Z kterého patra se díváme a prociťujeme?

Vážení čtenáři, dovolím si krátké zamyšlení nad některými aspekty současného chování lidí, kteří tzv. jdou po Cestě duchovna. Nechci na nikoho útočit a ani apelovat co by kdo měl či neměl, jen chci poukázat na některé zajímavé aspekty z této oblasti.

Všímám si již delší dobu, to je od počátku 90 let, kdy po desetiletích hladu po informacích z „duchovní tématikou“ došlo obrovskému rozmachu tohoto artiklů ve formě obchodu se zbožím (knihy, bylinky, léčebné tinktury, masti, čaje, různé předměty typu -obrázky, mandaly, kameny, přívěsky, magické a jiné pomůcky, přístroje různého typu, atd.). Velice rozkvetly různé činnosti typu léčebné masáže, diagnostiky, poradenství, školení, kurzy, atd. V této počáteční době lidé byli otevřeni a vděčni za každou informaci a doslova sáli informace do sebe jako houby vodu. Na začátku tento trend byl až bych řekl nekritický k tomu, co kdo kde nabízel. Již tehdy, tzv. „vyběhlo“ mnoho „podnikavců“ v této oblasti, kterým šlo především o docela výnosný typ podnikání s naivitou hledajících. Tuto tématiku nechci zde rozebírat, chtěl jsem jen poukázat na chování lidí, kteří začínali s duchovní tématikou a toto „začínání“, by se dalo označit jako „Období hledání autorit a nekritického přístupu.“ V tomto období zde tzv. „vyrostlo“ mnoho rádoby duchovních učitelů a léčitelů. Vzpomínám si na jednoho pana doktora – lékaře, který byl a je velice ambiciózní, a který po vzoru profesora Ignatěnka, velice rád vymýšlel vysoce dramatické slovní spojení, aby zdůraznil svou vysokou odbornost, a hlavně svou novost v oblasti Homeopatiky. Normálně bych se na něj nikdy nešel ani podívat a ani bych si od něj nic nepřečetl, ale jedna moje kamarádka o něm velice básnila a musel jsem jí slíbit, že s ní půjdu na přednášku jejího miláčka. To co jsem slyšel a vnímal na pozadí jeho slov v rámci přednášky, mne velice rozesmávalo a horko těžko jsem vydržel až do konce přednášky. Pak jsem si ještě koupil jeho knihu a opět mi dalo mnoho práce to celé přečíst s absolutním zaujetím. Ještě dnes je tento pan doktor brán jako kapacita, přitom tento pán je především „kapacitou“ jen v očích slepců a duchovních hlupců. Ta dotyčná kamarádka, ještě v době kdy byla tzv.“hluboká totalita“ velice významnou duchovní léčitelkou, přesto nerozeznala, kdo v tomto případě je kdo. Když jsem jí říkal svůj pohled, tak se mnou docela dlouho nemluvila. Prozřela až za velice dlouhou dobu, ale i tak se na ní podepsalo její nekritické přijímání světského člověka jako poloboha. Přičemž její skutečné vybavení od pána Boha, daleko převyšovalo poznání a schopnosti několika doktorů. Postupně byly omezeny její schopnosti, protože ztratila vírů ve své božství a přidělené schopnosti. Přestala léčit a pomáhat. Sama onemocněla docela hodně závažně a dala se do rukou klasických lékařů…..

Na tomto příkladu ze svého okolí, jsem chtěl popsat výše uvedené „Období hledání autorit a nekritického přístupu.“

Z tohoto nekritického období hledajících se postupně přešlo do dneška, kde jsme zase na druhé straně přístupu. Dnešek se vyznačuje tím, že ti co hledali, se uspokojili s dosaženým výsledky (díky vlastní lenosti, pohodlnosti, duchovní a duševní nepevnosti) a dnes v podstatě stagnují, i když sami sebe vidí jako postupující a vše prociťující. Z mnoha studentíčků „se stali“ mistři a komentátory duchovna. Z jejich rádoby výšin komentují vše, co přesahuje rámec jejich znalostí a když není zbytí, odvolávají se na to, co tzv.“cítí“ (má to znamenat území nedotknutelnosti)

Toto cítění a pocit nedotknutelnosti z hlediska vyjádření nesouhlasu (je okamžitě argumentováno, že kdo může komentovat, co kdo cítí, protože to je přece správné…), je velice ošidné a z mnoha úhlů pohledu nesprávné. Jak si jistě vzpomenete, tak jsme uvedli, že každé tělo má svou rovinu citově emoční a tedy z každé úrovně těla (máme jich 7) můžeme cítit a prociťovat to co k nám přichází. Bohužel ne každý pocitový prožitek je ten nesprávnější z hlediska objektivní reality, natož z hlediska Skutečnosti Božích Zákonů a Zákonitostí. Na různých diskusních fórech zaznamenávám, právě takové argumentace, že něco nebo někoho cítím tak a tak. Vždy se pak „podívám“ na dotyčného nebo dotyčnou, ze které že to roviny cítění to vlastně snímají? Ještě jsem neviděl nikoho z těchto „zasvěcenců“, že by překročili rovinu citově emoční- Duševního těla, tedy těla, kde je sídlo Mysli, tedy Vědomí DT, která rozhoduje na úplně jiných principech, než je plná akceptace Božích pravidel a Zákonů. Čím se tedy někteří z nás honosí, když ani nejsou ještě osvobozeni od svého jáství? Jaká bude argumentace u tohoto článku od potrefených? Jednoduchá, píši vlastně jen a jen o sobě…!!!

Takže máme další přístup. Pokud někomu něco sdělíte, například co vidíte, tak hovoříte jen o sobě, tzv. zrcadlíte sebe sama a své nastavení…!!! Prostě odmítání čehokoliv co by pomohlo ve skutečném postupu. Tento přístup je podlý a omezující! Říkat a žít PRAVDU je pak zcela nemožné, protože budete vidět nepravosti a budete muset mlčet, abyste nehovořili o sobě. Zlo se stane Pravdou, protože tuto „Pravdu“ nikdo nebude moci nazvat ZLEM…!!!

Dále velice se rozmohlo rovnostářství, kdy se hovoří s vážnou tváří, že jsme si všichni rovni. Ano, ale záleží na tom v čem? Před Tváří Boží jsme si všichni rovni, není ani velkých ani malých. Rozdíl je v tom jaké kdo dostane úkoly a ty jsou rozdávány podle skutečného dosaženého stupně rozvoje a v tom si již nejsme rovni. Ne všichni z lidstva budou Stvořitelé, ne všichni ze zbývajících budou Tvůrci, Logos planet či sluncí, Géniové, Přednostové, Iniciátoři různých stupňů, Mistry, Vůdci a Učiteli. Již v tom je potřeba vidět jistou hierarchii a tedy i určitou úctu k sobě samým a k jiným. Máme všichni stejný základ Božství v sobě, ale ne každý je povolán k jeho rozvinutí do té či oné úrovně dosažení….!

Dokud kdokoliv z nás nebude ve stavu osobního dosažení na stupni „Vědomí JÁ JSEM“ a nebude schopen z této úrovně vidět, slyšet, cítit a tedy ani moci „KONAT“, nemůže si dělat právo na postoj Mistrů nebo Arbitrů duchovna, protože bude to vždy jen pohled z roviny nezasvěceného člověka, bez rozvinutého osobního Božství a osobního Krista!!!

Poslední věc, o které bych se chtěl ještě zmínit, je tzv. Vůdcovství.  Je mnoho těch co by chtěli být za Vůdce a za Předurčené, ale o tom kdo to je a bude, rozhoduje někdo jiný než profánní lid. Lid, dav, ulice sice může někoho tak zvaně vynést na piedestal, ale zpravidla je to jen díky obratné manipulaci dotyčného nebo lidí kolem něj….!

Mohu jen říci toto: „ Kdysi se ptali, kdo že jen ten Joshua ben Maria, syn tesařův, když tady káže a rozvrací staré nauky?“ Můžete se ptát na každého z nás, kdo že to jsme, když hovoříme o věcech, které jsou proti stávajícím znalostem a zavedeným postupům. Budeme pro mnohé jen obyčejní z obyčejných a je tak v pořádku, protože Bůh to tak chce, aby jeho Synové sem nepřišli ve Slávě, ale jako Služebníci prostého lidu a těm rádi poslouží, protože to je jejich skutečná Sláva na Výsostech, bez okázalostí a poklepávání po ramenou.

Přijde jednou doba, kdy budou lidé říkat o některých z Vás, že to byl přímý žák toho a toho, budou v úctě, protože sami budou Mistry s právem učit zde na Planetě Zemi, ale i v dalších končinách galaxie a i Vesmírech. Vím to, a proto Vám to říkám, jako Velkou Pravdu těchto dní. To co vás učíme je Učení budoucnosti nejen tohoto Vesmíru, ale i ostatních Vesmírů. Nyní jsou povoláváni pracovníci na Božskou Vinici, úroda může být velká, jen je potřeba Vinici chránit před škůdci a to co uzraje zpracovat do podoby a kvality Kristovy Krve….. Kdo z vás přiloží ruku k Velkému Dílu, bude oslaven?!

Více vám nemohu říci, jen snad pracujte a učte se na své vnitřní vinici, a když bude potřeba, budete povolání na Božskou Vinici Lásky a Moudrosti. Zbývá tak málo času na kultivaci osobní vinice…

LK