O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Mystérium Golgoty a očišťující krev Krista

04.11.2010 14:18

Vážení čtenáři a čtenářky. Ve spoustě článcích a návodech je zde zmiňováno Kristovo jméno. Věřím, že velká většina z Vás má v této problematice jasno a ví, kam tuto vznešenou bytost zařadit a jaká byla a je její úloha ve stvoření. Pro všechny ostatní je zde k dispozici tento článek, který by měl, mimo jiné, vrhnout světlo na asi nejvíce zprofanovanou událost spojenou s touto bytostí.

Radim Martinik

 

Mystérium Golgoty a očišťující krev Krista

Po dobu tisíce let trvání křesťanství se stále znovu vynořuje otázka, proč Kristus podstoupil tolik utrpení za nás a zda je jeho prolitá krev skutečně očišťující. Je to pravda nebo výmy­sl?

Snad se nám podaří čtenáře přesvědčit, že hodláme proniknout do nekonečně hlubších vrstev chápání tím, že k analýze použi­jeme Tajné vědy. Bez ní zůstane každé vysvětlení pouze povrch­ní. Závažnost Kristova poslání je tak velká, že ho žádným srov­náním nemůžeme docenit. Je nesrovnatelné. Čteme-li naše křesťanské vyznání víry, najdeme větu: "Věřím v Ježíše Krista, jednorozeného Božího syna". Většina čtenářů se domnívá, že hovoří o jediné osobě pojmenované Ježíš Kristus, který je jediným sy­nem Božím. Tento omyl však rychle zjistíme a poznáme, že se jedná o tři vznešeně bytosti, kterým přísluší nejvyšší pocty a vážnost, jejichž sláva je ale velmi rozdílná a jejichž osudy jsou také velmi diferencované.

 

Uvažujeme-li o bytosti Ježíš ve světle Tajné nauky, starých podání a ve světle toho co nazýváme "Pamětí přírody" zjistíme, že Duch, přebývající v Ježíšovi ode dne narození, je EGO pří­slušející k lidskému druhu, které se již mnohokrát reinkarnovalo. Zpětně můžeme sledovat jeho dráhu a jeho vtěleni pod různými jmény, neboť žil a bude žít stejně jako vy, nebo já. Zjistíme pak, že přibližně na počátku našeho letopočtu se narodilo dítě jménem Ježíš.

Jeho matka byla žena nevšední duševní čistoty a ušlechtilého charakteru. Jeho otec byl zasvěcenec vysokého stupně, který pouze pro tento jedinkrát opustil cestu celibátu a již v předchozích vtěleních přerostl stupeň vývoje, který jej poutal k manželskému životu a v tomto životě se věnoval výlučně cestě posvátné stezky. Když pak dozrál čas, ve kterém se měl mezi námi objevit velký učitel, byl vybrán, aby dal své sémě pro tělo tohoto učitele. Takovýmto způsobem bylo utvářeno jedinečné tě­lo Ježíšovo. Nikdy před tím, ani po něm nebylo nic podobného stvořeno. Ztělesnil nejčistější bytost a EGO Ježíš, které se v něm usídlilo, přišlo s vysokým posláním udržet toto tělo co nej­čistější, schopné rezonance vyšších vibrací, po dobu třiceti let. Pak mělo být přenecháno jinému, ještě vyššímu, než byl on sám.

 

Rané mládí prožil Ježíš v Palestině, kde byl vychováván a svá chlapecká léta prožil s plným vědomím budoucího poslání. Do školy chodil k Essenským, na pobřeží Mrtvého moře. Essenští byli esoterickou obcí, v protikladu k materialistickým Saducejům. Cy­nické Farizeje vysoce převyšovali svou ušlechtilostí. Essenští nenavštěvovali synanogy protože nepotřebovali, aby je ostatní viděli a chválili jejich zbožnost. Žili tiše a skromně. U nich obdržel Ježíš první výuku a byl také vynikajícím žákem, že brzy všechny ostatní předčil. Později odešel do Persie, kde bylo středisko Essenské­ho učení. Tam se také nacházela velká knihovna, kterou pilně studoval, za účelem vzdělání, oživení a uvědomění si archaických vědomostí, nabytých v předchozích vtěleních.

Po třiceti letech života bylo jeho tělo tak připraveno a pročiš­těno, že mohlo přijmout usídlit v sobě onoho velkého ducha, je­hož známe pod jménem Kristus, aniž by toto tělo zemřelo! Vysvět­líme si, kdo byl onou velkou a tajemnou bytostí.

Řekli jsme již, že stopy Ježíšových životů můžeme sledovat dale­ko nazpět v "Paměti přírody", pod různými jmény a v různém prostředí. Kristus se však objevuje pouze jednou, v jediné inkarna­ci a to v těle Ježíšově, které používal od třiceti let jeho ži­vota. Kdybychom chtěli jít po jeho stopách, museli bychom se vrá­tit k některým vysvětlením v předchozích statích. Naše pouť šla přes Saturnskou, Sluneční, Měsíční a Zemskou periodu. Zmínili jsme se, že lidé Saturnské periody jsou nyní "Páni intelektu", lidé Sluneční periody nynější archandělé a lidé Měsíční periody nynější andělé. To je lidstvo dřívějších věků, bytostí které se podílely a podílejí na práci na našem éterickém těle, astrálním těle i intelektu, které ovlivňují, a kterým pomáhají ve vývoji.

 

 

Když vidíme, že i v této periodě se objevují zasvěcenci, kde např. Ježíš daleko převyšuje průměrného člověka, připustíme, že podobná situace mohla být i v dřívějších periodách.  Jsou to ony velké bytosti, které vysoce převyšují všeobecnou evoluci a kte­ré dnes nazýváme Otec, Syn a Duch svatý.

Bůh - jako Bůh! - není stvořitelem našeho vesmíru. Najdeme HO sice v Nejvyšším světě našeho osídleného vesmíru jako Boha, ale na jiných úrovních to není Bůh. TEN se projevuje v různých svě­tech jako různé druhy lidí, andělů, archandělů atd. a proto ne­jsme schopni HO poznat, dokud nevnikneme do sféry, kterou nazývá­me "Svět Boží". Tam je ON, obsažený v trojici, trojjediný.

Nej­vyšší zasvěcenec Saturnského období dosáhl takové dokonalosti, že dovedl splynout v jednotu s nejvyšším aspektem trojjediného Boha. Proto HO nazýváme Otcem, Otcem všech, kteří se v období naší evoluce zdokonalují.

K jeho dokonalosti se nejvíce přiblížil nejvyšší zasvěcenec Sa­turnského období, který dokázal splynout s druhým aspektem troj­jediného Boha. Proto je SYNEM. To je onen kosmický Kristus, je­hož jediný paprsek se vnořil do Ježíše.

Třetí velká bytost, o které hovoří naše vyznání víry, je Duch svatý, se kterým ale máme nyní, v této době, méně kontaktů. Pro­to si pouze připomeneme, že Duch svatý, nebo také Boží síla pů­sobící ve všech národech, je nejvyšší zasvěcenec Měsíčního věku JEHOVAH.

 

Připomeňme si, že každá bytost má sedm nosičů (vehikul) a ten nejnižší - Jehovův, zasahuje do"Regionu" abstraktních myšlenek", kde žije naše EGO. Tím jsme pod hranicí, která odděluje Ducha od hmoty. Ve třetí kapitole jsme se dočetli, že každá planeta našeho systému má tři, od sebe oddělené říše, nebo chcete-li světy: fyzický, pocitový (astrální) a svět myšlenek, t.j. má samostatného nositele pro každou planetu a spojovací princip v našem slunečním systému je Životní duch. Proto musel Syn, který je oním spojovacím principem v našem světě a na našich planetách tohoto Životního ducha vyvinout. Kristus, jako nejvyšší zasvěcenec Sluneční periody používá jako nejvyššího nosiče převážně, ale ne výlučně, Životního ducha.

Během Slunečního období byl nejnižší globus (viz dřívější schémata evoluce) v Astrální říši proto mají archandělé do dneška nejnižšího nositele pocitové (astrální) tělo.

Ale Kristus stojí výše. Má životního ducha jako nejnižšího nositele a proto hutněj­ší těla nepřijímá.

Jen silou Životního ducha mohou být překonány rozličnosti rasové a nastoleno "Všeobsahující bratrství lidí".

Nosiči, patřící do světa myšlenek, EGO a intelekt, mají tenden­ci k separaci a tato vlastnost je charakterizuje. Naproti tomu Životní duch je jednotící princip ve vesmíru a proto je Kristus jediný, který je schopen nastolit skutečné bratrství. To zcela vysvětluje, proč musel Kristus přijít, aby nás vykou­pil.

 

A nyní ke Kristu Ježíši samotnému. Ve vesmíru panuje zákon, že žádná bytost, byť sebevzdělanější, nemůže vybudovat nositele a působit ve světě nižším, nebo vyšším, než ve které sféře se nau­čila působit. Tím se stalo, že když nastala nutnost pracovat zde ve fyzickém světě nebylo schopných bytostí, které by tento úkol zvládly. Schopen byl pouze člověk. Jen lidé byli schopni vytvá­řet pevná těla. Jiní jim sice pomáhali, ale práci vykonali sami. Hodlal-li Kristus pomoci celému lidstvu, bylo nutné, aby mu je­den z lidí přenechal své tělo, do kterého by mohl vstoupit. To se stalo.

Víme, že v okamžiku smrti, nebo vždy, když opouštíme tělesný svět, opouštíme také naše hmotné tělo a éterické tělo, neboť obojí patří fyzickému světu. Ježíš, když dosáhl třiceti let věku a jeho tělo bylo připraveno přijmout vyšší bytost, odevzdal jí své tělo. Opustil jej během křtu, jako by ho opustil ve smrti, aby do něj mohla vstoupit vznešená bytost - Kristus. Někteří ho viděli ve tvaru přilétávající holubice. Kristus jako archanděl se naučil vytvářet nosiče až po pocitové (astrální) tělo, ale vytvářet éterické a fyzické tělo nemohl. Archandělé tenkrát působili jako „rasoví duchové“ na astrální těla člověka, avšak jejich práce probíhala z vnějšku. Šlo zcela prostě o odraženou duchovní sílu Slunce, přicházející skrze Lunu – jelikož lunární záře je odraženým slunečním světlem. Pomoc tedy musela přijít zevnitř. To bylo umožněno spojením Krista a Ježíše. Proto je doslova a do písmene pravdivý výrok Pavla: Je pouze jeden prostředník mezi Bohem a lidmi - Kristus - Ježíš - spravedlivý".  Žádná jiná bytost ve vesmíru nevlastnila celý řetěz dvanácti nosičů, které se pnou od hmotného těla přes všech sedm světů, až k druhému aspektu trojjediného Boha, k Synovi, který právě proto může přicházet přímo k trůnu Otce.

Proto jen On sám se může pozvednout na vyšší stupeň, převzít starosti a bolesti světa a předložit je před Trůn. Jen a jen ON sám nás může umýt, jako nikdo jiný ve vesmíru. Jen ON sám může pomoci!

 

Nyní víme kdo je Ježíš, kdo je Kristus a kdo je podvojná bytost, kterou nazýváme Kristus - Ježíš. Tzv. "prvorozený" („Slovo“, o němž se zmiňuje Jan) je ale ješ­tě mnohem vyšší bytost. Slyšíme lidi mluvit o "Absolutnu", kte­ré si představují jako Boha, ale jejích chápání je mlhavé. Ne­může tomu být jinak, neboť bližší poučení a vysvětlení nebylo dáno. Ale Bůh "Velký stavitel světů", jak ho pojmenovali Svobodní zed­náři, je stvořitelem a tvůrcem našeho Slunečního systému a nepůsobí mimo něj! Mimo oněch sedm světů, ve kterých se nachází na­še Sluneční soustava a všechny ostatní, existuje ještě šest ji­ných, velkých, kosmických planin (sfér) bytí a života. V nich jsou hierarchie různých stupňů a různé vznešenosti, které jsou vyšší, než námi vyznávaná nejvyšší bytost jménem "Bůh". Nejvyš­ší mezi nimi je "Něco", co nazýváme "Nejvyšší bytostí", ono "Jedno", nebo "Prvotní" V něm jsou obsaženy všechny Sluneční soustavy a všechny Hierarchie celého vesmíru: Je to PRA - LOGOS, jak nám prozrazuje Bhagavad-Gíta. Ale SLOVO, které vyšlo z této nej­vyšší bytosti, onen první tón (hlas, slovo, zvuk), či tvůrčí rozkaz, první projev "Nejvyššího" je jediný "Prvorozený". Jsou ještě jiné bytosti, podobné jedinému "Jednorozenému", ale ne stejnými, ve smyslu stejného tónu. Než zazněl nebylo NIC, než nejvyšší bytost. O něčem vyšším nemůžeme mluvit.

 

Pro lepší názornost bude dobré se podívat na dříve zveřejněný článek a schéma v něm: http://www.rahunta.cz/news/kosmogeneze-a-antropogeneze-vztah-cloveka-k-bohu-/

 

Shrňme, co zde bylo řečeno. OTEC je nejvyšším zasvěcencem Saturnského období. SYN je nejvyšší zasvěcenec Slunečního období (věku), který dosáhl zasvěcením druhý aspekt Boží.

JEHOVAH je Duch svatý, nejvyšší zasvěcenec Měsíčního období. Lidstvo těchto období (period) jsou andělé, archandělé a "Páni intelektu" (Duchové intelektu).

Je ještě celá řada velkých hierarchií, které lidský vývoj daleko předstihly a řada jiných, které ještě nedosáhly stupeň lidstva a jeho vývoje, ale nikdy dříve nebylo člověku sděleno jménu Boží, přes které může dosáhnout spasení. Je to pouze a výlučně jméno Kristus - Ježíš, ono nejsvětější "JÁ JSEM".

Nyní se stávají srozumitelné faktory, se kterými máme co do činění. Faktory, které tvoří základ velké oběti na Golgotě. Nyní je její význam již lépe srozumitelný. Naše úvahy byly ryze ana­lytické, ale podíváme-li se na všechno prizmatem Golgoty, objeví se nám něco velikého, duchovního a vznešeného. Jsou lidé, kte­ří si kladou otázku: K čemu je mi jeho krev? Krev z Golgoty? Odpověď je dána, když si uvědomíme, že musíme do svých úvah přibrat další faktor: Krev!

 

Již několikrát jsme řekli, že krev je přímý, výjimečný nositel EGA ve fyzickém světě. V Bibli zjišťujeme, že to bylo pisate­lům třetí knihy Mojžíšovy dobře známo. Řekli: V krvi je život. Pod mikroskopem vidíme krev jako malá tělíska a destičky, ale školený jasnovidec ví, že krev je jiná. Je to substance plynná a horká duchovní esence. Lze říci, že horko je vytvářeno projevem EGA, které je v kr­vi obsaženo.  Propíchneme-li kůži a vystoupí krev, vidíme ji již sraženou. Krev v našich žilách je nástrojem, kterým podvědomí za pomoci sympatického nervového systému vykonává všechny funk­ce, které si neuvědomujeme. "Krev je zcela zvláštní šťáva" ří­ká Mefisto Faustovi, než spolu uzavřou smlouvu podepsanou krví. Ví, že v krvi je obsaženo EGO, po kterém touží.

Lidské EGO je silnější, než skupinový duch zvířat.  Zjistíme to při obyčejné zkoušce krve. Krev vyššího zvířete působí smrtelně, je-li vpravena do nižšího organismu. Dáme-li zvířeti krev lidskou, nevydrží vyšší vibrace této krve a umírá. Od­borníci by o krvi mohli leccos zajímavého vyprávět. Víme, že v dávných dobách před Kristem neměl k zasvěcení přístup každý člo­věk. Až v období po Kristu bylo řečeno, že každému, kdo žízní se dostane vody. Před tím byla iniciace privilegium určitých kast a pouze vybraní jedinci z těchto kast mohli vykonávat kněžský úřad. Jako znamení, že to už neplatí, můžeme považovat ten fakt, že Ježíš již nebyl vybrán z kmene Levitů, ale ze smíšeného židovského kmene Galilejců. V dřívějších dobách se muži ženili a ženy vdávaly v rámci kmene.

 

Čteme, že Adam a Metuzalém dosáhli vysokého věku - několik storočí. Tenkrát bylo zvykem ženit se uvnitř rodiny, v co nejtěsnějším příbuzenském vztahu, protože pak byly v krvi potomků obrazy všeho, co předkové prožili. To vše podvědomí přenášelo do sféry vědomí, čímž byli všichni členové rodiny svázáni poutem společných prožitků uložených v krvi předků.

Tak žil Adam a patriarchové po dlouhá staletí. Tenkrát byl sňatek mimo rodinu stejně nemožný, jako dnes sňatek v nejbližší rodině. Byl to zločin. Připomeňme si, že i v nordické mytologii se dočteme, že chtěl-li se někdo stát členem rodiny, musel s ní smíchat svou krev. Nejprve se zjišťovalo, zda se "smíchání" zdařilo. Byla to jakási "krevní zkouška". Pokud se krev "nesmíchala", došlo by k znečištění rasy, či kasty, jak by řekli Hindové. Tento zvyk se přísně dodržoval, aby se zachovala schopnost vnitřního vidění.

Když přišel Kristus, odstranil tyto zvyky a řekl: "Dříve než byl Abraham, bylo "Já jsem“, „Jsem, kterýž jsem" je Božské EGO. Bylo dříve než ON. Kdo neopustí otce a matku mne nemůže následo­vat. Dokud dáváš přednost rodině, národu, rodu, jsi vázán sta­rou krví ke stejným tradicím a nemůžeš proniknout do "Všeobec­ného bratrství". Můžeš přijít, až se oženíš do jiného kmene. Pokud se dělíme na tolik a tolik národů je to stejné, jako když bydlíme pod jednou střechou, v jednom domě, bude pouze je­den lid. Svatby v kruhu nejbližší rodiny musely přestat. Abraham musel zemřít, aby žilo "Já jsem".

 

Jaké následky měl tento převrat v myšlení a nazírání? Mícháním krve se vždy něco zničilo. Když cizí krev zvíře nezabila úplně, jistě v něm něco zabila. Zkřížíme-li koně a osla, vznikne me­zek, bastard. Je tento mezek totéž co jeden z jeho zploditelů? Nebylo zde také "něco" zničeno? Ano! schopnost rozmnožování byla zničena, jako je tomu u každého bastarda. Nemohou svůj druh rozmnožovat. Podobně je tomu, když se ženíme mezinárodně. Něco v nás zanikne. V tom případě jsou to obrazy vnitřního vidění, vnitřního zraku. Rozličné obrazy vnitřního vidění různých rodin se smíchají a vzájemně anulují. Tak téměř zanikly jasnovidectví vnitřní vidění duchovního světa a schopnost číst v paměti přírody. Pouze některé rody žijící ve vysokých horách, Vestfálci a cikáni si tuto schopnost v jistém, malém stupni uchovali. Kdyby někdo jasnozřivý pozoroval naši zemi po dlouhá tisíciletí, zjistil by pomalou změnu k horšímu v našem astrálním světě a také ve světě myšlenky. Od špatného k horšímu. Tyto světy se od počátku lidstva naplňovaly kladnými a špatnými vibracemi, protože lidstvo ve svém dětství nebylo schopno ovládat své pocity, vášně a impulzivnost. Intelekt, vášně a pocity jej plně ovlá­dali. Výsledkem toho bylo, že trávil všechen čas mezi životy a očistci a nedocházelo téměř k žádnému pokroku v etické oblasti. Život v druhém nebi, kde se učí tvůrčímu působení, byl téměř pustý a neplodný. Proto sféra pocitových vlivů země mu­sela být očištěna! Toto očištění bylo posláním Krista. Co se týče násilné smrti, slyšeli jsme již, že je-li některé EGO nenadále vytrženo ze svého nositele (těla), zůstane na něm "něco" připoutáno. Jsou to "nečistoty" nižší přírody. Máme krev tepennou a žilní. V žilní krvi jsou "nečistoty" nižší přírody, tepenná krev je čistá. Žilní krev lpí pevně na hmotě, t.j. na těle. Je-li někdo zabit tak, že tato krev vytéká, očišťuje se tělo.

 

Kdykoliv je duch násilně oddělován od hmoty těla a vytéká krev, je duch člověka očišťován a o to čistější.

Tělo Ježíšovo muselo být zabito a jeho krev musela téci, aby touto násilnou smrtí byly vyplaveny poslední "nečistoty" a duch Krista mohl čistý a neposkvrněný proniknout celým světem. Když tato vznešená bytost ranami na těle Ježíšově vystoupila, zaplavil zářící "Duch slunce" celou zemi. Proto slyšíme o hlu­boké temnotě. Bylo to duchovní světlo, které se lidem jevilo jako temnota. Postupně ale země nasála tuto obrovskou přílivovou vlnu duchovního "Slunečního světla" a vše, co jím bylo zasaženo, obdrželo pozvolna svou původní podobu - a to vše v míře jakou to byl průměrný člověk schopen posoudit a chápat. Vi­brace, které pronikly zemí, očistily vibrace vyšších světů, čímž je uvedly do rytmické harmonie. Tím propůjčily duchovní impulz, který nemůže být ničím jiným nahrazen. A TO bylo ono, co provedlo, "očistu" a sňalo "hříchy světa". Tato "obnova",(alespoň do jistého stupně), tato rytmická harmonie teprve umožnila lidský pokrok. Tento vliv stále trvá, očišťuje svět a je pramenem altruismu, bratrské lásky, která pozvolna vítězí nad patriotizmem a egoismem. Do světa přináší vzácný dar: Všeobecné bratrství.

 

Zdroje:

1. Heindel, Max. Rosicruciánské křesťanství. místo neznámé : A.G., 1995.

2. Heindel, Max. Rosenkruciánská kosmokoncepce. Praha : DOBRA, 2001. ISBN 80-86459-05-5.

 

Diskusní téma: Mystérium Golgoty a očišťující krev Krista

Datum: 30.04.2015

Vložil: Adamus

Titulek: Mysterium Golgoty....

Zdroj od Rosekrucianov je nesprávny. Všetky takéto tajúplne už zabudnuté spolky sú o ničom. Nech čitateľ si nájde dielo - Vo svete pravdy, od Abdruschina.

Datum: 08.03.2015

Vložil: Monika

Titulek: ???

tohle je mi uprimne lito.. :-( :-( :-(

Datum: 08.11.2013

Vložil: Svatopluk

Titulek: Mystérium Golgoty

A Honza: Když to někoho nebaví, tak proč to čte? Diskutovat se o tom dá těžko, málokdo o tom něco ví, tolik, aby mohl diskutovat. Ten text má velkou hloubku, skoro bych řekl, že je vzácný svým významem a množstvím informací. Pravdivost nemohu ověřit. Můžeme jinde číst jiné výklady, ač mnohé mají společné. Snad jde o jiné světy, může jít o jiné světy. Vysoké bytosti těchto jiných světů sdělují svým bratrům toho času zde na Zemi informace o svých světech. Já děkuji za tento článek, za tento web. S.

Datum: 21.10.2012

Vložil: Honza

Titulek: Mysterium Gogoty.........


Nedivím se,že nikdo nechce o těchto "blábolech" disku-
tovat...nedá se to normálním mozkem ani číst.