Zrcadlo světské moudrosti 1

Byť již staršího data, tento obsažný seznam moudrostí může být inspirací či pomůckou pro introspekci i dnes.

PN

Přikázání pro adepty okultních věd, praktické mistry magie, kteří potřebují k
uplatnění své moudrosti a svých schopností i chytrost světskou. Podle
staroegyptských chrámových papyrů, indických Véd, židovského Talmudu a
Kabbaly sepsal po prvé roku 1653 D. V. Juan de Lastanosa.

 

DOPORUČENÍ VYDAVATELE
Přečteme-li každého dne rána pět lekcí, strávíme za dva měsíce celou sbírku. Lépe jest přečísti málo a
déle se nad tím zamysliti, než přehlédnouti najednou mnoho a mysliti, že již proto jsme to strávili. Zejména
tato sbírka - třeba že už tři sta let stará - nezaslouží, by byla zapomenuta.

 

PRAKTICKÁ RADA
Čteme-li tyto pokyny, doporučuje se vyvolati si v mysli konkrétní případy k uváděným zde pomyslným
situacím, byť bylo i nutno na chvíli přestati ve čtení. Každý odstavec buď opatřen datem, kdy byl přečten.
Zkouškou našeho ducha je, víme-li již při shlédnutí titulku, co vše pod ním stojí. Naučiti se moudrosti nelze z
této knihy; možno ji jen vyvolati, je-li nám vrozena.

1. VŠE DNES DOSÁHLO JIŽ SVÉHO VRCHOLU, nejvyššího však, umění uplatniti se.
Dnes musí jediný učenec věděti více, než-li za starých dob všech sedm: a více jest také třeba,
abychom byli hotovi s jedním člověkem, než-li v dřívějších s celým národem.

2. SRDCE A HLAVA: oba póly našich schopností: jedno bez druhého poloviční štěstí.
Rozum nedostačuje, třeba jest i dobrého ducha. Neštěstím hlupáka jest, chybí-li se povolání,
úřadu, země a obcování.

3. NECHATI V NEJISTOTĚ O SVÉM ÚMYSLU. Údiv nad novostí jest již oceněním
jejího zdaru. Hráti s otevřenými kartami není ani příjemné, ani prospěšné. Neprozradíme-li svůj
úmysl předčasně, vzbudíme očekávání, zvláště jsme-li výší svého postavení předmětem
všeobecné pozornosti. Při všem dejme svému jednání nádech jakési tajůplnosti a vzbuzujme tak
svou uzavřeností úctu. Dokonce tam, kde prozrazujeme své plány, varujme se býti zcela
upřímnými; právě tak jako ve společenském obcování nesmíme každému odhaliti svoje nitro.
Ostražité mlčení jest svátostí chytrosti. Vyslovený úmysl nebyl nikdy ceněn, daleko spíše
vystavuje se pohanění a nedojde-li dokonce svého úspěchu, pak budeme dvojnásobně vysmáni.
Proto napodobujme božské jednání tím, že udržujeme své okolí v nepokoji a domněnkách.

4. VĚDA A STATEČNOST TVOŘÍ VELIKÁ DÍLA. Tvoří nesmrtelnost, poněvadž
samy jsou jí. Každý jest to, co ví, a mudřec dokáže všechno. Člověk bez vědomostí; svět v
tmách. Náhled a síla; oči a ruce. Bez odvahy jest vědění neplodné.

5. ODŮVODNITI ODVISLOST. Bůžka nedělá pozlacovač, nýbrž ctitel. Kdo jest
chytrým, vidí raději, když lidé potřebují jeho, než-li aby mu byli vděčností zavázáni. Neboť
způsobem vznešeného člověka jest vésti je na šňůře naděje, chudáka pak, spoléhati se na jejich
vděčnost; neboť na poslední se rádo zapomíná, první však zůstává v dobré paměti. Dosáhneme
více od odvislých, než-li od povinnou zdvořilostí nám zavázaných; kdo ukojil svou žízeň obrátí
se k pramenu zády a vymačkaná meruňka padá se zlaté mísy do bláta. Jakmile se ukončí
odvislost, padá s ní i dobrá shoda a s ní veliká úcta. Budiž tedy hlavním naučením ze zkušenosti,
že máme udržovati naději, nikdy ji však plně neukojiti, naopak se starati, abychom byli stále
nezbytnými i korunovaným hlavám. Nesmí se to však přeháněti tak přílišně, bychom mlčeli za
účelem, aby se druhý dopouštěl chyb a nemáme také k vůli vlastnímu prospěchu nechati dojíti k
cizí nenapravitelné škodě.

6. DOSÁHNOUTI SVÉ DOKONALOSTI. Nerodíme se hotovými. Každý den
zdokonalujeme svou osobnost a povolání až konečně dosáhneme onoho bodu dokonalosti, kde
jsou všechny schopnosti úplny a všechny talenty vyvinuty. Toto možno poznati z toho, že vkus
se zdokonalí, myšlení vyjasní, úsudek uzraje a vůle se ujasní. Mnozí nedojdou vůbec k
dokonalosti, vždy jim něco schází; jiní dozrávají pozdě. Dokonalý muž, moudrý ve svých řečech,
chytrý v jednání bývá chytrými lidmi k důvěrným stykům nejen připuštěn, ale i vyhledáván.

7. CHRÁNITI SE PŘED VÍTĚZSTVÍM NAD PŘEDSTAVENÝMI. Každé překonávání
jest nenáviděno, ale překonání svého pána jest hloupým kouskem nebo hrou osudu. Vždy byla
převaha nenáviděna, oč více pak převaha nad převahou. Předností nízkého druhu, bude opatrný
zatajovati, právě tak jako nezatajuje osobní krásu nedbalým oděvem. Často se přihodí, že někdo
se spokojí štěstím nebo vlastnostmi ducha menšími našich, ale rozumem žádný; oč méně pak
kníže. Neboť rozum jest královská vlastnost a proto každý útok na ni jest zločinem proti
majestátu. Knížata jsou majestátem a chtějí jím býti tedy zejména v tom, co jest jeho typickou
vlastností. Chtějí sice, aby se jim pomocníkovalo, nikoli však, aby byli překonáváni: rada jim
udělená má proto vždy vypadati více jako připomenutí na to, co zapomenuli, jako světlo vrhané
na věci, jež právě nemohou nalézti. Šťastný návod k této jemnosti dávají nám hvězdy, neboť
ačkoliv jsou jasny a dítkami slunce, přece se neodvažují měřiti se s jeho paprsky.

8. BÝTI BEZ VAŠNÍ: vlastnost největší velikosti duševní, jejíž převaha sama sebe
vykupuje ze jha surových vnějších dojmů. Není vyšší vlády, nežli nad sebou samým a nad svými
affekty; taková vláda stává se triumfem svobodné vůle. A kdyby i vášeň se člověka zmocnila,
nesmí se nikdy odvážiti na jeho úřad, a to tím méně, čím úřad jest vyšší. To jest ušlechtilý
způsob, kterým se uvarujeme nepříjemnosti, ba dokonce dosáhneme nejkratším způsobem úcty a
vážnosti.

9. ZAPÍRATI NÁRODNÍ CHYBY. Voda přebírá dobré a špatné vlastnosti oněch vrstev,
kterými probíhá a člověk klimatu, v němž se narodil. Někteří děkují své vlasti více nežli druzí,
pak-li se narodili pod příznivějším nebem. Není národa, ani mezi nejvzdělanějšími, který by byl
úplně prost nějaké zvláštní chyby, kterou neopomenou sousedé haniti, buďto aby se před ní
chránili nebo aby se jí utěšovaly. Chvály hodnou obratností jest opraviti takové chyby sám na
sobě nebo alespoň je ukrývati. Dosáhneme tím pověsti, že jsme jediní toho druhu mezi svými:
neboť co se nejméně očekává, to se nejvíce cení. Právě tak jsou chyby v rodině, stavu, úřadu a
věku: sejdou-li se všechny v jednom člověku aniž by věnoval pozornost jejich vymýtění, udělají z
něho nesnesitelnou obludu.

10. ŠTĚSTÍ A SLÁVA: čím je prvé nestálejší, tím je tato trvanlivější; štěstí pro život, sláva
po smrti: ono proti závisti, tato proti zapomenutí. Štěstí bývá želáno, někdy i vyhledáváno; sláva
se dobývá. Touha po slávě prýští z vědomí ceny. Pověst byla a jest sestrou gigantů: stále se pojí k
nesmírnému, obrovitému, zázračnému, k předmětům odporu nebo souhlasu.

11. OBCOVÁNÍ S TĚMI, OD NICHŽ SE MŮŽEME POUČITI. Přátelské styky jsou
školou vědění a zábava vzdělávací poučováním: ze svých přátel dělejme si učitele a nechme
prospěch z učení se mísiti se s rozkoší zábavy. S lidmi dobrých náhledů nabýváme dvojího
požitku, jednak, že tím, co mluvíme, dosáhneme souhlasu, jednak, že tím, co slyšíme se
poučujeme. K jiným jsme puzeni obyčejně svým vlastním prospěchem: tento zde však jest
vyššího druhu. Pozorný navštěvuje často domy oněch znamenitých vznešených dvořanů, kteří
jsou spíše jevišti velikostí nežli paláci ješitností. Jsou pánové, kteří požívají pověsti světových
chytráků: netoliko oni sami, svým příkladem a obcováním jsou orakuly velikosti, nýbrž i družina
je obléhající tvoří dvorní akademii dobré a vznešené chytrosti všeho druhu.

12. PŘÍRODA A UMĚNÍ: látka a dílo. Není krásy bez napomáhání a každá dokonalost
přetvoří se v barbarství, není-li zvyšována uměním: to odpomáhá od zlého a zdokonaluje dobro.
Příroda opouští nás obyčejně při nejlepším, potom utečme se k umění. Bez něho jest každá
přirozená vloha nevzdělaná a nejdokonalejšího schází půle, schází-li mu vzdělání. Každý člověk
má bez umělého vzdělání v sobě něco drsného a potřebuje k úplné dokonalosti zpracování a
nátěru.

13. JEDNATI BRZO S TÍM, BRZO S ONÍM ÚMYSLEM. Život člověka jest bojem
proti zlobě lidí. Věda jest chytrostí, jež užívá všech válečných lstí, aby dosáhla svého předsevzetí.
Nedělá nikdy to, co udává, nýbrž užívá různých záludů, aby mýlila. Obratně dělá na oko různé
kousky: pak ale ve skutečnosti provede něco neočekávaného, stále jsouc toho pamětliva, aby
ukryla svou hru. Jeden svůj úmysl projeví, aby pozornost nepřítele k němu svedl, obrátí se však k
němu ihned zády a zvítězí tam, kde toho žádný netušil. Na jiné straně však předstihne ji
pronikavý ostrovtip svou pozorností a pozoruje se lstivou převahou: vždy rozumí opak toho, co
se mu dává najevo a dovede také ihned udělati potřebnou falešnou tvář. První úmysl pustí prostě
mimo a čeká na druhý neb i třetí. Když však přetvářka vidí, že její hra jest odkryta, stupňuje se
ještě více a pokusí se nyní klamati pravdu samou; zamění hru, aby změnila lest, a podává pravé
jako vyumělkované stavíc tak svůj podvod na bázi úplné upřímnosti. Ale chytrost ji pozorující
jest na svém místě, namáhá svojí bystrozrakost a odhalí konečně temnotu ve světle zahalenou;
rozluští onen úmysl, jenž byl tím klamnější, čím se zdál upřímnějším. Tím způsobem bojuje
záludnost Pythonova proti lesku pronikavých paprsků Apollonových.

14. VĚC A ZPŮSOB. Při věcech nepostačuje pouze podstata, žádoucny jsou i okolnosti ji
doprovázející. Špatný způsob kazí vše, dokonce i právo i rozum; dobrý způsob naproti tomu
může více nahraditi, ozlacuje zápor, oslazuje pravdu a omlazuje samo stáří. „Jak“ má veliký
význam u věcí: způsobné jednání jest kapesní zloděj srdcí. Hezké chování jest ozdoba života a
každý příjemný výraz pomáhá přímo zázračně z místa.

15. MÍTI POMOCNÉ DUCHY. Štěstím mocných tohoto světa jest, že mohou k sobě
přidružiti muže zdravého a dokonalého náhledu; tito chrání je před každým nebezpečím
nevědomosti a musí projednati místo nich těžké, sporné otázky. Je známkou zvláštní velikosti
míti moudré ve svých službách, a převyšuje to daleko barbarskou choutku Tigranovu, míti zajaté
krále za otroky. Zcela novým vladařením, a sice v nejlepším smyslu, jest umělé podrobení si za
sluhy ony lidi, které příroda vysoko nad nás postavila. Vědění jest dlouhé, život krátký a kdo
ničeho neví, ten vůbec nežil. Proto jest neobyčejnou obratností studovati bez námahy a sice
mnohými býti jimi všemi poučován. Pak možno mluviti ve shromáždění mnohých jedněmi ústy
tolika rozumy, kolik jsme si jich dříve vzali na poradu; tím dosáhneme za cenu cizího potu
pověsti orakula. Oni pomocní duchové shledají nejdříve celou lekci a přeloží nám ji pak ve
quintessencích vědění na stůl. Kdo však nemůže si toho dovoliti, aby měl moudré ve svých
službách, ten ať nabývá prospěchu se styku s nimi.

Zdroj :

(Profesor Dr. Theron Dumont: ÚPLNÝ SYSTÉM PSYCHICKÝCH NAUK vydáno v reedici z roku 1932 vydavatelstvím Schneider - Brno 1998 - výňatek)