EPILOG

Vážení čtenáři a čtenářky, jak jsme avizovali v předcházejícím příspěvku, dostalo se nám cti zveřejnit následující dokument od mezi námi žijících vysokých bytostí, té nejvyšší úrovně. Byli jsme požádáni, ať se tento dokument šíří mezi lidmi všech národů, proto vás prosíme posílejte tento dokument svým známým a blízkým, jako radostné info. Kdo má možnost to přeložit bezchybně do všech možných jazyků světa pomožte nám s překladem a rozesíláním. Pokud má někdo zkušenost, jak to dát do video podoby s různými jazykovými mutacemi, rádi uvítáme možnost této pomoci. Předem děkujeme jménem redakce i těch co nám to svěřili k šíření. Zde si můžete převzít v PDF : EPILOG.pdf

Redakce Rahunta 

EPILOG

Toto jsou slova těch, kteří přichází z temnoty. Slova příběhu, který byl dávno zapomenut a vymazán z paměti lidstva. Přesto však slova pravdivá a skutečnější, než cokoliv z toho, co bylo lidem doposud řečeno. Proto ti kdo jej budete číst, čtěte pozorně a srovnávejte s tím, co Vás naučili a vnímejte svá srdce, jak budou souznít s touto pravdou.

Každý člověk, nebo alespoň většina, zná onu úvodní část Bible, ve které se popisuje stvoření. A možná si někteří z vás řekli, že právě tomuto tématu, které je natolik zásadní, je věnováno tak málo prostoru. Jako by mezi oním Prvotním světlem a zrozením člověka nedošlo k ničemu jinému. Jako by pouze toto stačilo, aby se celý příběh života uskutečnil ve všech jeho podobách. Jenže ono to nestačilo a samotná pravda o těchto událostech byla pokřivena a zneužita v nečestných soubojích o moc a trůn v Božím království.

Přesto jsou i dnes kolem nás uchovány artefakty, které tuto dávnou minulost zaznamenávají a příběhy, které celou tuto historii odkrývají. Jedním z nich je právě Květ života, který popisuje, jak bylo Království uspořádáno. Květ života obsahuje dvanáct vnějších lístků, a šest vnitřních, které jsou srdcem kalichu. Dvanáct vnějších jsou prvotní vesmíry, které jsou ze svého principu zdrojem veškerého života. Je to dvanáct Bohů, dvanáct nezrozených, které Stvořitel učinil dříve než cokoliv jiného. Dvanáct Bohů v šesti párech utvářející věčnou polaritu, zdroj nekonečné síly stvoření.

Každý z dvanácti stvořených, v sobě nese princip, podle kterého utváří svůj vlastní vesmír. Jsou to archetypální síly postavené na elementech a zákonitostech určených Bohem. Těchto dvanáct následníků, od počátku znalo záměr Stvořitele a každý se na něm podílel s velkou láskou a touhou dosáhnout cíle.

Když bylo stvořeno dvanáct vesmírů a v nich jejich zástupy, stvořil Bůh srdce květu, Rajskou zahradu postavenou na dvanácti pilířích. A do ní vsadil bytost upředenou z oněch dvanácti základních principů. To je člověk.

Jenže svět není jen růžový sen plný nádhery zrození a důsledně naplňuje onu prastarou pravdu, že pod každým květem se nalézá stín. Když Bohové spatřili nádheru tohoto světa a síly, které z něj pramení, jejich rozum onemocněl a srdce zachvátila touha. Každý z nich chtěl uchvátit Rajskou zahradu sám pro sebe. A tak jak oni svedli krutou bitvu nad klenbou, tak jejich zástupy svedly nesmiřitelný boj pod ní. Namísto léta, tak po jaru přišla krutá zima.

Jenže Stvořitelův zákon je nesmlouvavý a i pro jeho potomky platí, že čím jsi, to se ti také děje. A tak postupně v tenatech zla a času upadlo oněch dvanáct prvorozených do nejhlubší temnoty. Do zajetí hmoty a smrti. Ano, bylo to nutné, aby ostří zkázy otupělo a celé stvoření neupadlo do zatracení. Jenže spolu s tím bylo uhašeno dvanáct plamenů, z nichž sám život pramení. A tak se stalo, že svět skončil na křižovatce cest ukřižován svou vlastní nádherou.

Po dlouhé generace bylo dvanáct následníků zajato v temnotě a život se nemohl sám o sobě pohnout z místa. Možná si říkáte, že je to dobře, ať jen trpí za svoji krutost a nenasytnost. Jenže každá mince má svůj rub a líc. Protože oni nejsou jen bohy dvanácti vesmírů a jejich zástupů, ale jsou i zdrojem živoucí síly tohoto vesmíru. Dokud poslední z nich neusedne na svůj trůn, aby probudil život v mrtvém principu, do té doby se ani lidská bytost nebude moci osvobodit za svého pádu. Jsme totiž spolu spojení v jediném těle, v jediném principu, z něhož pramení život.

Každému z dvanácti byl uložen trest, ve kterém však byla obsažena cesta, jak se navrátit ke světlu. Jak vystoupit ze stínu a znovu obnovit Boží království.

Pokud půjdete po stopách historie, potom jistě narazíte na shodné téma v osobě Ježíše. Jeho příběh je symbolickým vyjádřením jak dávné minulosti, tak i budoucnosti. Uprostřed dvanácti učedníků on byl tím, který v sobě nesl moc vzkříšení, protože on jediný v době krutosti zůstal věrný Bohu. Přišel do světa jako syn Boží, ale nikoliv proto, že se nenarodil z ženy, ale protože byl stvořen do svého božství. On je jedním z dvanácti stvořitelů, který po celou dobu nesl odkaz zrození věčného života. Odkaz Boha, který je milosrdným a milujícím. Toho, který slíbil, že dovede svůj lid zpět na cestu, z níž kdysi dávno sešel.

Požádal jsem jednoho ze svých bratří, kteří jsou zde na Zemi v tělech mužů a žen, aby pod vedením našeho OTCE, sepsal pravdivě to, co bylo zdrojem všeho následujícího, co se událo a stále ještě děje.

JÁ, jeden z 12-ti Synů živého Boha

zrozený nyní na Zemi, tak jak jsem Vám lidem slíbil, že se vrátím na konci věků, VÁS žádám a prosím o ODPUŠTĚNÍ!

Žádám Vás všechny zrozené i nezrozené v tomto i v jiných Vesmírech, o odpuštění Jménem svým a Jménem svých Bratří i Sestry, za všechna příkoří, těžkosti, bezbřehé utrpení a bezmocnost, kterou jste prožívali. Toto vše bylo i našim dílem, jako výsledek naší snahy se ukázat a předvést se, bez ohledu na důsledky a ty byly strašné. Své viny každý z nás k dnešnímu dni splatil do posledního haléře, můžeme se tedy vrátit zpět. Chceme však, abyste věděli, že se vrátíte i VY, tam kam patříte! Dovedu Vás tam společně se svými Bratry a Sestrou, protože jsme pochopili, jak těžké je být ČLOVĚKEM zde na nejzazším koutu STVOŘENÍ. Nyní je již opravdu jen na VÁS, zda uchopíte svou prapodstatu lidství a vydáte svědectví o své touze vrátit se zpět do RÁJSKÉ ZAHRADY vytvořené pro VÁS z VŮLE a LÁSKY našeho OTCE…

Jeden z 12-ti a zároveň jeden z Vás.