Ach jo ... (okurková sezona) od Jaromíra Schmidta

Vážení čtenáři, máme zde další zajímavý článek od Jaromíra Schmidta, který v těchto dnech může mnohým odpovědět na jednotlivé otázky, které přichází a na které si zpravidla odpovídáme jinak, než bychom měli....

Ach jo.. (okurková sezóna)

Takže opět u psaní. Sedím a skládám myšlenky, které celkem sami od sebe vznikají v průběhu dní a navazují na ona velká témata času. Bylo kdysi řečeno, že každá událost, která se váže k oněm vzestupným procesům lidstva, bude dopředu prorokována, nebo avizována nějakým tím znamením. Z mého pohledu je budoucnost postavena na poznání sebe sama, a proto jednotlivé události vnímám jako záležitost společnosti a nikoliv jakýsi trest. Jde o přirozený následek toho, kdo jsme, co děláme a jaký sledujeme cíl. Nevím to jistě, ale předpokládám, že s tímto názorem nejsem osamocený a většina lidí si uvědomuje, že chyba není v systému kosmického řádu, který sleduje trend přirozeného růstu, ale v silách, které právě této přirozenosti brání. Pokud se ptáte, proč by někdo nestál o rozšíření vědomí, potom přirozeně docházíte i k odpovědi, kterou je manipulace. Výsledkem prosazování určité vůle je, učinit tuto vůli prosaditelnou. Tedy udržet lidskou mysl pod takovou kontrolou, aby ji bylo možné kontrolovat.

V naší společnosti, se stejně tak jako ve všech přecházejících, hlavní cíl života odvozuje od vnějších podmínek. Stanovujeme si cíle, kterých lze v pozemském světě dosáhnout. Bohužel se naše myšlení v průběhu oněch věků natolik vzdálilo chápání skutečnosti, že ze stejného zdroje čerpáme i cíle duchovní. A pokud je tam nedokážeme najít díky duchovním schopnostem, jednoduše si je z vnímané reality odvodíme. Právě tak se do prostředí natolik intuitivního a niterného dostávají obludnosti, s duchovním vývojem naprosto neslučitelné. Anomálie v počasí, mocenské intriky, společenské postavení, bankovní systémy apod. Říkám bohužel, protože právě tyto úvahy a tyto nástrahy náš duchovní vývoj brzdí. Namísto osvobozování od tělesné omezenosti, nás nutí prožívat strach z budoucnosti. Strach z toho, že nám bude v duchovním vývoji zabráněno a budoucnost nám přinese naprostý zánik duchovních hodnot. Přirozeně že i zde je nutné k pochopení dospět sám a zodpovědět si otázku, co je a není duchovní cesta.

Z tohoto pohledu by se mohlo zdát, že když jsou jasně definovány podmínky, které popisují všechny prostředky, jimiž je lidstvo ohlupováno a podváděno, je celkem snadné identifikovat nepřítele. Nepřítel musí mít moc, musí mít prostředky, musí se podezřele chovat a další zjevná pochybení, díky kterým jej dokážeme odhalit. Až potud si můžeme myslet, že svět je sice poněkud zmatené místo, ovšem se zcela zřetelným rozložením sil, díky kterým se můžeme vydat po správné cestě, přímo k hvězdné bráně konce času. Stačí si zvolit správného guru, mesiáše, vojevůdce, duchovního, esoterika a naše skvělá budoucnost, je i skrze pár odřenin zaručena. Jenže právě tady, v okamžiku kdy si volíte strany, se vaše vědomí stává součástí této hry. Hry, kterou možná ani sami hrát nechcete, a přesto jste do ní vlečeni těmi, kteří mají vaši důvěru.

Mě však válka nezajímá, i když jak bylo řečeno, je váš soud také vaším odsouzením. Tuto otázku je každý člověk schopen si vyřešit pomocí několika málo otázek a odpovědí. To co řeším v tomto článku, jsou prostředky. Nikoliv otázka, za jaký tým máme kopat, ale kdo je rozhodčí, jaká je taktika a k čemu všemu lze použít peníze. Jako vždy tu platí, že základem pro získání převahy jsou informace. Informace jsou to, co si čtete. Informace jsou to, o čem přemýšlíte. Informace jsou to, co ostatním poskytujete.

Podle vzoru všech dobrodružných příběhů je nutné nejprve vytvořit poklad. Ten je zpravidla ukraden nějakému primitivnímu národu, který nemá prostředky se bránit a tudíž si ani bohatství nezaslouží. Poté co je poklad ukraden, je třeba jej správně ukrýt. Nejlépe na odlehlém ostrově, ztraceném uvnitř širého oceánu. No a nakonec je tu mapa vedoucí k pokladu. Tu je třeba pohodit někde tak, aby ji pokud možno získalo vícero uchazečů o spokojený a blahobytný život. Děj příběhu se může začít.

Vaše peníze jsou vám ukradeny, skrze daně, špatně placenou práci, poplatky, zdravotnictví, nekvalitní zboží apod. Tyto peníze vlastní banky, od kterých je chcete dostat zpátky. To je náš ostrov, kam je onen neznámí lupič uschoval. Vy si sice myslíte, že získat tyto peníze je právem každého poctivého nálezce. Tedy občana, který nalezne způsob jak se k nim dostat. Jenže ouha. Zapomínáte, že ten kdo poklad ukryl, nakreslil i mapu která k němu vede. Proto musíte vykonat cestu, to znamená přesně to, co se od vás chce. Cesta je způsob jak někomu něco prodat, tak aby vám z toho šel zisk. Je jedno co. Zboží, služby, informace. A to je přesně ten okamžik, ke kterému směřujeme. Co a komu vlastně prodáváte? Kdo vás za vaši práci platí?

Určitě už vás mnohokrát napadlo, jak je možné, že systém, který si zakládá na nedotknutelnosti, zároveň dovoluje, aby byl veřejně zostouzen a napadán. Že existuje bezpočet stránek, kde si člověk může číst o všech těch nepřátelích lidstva a záludnostech, které proti vám a vašim blízkým používají. Díky těmto stránkám pak víte naprosto přesně kdo je kdo, a která strana je ta špatná. Víte to vy, a všechno to co napíšete a zveřejníte, ví díky vám i ti, kteří to potřebují vědět. Ti, kterým pomáháte najít způsob jak vás ovládat.

Naše snaha po pochopení a poznání budoucnosti je motivována touhou projít skrze nástrahy, pokud možno co nejdál po cestě, kterou si každý z nás zvolil. Mnozí tomu věnují spoustu času. A mnozí volí jakékoliv prostředky, aby se k těmto informacím dostali. Mnozí mají však onu neblahou vlastnost, že to co je jim ukázáno, běží ihned ukázat veřejnosti, aby co nejvíce vynikla jejich zasvěcenost a jedinečnost. Pokud jsou zasvěceni do blbosti, potom je jejich chování celkem oprávněné. Ale ti kdož tyto bláboly čtou, si musí dobře rozmyslet, jakou jim přikládají váhu. Protože na této planetě opravdu existují zasvěcení, kteří však mlčí. Nemohou ukázat oné „druhé straně“ budoucnost, protože to je přesně to na co čeká a proč nechává všechny ty užvaněné pitomce mluvit. Pokud si někdo myslí, že jsou jejich informace pravdivé, potom jeho naivita hluboce potlačila přirozený pud sebezáchovy. Skrze tyto hlásné trouby se k vám dostává to, co má být řečeno. To znamená, žádná budoucnost, ale informace, které sice slouží, ale neuškodí. Teprve až ony události nastanou, stane se pro každého zjevným, jak dalece se někteří věštci a novodobí mesiáši pletou. A jak moc si z nich onen duchovní svět do kterého se snaží proniknout, tropil srandu. Skrze ně a ty co jejich slova roznáší po všech končinách, se vnáší do řad odpůrců nevědomost a zmatek. Všemožné koncepty pravděpodobnosti, které však se skutečností nemají zhola nic společného.

Lidé pak tyto channelingové nesmysly čtou a podléhají stejnému klamu jako ti, kterým je tato absurdita určena. Pokud si myslíte, že by se strana „světla“ takové záludnosti nedopustila, potom se vážně moc pletete. Právě toto je jedno z oněch prorokovaných znamení času. Oni nejsou skuteční proroci inspirovaní duchem, ale násilní vymahači informací. Jenže takhle to nefunguje. I to však bylo řečeno, že jediná cesta a jediná pravda v tento čas bude vepsána do vás samotných a to je to místo, kde ji můžete naleznout. Nemusíte za ni platit ani se jí domáhat. Pokud je vaše hledání upřímné, spatříte sebe sama a další krok, který máte na své cestě vykonat. Protože ne to co je vám předhozeno jako tučné sousto k nacpání ega, ale to co můžete udělat sami pro sebe, je vaše skutečná cesta. Neskládá se ze skoků z jedné dimenze do druhé, ale je to postupná cesta hledání a růstu vědomí. A až onen skok do budoucnosti nastane, budete připravení. Budete šťastní a klidní.

Tohle je věc, kterou v sobě v tento čas nesu já, a spolu se mnou i mnoho skutečných mistrů a proroků. A mnoho z nich, o ní mluví. Sice jinými slovy, ale přesto neméně naléhavě. Dělají vše proto, aby se jim povedlo vás probudit a vymanit ze skutečného Matrixu, kde i duchovní mistři jsou jen pouhá iluze, vycházející z naprosto stejných kořenů, jako ti které tak usilovně obviňují. Jsou falešní a nevědoucí, a strhávají mnohé ke stejné nevědomosti a ke stejnému zoufalství, ze kterého se snaží domoci svých informací. Dám vám dobrou radu. Nehledejte je, ale sebe.