O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Diskusní téma: Působení zvuku, barev a pohybu

Datum: 09.06.2011

Vložil: janko

Titulek: DNA = akord duše

...dobrý článek, barva jako statická součtová forma vibrace potvrzuje moje teze o sídle duší většiny pozemské populace v modré barvě naší oblohy.
Pokud si zahrajete tóny pěti živlů, (malá tercie, čistá kvarta, velká sekunda čistá kvinta), můžete zjistit - pokud je vám vlastní cit pro harmonii - z prvních čtyř tónů (A,C,F,G) že tonika (základní ton libovolné stupnice) je na tónu F. Pokud přidáte další kvintu (G-D), můžete vycítit jak tón D směřuje o tón níž, na C. Výsledný souzvuk pak vytvoří akord F -dur. S malým "přesahem" v podobě sexty ke kvintakordu F-dur. Ten přesah v tónu "D" je nejen šestým "prvkem uhlíkové inteligence", je zároveń začátkem českého slova "Dobro".
A ještě něco navíc, podle abecedy lidštiny je první "C" v řadě uvedených tónů symbolem otázky - a druhé, o oktávu vyšší "c" je odpovědí na otázku. Pokud samozřejmě ale máme odpovídající hudební citlivost pro trend (rozvedení) harmonického souzvuku.

Možná moje vysvětlení leckomu přijde bizarní, ale přesně o té citlivosti pro směřování - a nejen v hudebních akordech, ale i v empatičnosti k jiným názorům - je náš denní život. Musíme vycítit směr hovoru, ten souběžně směruje A MĚNÍ, i to, co si kdo umí představit pod názvem DNA. Známe ji jen zapsanou jako šroubovnici, takový žebřík. Ve skutečnosti je osobní DNA jedním fraktálem (našich zkušeností ze životů) v mnoha dalších - kdy pojem "čas" je pouze směrovačem pro naší energii, vysílanou pro informace do prostoru. Samozřejmě tyto nehmotné fraktály mají svou pevnou, hmotnou formu i v genetické lince člověka, jeho rodu.

Děkuji paní Schubertové i překladatelům za tenhle článek.

Hudba leží uprostřed mezi "hlukem" a "lidskou řečí"= mateřštinou. I když je např. telepatie pro mnoho lidí lákavým jazykem komunikace, její nedokonalost se projevuje právě až po delším časovém období. Čím? Tím, že vede k polarizaci společnosti na bohaté a chudé. Chudí neměli tolik času se těmto záležitostem věnovat, museli místo zkoumání jevů pracovat, otročit.