Zrcadlo světské moudrosti 2

16. ROZMYSLNOST A POCTIVÝ ÚMYSL dohromady zaručují naprostý výsledek.
Nepřirozenou však obludou byl vždy zdravý rozum spojený se zlou vůlí. Zlovolný úmysl jest
jedem všech dokonalostí; podporován jsa věděním, ničí je jemnějším způsobem. Neblahá
převaha, které se užívá k hanebnostem. Věda pak bez rozumu jest dvojité bláznovství.

17. ZMĚNA VE ZPŮSOBU JEDNÁNÍ. Nejednejme vždy stejným způsobem, abychom
popletli pozornost svých protivníků; ne vždy dle prvního úmyslu; neboť jinak pochopí brzo
jednoduchý chod a předejdou nás nebo dokonce i zmaří naše jednání. Jest snadno trefiti ptáka,
jenž letí v přímém směru, daleko tíže však toho, jenž letí klikatě. Ale také dle druhého úmyslu
nesmíme vždy jednati, neboť hned po druhé pozná protivník lest. Zlomyslnost jest stále na stráži
a třeba veliké lstivosti, aby byla oklamána. Nikdy nevynese hráč kartu, kterou protivník očekává,
a ještě méně onu, kterou si přeje.

18. PÍLE A TALENT: bez obého nestaneme se nikdy znamenitými, spojíme-li je však, pak
v míře největší. Pílí dokáže prostředně nadaný více, nežli nadanější bez ní. Práce jest cena, za
kterou se kupuje sláva. Malou má cenu, co málo stojí. Mnohým scházela jenom píle k dosažení
nejvyšších úřadů, zřídka jen nechá nadání na holičkách. Lépe jest zajisté býti prostředním na
vysokém místě, nežli vyznamenaným na nízkém, to omlouvá vysoká mysl prvého: naproti tomu
spokojujeme-li se prostředností na nejnižších místech, zatím co bychom na nejvyšším mohli býti
znamenitými, nemá omluvy. Jest tedy třeba přírody a umění, jimž píle vtiskuje svůj znak.

19. NEVZBUZOVATI OČEKÁVÁNÍ NEOBYČEJNÝCH VÝKONŮ. Obyčejným
neštěstím všech příliš slavných lidí jest, že nikdy nemohou dostáti přemrštěným nadějím a
očekáváním, jimž dali neopatrně vzniknouti. Nikdy nemůže skutečnost dosíci dokonalosti
vysněného: jest velmi snadno představiti si dokonalost; uskutečniti ji však neobyčejně těžkým.
Síla domněnky spojuje se s přáním a proto si představuje více, nežli je možno. Byť byly
znamenité vlastnosti sebe větší, přece nikdy nedostačí, aby uspokojily přemrštěné očekávání;
budete-li tedy vystupovati se zklamáním přemrštěných nadějí, budete rušiti spíše omyl
očekávajícího, nežli vzbuzovati obdiv. Naděje jest velikou falšovatelkou pravdy. Rozumnost má
ji uvésti do mezí a starati se o to, aby požitek převyšoval očekávání. Když při vystoupení určitým
způsobem máme veřejné mínění na své straně, pomáhá to ku vzbuzení pozornosti, aniž by
ukládalo povinnosti vzhledem ku předmětu samému. Jest daleko lepší když skutečnost převyšuje
očekávání a když jsme více nežli si jiní představovali. Toto pravidlo jest falešné při lidech zlých.
Byli-li tito také ve zlém přeceňováni, tu vidíme rádi, když toto mínění nás zklame. Pak se jim
podaří státi se snesitelnými, ač byli dříve obáváni co nejnebezpečnější.

20. MUŽOVÉ STOLETÍ. Velmi řídcí jsou lidé, kteří závisí na čase. Ne všichni nalezli
dobu, jíž byli hodni, jiní ji sice nalezli, ale nemohli dojíti k tomu, aby ji využitkovali. Mnozí byli
hodni lepšího století; neboť vždycky netriumfuje dobro. Věci mají svoje periody a dokonce
nejkrásnější vlastnosti podléhají módě. Mudřec však má tu přednost, že jest nesmrtelným: není-li
jedno století jeho stoletím, budou jimi mnohá jiná.

21. UMĚNÍ MÍTI ŠTĚSTÍ. I pro štěstí jsou pravidla: neboť pro moudrého není všechno
náhoda. Námaha může štěstí napomáhati. Mnozí se spokojují tím, že se postaví klidně před
bránu bohyně štěstí a očekávají až jim otevře. Jiní však spějí kupředu a uplatňují svou odvážnou
chytrost, aby na křídlech své ceny a odvahy dosáhli až k bohyni a nabyli její přízně. Správně-li
však usuzováno, není jiné cesty nežli opatrnosti a ctnosti; neboť každý má právě tolik štěstí a
neštěstí, kolik chytrosti nebo hlouposti.

22. MUŽ S VÍTANÝMI ZNALOSTMI. Rozumní lidé jsou vyzbrojeni jemnou a vybranou
sečtělostí, mají časové zkušenosti o všem co jest na denním pořádku, více však způsobem
učeným než prostým: mají vždy zásobu duchaplných vtipných řečí a ušlechtilých skutků, kterých
dovedou vždy v pravý čas použíti. Často se udá lépe dobrá rada ve formě vtipného slova nežli v
nejvážnějším poučování. Časové vědění mnohem více pomáhalo nežli všech sedm umění, byť
byly sebe volnějšími.

23. BÝTI BEZ POSKVRNY! Neodpustitelná podmínka dokonalosti. Jest velmi málo lidí,
kteří by byli bez nějaké poskvrny, jak psychické tak morální: a mají tuto chybu rádi, právě, že by
ji mohli snadno odstraniti. S politováním vidí cizí chytrost, jak často celá skupina krásných
vlastností jest pokálena malou chybou, jež se drze na ni pověsí; jediný mráček dostačí, aby
zatemnil celé slunce. Právě tak je tomu se skvrnami naší vážnosti, jež zlomyslnost ihned nalezne
a stále se k ní vrací. Největší obratností však jest změniti je v ozdoby asi jak Caesar tělesnou svoji
vadu zakrýval vavřínem.

24. ŘÍDITI SVOJI OBRAZOTVORNOST tím, že ji někdy uvedeme do mezí, někdy zase,
že jí pomůžeme: neboť dokáže vše i nad naše štěstí a dokonce rozum bývá jí opravován. Může
dosáhnouti tyranské moci a nespokojuje se s lenivým přihlížením, nýbrž stává se činnou a
zmocňuje se často celého našeho života, jejž naplňuje buď veselím nebo smutkem, podle toho
jaká jest hloupost do které upadá: neboť činí nás samy se sebou spokojenými; některým stále
předstírá nemoci a choroby a stává se domácím katem tohoto hlupáka: jiným pak neukazuje nic
jiného nežli rozkoš a blaho ve veselém zmámení smyslů; vše toto dokáže, nedovedeme-li
rozumným pozorováním udržeti ji v mezích.

25. ROZUMĚTI POKYNŮM. Kdysi bylo uměním, umění mluviti: dnes však to
nedostačuje; musíme uměti uhodnouti, zvláště tam, kde se jedná o zničení našich domněnek.
Ten není příliš rozumným, kdo snadno nechápe. Naproti tomu jsou však i zlatokopci srdcí a
lovci úmyslů. Právě pravdy, na kterých nám nejvíce záleží se vyslovují pouze s polovice; pouze
pozorný pochopí je v celém dosahu. Při všem co si přejeme, držme naši víru na uzdě, ale
bodněme ji ostruhou při všem co nenávidíme.

26. NALÉZTI SVĚRÁK PRO KAŽDÉHO. To jest umění, kterým uvedeme v pohyb cizí
vůli. Jest k tomu třeba více obratnosti nežli pevnosti. Nutno věděti, jak každému přijíti na
kobylku. Neexistuje vůle, jež by neměla zvláštních sklonů, které jsou velmi různé dle svých
vkusů. Všichni jsou otroky bůžků, někteří cti, jiní zájmů, nejvíce však radosti. Umělecký hmat
záleží pak v tom, abychom pohnali modlu každého z nich a pomocí jí na něho působiti. Víme-li
co každému dá podnět k intensivnější činnosti duševní, pak již máme téměř klíč k jeho vůli.
Musíme se dostati na nejprvnější vzpruhu jeho činů, na primum mobile, jež však nebývá citem
nejvyšším, nýbrž začasté nejnižší jeho přirozeností: neboť jest ve světě více myslí špatně než
dobře založených. Nejdříve se musí zpracovati jeho nálada, pak dáti mu jediným slovem podnět
a konečně udělati slovní útok pomocí jeho zamilovaného sklonu; tím neomylně dáváme jeho
volné vůli šach-mat.

27. VÍCE CENITI SI INTENSIVNÍHO NEŽLI EXTENSIVNÍHO. Dokonalost
nezáleží na quantitě nýbrž na qualitě. Dokonalosti jest vždy málo a jest řídká: množství a
nadbytek nějaké věci znehodnocuje cenu. Dokonce i mezi lidmi jsou obři nejmenšími trpaslíky.
Někteří lidé cení knihy dle jich tloušťky, jako by byly psány za tím účelem, aby byly cvičeny ruce
a ne hlava. Extensivní nepřesahuje nikdy hranice prostřednosti a jest chorobou universálních
hlav, poněvadž nejsou v ničem doma, ač chtějí býti ve všem. Naproti tomu jest však intensivní, z
něhož vzniká znamenitost a sice heroická, je-li dokonalého druhu.

28. NEBÝTI V NIČEM SPROSTÝM: za prvé, ne ve vkusu. Jak slavný byl onen mudřec,
jejž velmi zarazilo, že jeho věc se lidem líbila. Nadbytek sprostého souhlasu nedělá radosti
rozumným. Naproti tomu jsou mnozí takovými chameleony popularity, tak že nehledají požitek
v jemném dechu Apollonově, nýbrž v hrubých výparech davů. Za druhé, nikoliv v rozumu:
nepostačujž obdiv chátry, jejíž nevědomost nesahá dále nad první udivení: zatím co všeobecná
hloupost obdivuje, odhalí rozum jednotlivce celý podvod.

29. BÝTI SPRAVEDLIVÝM MUŽEM. Takový stojí vždy po boku pravdě s takovou
pevností předsevzetí, že ani vášeň lidu, ani moc despotova nedovede ho přinutiti, aby překročil
hranice práva. Kdo jest tímto Fenixem spravedlnosti? Spravedlnost má skutečně velmi málo
přívrženců. Mnozí jí sice slaví, ne však v sobě samých. Jiní jsou jimi až k onomu bodu, když
počíná nebezpečí: pak ji však falešní zapírají, politikové vysmívají, neboť ona nezná ohledu srazíli
se nepřátelsky s přátelstvím, s mocí, nebo s vlastním zájmem: v tom leží nebezpečí, státi se
odpadlíkem. Zde vzdalují se, s domnělým metafysickým odůvodněním opatrní a prohnaní, aby
nekřížili úmysly vyšších a nepřišli v cestu státnímu raisonu. Charakterní muž však pokládá každé
přetvařování se za zradu: měří svoji cenu více dle neochvějné pevnosti, než-li dle své chytrosti.
Vždy jest tam, kde jest pravda: odpadne-li od některé strany, pak to není kolísání na jeho straně,
nýbrž na její, neboť jistě se před tím uchýlila z cesty pravdy.

30. NEPŘIZNÁVATI SE K ZAMĚSTNÁNÍ, JEŽ NEPOŽÍVAJÍ DOBRÉ POVĚSTI a
ještě méně k chimerám, jimiž dojdeme dříve opovržení nežli úcty. Jest mnoho podivných sekt,
jichž se každý rozumný muž straní. Někteří lidé mají však tak podivný vkus, že vždy sáhnou po
tom, co zavrhli moudří a sami sobě si libují v těchto zvláštnůstkách. Tím ovšem se stanou
všeobecně známými, spíše však co předmět posměchu, než-li slávy. Dokonce ani k pozornosti se
chytrý muž veřejně a vyzývavě nebude hlásiti, tím méně pak k věcem, které svoje přívržence činí
směšnými. Nebudeme je zde vypočítávati, poněvadž všeobecné opovržení je dostatečně
označuje.

31. POZNÁVATI LIDI ŠŤASTNÉ A NEŠŤASTNÉ, abychom se mohli oněch
přidržovati a těmto se vyhýbati. Neštěstí jest ponejvíce trestem hlouposti a není nemoci, jež by
byla stykem nakažlivější. Nesmíme nikdy otevříti dveře ani sebemenšímu zlu; neboť za tímto
vloudí se řada jiných, větších. Nejjemnější umění ve hře jest správné ekartování: nejmenší karta
barvy, která jest nyní trumfem, jest důležitější než-li nejvyšší z těch, jež byla před tím. Jsme-li v
pochybách, pak jest nejlépe přidržeti se moudrých a opatrných, poněvadž tito dříve či později
svého štěstí dosáhnou.

32. SLYNOUTI SVOU LASKAVOSTÍ. Vážnost lidí, kteří stojí u vládního vesla, roste
neobyčejně, jsou-li ochotni, a laskavost panovníků jest vlastností, kterou dojdou všeobecné
náklonnosti. To jest právě jediná výhoda, kterou dává nejvyšší moc, že totiž můžeme konati více
dobra než-li jiní. Přátelé jsou ti, kteří prokazují laskavosti. Naproti tomu mnozí se starají o to, aby
byli neochotnými ne tolik z obtíží jako ze zlomyslnosti; jsou naprostým a úplným opakem
božské laskavosti.

33. UMĚTI ODMÍTATI. Jednou z největších životních zásad jest, abychom dovedli
odmítati; z toho následuje, že jest důležitější uměti se odlučovati jak od jednání, tak od osob. Jest
mnoho cizorodých zaměstnání, jež jsou moly drahocenného času. Zabývati se něčím
nepřístojným jest horší než zaháleti. Pro opatrného nedostačuje, že není sám dotěrným, nýbrž
musí se starati o to, aby se jiní nevtírali k němu. Nesmí náležeti všem tolik, aby na konec
nenáležel ani sám sobě. Právě tak nesmíme se své strany zneužívati svých přátel a nežádati od
nich více, než-li asi nám povolili. Všeho moc škodí a nejvíce ve styku s lidmi. S chytrým tímto
omezením zachováme si náklonnost a úctu všech lidí, poněvadž pak není opomenuto
drahocenné slušnosti. Udržujme si proto svobodu smýšlení, milujme vroucně výběr každého
druhu a nikdy neznásilňujme upřímnost svého dobrého vkusu.

Zdroj :

(Profesor Dr. Theron Dumont: ÚPLNÝ SYSTÉM PSYCHICKÝCH NAUK vydáno v reedici z roku 1932 vydavatelstvím Schneider - Brno 1998 - výňatek)