozbude veškeré nádhery a zůstane uvězněn uvnitř jedné barvy, jednoho tónu, jednoho zvuku, jednoho písmene. Pokud si to nedokážete představit, potom si položte otázku, proč po tom toužíte? Proč den co den nekonečně stále opakujete jednu a tu samou myšlenku, že toužíte po světle, protože tma je zlá a plná hrůzy? Zeptejte se, kdo a proč vám vlastně tuto myšlenku vnutil, a proč jste ji tak bezpodmínečně přijaly? Bez temnoty nebudou na obloze hvězdy, nebude barevná louka a zpěv ptáků. Bez temnoty nestvoříte jedinou myšlenku a nebudete se moci pro cokoliv rozhodnout. Bez temnoty nebudu já nebo ty, ale pouze Bůh. Dokud nepřijmete tento svět, postavený na oněch pilířích stvoření, do té doby s ním budete neustále soupeřit a pokoušet se jej zabít. On vám to nedovolí. Nedokážete jej rozdělit na světlo a tmu, protože by zaniknul. Tento svět vyrůstá z prazákladních sil stvoření a ty jsou neotřesitelné. Proto se ptejte, s kým a proč chcete bojovat ?

2.) Budoucnost je pokračováním přítomnosti. Jistě že do určité míry lze budoucnost předvídat, jako sled událostí navazujících na procesy, ať už vyvolané uměle, nebo ty, které jsou součástí přirozených příčin a následků. Je celkem logické, že každého z nás budoucnost z nějakých důvodů zajímá. Protože právě v ní je obsažen smysl i výsledek veškerého našeho snažení. Je celkem jedno, v jakém směru se naše zájmy ubírají, protože každý zahrnuje určitý cíl, kterého chceme dosáhnout A nejen to. Nad naší životní poutí, která zahrnuje naplnění oněch existenčních nutností spolu s určitou dávkou vlastních zájmů, se klene jakýsi stvořitelský princip, kterého součástí je vývojové schéma, posunující celou společnost po křivce duchovního i mentálního vzestupu. I v této křivce je obsažena budoucnost, která nás zajímá. Protože právě ona nese ústřední princip naší existence, který rozhoduje o tom, kdo jsme, v jaké společnosti žijeme a v neposlední řadě i o tom, kam až můžeme na své cestě dospět.

Až potud bychom mohli vycházet ze samotné existence a zkoumání historie, pro určení smyslu i cíle vlastních životů. Dá se říct, že toto vše je vnímatelná složka našich životů. Přesto je právě hledání odpovědí na naši existenci zastřeno jakousi oponou, tvořenou naši ztracenou minulostí. Oněmi dávnými věky, kam nesahají naše vzpomínky a kam nedosahuje ani dochovaná historie obsažená ve fragmentech tvořivosti prastarých civilizací. Z tohoto pohledu se naše minulost zdá být kratičkou epochou, zrozenou jen před několika málo tisíci let.

3.) To co bude obsahem následující části, si musí přebrat každý sám za sebe a nechat si promítnout onen obraz uvnitř vědomí tak, aby se pravda v něm obsažená stala zjevnou. Tyto řádky jsou o zrození stínové moci, jejích příčinách, a v čem spočívá její smysl. Stínová, nebo skrytá moc, je termín daleko přesahující novodobou historii. Spadá až do konce galaktických válek, o kterých se něco málo dočteme v indických védách a dalších dílech popisující historii dávno před potopou. Vychází z událostí, které v našich končinách známe jako odkazy k světům neskonalé nádhery harmonie a míru. Tento svět byl produktem utvoření galaktického společenství, ve kterém se jednotlivé civilizace v našem kosmu spojili za účelem hledání nových cest života a lásky. Tento čas opravdu existoval a nebyl postaven na nějakém aktu moci a síly, ale na vzájemnosti úctě a moudrosti. Byl to svět předávání zkušeností a usilovného vývoje.

V průběhu věků, tak jak se rozvíjela spolupráce a bytosti se každá snažila do společenství vložit to nejlepší z vlastní kultury i samotné existence, se stále více ukazovalo, že uvnitř onoho světa utváření a hledání, schází sjednocující prvek. Jakýsi sjednocující cíl, ve kterém by snažení a tvoření jednotlivých částí společenství nalezlo vyústění. A právě takto a z těchto příčin se zrodil projekt Člověk. V této uměle vytvořené bytosti, se měl záměr spojit různá společenství při utváření jednotného konceptu budoucnosti, realizovat díky přirozenému vývoji a propojování jednotlivých úrovní, do kterých bylo zakódováno základní bohatství hlavních civilizací galaxie. Záměrem bylo tyto vrstvy spojit uvnitř jediného vědomí, které by tak dokázalo plně vnímat jak odlišnosti různých záměrů, tak i spojitosti, ze kterých by dokázalo utvářet tvůrčí koncepty. Pokud si v tento okamžik myslíte, že je to úžasné a velkolepé poselství, potom máte pravdu, ovšem je dobré si uvědomit, že člověk ve svém poslání totálně selhal. Nesplnil ani jediné do něj vložené očekávání a stal se více méně nositelem zkázy a ničení.

Přesto by nebylo zcela správné obviňovat pouze lidskou bytost, přestože na likvidaci vloženého potenciálu nese hlavní podíl. Celá tragédie se začala odehrávat už v průběhu vývoje, zcela mimo sféru naší planety. V tom čase byl člověk teprve na samotném začátku cesty a vyrůstal za plné podpory galaktického společenství. Dokázal sice utvářet myšlenky a sestavovat do tvořivých obrazů, ale pracoval pouze s převzatým věděním, bez sebemenší schopnosti plně pochopit obsah a význam vlivu tvořivé schopnosti na realitu. Právě v onom čase zrození a nalézání sebe sama, se z temnoty kosmických prostor vynořili neznámé bytosti. Přišli v míru a vyprávěli příběh o zániku jejich světa, před kterým museli utéct a putovat nekonečným prostorem, aby nalezli svět, kde budou moci začít nový život. Žel Bohu, nebyl ani nejmenší důvod jim nevěřit a také jim bránit, aby zde v galaxii Mléčné dráhy nalezli svůj nový domov. Na samotném začátku byli ohromeni bohatstvím tohoto světa a jejich chování nasvědčovalo tomu, že se touží zapojit a pomáhat jeho rozvoji a utváření. Všude kam přišli, byli vítáni jak dobří přátelé a s každým se dělili o bohatství vlastních vědomostí. Tak se dostali na mnoho planet a do srdcí mnoha civilizací.

Netrvalo však příliš dlouho, aby si pozorné oko všimlo, že s jejich dary a přátelstvím není cosi v pořádku. Že světy, do kterých vstoupili, přestávají prosperovat a rozmáhá se v nich zvůle mařící jakýkoliv smysluplný záměr. Ukázalo se, že dary které přináší, jsou dary otroctví. Jejich cílem nebylo přispět k rozvoji civilizace, ale uvěznit ji v uvnitř chtíče a materiální závislosti. Vnitřní rozvoj byl nahrazen vnější dokonalostí a svoboda ducha byla zotročena svobodou těla postavenou na řádu vyvolených. Když nejmocnější z galaktických civilizací zjistili, o co jim skutečně jde, bylo pro mnoho světů již příliš pozdě. Čarovný květ rajské zahrady vadl a jeho neposkvrněná bělost se pokryla krvavými vředy smrti. Bylo to těžké rozhodnutí, protože nejtěžší ze všeho je odsoudit někoho, kdo vám byl bratrem a přítelem po celé věky. Přesto se stalo a mocní vzlétli na válečných strojích nesoucí na svých křídlech smrt. Nebylo zde žádné slitování a každý kdo se obrátil a bojoval na straně nepřítele, byl smeten v ohnivém infernu. Zanikaly civilizace a spolu s nimi zmizelo i mnoho planet rozmetaných na prach. Na spoustě z nich uhasl život jednou pro vždy. Šambala byla zachráněna jen v samotném srdci galaxie, jako nejcennější obraz prvního světa, aby se jednou až nastane čas, mohla znovu zrodit a rozzářit plnou silou lásky a porozumění do celé galaxie.

Planeta země byla jednou z těch, které přežili jen díky svému stupni vývoje, protože nebylo v silách lidí do hlavních bojů zasáhnout a to přesto, že stáli na straně nepřátel. Ale i tak se zde v našem světě utkali síly stvořitelů se silami cizinců. Byly to právě ony války bohů, které vstoupili do historických odkazů v mnoha kulturách světa. A také na stránky Bible jako svody hada, služebníka Satana, který člověka uvrhnul na cestu hříchu. A právě zde v těchto časech se započal pád člověka do světa hmotného vězení a duchovní prázdnoty. Jenže je nutné neustále pamatovat na to, že člověk se k této cestě i následkům sám a dobrovolně rozhodl. Vzepřel se všemu, co do něj bylo vloženo a každou radu i pomoc chápal jako akt nenávisti a nepřátelství. Takto se stalo, že se na konci všech událostí ocitl sám a opuštěný uvnitř vlastního světa.

Na konci válek, když byla plemena návštěvníků rozprášena a podrobena, nastal čas zúčtování. Strach ze smrti a vyhnanství vyvolal i v myšlení tak zvrácených bytostí změnu. Začali svého jednání litovat a na všechny strany rozhazovali přísahy, že svůj strašlivý zločin a zkázu odčiní pomocí strádajícím světům. Opět se stala chyba a opět se jim podařilo společenství obelstít. Jejich druhý příchod na planetu byl stejně zkázonosný a zvrácený jako onen první. Vůbec nic se v jejich chování nezměnilo a nadále kolem sebe šířili scestné ideály mravní svobody a tělesné dokonalosti. Jejich báchorky o vyvolených a otrocích, nacházeli u mnoha lidských rodů pochopení a plnou podporu. Všeobecný zmar a úpadek pokračoval. Přišel další úder, který z povrchu vymazal i poslední enklávy návštěvníků. Druhé vlny se však už neúčastnily všechny rody démonů, tak jak je známe jako Šedivce, Hadí bytosti, nebo Satanisty. Mimo naposled jmenovaných, byli ostatní natolik otřeseni porážkou a dostatečně zbabělí, aby se další konfrontaci se silami galaxie vyhnuli. Ovšem jejich zbabělost ani trochu neubrala na zvrácenosti jejich úmyslů. Protože to co provozovali, vůbec nebyla jakási libůstka pro ukrácení dlouhé chvíle. Jak se ukázalo, byla to jejich bytostná potřeba.

Báchorka, se kterou na samotném začátku přišli, byla přirozeně vylhanou a dokonale zkonstruovanou tak, aby vyvolávala kladné emoce a touhu nabídnout pomocnou ruku. Ve své první domovině se postupně vyvíjeli v symbióze s původními obyvateli, jako parazitické bytosti. Jejich vnitřní struktura byla postavena na čerpání duchovní energie z hostitele, protože oni sami tuto energii neutváří. Pokud však chtějí myslet, cítit a vyvíjet se, přirozeně tuto energii potřebují. Proto je jejich cílem u každé bytosti, které se zmocní, naprosto zlomit svobodnou vůli a podřídit plně jejich kontrole a ovládání. Přesně tohle byla příčina zničení jejich vlastního světa. Protože ovládané bytosti zdegenerovali a pozbyli existenční schopnosti. Byly tak dlouho ovládány a zotročovány, až jejich životní energie naprosto vyprchala a zanikla. A právě tehdy se vydali na svoji kosmickou pouť. Do světů, které pulsovaly životem a duchovní energií. Nesli sebou zkázu a smrt. Ale také dokonalou strategii ovládnutí a zotročení. Jen díky rozvaze a modrosti galaktického společenství, se jejich vize nenaplnila. Byla ukončena silou, krutou a nelítostnou, ale nutnou. Byla odstraněna jako zhoubná choroba, spolu se vším, co slouží k jejímu šíření. I toto byl důvod, proč se člověk jako jeden z přenašečů ocitl v izolaci.

Po posledním zásahu, kdy byla zničena i poslední bašta Návštěvníků na této planetě, byl zbytkům oněch bytostí dán přísný zákaz, přímo vstupovat do obydlených světů a ovlivňovat průběh vývoje. Mohli se v jejich blízkosti vyskytovat pouze jako pozorovatelé, ale hledat při tom způsob jak sebe sama změnit a integrovat do společenství, jako jeho plnohodnotnou součást, plně nezávislou na existenci ostatních. A právě tady se zrodila stínová moc. Moc postavená na nepřímém ovlivňování, kdy civilizace sama sebe zotročuje a likviduje za přispění pouhých informací a slibů. Celá tato historie sahá opět velmi hluboko do minulosti, kdy tito parazité označující sebe sama za bohy a stvořitele, prováděli na lidech neskutečná zvěrstva ve snaze spojit svou vlastní podstatu s lidskou, tak aby se zmocnili samotné existence a mohli sami utvářet a čerpat duchovní energii od Stvořitele světů. Právě z těchto pokusů a působení na planetě se uchovali různá společenství, založená na principech zasvěcení do tajných vědomostí, které je „vyvolené“, nakonec dovedou až k absolutní moci postavené na nesmrtelnosti a blaženosti. Zástupy vyvolených se jako krvavá nit vinou lidskou historií, aby kolem sebe šířili zkázu a smrt. Není proto divu že obrazy podivných bohů ukrytých za oponou kosmického prostoru, nalézáme napříč celou historií lidské civilizace. Oni skrytí a tajemní však žádní bohové nejsou. Pouze tomu máme uvěřit.

Tajná společenství postavená na mimozemských vědomostech a technologiích jsou jako nemoc, která v příhodný okamžik napadne organismus. Neustále hledají cesty jak ovládnout svět a nedovolit mu vstoupit na cestu duchovního vývoje a poznání. To oč tu jde, však není ani zdaleka tak jednoduché jak se na první pohled zdá. Už proto že sama existence nás lidí není postavena jen na bytí samotném, ale nese v sobě přirozený vývoj, který je součástí programu, který do nás byl vložen. Dá se říct, že lidstvo se na své cestě i přes veškeré snahy nemůže zastavit.

Asi není složité si doplnit, jaká byla skutečná příčina zániku Atlantis, která představovala hrozbu lidského vzestupu a duchovního růstu. Lidský pád z oné nebeské výšiny, byl skutečným blahem pro šílené parazity ovládající ony skupinky zasvěcenců, které celou tuto děsivou událost spustili. Nebyla to žádná vůle Boha, ale čin šílenců.

Ale ani taková tragédie nemohla zabránit lidskému plemeni znovu vstoupit na cestu vývoje. Ba právě naopak, vedla k zpřetrhání mnoha návazností na zvrácenou minulost a umožnila začít zcela novou epochu postavenou na odlišných základech. Ovšem ani tady k žádnému velkému očištění nedošlo. Tajná společenství si opět našla cestu k moci a začala rozsévat zhoubnou nákazu do srdcí lidí. Tak jak vyvstávala mocná impéria, aby ovládla svět, byla okamžitě sražena ve smrtelné agónii v okamžiku, kdy se byť jen přiblížila k jakémukoliv náznaku duchovního vzestupu.  Člověk tak ztrácel své schopnosti a nestále čelil nekonečnému krvavému běsnění, ve kterém sám rozmetal vše, co za dlouhá staletí vybudoval. Stále stejná hra a tytéž prostředky, jen vnější podoba se mění. To proto, že lidský vývoj nelze zastavit. Od otroctví a biče, se svět posouval k penězům, které člověku berou veškeré prostředky k nezávislosti a skutečné svobodě, k nukleárním zbraním, až po mobilní technologie přímo degradující lidské myšlení. Svět reklam nekonečně slibujících a zboží, které se mění v prach dříve, než si je člověk přinese z obchodu domů. Otroci z vlastní vůle. Svět nuzáků, kteří se rodí bez práva na život. Rozhlédněte se a přemýšlejte. Hledejte odpovědi a nikdy se nevzdávejte svého práva na pravdu. Pamatujete, že jsme my lidé všichni stejní a to co dává určitým skupinám moc, je vaše nevědomost.

Opět se vracíme k budoucnosti a tomu co v posledním čase trápí mnoho esoterických badatelů, v souvislosti s následujícími roky. Hledáme odpověď na to, co se děje a proč? K pochopení se vrátíme už jen o pár desítek let zpátky, protože tam jsou obsaženy ony zásadní události. Za vším stojí návrat Stvořitelů. Slib, který člověk dostal, když opouštěli tuto planetu a který se vztahoval k uzavření všech vývojových cyklů. Právě do tohoto okamžiku směřujeme a na něm je postavena strategie mocných. Přirozeně ani náhodou nehodlají své krvavé a parazitické pozice opustit. Přirozeně že hledají cestu, jak událostem na konci věků zabránit, a opět srazit člověka do hlubin prázdnoty a nevědomí. Jejich plány jsou sice primitivní, ale o to větší hrozba je v nich obsažena. Jeden ze zásadních kroků skryté moci, vztahující se ke konci věků, bylo vytvoření rozděleného světa. Prvním krokem k tomuto plánu byl Hitler, jemuž byla společenstvím dodána moc a prostředky k rozpoutání 2 světové války. Tato válka měla vytvořit dvě strany, které budou vybaveny ničivým arzenálem postaveným na jaderné technologii, která bude sloužit pro odstrašení v případě, že se Stvořitelé pokusí vrátit zpět na planetu. Tyto zbraně však nejsou namířeny proti nim, ale proti nám. To my jsme rukojmí, kteří mají být vyvražděni v případě, že se mocným vymkne kontrola nad planetou z rukou. Hitler byl dostatečně velký idiot, aby rozpoutal válečný konflikt, ale také moc velký idiot na to, aby se nechal ovládat. Jeho touha neskončila u ovládnutí Evropy a části Asie, ale pokračovala v touze ovládnout celý svět. Technologie přislíbené mimozemšťany jej hnali vpřed a svou moc nad celým světem viděl ještě v okamžiku, kdy na Berlín dopadaly bomby. Tato loutka byla velmi rychle nahrazena jinou, a oním opačným strategickým pólem ve hře se stalo Rusko.

Jenže stejně jako v případě Atlantis, se kupodivu mnohé plány mající za cíl lidskou společnost ničit, obrací v nečekaný přínos. Bipolární svět umožnil po dlouhá desetiletí udržet svět v relativním klidu, a přes mnohé hrozby a zastrašování, by si ani jedna strana nedovolila válku opravdu rozpoutat. Jak plynul čas a čas 0 se blížil, došlo k nečekanému zvratu. Hlavní aktér záměru držet svět v šachu, se z ničeho nic své síly a postavení vzdal. Rusko samo iniciovalo rozpad východního bloku a to k neskutečnému překvapení všech přihlížejících. Namísto velkého veselí a nastolení cesty k upevnění míru a bezpečného světa vypukla panika. Z ničeho nic všechny plány na udržení status quo padli a začalo horečné hledání nového nepřítele. Jedna lež nahrazovala druhou a naprosto nestoudně se inscenovala obludná představení, pro zmatení nebohého obyvatelstva. Stejná jako se před vašima očima odehrává právě teď v Mexickém zálivu. Opět ten samí cíl, ta samá strategie. Ale vězte, že jste to vy, kdo to dopouští. Je to smrt v naší vlastní režii. Mlčíme a dovolujeme jim brát životy nám a ničit veškeré bohatství světa, které spočívá v jeho Gaie, srdci planoucím Božským duchem. Stojíme na pokraji propasti a brzo se to stane. Uděláme poslední krok.

Nu přátelé, nezbývá mnoho času. V tomto článku nebylo zapsáno vše a je jen hrubým náčrtem, který má ukázat v pravém světle svět ve kterém žijeme. Je to váš svět a ještě stále se můžete rozhodnout pro stranu, které dáte svůj hlas. Udělejte to rychle a hlavně se ničím nedejte zastrašit. Protože budoucnost nezná odpuštění. Buďto vás přijme nebo nikoliv. Toto je vaše volba.