11:11 aneb Když jsme konfrontováni s časem (který není)

Redakce (PN) : Podle mluvy a také diskusí na některých webech to vypadá, že někteří lidé jsou přímo "pronásledováni" určitými konkrétními časy, které se jim vyskytují mnohem častěji než jiné časy. Např. říkají, že velmi často když se podívají na hodinky je určitý čas (třeba 11:11), nebo se probouzí pravidelně v určitou noční hodinu (třeba 02:02). Vášnivě poté o tom diskutují s přáteli i na netu, co to má za hlubší význam, zda v tom není nějaké poselství nebo třeba chyby v "Matrixu" apod.

Na webu www.wahlgrenis.cz jsme nalezli velmi pěkné zpracování možného výkladu těchto "frekventovanějších" časů, které jistě ocení všichni hledači "časových poselství" ... Níže uvádíme s laskavým svolením paní "Wahlgrenis" ukázkou část dlouhé tabulky s těmito časy. Celou tabulku, která je stále průběžně doplňována najdete přímo na www.wahlgrenis.cz

Když jsme konfrontováni s časem (který není)

Už mnohokrát jsem tady naťukla téma, že čas jako takový neexistuje.

Vymyslel si ho člověk, aby věděl, co má kdy dělat a s kým.

Tak se stalo, že se scházíme v jednom místě a v jednu dobu...

Honíme se jen proto, abychom se do těchto domluv vešli.

Slíbíme být někomu někde, ale jsme v tu chvíli s někým jiným...

Proto ten fofr.

Někdy jsme zpomalováni "schválně".

Třeba jedeme autem, ale dostaneme se do kolony, která jen popojíždí.

Pak nastává problém, jak dostát svému slibu být s někým někde a někdy.

Člověk se stresuje, je nervózní a zlý.

Doba nás tak nastavila, je moc těžké se z toho dostat.

Přesto je možné přijmout sdělení a pokusit se jej pochopit...

Věřím, že každý se někdy zarazil nad časem (čísla na hodinách, to ale není čas...),

který na sebe jakoby upozornil.

Může to být pravidelné noční probouzení v jistou dobu.

První, co člověk udělá, je pohled na hodiny.

Pokud se čas opakuje, začíná se o tom více přemýšlet.

Jenže nikdo neví, co časové hlášení znamená...

Začala jsem tedy zkoumat význam konkrétního času, kdy jsou číslice totožné nebo sestupné, prostě kdy mluví.

Nikomu nic nevnucuji.

Berte to opět - jako u barev aut - třeba jako hru.

Otevřít oči není pevně daná povinnost.

© Wahlgrenis, 12.9.2005