"Dříve než svět byl, byl Jsem" od Bedřicha Kočího

O tvorbě a významu Bedřicha Kočího více zde

Výrok Pána Ježíše: »Dříve než svět byl, byl Jsem« - jest Jeho nejdůležitějším prohlášením o Jeho Božském původu. Nikdo, ani žádný z Jeho učedníků nevěděl, že Pán pochází z nejvyšších sfér duchovních, ze samého Božství. Věděla o tom jedině Jeho Matka, později i Josef, ale Matka mlčela o tom a Josef musel mlčeti též.

Nejlepším dokladem toho, že učedníci Pána Ježíše nevěděli nic o Jeho Božském původu, jsou slova Jeho, kterými odpověděl apoštolům na jejich přání, aby jim ukázal Otce, aby mohli uvěřiti: »Tak dlouho Jsem s vámi, a ještě jste Mne nepoznali. Kdo Mne vidí, Otce vidí.«

V těchto slovech byla ohromná pravda.

Jak vznikl božský původ Pánův, není dnes ještě všeobecně lidem známo. Jen několika málo vyvoleným byla zjevena tato pravda, a snad je to pro nás, přátelé, velmi významné, že smím z  této veliké pravdy pověděti vám alespoň část. Slyšte tedy!

Před stvořením světa byl jen On, Nejvyšší, Bezejmenný, Ten, z Něhož všechno vyšlo a Jehož jméno nesmí vysloviti nikdo z lidí, kterým nebylo dáno. Toto jméno také není známo nikomu. Pán sdělil je jen několika vyvoleným apoštolů, které vysílal do světa, aby hlásali svaté Evangelium a mohli při tom ve Jménu tom konati zázraky takové, jaké činil On Sám.

Ten Nejmenovaný, pro nás Bezejmenný, ten Prapramen všeho, Prapříčina všeho, co jest v celém vesmíru, Ten vydechl na počátku do celého vesmíru nejprve Lásku, a tato Láska se Zroditelem zrodila Stvořitele, nesoucího jméno Kristus.

Tak všechen život v celém vesmíru dostal Otce i Matku, z nichž vyšel Stvořitel všeho, co v celém vesmíru existuje.

Obracíte-li se dnes ve svých modlitbách k Otci Nebeskému, není to Ten Velký, Bezejmenný, z Něhož na počátku všecko vyšlo, nýbrž jest to Ten Otec, Zroditel, který ovládl Lásku, Nejvyšší, Lásku Boží, Zroditelku, Matku všeho života na celém světě a spolu s Ní stvořil Krista, Stvořitele.

To je pravá Božská Trojice Nebeská: Otec, Matka a Syn, a tato Trojice jest v jednom, a tím jest On – Bezejmenný – Nejvyšší. To jest ta inteligence, síla a láska, tvořící jednotu, kterou jest On.

Svatá Trojice, jak Ji církev uvádí, Otec, Syn a Duch Svatý – není uváděna ve správném pojetí.

Ona nejvyšší, nejsvětější Trojice vytvořila Svým Stvořitelem, Kristem duše lidské, duše obdařené všemi duchovními dary Božími, a duším dány byly ve Slově věčně platném zákony, jimiž se měly říditi. Každá duše, čistá to jiskra Boží, ovládala individuelní život, kterému byla dána svobodná vůle, rozum a vědomí. Protože však tento individuelní život našeho »já« zneužil své vůle a svého rozumu a neuposlechl daných mu Zákonů Božích, klesal od stupně k stupni shora dolů až do hmoty, nerostu, a na každém stupni ztrácel něco ze svých duchovních darů, jimiž byl Stvořitelem obdařen.

Naše »já « neuposlechlo nejen Zákonů Božích, nýbrž neposlouchalo také ani popudy své vlastní  duše a hledalo dle své vůle a dle svého rozumu na vlastní pěst nové poznání, nové skutečnosti a to v mylném předpokladu, že tak bude pro ně lépe. Ukázalo se však, že tím sobě velmi ublížilo, neboť klesalo čím dále tím hlouběji a připravovalo se tím jednak o cenné dary duchovní, dané mu z Lásky Stvořitele, a dále pak se vzdalovalo stále víc a více od svého Otcovského domova.

Ale náš Stvořitel-Kristus provází nás, dítky Své Svou Láskou neustále, na všech cestách našeho života. Provázel nás i za našeho sestupu, ve všech sférách, kterými jsme prošli od shora dolů, a provází nás i nyní, když zase pomalu vystupujeme ze hmoty, od nerostu vzhůru. Svou Láskou pomáhá nám nyní při našem vzestupu, abychom se mohli zase vrátiti k Otci, od Něhož jsme se tak vzdálili.

Protože lidstvo sešlo s pravé cesty své, protože ti, kteří měli býti nejdokonalejšími tvory na světě – lidé, neznali nebo nechtěli znát Zákonů Božích, a protože ti, kteří byli určeni k tomu, aby vedli duše jim svěřená k poznání těchto Zákonů, sami se svému úkolu zpronevěřili a hlásali tyto zákony všelijak zkreslené a upravené k jejich vlastnímu prospěchu a užitku, proto se rozhodl On – Nejvyšší, poslati na svět Stvořitele-Krista, aby sestoupil mezi Své dítky na zem a znovu jim opakoval a připomenul věčné Slovo, věčně platný zákon, o němž jsem minule mluvil.

Kdyby bylo lidstvo poznalo plnou pravdu nejen o Božském původu Pána Ježíše, nýbrž i o všem ostatním, co s jeho Božskou osobností a Jeho svatým učením i s celým Jeho životem souvisí, bylo by snad lépe plnilo Jeho svatá přikázání, bylo by možná také vážněji přijímalo Jeho učení celé.

Byl to veliký projev Lásky Boží k nám, byla to veliká milost pro nás, že sám Kristus snížil se pro nás tak hluboko, že vzal na Sebe lidskou podobu, a to jenom proto, aby nám ukázal pravzor lidského života, abychom se, vedeni Jeho příkladem, naučili žít tak, jak si otec Nebeský přeje. On ukázal nám nejsprávnější cestu, vedoucí nás zpět k Otci, aby nám pomohl státi se co nejdříve takovými, jakými mají býti všichni ti, kteří chtějí býti podobni obrazu Božímu, jakými jsme byli původně na počátku své pouti a jak si nás Otec Nebeský i náš Stvořitel Kristus představoval.

Snad tu byl přece jen vážný důvod, proč bylo lidstvu zamlčeno veliké tajemství o původu a zrodu Pána Ježíše. Snad lidstvo nebylo ani dosti vyspělé a zralé k přijetí oněch hlubokých tajemství, a proto mělo jen pomalým tempem jíti ve svém zdokonalování a blížiti se postupným vývojem k pravému poznání pravdy. Vždyť – co znamená 1000-2000 let ve věčnosti? Ve věčnosti jest to doba velmi krátká, tolik co pouhá vteřina, a náš Stvořitel-Kristus a Ježíš, náš Spasitel věděl dobře, že lidstvo musí býti napřed připraveno k přijetí takového tajemství, a proto musí napřed prodělati a prožíti své bolesti, žaly, trápení a utrpení, aby jimi vyrostlo k vyššímu poznání. Věděl, že je třeba, aby nejprve došlo k poznání sebe sama, aby pak mohlo poznati v sobě Toho, Jemuž dalo jméno Bůh, třebaže ani nevědělo, jak toto jméno vzniklo, kdo je vymyslel. Zatím si každý představuje pod tímto jménem toho Nejvyššího, Jehož jméno nesmíme vysloviti, ale nyní měl by již každý věděti, že správnějším pojmenováním Toho, jehož si pod slovem Bůh představujeme, bylo by a jest jméno Kristus. On tvoří jednotu s Tím Nevyslovitelným, jehož jméno vysloviti nesmíme, a k Němuž se nedostaneme ani tenkrát když dospějeme až do Království Nebeského. Vždyť odtamtud jest ještě daleká a daleká cesta k onomu Otci a k oné Matce všeho bytí na světě, neboť Oni jsou na rozhraní mezi Nejvyšším a mezi Kristem, který kraluje v Království Nebeském.

Vidíte, přátelé, jak daleko máme ještě dojíti. Ale nám všem, kteří chceme dojíti, pomáhá Kristus, náš nejvyšší prostředník, který se k nám snížil a přišel mezi nás, aby nás tak krásně poučoval a stále více přibližoval k našemu konečnému cíli.

Pro lidstvo je velkou škodou, že celé Jeho učení není dosud lidstvu známo cele a pravdivě. Co z něho známe, jsou jen úryvky, pouhé zlomky, malé a nepatrné, a i ty jsou mnohdy zkresleny. Jest to jen malý, přebraný a upravený výbor, ze kterého si lidstvo může učiniti jen nejasný pojem o tom, co se vlastně ve skutečnosti dělo a co nám zde Pán Ježíš zanechal. Proto lidstvo tak bloudilo a bloudí a bude blouditi až do té doby – ne již daleké, kdy přijde Kristus znovu a ve vší slávě Své se zjeví nám – jak bylo předpověděno.

To bude druhý příchod Jeho, který přinese lidstvu začátek nového života, začátek nové éry, éry psychické, duševní, ve které rozum lidský, který byl převládajícím činitelem zejména na konci naplňujícího se věku Ryb a ukázal se mnohde jako špatný vůdce člověka, bude nyní ve své domýšlivosti potlačen a nahražen větší vírou v duchovní život a větší láskou k Tomu, kdo nás  stvořil a nás postavil do tohoto světa.

V tomto novém období máme přijíti k novému poznání a pochopiti, že naše duše, která je neustále osvícena Duchem Kristovým, jest Jeho jiskrou, není opuštěna, ale že naše nižší »já« potřebuje lepšího vůdce, než jakým byl nám rozum, často překážející duši, aby ona nás vedla, aby ona mohla nám svěřovati své popudy, promlouvati k nám v našem nitru a takto vésti nás jediné správnou cestou. Byl to mnohdy rozum, který překážel našemu duševnímu i duchovnímu životu a znemožňoval nám žíti tak, jak bylo naší povinností žít,v duchu učení Pána Ježíše, abychom mohli dojíti své spásy a navrátiti se znovu do ztraceného ráje.

K tomu je určen budoucí věk Vodnářský. V tomto budoucím věku, který bude zase trvati asi 2000 let, projeví lidstvo opravdovou snahu o uskutečňování pravého křesťanství a bude pokračovati ve svém duševním vývoji, ale ne již rozumem neosvíceným ani různými strnulými formami náboženskými a neplodným obřadnictvím, nýbrž oduševnělým plněním všech Zákonů Božích, které nám Pán Ježíš přišel znovu připomenouti. Nyní teprve nadejde doba, kdy pochopíme Jeho učení v Duchu a Pravdě.

Ale ani to nebude ještě konec lidského pokroku či vývoje. V období tomto dosáhneme jen toho, že se naše duše v našem životě bude více uplatňovati. Člověk pocítí ve svém nitru lépe nebo dokonaleji impulsy své duše, naučí se jim lépe naslouchat a uvědomí si, že není jen hmotou, ale že celý jeho život je ve své podstatě především životem duchovním. Uvědomí si, že celé dění života kol nás i v nás jest oduševnělé, prodchnuté Duchem Božím, Kristem, který jest přítomen všude, tedy i v nás všech, a že trvale může v nás býti jen tehdy, když Jej ze sebe, ze svého nitra nevyháníme svou neláskou, svými špatnými skutky, sobectvím, nenávistí ke svému bližnímu, nečistými myšlenkami a lhaním.

Zbaviti se těchto špatných vlastností, které zejména v poslední době tak převládaly a nám samým nejvíce škodily, pomůže nám právě duše, která je ve stálém spojení s Kristem, který jest ve stálé jednotě s Otcem Nebeským, s Otcem nás všech, který nás tolik miluje, třebaže tak málo lidí se k němu opravdu hlásí a Jej znají.

Čeká nás tedy to, že se v příštím věku máme všichni polepšiti. Nevíme kdo z nás a kolik bude těch, kteří z nás se dožijí toho okamžiku, kdy se bude na této zeměkouli odehrávati tento veliký a pro mnohé strašný přerod. Kdo se dočká oné doby a přečká její dění, které bude velikým zúčtováním na přelomu věků, ten dočká se chvíle, kdy se nám zjeví druhý příchod našeho Spasitele a zároveň pozná Ježíše i našeho Spasitele-Krista v plné slávě.

Toto zjevení bude určeno jen pro vyvolené. Jen ten z nás bude tak šťastným, že bude této velké slávy účasten, kdo bude připraven, a to dobře připraven. Jen ten uvidí a uslyší!

A na ony nebožáky , kteří celý svůj dočasný život Boha zapírali, nechtěli znát Krista, neuznávali, že i oni jako všichni ostatní jsou také dětmi jediného Otce na Nebesích, na ty čeká strašný osud, těžký trest, a to bude jejich bolestné odstranění z tohoto života. Na ně také čeká pravý soud, který přichází na konci každého věku, soud, o kterém mluvil Pán ke Svým učedníkům, o němž v Evangeliu jest psáno:

»Zvlášť pak budou roztříděni ti nepřipravení popírači Boha na levici a ti připravení na pravici.« - A k těm na levici nebude se Pán znáti, i kdyby říkali, že se mu třebas klaněli, ale Jeho Slov nezachovávali. Vždyť Pán řekl:

»Ne ten, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do Království Nebeského, ale ten, kdo plní vůli Otce Mého Nebeského, má právo tam přijíti.« - A ten tam také vejde.

Proto jen ti vyvolení na pravici budou moci vstoupiti do Království Nebeského. Trpký bude osud těch, kdož na levici budou, protože jim jest určeno zůstati pozadu a prodělávati znovu a znovu těžký osud nedokonalého člověka, nebo budou muset se uchýlit na jinou planetu, kde se budou připravovati tak dlouho, dokud nedospějí tak daleko, aby směli přijíti mezi vyvolené, kteří mají budovati Království Boží zde na zemi.

Všichni máme ještě chvilku času na nutnou přípravu, ale přece ne tolik, abychom mohli odkládat. Přelom věků se rychle blíží, i když podle našeho počtu budeme na  něj ještě několik let čekati. Mnoho lidí má proto stále ještě příležitost k tomu, aby se ještě včas obrátili, zpytovali své svědomí, aby tak poznali sebe sama i podstatu pravého života, který nám byl svěřen Nejvyšší Matkou a Nejvyšším otcem, a k němuž jsme byli stvořeni naším Stvořitelem – Kristem.

Všichni bez výjimky máme právo na tuto milost, nikoho Pán z této milosti nevyjmul, a jest jen na nás, chceme-li se dostati k Němu blíž, chceme-li se snažit o vybudování Království Božího především v nás samých, abychom pak dovedli je budovati a šířiti i ve světě, ve společnosti lidské, ve které žijeme a jsme-li ochotni všechno to, co jsme se sami dověděli, co nám bylo dáno o duchovním životě, šířiti i dále a předávati to i těm, kteří dosud neměli příležitost poznati jeho hodnoty a poučiti se o něm. Jest to povinností všech, kdož přišli již k vyššímu poznání, děliti se o ně se všemi bližními, se kterými přijdeme do styku, aby oněch vyvolených dětí otce Nebeského, které budou při všeobecném účtování postaveny na pravici, bylo více než jich je dnes, aby velké utrpení, které čeká na neobrácené a nepřipravené, zažilo jen málo lidí.

Přičiňte se tedy i vy, aby bylo více těch, kteří se naučí opravdu milovat Boha – Krista, neboť Láska, která vznikla první v tvorbě Nejvyššího, jest také základem všeho ušlechtilého života a zároveň i základem a podkladem všeho života vůbec. Kdo se vzdaluje této Lásky a vyhýbá se povinnostem z této Lásky plynoucím, odsuzuje se sám, neboť řekl Pán:

»Nepřišel Jsem souditi, ale ti, kteří nevěří, již se odsoudili.«

A přece je dnes ještě tolik lidí, kteří, jakmile s nimi začnete hovořiti o duchovních věcech, přímo se vám vysmějí. Mnohý z nich řekne o vás, že jste blázni a v blázinci skončíte. Takoví lidé staví ovšem všecko na svém rozumu, možná i na své učenosti, ale takto budují celý svůj život jen na písku, a všechno, co na takovýchto základech je zbudováno, musí se zhroutit. A oni při tom duchovně zahynou, nebo budou muset prodělat těžké zkoušky velkého utrpení, než přijdou konečně k poznání, že jejich cesta životem nebyla správná, že jejich cesta na rozumu vybudovaná, jejich pýcha rozumu i planá učenost byly jim vůdce špatným, který je přivedl na scestí. Pozdě, ale přece jen poznají, že všecko jejich snažení bylo marné a pro ně neužitečné, protože žili prázdný život bez lásky a víry, bez spojení se svou vlastní duší, se svým duchem a tím i bez spojení s Bohem – Kristem.

Jen láska a pokora může nás přivésti k pravému poznání. Musíme si pokorně říci.

»Vím, Pane, že bez Tebe nic nejsem, bez Tebe nemohu nic učiniti, ale s Tebou, s Tvojí pomocí a láskou mohu všechno!«

Ne učenost, ne rozum, ne naše vůle, ale Vůle Nejvyššího nechť platí vždy, ve všem a všude, a pak povede se nám všem dobře, protože pak vymizí mezi lidem sobectví,vymizí touha po moci a vládě, nebude nadvlády jedněch nad druhými, vymizí závist a nenávist, chamtivost i touha po cizím majetku. Pak bude panovati jen láska, účinná, plodná láska k bližnímu, ale především veliká láska a úcta k Bohu, který nás stvořil, ke Kristu, který nás tolik miluje a všechno potřebné nám dává, aniž bychom museli někdy o to prosit.

Nemusíme se domnívati, že bychom se bez kostelů, chrámů a kněží nedostali na cestu duchovní a nedovedli bez nich postupovati kupředu ve svém duchovním vývoji. Vzpomeňme slov Pána Ježíše k Samaritánce u studně:

»Přijde doba, kdy nebudete se modliti ani v Jerusalémě (v chrámě izraelském) ani na hoře, na které se modlí Samaritáni, přijde doba, kdy nebudete potřebovati ani chrámů ani kněží, neboť budete nositi chrám Boží v sobě a každý budete sám sobě knězem.«

A tato doba se blíží. Musíme však býti připraveni, abychom mohli býti sobě dobrými, dokonalými knězi, a těmi můžeme se státi jen na podkladě čisté, nezištné, obětavé a účinné lásky a mravní síly. To jest první a základní zákon, který k tomu položil pro nás Pán, a v tomto zákoně projevilo se cele Božství Pána Ježíše i Jeho veliká Láska k nám. Nebyl tu nikdo před Ním, a nevím, bude-li někdy někdo po Něm, kdo by dovedl působiti láskou tak, jak působil Pán Ježíš a Kristus v Něm a ukázati nám tak, jak ukázal nám On, čeho je láska schopna, co láska předpisuje, co od nás žádá.

Kdyby to lidstvo znalo dnes, a kdyby se k tomu přiznávali i ti nejvyšší představitelé náboženských společností, nebylo by na světě tolik zla, nebylo by tolik vražd, tolik lupičů a vrahů, zlodějů, nebylo by také žádných válek.

Všechno toto zlo, které vidíme kolem sebe, je dílo Satanovo. On svádí lidi k chamtivosti, sobectví, k touze po hmotě, penězích, zlatě, a ubozí lidé, kteří se uzavřeli ušlechtilým popudům své vlastní duše, poslouchají pak jen svádění Satana. Jaké následky nese takový neuvědomělý život pro lidi cenící si více hmotu a zlato než svou vlastní duši, klanící se dodnes zlatému teleti s větší pobožností než Kristu – svému Stvořiteli, to vidíte stále kolem sebe, a to v podobě velkých utrpení, která tito ubožáci prožívají. A přece mohli by získati vše co potřebují snadno a bez utrpení, jen kdyby poslouchali popudy své duše a řídili se přesně učením Pána Ježíše.

Každý kdo pozorně sleduje svůj dosavadní život zpátky, musí přijíti k poznání, že i když se nesplnila všechna jeho přání, i když Bůh nevyslyšel všechny jeho prosby, přece jen měl vždycky tolik, co potřeboval, aby mohl splniti úkol, který mu byl dán. A za tyto mnohdy velké dary Pán nežádal nikdy, aby se obdarovaný cítil vůči Němu poníženým otrokem nebo aby přinášel nějaké zvláštní oběti. Vždy žádal jen a žádá jen lásku, zejména účinnou lásku k našim bližním. A u proseb nevyslyšených musíme si uvědomiti, že mnohdy prosíme o věci, které by nám mohly ublížiti nebo uškoditi nám v našem duchovním životě, nebo také nám nepatří to, oč prosíme, a proto Bůh jistě dobře činí, když nám splnění takových proseb odepře.

Každý z nás, i když trpí, musí přiznati, že Kristus, ona Nejvyšší Láska Boží, neopustil nás ani v tom největším utrpení a že Láska Boží stále nás provází.

Buďte proto spokojeni se svým údělem. Uvědomujte si stále, že si každý svým vlastním životem vytváří svou karmu, svůj osud.

Nepřekážejme ani své duši, ani svému duchu, aby v nás a námi se projevovaly, nepřekážejme svými špatnými skutky, nezabraňujme jimi Kristu, aby v nás mohl sídliti, a pak můžeme žíti volně, bez těžkých starostí, jako ptáče nebeské.

Musíme pouze vždy a za všech okolností plniti poctivě své povinnosti, vždy na tom místě, na které jsme byli z Vůle boží postaveni, a o nic jiného se nestarati než o to, jak bychom prospěli celku. Pak všechny naše starosti odpadnou, a jakýkoliv strach bude v našem životě úplnou zbytečností.

Právě v těchto dnech řekl jsem jedné sestře, která si mně stěžovala na svůj strastiplný život.

»Milá sestro, jsi již tak daleko v duchovním životě, že bys mohla již vědět, že ten, kdo opravdu věří v Krista, ve svého Tvůrce, věří v Otce Nebeského i Jeho velikou Lásku k nám, nemůže a nemusí míti žádné starosti ani žádný strach, protože ten, kdo věří, odevzdá se plně do jeho nejsvětější Vůle, podřídí se všemu, co On chce, a nechce nikdy svou vůlí vlastní a svým rozumem měniti to, co jest od věčnosti platnými zákony božími stanoveno.«

Proč se starati, proč se báti? Vždyť Pán sám řekl:

»Nestarejte se o zítřek, nestarejte se, co budete jísti a čím se budete odívati, pohleďte na ptactvo nebeské, které ani neseje ani nesklízí a přece jest živo z rukou Božích. A což tedy vy, kteří jste již výše, než ten nepatrný ptáček: vy, kterým určil Bůh již vyšší dráhu, vznešenější, domnívali byste se ve své  malověrnosti, že by vás Otec Nebeský opustil?«

Nikdy! Proto buďte poslušni každého Slova, které vyslovil Pán, přijímejte každé Jeho Slovo jako nejsvětější pravdu, vybudovanou na nejpevnější skále, která se nikdy nezhroutí,neboť tato pravda vždycky zvítězí, ať se děje cokoliv.

To jsou pravdy, které nás mají uvésti do lepšího života, pravdy, které – budeme-li se jimi říditi – uvedou nás do pravé blaženosti, a tak se budeme cítiti zde na zemi, ať v prostředí jakémkoliv, jako v ráji. Pak se budeme podobati tomu prvnímu člověku do ráje postavenému, obdařenému všemi dary Božskými, kterými byl podoben obrazu Božímu.

Pak budeme také jasně věděti i věřiti, že Otec Nebeský nikdy nás neopustí, ani tehdy ne, když my opustíme Jeho.

Tisíckrát snadněji opustí člověk člověka, tisíckrát snadněji dovede člověk opustiti Boha, než by Bůh opustil člověka.

A když toto víme, můžeme býti upokojeni. Můžeme žíti bez starostí a strachu, i bez falešného toužení, a musíme věřit, že všecko co potřebujeme, dá nám Náš Otec Nebeský, náš Stvořitel-Kristus.

Přeji vám, přátelé, abyste si z dnešní přednášky odnesli onen Boží klid a mír v duši, který jsem vám přál hned s počátku. Tento klid a mír nechť provází vás celým vaším životem. Klid a mír ve vašem nitru nechť činí vás schopnými přijímati popudy vaší duše, která jest vaší nejlepší vůdkyní , ošetřovatelkou, vychovatelkou a dobroditelkou, protože vás chce a musí vždy vésti ke Kristu, k tomu nejvyššímu našemu Stvořiteli.

Aby se vám to podařilo, přeji vám, aby sám Otec Nebeský seslal vám posilu, aby nám všem seslal Světlo věčné Pravdy i Svou nejvyšší Lásku. Amen.