O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Diskusní téma: Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 8.

Datum: 29.12.2013

Vložil: Miroslav Provod

Titulek: Nové poznatky o statické elektřině

Mohlo by Vás zajímat
Statická elektřina – medicína – sakrální stavby

Přesuny nábojů statické elektřiny mezi materiály probíhají samovolně, ve všech případech z většího náboje do náboje menšího, někdy okamžitým výbojem jindy velmi pomalu, a to až do vyrovnání hodnot jejich energetických potenciálů. Lidské tělo a v podstatě každá živá hmota, resp. každá buňka je z fyzikálního hlediska také nositelem elektrického náboje, platí tedy, že v některých případech energii naše organismy samovolně předávají, v jiných případech ji stejným způsobem získávají. Jak to za různých okolností probíhá, uvádím na https://www.miroslavprovod.com
Z uvedeného vyplývá, že žijeme v prostředí, kde málo známý činitel – statická elektřina - nám může při přebytku škodit, zatímco v jiných případech, může být našemu zdraví prospěšná. Elektrony z vnějšího světa mohou plíživě manipulovat s nábojem našeho organismu. Při nedostatku jsou schopny léčit, při přebytku mohou narušovat tělesnou imunitu, a také mohou vyvolávat zdravotní defekty.
Současná medicína se nijak nezabývá hodnotou náboje organizmu, resp. se nijak nezabývá výší náboje buněk, z nichž náš organismus sestává. Lékaři odstraňují pouze důsledky možného přepětí, či podpětí, ideální výše tělesného náboje – příčinou nemoci, jejíž podstata často spočívá ve vnějším škodlivém energetickém působení, se ale nemocniční zdravověda nijak nezabývá.
Medicína, jako vědní obor, není jedinou vědou, která se nezabývá záporným působením statické elektřiny na buněčných membránách lidí. I v jiných oborech, jako např. v architektuře, v životním prostředí, v chemii, ve fyzice a v dalších oborech, formuje statický náboj změny na vlastnostech hmoty.
Je obdivuhodné, že dávné kultury působení a vliv statické elektřiny na lidské zdraví již znaly. Dokazují to statisíce kusů často až sta tunových celistvých hornin, rozmístěných po celé Zemi. Občas někdo na krátkou vzdálenost přemístil tažnými lany horninu o malé hmotnosti, a oznámil, že stejným způsobem byly transportovány horniny o velké hmotnosti, to ale nezní věrohodně. Vědců, kterých jsou také milióny, se touto problematikou v průběhu historie zabývaly bezúspěšně, a kolosální činnost našich předků skončila v oblasti záhad.
Pokud budeme mít zájem rozetnout onen megalitický „gordický uzel“, musíme nejprve odložit učebnicové znalosti, vrátit se do pravěku a odpovědně řešit záhady megalitů, kde jsou skryty nápovědy, stejně jako v klášterních knihovnách. V dalším studiu statické elektřiny nelze přehlédnout, že sakrální stavby všeho druhu byly situovány do okolí vodních toků, do zóny přirozených zdrojů statické elektřiny. Hmota těchto staveb v sobě akumulovala statickou elektřinu, která se následně při bohoslužbě samovolně transformovala do organismů věřícím. Množství zapálených svící procesem hoření tento proces energeticky umocňovalo. Staletí ale zákony fyziky nezměnila. V sakrálních stavbách z kamenného zdiva všeho druhu, kde je přebytek statického náboje, tento energeticky transformační proces do těl návštěvníků identicky probíhá i v současnosti. Energetický zisk vnímáme jako příjemný pocit. Naopak těsný kontakt s osobou energeticky slabou, vnímáme nepříjemně. Že tření dvou předmětů s rozdílnou permitivitou vytváří statický náboj je fyzikální fakt známý již celá staletí. Skutečnost, že vodní toky vytvářejí statickou elektřinu, byla v minulém století snad záměrně opomíjena. Sakrální stavby využívají a ve své hmotě akumulují statickou elektřinu - energii, kterou produkují vzájemným třením dvě různorodé nevodivé nebo málo vodivé hmoty – tekoucí voda, břehy a dno. Jednou hmotou jsou molekuly vody, druhou hmotou je hornina, kterou voda protéká.
Pokud nebudeme schopni vše na Zemi pochopit a zdůvodnit bez toho, že některé skutečnosti odkládáme do sféry zázraků, viz např. voda, skála, Lurdy, bude široce prospěšné, když zaměříme intenzívněji výzkum na mnohdy opomíjenou přírodní sílu – statickou elektřinu, a její dosud neznámé vlastnosti.
Miroslav Provod (84)