O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

STRUČNĚ O NAŠÍ ESOTERNÍ SCÉNĚ 3/3 (PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE)

28.06.2011 08:17

PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE


Z díla autorky knih o mystice Míly Tomášové - Za čas a prostor, vydaného nakladatelstvím Duha v Praze r. 1991, se můžeme dozvědět, že poté co tato přišla po válce do Prahy, setkala se zde s několika duchovně pracujícími lidmi na esoterních přednáškách, konaných tehdy v Lékařském domě. Tak se seznámila i s Bohuslavou Heranovou-Panchártkovou, vydavatelkou mystických spisů a čerstvou zakladatelkou Kruhu duchovního bratrstva (jeho členové nosili jako znamení příslušnosti stříbrný odznak). Členové Kruhu měli dle výpovědi pamětníka skupiny pana Cibulky, přímou vazbu na Weinfurterovu společnost Psyche, která se po příchodu nacistů rozštěpila na několik částí (již o něco dříve existovalo např. tzv. Bruntonovské křídlo „vedené“ Josefem Hoznourkem ). Míla Tomášová se pak na čas stala jeho členkou. Zde je třeba poznamenat, že Bohuslava Heranová se v duchovních aktivitách angažovala prokazatelně již r. 1945. Tehdy vydala Diář týdenních meditací na celý rok a pravděpodobně o něco později sborníček Patero pramenů poznání. Prvnotní výbor tohoto sdružení tvořili: prof. ing. Rudolf Janíček – známý překladatel indických textů Bhagavadgíta, Tattwam-asi a dalších, JUDr. Rudolf Fiedler (10. 11. 1879 – 13. 5. 1962) - píšící pod šifrou Rolf Fremont, Hugo Kalista (*1882), ing. Roman Vinopal, spisovatelka Marie Radoňová-Šárecká (1890 – 1958), Petr Klíma-Toušek a přirozeně Bohuslava Heranová. Později přibyli František Roman Jirman (28. 12. 1895 – 28. 12. 1971), ing. Jan Gregor, Bohumil Špale, Irena Kellnerová, Růžena Říhová, Marie Koděrová a Ervín Richter.
Dle M. Tomášové se Kruh duchovního bratrstva začal slibně rozvíjet v několika sekcích: matematické, fyzikální, mysticko-jogické a magické. Je zde tedy důkaz minimálně o jedné poválečné, hermeticky činné buňce. Jelikož však přicházel r. 1948, zůstalo jen u prvních přednášek. Činnost kruhu byla zakázána a členové i zájemci se stáhli do ústraní. Scházeli se pak na návštěvách v bytech svých známých, např. u sourozenců Říhových, kteří celý život zasvětili snaze o sebepoznání.
O činnosti KRUHU se nejvíce dozvídáme z věstníků a školících materiálů, které společnost vydávala a rozesílala svým členům. Veřejně začala působit již na konci r. 1947 tím, že pořádala přednášky, a na počátku r. 1948 začala vydávat Věstník Kruhu Duchovního Bratrství.
V novoročním pozdravení předsedy Fr. Romana Jirmana se mimo jiné dozvídáme toto:
Doufajíce na prahu nového roku ve zřízení království Božího na zemi, sdružili jsme se v KRUH, abychom jistěji a pevněji šli věčností a nekonečností pro plnění Božího díla…
Tajemství Boží se projevuje nejen ve slávě Boží, ale i faktem naší jsoucnosti a KRUH duchovního bratrstva nechť se stane zjevovatelem této pravdy. Zde tkví mystické poslání KRUHU a jeho universální ideje: Zasvěcovat lidi v život, v Bytí v Bohu…
A je-li v našem státním znaku heslo: Pravda vítězí, připojujeme ještě dodatek:
Z Československa vzejde Světlo s přáním, aby toto světlo prospívalo nejen členům Kruhu, ale i českému národu a jím celému lidstvu.
Jak vidno, předúnorové ambice české esoterní scény nebyly malé. Bohužel měly rychle skončit. Vliv komunistické propagandy se projevil již na konci r. 1948, kdy předsednictvo a výbor KRUHU vyhlásili heslo a členský pozdrav do Nového roku 1949: MÍR a ZDAR. Politické tlaky pak sílily celý rok a vyvrcholily v dubnu 1950, kdy B. Heranová rozeslala už jen sama za sebe poslední „věstník“ společnosti, nazvaný tentokráte - Korespondence Bohuslavy Heranové. V něm mimo jiného píše:
Děkuji Vám, drahé sestry a vážení bratři, za projevy lásky a oddanosti vůči idei KRUHU, kterému budeme i nadále a obětavě sloužit. Je samozřejmé, že zůstaneme trvale v písemném styku, vždyť mnozí se známe již dlouhou řadu let a abyste nevyšli ze cviku, budu Vám místo dosavadních Věstníků posílat lekce duševní hygieny (Písemný kurz duševní hygieny) s krátkým průvodním vysvětlením…Tyto lekce jsou jakýmsi uceleným závěrem našich dosavadních písemných kursů…Tato korespondence jest určena pouze mým osobním přátelům a prosím, aby nebyla veřejně rozšiřována. Mír a zdar.
Na samém konci tohoto „věstníku“ je ocitován příznačný text dopisu jednoho z členů KRUHU:
„V indických puránách je prorokováno, že až Země bude spoutána řetězy, až lidé budou spolu mluvit přes dálky a prostory a hmotařství zavládne Zemi, vtělí se Višnu naposledy do Káliho Zabíječe a Ochránce, zničí království obchodu a nastolí šudru - bratrství pracovníků. Je to vůle Boží a budoucí společnost lidská bude na základech komunismu, který je zevní stránkou duchovní nauky…“
Kruh Duchovního Bratrstva se angažoval zejména v přednáškové a editorské činnosti. Vedle Věstníku Kruhu Duchovního Bratrstva, který v r. 1948 změnil název na Kruh Duchovního Bratrstva a v r. 1949 na Kruh světového bratrství, vydával ještě řadu vedlejších písemných materiálů, převážně s duchovně vzdělávací tematikou.
Vedle již zmíněného Písemného kursu duševní hygieny to byly především sborníčky přednášek nazvané Unity Škola duchovní jednoty (první číslo vyšlo r. 1948) a pravděpodobně bulletiny jednotlivých sekcí KRUHU.
Literární sekce byla kromě přednášek velice aktivní i ve své vydavatelské činnosti. Vydala např. Meditace a duchovní cvičení na každý den, práce JUDr. Lubomíra Kukly - Člověk a vesmír I. a II. (biologická filosofie), Vývojová cesta lidstva (1949) a rozsáhlejší dílo ve třech sešitech - Vesmírné zákony a jejich důvody. Jako díla ryze hermetická se dají posuzovat spisky výkonného předsedy společnosti MUDr. Miroslava Vlasáka - O soustavě mikrokosmu t. j. lidské bytosti a rozsáhlejší Tarot, cesta k nesmrtelnosti. Některé další literární počiny sekce: Dr. Karel Seidenstucker - Spásná nauka Buddhova (1947), Vladimír Novický – Paramhansa Jogananda (1949 sv. III.), O. Griese + R. A. Svoboda – Mumiální hermetické léčení (1949 sv. IV.), Jaroslav Kočí – Náboženství, mystika, filosofie (1949 sv. VI.).
Jaroslav Kočí (1908 – 8. 6. 1989) byl významný ostravský mystik, který dle Jirmanových slov, byť povoláním dělník, vypracoval se k vnitřnímu prožívání i poznávání toho, čemu se říká tajemství, aniž by opustil logické cesty, přísné zkoumání a zříkal se konkrétního, pozemského života.
Mimo literární sekci vyšlo např. dílo Znovuzrození - skutečný vnitřní život - jak člověk dosáhne blaženosti.
KRUH měl i svoje Desatero.
Oproti informacím M. Tomášové, ze sborníků KRUHU, které má DCČH spolu s dalšími materiály k dispozici, je zřejmé, že na začátku r. 1948 zde existovaly tři základní sekce: mystická, filosofická a literární a zároveň kurzy: mystiky a mystické filosofie (vedl je akad. malíř B. Hradečný), astrologie - kosmobiologie, psychomantrie a grafické psychoanalýzy. Tyto byly buď přednáškové a písemné, nebo jen písemné. Hermetismus zde měl tedy zastoupení alespoň v oboru astrologickém. Členové se scházeli na tzv. Klubových pondělcích KRUHU, nebo na Duchovní akademii KRUHU, konané na pražském Slovanském ostrově. Zde se uskutečňovaly veřejné přednášky, na kterých se předvedly i kapacity zvučných jmen, jako např. Josef Adamíra, Dagmar Vítězná, či Bedřich Schick (přednášel astrologická témata).
Zástupci KRUHU (konkrétně Bohuslava Heranová a Irena Kellnerová /a dokonce prý i M. Tomáš/) byly 17. září 1948 osobně přítomni u návštěvy Dr. Paula Bruntona v Praze, kde tento předal KRUHU své poselství tkvící v požadavku na zušlechtění vlastního charakteru. Kellnerová byla první česká Bruntonova žačka a jeho filosofii pro KRUH i přednášela. Odbočky KRUHU byly zřízeny v Plzni, Brně, Olomouci a Pardubicích.


ALMA EXCELSIOR

Marie Kubištová /roz. Formánková/ (2.11.1887 - 29.7.1956), známá spíše pod svým duchovním jménem Alma Excelsior, byla jasnovidná od svých čtyř let. Osobní zasvěcení prožila mezi roky 1922 - 1927 a díky němu začala psát knihy tzv. třetí cesty, obsahující nauky pro šestou árijskou kulturu, tj. kulturu filadelfickou, slovanskou. Svůj nelehký život i duchovní vývoj popsala ve vícedílné autobiografii Cesta ohně (1935 a 1937). Obsah její nauky tvoří poznatky z neosobních zkušeností, nabytých v duchovních světech, které přenesla do malířského a obsáhlého literárního odkazu. Z velkého množství studií, které tvoří tzv. Zodiakální školu, zmiňme alespoň: Kabbala Archanděla Samuela – Marsu (1932), Kabbala archanděla Rafaela (1932), Kabbala hierarchických bytostí domu Býka (1933, 1936), Vánoční mystérium (1934), Kabbala Měsíce – o silách říše astrální (1935), Kabbala hierarchických bytostí Měsíce(1936), Kabbala archanděla Uriela (1937), Kabbala Jáhve Bachura (1938), Kabbala dvaceti čtyř Jáhve (1938), Imaginace ze sedmi úrovní říše Kedeš (1938), Skrytý zákon Saturna (1938). Jádrem nauky je poučení, že cesta Lásky je i cestou proměňování bolesti v Lásku a zla v dobro. „Čím výše se má člověk vyvinouti, s tím větším zlem musí zápasiti, neboť jen tak nabude síly k jeho přeměnění a přemožení. Jako Kristus přinesl sílu mužství, aby se stalo vykupitelem duší, tak ženský princip přináší sílu vykoupeným duším vykoupiti fyzické tělo, aby se stalo chrámem těla Božího.“ Marie Kubištová žila na Moravě, převážně v Brně a v Boskovicích. Její učení mělo a má množství přívrženců, ale i odpůrců.


DOKUMENTAČNÍ CENTRUM ČESKÉHO HERMETISMU

Zkušenost ukazuje, že bádání v minulosti českého hermetismu je velmi obtížné. Důvodem toho je nejen skutečnost, že tato oblast stojí a patrně vždy bude stát stranou pozornosti historiků z povolání, ale hlavně to, že příslušné materiály nejsou nikde cíleně archivovány a zpracovávány. Písemnosti, které jsou roztroušeny v různých soukromých archivech, pak zpravidla vezmou za své po smrti jejich majitelů, a skončí buď v popelnici nebo, v lepším případě, ve sběru. Mohli bychom uvést četné příklady, kdy se tak stalo. Dějiny českého hermetismu zhruba do roku 1948 zmapoval prof. dr. Milan Nakonečný ve své knize Novodobý český hermetismus (Praha 1995), který - historicky vzato - doslova v poslední chvíli vyslechl pamětníky a zpracoval dokumenty, které měl k dispozici. Časová oblast od roku 1948 do roku 1989 však není zatím podchycena prakticky vůbec, a dějiny českého hermetismu po roce 1989 se dosud tvoří. Domníváme se, že je třeba poučit se z minulosti a postarat se o to, aby doklady o duchovním usilování jedinců i skupin byly zachovány i pro budoucí generace. Proto bylo v červnu roku 2001 založeno DOKUMENTAČNÍ CENTRUM ČESKÉHO HERMETISMU /viz Svět magie, č. 9 (3/2001), s. 103-104/. V jeho čele stojí mladý člověk, jehož knihovnické povolání zaručuje odborné zpracování archivních materiálů. Tato skutečnost dává příslib, že materiály budou moci být archivovány po řadu desetiletí, takže je reálná naděje, že takto vznikne značně rozsáhlý a svým způsobem ucelený soubor informací. Cílem DCČH je doplnit chybějící údaje o historii českého hermetismu před rokem 1948, shromáždit údaje o dosud nezpracovaném období mezi roky 1948 - 1989, a průběžně dokumentovat vývoj českého hermetismu po roce 1989. Obracíme se proto na všechny, kteří by nám v tomto záměru mohli pomoci. Budeme vděčni každému, kdo nám poskytne písemné či jiné materiály, týkající se historie českého hermetismu, ať již v originálech nebo v kopiích. Apelujeme na pamětníky a na žáky významných i méně známých osobností českého hermetismu, jakož i na členy zaniklých i dosud existujících okultních společností, aby sepsali své paměti. Zdůrazňujeme, že v žádném případě nechceme a nebudeme nikoho „kádrovat“, tj. rozhodovat o tom, kdo k rozvoji českého hermetismu přispěl více či méně, a kdo tudíž může nebo naopak nesmí „vstoupit do historie“. Všichni, kdo poctivě usilovali a usilují o duchovní poznání, jsou podle našeho názoru hodni úcty. Zároveň prohlašujeme, že získané materiály nebudeme publikovat bez souhlasu osob, které nám je svěřily, a zvláště pak budeme šetřit soukromí žijících osob, pokud se k nám dostanou materiály, které se jich budou týkat. Kontaktní adresa: Petr Kalač, e-mail: dcch@centrum.cz, www.dcch.wz.cz,
případně je možno psát na adresu nakladatelství.

Petr Kalač

------------------------------------------------------
35) Dr. Paul Brunton (1898 – 27. 7. 1981) navštívil Prahu poprvé na podzim r. 1937. Jeho zdejší pobyt však Hoznourkovci před ostatními členy Psyche dovedně utajili, což později vedlo k velkým nepříjemnostem v celé Weinfurterově společnosti.
36) J. Hoznourek se literárně angažoval na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Vlastním nákladem vydával např. Sborník Vedanta (1940-41), kterého však vyšly pouhé tři čísla. Po r. 1948 zprostředkovával J. Hoznourek kontakty mezi P. Bruntonem a českými následovníky jeho učení.
37) Uložen v archivu DCČH.
38) F. R. Jirman později propadl alkoholu a jeho soužití s B. Heranovou nebylo šťastné. Podrýval její autoritu u ostatních členů Kruhu (bylo jí neprávem vytýkáno, že se chce ediční činností obohacovat), což způsobilo, že aktivita spolku vázla. Jirman své publikace vydával vlastním nákladem anebo v různých okrajových nakladatelstvích. Prostřednictvím žurnalistiky usiloval o realizaci vlastních projektů směřujících ke zušlechtění lidstva. Z jeho díla připomeňme alespoň: Klerikalismus a militarismus (1922), Ježíš Kristus – retrospektiva, rozbor filosoficko-metafyzický a nástin evoluční perspektivy (1927), Hierarchický řád světa (1934), Zeměkoule v nebi (1943), atd.
39) Pozor na záměnu se jménem Jiří Jirman (*1901), zakládající to člen martinistické lóže Simeon s lóžovým jménem Marsanes.
40) Paradoxně je možné, že šlo o prvního vedoucího, nechvalně proslulého, politického klubu Vlajka, kterému byli úhlavními nepřáteli právě Židé a svobodní zednáři.
41) Vlasákovo velice zajímavé a originální dílo o tarotu se nese v duchu mystického výkladu jednotlivých arkán.
42) V druhé části této brožury publikoval Fr. Heina (pod pseudonymem Bratr František) výbor ze svých básní.
43) J. Kočí se nejprve angažoval ve Weinfurterově spolku Psyche, pak se stýkal s F. Drtikolem. Po válce přednášel v ostravské odbočce Psyche, až do rozpuštění celé společnosti v r. 1951. Později měl několik žáků.

 

zdroj: http://www.zahady.cz

 

Diskusní téma: STRUČNĚ O NAŠÍ ESOTERNÍ SCÉNĚ 3/3 (PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.