O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 2.

23.06.2011 08:40

Statická elektřina - nové poznatky - nové pojetí historie - manipulace napětím buněčných membrán - životní prostředí - energie vodních toků - medicína dávných civilizací - nové pojetí sakrálních staveb - nové energetické zdroje

 

V předchozím textu jsem v souvislosti s identifikací energetických složek použil slovo "virgule", které u mnohých lidí vyvolává pochybnosti. Virgule neobstála ani v jediném testu a James Randy nabízí jeden milion dolarů každému, kdo označí v jednom z deseti kontejnerů skryté libovolné medium. Pro proutkaře je to zajímavá nabídka, ale dosud ani jediný od Jamese Randyho milion dolarů nezískal. Pochybnosti tedy přetrvávají, ale pokud budu chtít, aby můj další výklad nebyl rovněž zpochybněn, musím nejprve reakce virgule obhájit.

 

V roce 1980 prověřoval James Randy v Austrálii jedenáct proutkařů. Pod povrchem země bylo uloženo deset vodovodních trubek a v kterémkoliv okamžiku zkoušky mohla voda namátkově jednou z nich protékat. Úkolem proutkařů bylo určit, ve které trubce voda protéká. Proutkaři neuspěli, protože pořadatelé testu předem stanovili nesplnitelné podmínky a proutkaři bez znalostí zákonitostí energetických složek a jejich vlastností nemohli označit správnou trubku.

 

Rozhodující podmínkou pro zdařilý průběh testu je výběr trasy, kterou budou proutkaři procházet při hledání skryté plastové vodovodní trubky. Místo musí být přijatelné z hlediska energetických složek jiných nábojů. Energeticky čisté místo v požadované délce trasy snad ani neexistuje. Účastníci testu před jeho zahájením musí nejprve zmapovat celou trasu z hlediska stávajících energetických složek a v terénu je označit. Je nutné v označení rozlišit zóny pohyblivé a nepohyblivé. V průběhu testu musí být obloha bez mraků. Plastová trubka musí být po celé trase umístěna pouze jedna v kolmém směru ku trase, a musí jí neustále protékat voda. Náboj protékající vody předává energii okolní hornině, v níž se podle místních podmínek nějaký čas akumuluje a vyvolává reakce virgule i po zastavení protékající vody. Deset trubek, v nichž se střídavě zavírá a otevírá voda, vyvolá v místě trasy pouze energetický zmatek.

 

Test musí probíhat tak, že jeho účastník prochází trasou a virgulí označuje všechny reakce. Kontrolní identifikaci učiní v opačném směru a jsou-li reakce shodné vytyčení zón je ukončeno. Následovně provede vizuální vyhodnocení jejich rozestupů. Někde uprostřed několika desítek rozestupů se nachází jeden rozestup několikrát větší. Je to aura a hledaná trubka se nachází v jejím středu, v místě, kde virgule nereagovala. Tento postup platí pouze pro kovovou virguli o tvaru a velikosti podle obrázku č. 1.

 

Zpochybňování činnosti virgule vyplývá také ze skutečnosti, že dosud nebyl zkonstruován měřicí přístroj, který by shodně označoval její reakce.  Stanovisko skeptiků všichni dobře známe, a jestliže budeme hodnotit jejich argumenty z hlediska poznatků současné vědy, musíme s nimi souhlasit.  Postačí však jen poněkud málo doplnit stávající poznatky a kritika virgule dostane jinou podobu.

Zmíním se o setkání s člověkem, který u lidí vyvolával obdiv svými mimořádnými schopnostmi. Lidé se obvykle s takovými schopnostmi rodí avšak u pana Oldřicha Hradila (1912 – 1989) z Brna tomu bylo jinak. Po těžké otravě olovem ztratil schopnost vnímat teplo a chlad, jeho receptory místo na tyto veličiny reagovaly na cosi záhadného, v čem se v počátku nedokázal orientovat. Již v nemocnici však poznal, že neznámý pocit, který se šířil jeho tělem od nohou směrem k hlavě nebo opačně, vyvolávají lidé, kteří se pohybují po chodbě, zdí oddělené od jeho lůžka. Za několik dalších dnů se naučil rozlišovat, zda po chodbě kráčí žena nebo muž. Když jsem se s ním seznámil, rozlišoval již asi osmdesát druhů reakcí, které na jeho receptorech vyvolávaly nejrůznější vjemy. Neomylně pouhou dlaní identifikoval druhy kovů v krabici, na hřbitově se zavázanýma očima spolehlivě určil, zda je v hrobě pochován muž či žena, nebo muž a žena. Sdělil mi, že můj soused v domku přes ulici má rakovinu (což se později skutečně prokázalo), zachycoval prostě mnohem více podnětů, než jsem schopen identifikovat virgulí, navíc s tím rozdílem, že dokázal okamžitě určit jejich zdroj a intenzitu. Již zesnulý profesor František Kahuda experimentoval s jeho zvláštními schopnostmi a vedl o tom patřičné záznamy.

Při setkání s panem Hradilem jsem pochopil, že čidlo pro měřicí přístroj, který by mohl nahradit virguli, a které mnoho let marně hledám, má každý člověk (snad i jiné organismy) zabudované ve svém těle. Napadlo mne, že když lze receptory tepla a chladu ovlivnit olovem aby reagovaly podobně jako virgule, mohlo by se s nimi experimentovat. Dotazy u lékařů a studiem odborné literatury jsem postupně dospěl k názoru, že to nebude snadné. Zmíněné receptory tepla a chladu se dosud nacházejí v té oblasti medicíny, která teprve bude prozkoumána, současné poznatky neumožňují využití receptorů pro jiný výzkum. Z toho vyplývá, že virgule, stejně jako receptory tepla, se nachází v oblasti, která dosud nebyla objevena. Používání slova "nevědecké" v souvislosti s virgulí se jeví jako zastaralé. Je zapotřebí si uvědomit, že reakce virgule i energie, na kterou virgule reaguje, jsou v souladu s přírodními zákony, které všichni dobře známe.

 

Nejen fyzika, ale i anatomie totiž spolehlivě ví, že každý náboj má svou polaritu. Lidské tělo svůj náboj má a polaritu tedy samozřejmě také. Je tedy zřejmé, že pokud se hodnota náboje ruky emitovaná hrotem virgule do prostoru před hrotem setká s pásem energie polaritně totožného s nábojem na hrotu virgule,dojde v místě střetu k nepatrné odpudivé síle, která může u citlivýchosob způsobit směrové elektromagnetické vychýlení virgule, a to nejen odpudivou silou působící na hrot virgule, nýbrž i na náboj membrán buněk, respektive nervů ruky držící virguli.

 

Dowsing

 

Jaká přírodní síla pohybuje virgulí, to je pouze jedna z otázek na které stále hledáme odpověď. Nejsme ale sami, stejný případ lze nalézt i ve fyzice. Cituji z odborné literatury – „Nevíme, proč k tomu dochází, známe jen experimentální skutečnost, že dvě kladně nabitá tělesa se navzájem odpuzují“. Není tedy logické v souvislosti s touto informací zpochybňovat pohyb virgule, když stejná záhadnost se nachází i ve fyzice. Nelze vyloučit, že identická přírodní síla pohybuje také virgulí. Z empirického výzkumu mimo jiné také vyplynulo, že známý fyzikální poznatek „Sání hrotem“ nefunguje jen v laboratoři, ale také všude v přírodě. Není snadné tomu uvěřit, ale „sání hrotem“ znali a využívali již naši prapředkové při budování menhirů, babylonských věží, pyramid, obelisků a všech druhů sakrálních staveb.

 

Již řadu let používám virguli, kterou v české republice nazýváme „motýlek“.  Zpočátku jsem se nemohl v jejích reakcích orientovat, vše se ale rázem změnilo, když jsem souhrou náhod nalezl vzor nahrazující měrovou jednotku, něco jako etalon. Stal se jím elektrický rozvod vysokého napětí, jehož energetické složky (aura, zóny a interzóny) se nepohybují a vždy je nalezneme na stejném místě. Počáteční série  experimentů jsem prováděl v tomto prostředí, kde jsem získal zkušenosti, které jsem následně ověřoval u jiných zdrojů. Mohu doporučit každému, kdo se zabývá výzkumem dowsingu, aby učinil totéž, je to jednoduché a velice poučné.

 

Pracovní postup  na identifikaci energetických složek rozvodu vysokého napětí

 

Nejprve vyrobíme virguli z mosazného drátu o průměru 3 mm tak, že drát o délce 24 cm v polovině ohneme do tvaru U a obě jeho části rozevřeme podle fotografie na webových stránkách tak, aby přední část virgule byla dlouhá 5 cm. Ve svém okolí vyhledáme stožárový rozvod vysokého napětí (od 22kV do 400kV), který v kolmém směru podchází málo frekventovaná komunikace s upraveným povrchem a můžeme začít budovat měrovou jednotku „Etalon“.  Virguli uchopíme volně mezi palec a ukazováček. Je podmínkou, aby vyčnívala s aury našeho těla, budeme ji tedy držet asi 50 cm od těla. Nebudeme se o to pokoušet po požití alkoholu,  v takovém případě je i dlouhá ruka krátká (virgule nevyčnívá z aury těla). 

 

Auru identifikujeme tak, že od středu rozvodu vysokého napětí budeme postupovat po komunikaci jedním směrem, až do místa kde virgule zareaguje ohybem vpravo nebo vlevo. Místo reakce označíme a stejným postupem vyhledáme místo reakce virgule na komunikaci v opačném směru. Jsou-li obě vzdálenosti v protilehlých směrech od středu stejné, pracovali jsme přesně a vzdálenost mezi označenými místy je přibližně průměr aury rozvodu vysokého napětí. Aura ve všech případech kopíruje tvar zdroje, aura rozvodu vysokého napětí je tvaru válce. Zapamatujeme si, že průměr válce aury u rozvodů vysokého napětí se pohybuje v desítkách metrů (podle napětí).

 

Dále se seznámíme s vlastnostmi aury, které nám pro další identifikace mnoho napoví. Nejprve si ověříme, že je lhostejné zda s virgulí postupujeme vpřed nebo vzad tak, že opakovaně projdeme pozpátku obě trasy – virgule reaguje na stejných místech. Tuto zkušenost výhodně uplatníme při identifikaci objektů s malými rozměry aury např. u lidského těla, kde není snadné odlišit hranici aury od reakce zóny, apod. Na otázku, zda se nacházíme nebo nenacházíme v prostoru aury, zná virgule odpověď. V libovolném směru budeme postupovat aurou tak, že v rytmu kroků bude virgule reagovat krátkými odchylkami vlevo vpravo. Ale ne ve všech případech, pouze při určité rychlosti chůze. Během několika minut správnou rychlost chůze každý najde. Zjištění, zda se nacházíme nebo nenacházíme v prostoru aury, musí předcházet každé identifikaci. V husté zástavbě může společná aura vytvářet velké plochy, stejně jako lidmi zaplněný sportovní stadión, neposekaná louka apod. V prostoru aury virgule „motýlek“ nereaguje – aura našeho těla získala auru společnou s aurou, ve které se právě nacházíme a nemá tak podnět, na který by mohla reagovat.

 

Virgule reaguje na energetické složky v kolmém směru nebo v malých odchylkách od kolmého směru. Velikost odchylky od kolmého směru zjistíme několika identifikacemi, při kterých budeme odchylku postupně zvětšovat. Tuto zkušenost uplatníme při hledání energeticky čistého místa, uvědomíme si, že takové místo musíme projít s virgulí více směry.

 

Stejným způsobem budeme postupovat při hledání energetických zón. Od hranice aury postupujeme v jednom směru až po reakci virgule, kterou opět označíme. Dále provedeme kontrolní identifikaci v opačném směru, pokud jsme pracovali přesně, obě vzdálenosti mezi aurou a zónami jsou stejné. Tak vytýčíme i další zóny, jejich počet nelze zjistit. Ověříme si pravidlo, které se vztahuje nejen na zóny rozvodu vysokého napětí, ale na zóny všech ostatních zdrojů.  Každá první a druhá zóna má stejnou šířku, každá třetí zóna je asi desetkrát širší. V případě zón rozvodu vysokého napětí je první a druhá  široká asi 10cm, třetí  asi 100 cm. Proč je to tak nemám tušení, snad to někdo zdůvodní. Zapamatujeme si, že rozestupy mezi zónami vysokého napětí se pohybují kolem deseti metrů. Zóny stejně jako aura u rozvodu vysokého napětí ve tvaru slupek kopírují tvar zdroje, většími vzdálenostmi od zdroje nabývají obřích rozměrů.

 

Mezi zónami se nacházejí ještě čtyři interzóny, v některých případech je jich více. Jsou přilehlé k zóně směřující ke zdroji (v našem případě k rozvodu vysokého napětí). Můžeme je identifikovat virgulí když její přední část prodloužíme o jeden cm. Takto upravená virgule ale reaguje také na zóny, proto ji můžeme použít pouze v případě máme-li již označené zóny. Máme tedy označeny všechny tři energetické složky vysokého napětí, které se nepohybují - je to optimální etalon pro další výzkum. Následovně již můžeme porovnat reakci „motýlka“ s reakcemi jiných druhů virgulí a máme k dispozici první statistické údaje. Další údaje získáme při změnách velikostí virgulí.

 

Stejným způsobem lze označit tři energetické složky také u jiných libovolných zdrojů – zdrojem je každé seskupení hmoty a nesmíme zapomenout, že vzájemným kontaktem aury získají zdroje auru společnou. Mohu doporučit získat další energetické zkušenosti u malého vodního toku stejným způsobem jako u rozvodu vysokého napětí. Tím vyloučíme pochybnosti, zda u rozvodu vysokého napětí  nemá aura něco společného s elektromagnetickým polem. Doporučuji vyhledat podobné místo, kde komunikaci s můstkem podtéká potok. Při identifikaci všech tří jeho energetických složek, budeme postupovat stejným způsobem jako u rozvodu vysokého napětí. Výsledek bude stejný, pouze zjistíme, že vlivem měnících se průtoků vody, budou jeho energetické složky pohyblivé. Mohu doporučit sestrojení grafu vnitřního a venkovního ohybu vodního toku, na vnitřním ohybu bude patrná větší hustota zón a interzón. Pochopíme tak, proč lidé pro situování různých staveb využívali vnitřních ohybů, takové místo má více energie, která se akumuluje ve hmotě stavby. Pohybující se zóny vodního toku předávají okolní vegetaci energii, podobně ji takto může získat každá jiná hmota, tedy i člověk. Pro nás je to nový poznatek, ale lidé jej využívali již v pravěku.

 

Sledováním energie vodního toku se naučíme hledat vodní prameny. Zóny vodních pramenů snadno rozeznáme od zón elektrických rozvodů tím, že mění směr a zejména podle rozestupů zón. Při identifikaci vodního pramene vytýčíme alespoň tří zóny a mezi nimi interzóny. Podle pravidla, že interzóny jsou přilehlé k zóně, která směřuje ke zdroji (vodnímu pramenu), snadno určíme směr, kterým budeme postupovat . Dalším vytyčováním zón v daném směru nalezneme podle většího rozestupu auru, uprostřed aury se nachází vodní pramen, tedy v místě, kde virgule nereagovala. V jiném případě, kdy se vodní pramen nachází ve větší hloubce, válcovitá aura se rovněž nachází pod zemským povrchem. V takovém případě nám dají nápovědu interzóny, které jsou vždy přilehlé k zóně směřující ke zdroji. Uprostřed místa, kde ve dvou zónách směřují interzóny proti sobě, se nachází vodní pramen. Musíme si ale uvědomit, že energetických složek je všude velké množství a v zastavěných lokalitách je téměř nemožné se mezi nimi orientovat.

 

V obytném domě jsou zdroji hmota budovy, rozvody elektřiny, el. spotřebiče všeho druhu, rozvody vody a topení, všechny kovy, zóny protínající budovu (vodních pramenů, vzdálených vodních toků a energetických rozvodů, bouřkových mraků apod.). Splňují-li uvedené zdroje podmínku kontaktu aury, splynou v jeden společný zdroj se společnou aurou.Velké seskupení zón, které jsou pro statickou elektřinu vodivé, nevytváří společnou auru, ale může v obou směrech manipulovat s energií budovy.

 

Další užitečné poznatky snadno získáme při sestrojení energetického grafu automobilu, který se sestává z těchto zdrojů -  kovová hmota, tlak vzduchu v pneumatikách (snadno ověříme na jedné pneumatice při zvyšování tlaku), el. spotřebiče všeho druhu, chemické reakce pří chodu motoru, paliva v nádrži,a hmoty osob. V tomto případě se aury všech zdrojů překrývají, takže auto se stalo jedním zdrojem se společnou aurou. Graf sestrojíme tak, že auto postavíme na energeticky čisté místo a zakreslíme jeho polohu. Známým způsobem zjistíme virgulí jeho auru a přidáme ji do grafu. Totéž učiníme při zapnutých světlech a dalších el. spotřebičích, s motorem v chodu, s řidičem, s většími obrátkami motoru a se spolujezdci. Můžeme tak sledovat narůstající společnou auru..

 

Budete překvapeni rozdílem velikosti aury u řidiče auta před jízdou a po jízdě. Pravděpodobně se také zamyslíte nad situací, kdy se na komunikaci vytvoří řada vozidel. Všechna vozidla tak získají společnou auru, kterou protíná  nesčetné množství zón a navršuje tak její energii. Větší aura u organismů signalizuje větší napětí na buněčných membránách. Experimenty s kondenzátory je snadné se přesvědčit, že velká aura vyvolá nejrůznější zdravotní poruchy, včetně poruch myšlení. Vyvstává otázka, zda v některých případech lze označit řidiče jako viníka dopravní nehody když nezvládl vozidlo.

 

Po malé přestávce od našeho zkušebního etalonu se k němu opět vrátíme bohatší o mnohé zkušenosti. Zde můžete experimentovat se vším co vám přijde na mysl. Doporučuji začít s asistentem, u kterého budete sledovat rozdíl velikosti aury po jedné hodině pobytu v auře nebo v zóně vysokého napětí. Stejně zajímavé bude sledovat po jaké době asistent získá původní hodnotu aury v čistém prostředí. Budete překvapeni co se děje s asistentovou aurou přidáte-li do jeho kapsy lahvičku alkoholu. Neunikne vám, že virgule spolehlivě označí přítomnost alkoholu v lidském těle v době, kdy běžné detektory již nereagují.

 

Asistent na kovové posteli má s postelí společnou auru, nebudu to dále rozvádět abych ponechal v klidu ředitele nemocnic. Mohu jen doporučit postavit lůžko mimo každou zónu. Můžete se vrátit do pravěku a u vodního toku vyrábět z horniny menhiry. Snadno získáte zkušenost, že menhir ve vztyčené poloze vykazuje větší energii, než v poloze vodorovné. Budete-li posuzovat činnost lidí v historii,  musíte kalkulovat s tím, že v té době byly na Zemi pouze přírodní zdroje, do jaké míry byly jejich energetické hodnoty navršeny civilizačními zdroji nemohu odhadnout. Ve vzduchu jsou to tisíce letadel, které jsou v interakci s bouřkovými mraky. Na Zemi jsou to velkoměsta, elektrárny, rozvody energie, milióny aut, na moři statisíce lodí, všudypřítomné elektromagnetické vlny apod. Snaha léčitelů, manipulovat tímto způsobem s energii lidského těla, by mohla vyvolat negativní vliv. Neznáme optimální hodnotu kapacity buněčných membrán, v podobě aury těla. S tím jsme nuceni vyčkat na stanoviska specialistů, nebo na sestrojení měřicích přístrojů. 

 

Březen 2007

 

pokračování ...

 

zdroj : Miroslav Provod, http://www.miroslavprovod.com/

 

Diskusní téma: Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 2.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.