O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Diskusní téma: Mýtománie (chorobná lhavost)

Datum: 10.10.2013

Vložil: Rea

Titulek: je to skryté zlo

Jsem tu taky jako reprezentant té druhé, postižené strany. Trpím toutu psychickou nemocí už od dětství, jsem mezi příbuznými pokládána za šaška a rádi přidají někde v rodinném kruhu, jak jsem si to, či ono přikrášlila anebo vymyslela. Jenže když jste dítě, tak nějak to všichni chápou. Ale když to pokračuje v dospělosti, už je to horší. Rodina mě jako nemocnou příliš nebere, jelikož jich se moje lhaní ani příliš netýká, nevím čím to je, psycholog by řekl asi, že před rodinou nemám takovéto nutkání být zajímavá, než před cizími,přáteli apod. Znají mě od dětství, ví jaká jsem doopravdy. U ostatních to ale začíná být opravdu problém. Nechci si vymýšlet, ale prostě musím. Často jsou to maličkosti, kterými podvědomě chci asi oživit konverzaci... Já nevím. Ty mě štvou ale paradoxně nejvíc, protože si říkám, taková blbost, ale musela jsem jí v tu chvíli prostě říct. Na téhle nemoci je hrozné to, že po lhaní přijde často ale i vystřízlivění v podobě hrozných výčitek. Anebo hůř, někdy se v tom už tak ztrácíte, že nevíte, čemu věřit. Já totiž svoje příběhy vyprávím tak věrohodně, jelikož je i u toho prožívám, jako kdyby se staly. Nezřídka se klidně i rozbrečím, není v tom žádná kalkulace, prostě cítím, jako kdyby se to stalo. Zní to bláznivě a taky to takové je, ale nesouhlasím s tím, že to je neléčitelné. U psychologa se dozvíte, že pokud člověk opravdu chce a vyhledá odbornou pomoc, není to nemožné, ale těžké, se toho zbavit to opravdu je.