O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Duchovní léčitel Bedřich Kočí a jeho dílo

22.08.2010 15:11

Bedřich Kočí (1869 – 1955) byl bezesporu jednou z našich největších duchovních osobností v 1. pol. 20. stol. a je s podivem, že jeho jméno i dílo dnes málem upadá v zapomnění. Jeho přednášky a duchovní spisy, které vydával i knižně, v mnohém předběhly svou dobu a i dnes, po osmdesáti letech, jsou stále aktuální a v některých ohledech dokonce i nadčasové.
Kromě své hlavní vydavatelské (B. Kočí byl jedním z největších českých vydavatelů své doby) a přednáškové činnosti – z nichž většina je písemně dochována – se Bedřich Kočí věnoval i léčitelství, kde zaznamenal naprosto pozoruhodné úspěchy. Jeho výsledky byly tak fantastické, že to nikoho nenechávalo lhostejným. Lidé za ním přicházeli v obrovském počtu, aby je vyléčil snad ze všech neduhů, které existují. Jsou doloženy a dochovány lékařské zprávy, kdy B. Kočí navrátil slepým zrak, lidé upoutáni na invalidní vozíky mohli po jeho zásahu chodit i o jiných naprosto fantastických výsledcích. To vše prováděl B. Kočí zdarma a s takovou pokorou k Bohu, že by se od něj mohl inspirovat nejeden léčitel. Jeho úspěchy však nemohli přenést přes srdce lékaři a vědci (přestože výsledky jeho duchovní léčby byly neodiskutovatelné) a tak byl Kočí za svého života neustále vystaven jejich útokům.
Svoje léčení nazýval duchovním a ve svých přednáškách popisuje, jak se dostal k duchovnímu léčení, proč jsou lidé nemocní, jaké jsou podle něj příčiny chorob aj. Naprosto unikátní je např. kapitola o víře, ve které vysvětluje vliv víry nejenom na život člověka, ale hlavně při léčení a následném uzdravování.

 

 

převzato z webu https://www.duchovnisetkani.cz/ :

Knihy Bedřicha Kočího

Pan Kočí nám před svým odchodem na "druhou stranu" zanechal nejen dílo nehmatatelné - tím myslím vibraci toho jak žil, kolika lidem pomohl, ukázal cestu, ale i dílo hmatatelné a to literární. Před časem v Agape vyšla útlá knížečka od Bedřicha Kočího: "O duchovní léčbě", která velice zaujala moji pozornost. Při hledání dalších přednášek jsem se musel spokojit s okopírovanými výtisky z Národní knihovny v Praze, které jseme přepsali do elektronické podoby a publikovali je pro širokou veřejnost na tomto webu.

Pan Kočí psal své přednášky nejdříve jednotlivě, později vyšly souborně ve svazcích s názvem: Práh mezi světy - Sbírka Pavlových rozprav ( I - V ). Vystupoval tehdy pod pseudonymem Pavel. Každý svazek obsahuje 20 přednášek. Tyto vydávala později i jeho dcera Jarmila (provdaná Koroftová, 1899 - 1977).

Věřím že pan Kočí nepsal tyto sbírky jen proto, aby byly zapomenuty, i když se to bývalému režimu málem povedlo. Škoda, že se zatím nenašel nikdo, kdo by knižně vydal toto ojedinělé duchovní dílo.

Doufám, že i vy v nich najdete tolik Moudrosti, Víry a především Lásky, kterou Bedřich Kočí vložil do svého života a díla.

Poděkování: tyto přednášky jsme slovo od slova přepisovali z orginálních vydání společně s mojí kamarádkou Ilonou Krupičkovou, které touto cestou moc děkuji.

 


Tyto knihy z přednášek Bedřicha Kočího v elektronické podobě jsme umístili do sekce "Studijní materiály" :
O duchovní léčbě (téma např. : Víra Tvá tě uzdravila, Proč jsou lidé nemocní)
Pavlovy rozpravy I (téma např. : Spiritismus špatně chápaný a škody jím způsobené , Evangelium a lidský rozum)
Pavlovy rozpravy II (téma např. : Nebe a země pominou, ale Slova Má zůstanou na věky, Dříve než svět byl, byl Jsem)
Pavlovy rozpravy III (téma např. : Adam, Eva a dědičný hřích, Matka a dítě)
Pavlovy rozpravy IV (téma např. : Jest náš život bdění nebo snění?, Víra a pověra)
Pavlovy rozpravy V (téma např. : Duchovní vůdce aneb anděl strážný, Vůle Boží a vůle naše)

 

 

Diskusní téma: Duchovní léčitel Bedřich Kočí a jeho dílo

Datum: 15.10.2018

Vložil: E-mail-alzbeta orackova@gmail.com

Titulek: Kachnar65

Mám problém s mozkem prosím můžete mi pomocí to abyste byl moc moc hodný adam vám vše co chcete hlavně že budú fit moc vám předem děkuji tady je moje číslo 703369744 prosím pošlete mi jenom zprávu ajaudelam vše co potřebujete vědět. Sem z Olomouce.

Datum: 17.03.2016

Vložil: Miroslav

Titulek: knihy B. Kočího

Kedysi bol nedostatok duchovnej literatúry a mladí si myslia, že tá doba neexistovala, pretože dnes je k dostaniu veľa kníh po ktorých sme my starší v tom čase len túžili. Z mojich spomienok: Zháňal som knihu Bhagavad Gítu a poslal som inzerát do Rudého práva, bol som rád, že len v tichosti mi odpovedali, že takéto a im podobné knihy nemôžu inzerovať. Pamätám si keď som zháňal po známych niektoré diely Pavlových rozpráv a ako som ich potom s radosťou opisoval a rozmnožoval, aby sa mohli uchovať aj pre mladšie generácie.
Keď sa však spýtam teraz mladých, "Čítali ste knihy od pána Bedřicha Kočího?" tak väčšina z nich odpovie, že knihy nepoznajú. Ďakujme Pánu Bohu, že prišla takáto doba, ktorá umožnila dostatok dobrých a poučných kníh.

Datum: 05.08.2012

Vložil: Miroslav

Titulek: Dodatok k chýbajúcim piatim stranám.

Chýbajúce strany ku knihe Práh mezi světy.

Vojsko bylo tu seskupeno tak, že všichni praporečníci stáli v prvých řadách po obou stranách zástupu, a když se k nim Pán přibli¬žoval, sklonili všichni žerdě svých praporů – na počest přichá¬zejícího. Činili to na rozkaz Pilátův, což je pro nás druhým důkazem Pilátovy úcty a lásky k Pánu Ježíši.
Toto počínání vojínů sledoval s velkým údivem i Kaifáš a provázel je rozhořčenými výkřiky: "Co to děláte? Proč vzdá¬váte čest takovému zlosynovi, jako je Tento zde?“ – Ale prapo¬rečníci nedbali jeho slov a drželi praporce skloněné po ce¬lou dobu, než Pán došel k soudné stolici. Plnili příkaz Pilátův.
Když přišel Pilát a posadil se, chvěl se na celém těle. Bylo to důkazem velikého rozčilení, v jakém očekával vývoj dalších udá¬lostí. Byl jako duchem nepřítomný, takže Kaifáš, který mu dikto¬val otázky, jež měl Pilát klásti Pánu Ježíši, musil je několikrát opakovat, než je konečně Pilát – jako ze sna probuzený, vy¬slovil. Pilátovo vzrušení bylo jen zesilováno nesnesitelným cho¬váním Kaifášovým vůči Pánovi. Pilát zaslechl i posměšná slova Kaifášova: "To Ty’s je podplatil – pse, že Ti vzdali čest“, při čemž plivnul Pánovi v líc – a žasl nad jeho hrubostí. Nedovedl jí zabránit, nemohl ji déle snášet, a proto opustil své křeslo a jako smyslů zbavený odešel pryč, aniž by nad Pánem vynesl nějaký rozsudek.
Tak zůstal Pán v rukou Kaifášových, a ten poručil hned žold¬néřům, aby se Ho chopili a zmrskali Jej. Žoldnéři strhali s Pána šat, přivázali Jej nahého ke sloupu, aby splnili rozkaz nenávist¬ného Kaifáše. Celý zástup lidí byl svědkem tohoto divadla, a v davu tom v pozadí stála i Matka Pánova s Janem. Viděla vše, co se s Jejím Synem děje, a když zasvištěla první rána, padla do mdlob. Tak byla alespoň na chvíli ušetřena strašného pohledu. A Pán Ježíš měl v tomto okamžiku jen jedinou starost, a to ne o Sebe, ale o Svoji Matku, o Její bolest, kterou pocítí při po¬hledu na Svého mučeného Syna. Bůh byl k Ní milostiv, že Ji ušetřil tohoto pohledu. Probrala se ze Svých mdlob až ve chvíli, kdy bylo vše skončeno.
I Tělo Pánovo zhroutilo se po několika ranách v bezvědomí. Bičované Tělo necítilo rány, kterými bylo častováno, a když je pak žoldnéři odvázali, padlo bezvládně na zem, do vlastní krve, která se po zemi rozlévala. V té chvíli byla tu Matka Boží, aby se ujala těžce zraněného Syna, a zároveň s Ní přišla i žena Pilá¬tova Proknea, která přinesla s sebou připravené velké plátnonapuštěné aloem a hojícími mastmi, kterým by Matky Boží mohla osušiti krev s Těla Pánova a zmírniti Jeho bolesti, a které by zároveň urychlilo zaschnutí a uzavření otevřených ran.
Tato plátna, hojivými mastmi napuštěná, vykonala ještě jednu službu, a to ve chvíli, kdy Pána sejmuli s kříže. I tehdy položili Jeho Tělo do plátna podobně připraveného, aby Matka Boží osu¬šovala jím rány Svého Božského Syna.
Nechybělo mnoho, a tato drahocenná památka na mučení Páně nebyla by se zachovala. Hned po prvém upotřebení plátna hlásil se o ně kat a podle starého práva chtěl je dostati. Z rukou ka¬tových zachránila je jenom žena Pilátova, která je předala znovu Matce Boží. Matka nesměla se ovšem hlásiti k Svému Synovi, protože dav židovský byl tak rozeštván, že kdyby byl v Ní zjis¬til Matku umučeného, byl by Ji stihl jistě týž osud, jako Jejího Syna, nebyla by ušla strašnému mučení.
Bičováním zmučený, téměř bez vědomí, bez sil, musil Pán vzíti Sám dřevo kříže a nésti jej na Golgotu. Klesal při každém kroku, otupělý k ranám, které se na Něj hrnuly, nevnímal ani, co se s Ním děje. Proto donutili Šimona, aby nesl kříž za Něj. A když celý průvod dospěl na Golgotu, otupělé vědomí Pánovo sotva vnímalo, co se kolem děje. Jen matně postřehl, že žoldnéři připravují kříž, na němž měl býti ukřižován, jen matně zaslechl jak se dohadují, mají–li Jeho Tělo na kříž přivázat nebo přibít. A byl to zase Kaifáš, který rozhodl:
"Takový zločinec musí vytrpět největší muka, a proto musí být na kříž přibit!“
Dle jeho rozkazu také se stalo. Leč Pán byl již v bezvědomí, když těžké rány prorážely Jeho Tělo, a teprve po deváté hodině, když již kříž s Ním byl vztýčený, přicházel chvílemi k vědomí, které Ho zase opouštělo. Tím byl ušetřen strašlivých bolestí. Necítil ani žár sluneční, ani obtížný hmyz, který usedal na Jeho ¬otevřené, krvácející rány. Tak vydržel až do třetí hodiny od¬polední, kdy Jeho spolutrpitelé byli již také mrtvi. Ten po pra¬vici skonal mnohem dříve, po levici jen o dvě minuty pře¬dešel Pána.
Když se Pán rozloučil s Matkou a Janem a skonal, vystoupil Jeho Duch a měl vedle Sebe duše obou spolutrpitelů. Pán při¬jal oba na milost a oba uvedl do Svého Království.
Když bylo Tělo Páně sejmuto s kříže, objevilo se, že pod Jeho hlavou byla tabulka s nápisem: "Ježíš Nazaretský, Král židovský“. Tento nápis v jazyce latinském, řeckém a hebrejském dal napsati sám Pilát. Nebyla to žádná náhoda, nebyl to po¬směch neznámého jedince. Byla to slova diktovaná samým Pi¬látem, který věřil v Ježíše, věřil, že On je skutečným Králem, a to Králem všech Králů, a proto také mu tento titul právem náleží.
Marně reptali proti tomu Kaifáš i ostatní kněží, marně žá¬dali, aby tento nápis byl změněn. Pilát ukázal se neoblomným, nápis nezměnil a prohlásil:
"Co jsem napsal, napsal jsem a to zůstane nezměněno.“ Tato slova sama o sobě dokazují nejlépe, že Pilát věřil v Bož¬ství Pána Ježíše, avšak nestačil svojí silou na to, aby zabránil ne¬návistnému počínání nelidských kněží.
Když Tělo Pánovo bylo sňato s kříže a položeno do klína Jeho Božské Matky, použila Ona zase téhož plátna, kterého použila po bičování a položila je na Tělo Pánovo právě tak, jako leželo do¬poledne. Proto se také na plátně objevily stopy krvácejících ran z obou utrpení, proto byly tak dokonale zachyceny, a na plátně zůstala otisknuta celé podoba Pánova Těla, vyznačená Jeho vlastní krví. A toto plátno bylo nám zachováno až do dnešní doby jako jediná pravá památka na tělesnou schránku na¬šeho Pána a Spasitele. Památka, která je zároveň i připomín¬kou Jeho ohromného utrpení, které podstoupil pro nás, aby jím zpečetil svaté Pravdy ím hlásané, za kterými máme jíti, aby¬chom došli svého spasení.
To jest tajemství onoho plátna, které je dnes v Turíně uscho¬váno a na kterém téměř po dvou tisících letech byly fotogra¬ficky objeveny krvavé stopy obou mučení Pánových a zároveň i Jeho podoba. Mnozí se domnívají – ovšem že mylně – že jest to plátno, které přinesl Nikodém k pohřbení Těla Páně. Je však vyloučeno, že by podobné stopy mohly zůstati na plátně, v němž bylo Tělo Páně pohřbíváno, protože před pohřbením, jak bylo zvykem, bylo Tělo umyto a teprve čisté do plátna Nikodé¬mova zabaleno. Plátno Nikodémovo bylo pak v hrobě Pánově nalezeno, ale nezachovalo se nám. Zato však zachovalo se plát¬no darované ženou Pilátovou, a to je dnes nejdražší památkou, o jejíž pravosti nemůže být sporu.
Jen takto lze si vysvětliti, proč jsou na zachovaném Turínském plátně tak zřetelné stopy po bičování i po ukřižování. Je to ono plátno, do kterého byly otisknuty čerstvé rány hned po skončení hrozného mučení.
Tento fakt nebyl však znám ani těm, kteří psali celé knihy o umučení Páně a o Turínském plátně. Jejich výklady jsou pou¬hými dohady, a dohady ty nejsou správné.
Musíme býti vděčni pokročilému vývoji fotografického umění, že nám byla jeho zásluhou objevena pravá podoba Pána Ježíše a zachovány stopy a otisky Jeho svatých ran. Získali jsme tak nejcennější památku, jakou máme vůbec na našeho Spasitele, ale zároveň připomínáme si v ní i lásku ženy Pilátovy, která sama toto plátno připravila, aby alespoň tímto způsobem zmírnila Pánovy bolesti.
Na tomto plátně zachovaná pravá podoba Pána Ježíše jest a bude cenným vzorem malířům, kteří se pokoušejí podati pravdi¬vý obraz Páně. Avšak daleko větší cenu má tato památka pro umlčení všech pochybovačů, kteří by chtěli i nadále pochybovat o tom, že Pán Ježíš skutečně žil a trpěl tak, jak jest v Evange¬liích psáno. Tato památka jest jim důkazem, že Osobnost Pána Ježíše není vymyšlená, že skutečně existovala i se vší gloriolou utrpení a muk, jak žije v památce všech křesťanů.
Pozoruhodné jest také, jak se podoba Pánova z Turínského plátna shoduje s obrazem ze 16. století, který maloval neznámý mnich. Tomu se Pán Ježíš Sám zjevil, a mnich maloval Jeho obraz pod dojmem tohoto zjevení, tak jak Pána viděl. Podařilo se mi náhodou získati fotografii tohoto obrazu, který bude re¬produkován a otištěn v připravovaném díle.
Další nový objev Turínského plátna dokazuje jasně, že Pán Ježíš nebyl přibit na kříž za dlaně, nýbrž za zápěstí, aby se ruka tíhou visícího těla neroztrhla, a to bylo provedeno tak obratně, že ani kosti v zápěstí nebyly porušeny. V tom byli katané pra¬vými umělci. Měli dobře promyšleno, kam při ukřižování ránu zasadit, aby ten, kdo na kříži visí, co nejvíce trpěl, aby to co nejdéle trvalo, než jej opustí síly a naposledy vydechne.
Přátelé drazí! Vylíčil jsem vám stručně veliké utrpení Páně, ba spíše jen zdůraznil jsem zde jen odchylky, jimiž se tradice od¬daluje skutečné pravdy. Co to pro nás znamená? Proč si připo¬mínat jednotlivé momenty tragedie, která je nejtěžší obžalobou lidstva vůbec?
Je třeba připomínati si stále, a zejména o každých velikonoč¬ních svátcích toto veliké utrpení Pánovo a uvědomovati si, že vše to podstoupil jen z veliké Lásky k nám, pro naši spásu, pro naše zdokonalování, abychom se řídili Jeho učením, milovali se navzá¬jem, naučili se žíti radostně a šťastně. Nikdy nemáme zapome¬nouti na Slova Pánova: "Milujte se vespolek, jako Já miloval Jsem vás.“ Tato Slova, která zpečetil Svým velikým utrpením, musí nám býti příkazem. Nenajdete nikde větší důkaz lásky k nám, než jaký podal On Svým utrpením.
Proč bylo utrpení Pána Ježíše tak veliké? Proč bylo třeba oběti tak ohromné? Jistě jen proto, aby každá duše lidská mohla pocítit její velikost. Oběť Jím přinesená měla pohnouti každou duší lidskou, aby se snažila sama poznati co nejdůkladněji Jeho svaté učení dle pravdy, aby si opravdově uvědomovala velikost Jeho poslání, Jeho bezměrnou Lásku a s nimi i ohromnou Lásku našeho Otce Nebeského, který nám poslal Syna Svého jedno¬rozeného jen proto, aby nás uvedl na správnou cestu k poznání života pravého, života věčného.
Pán Ježíš přišel v prvé řadě pro národ izraelský, k němuž Svým rodem náležel. Přišel mezi Své, ale oni Ho nepoznali a nepřijali. Zejména vyšší kněží židovští postavili se proti Němu, v nepřátelství přímo zuřivém, jak dokázal Kaifáš, representant židovstva.
A nyní si uvědomme, jak zcela opačně se zachoval Pilát, který byl pohanem. Ten lépe pochopil Pána Ježíše i Jeho veliké po¬slání

Datum: 23.01.2012

Vložil: captain

Titulek: Malo kdo vi

Málo kdo také ví, že Bedřich Kočí hojně a často kázal v kostelech Církve československé husitské po celé republice a osobně se znal s velkou řádkou jejich farářů (a farníků), kteří ho nejen pouštěli za kazatelnu, ale také jej ctili a pravidelně s ním spolupracovali.

Datum: 23.08.2010

Vložil: Vladimír

Titulek: Jako déšť na suchou zemi ...

Jako déšť na suchou a vyprahlou zemi působí myšlenky od tohoto málo známého a hluboce věřícího člověka. Patří poděkování nejen zdejší redakci za vyzdvižení zapadlých textů, zavátých prachem historie...kéž najdou úrodnou půdu pro mnohé vyprahlé duše a jsou uzdravujícím paprskem. Tolik potřebné jsou takové úvahy, nechť zesilují ve svém účinku a Bůh jim dá své požehnání...Zdravím:-)))