BlogSurfing 13b (okultismus a mystéria)

MAKROKOSMOS
 

V minulém článku (mikrokosmos) jsem se pokusil nastínit okultní anatomii člověka, tedy mikrokosmu. Nyní bych chtěl stejným způsobem popsat svět jakožto celek, tedy makrokosmos. Jak jsem už několikrát naznačil, mezi člověkem a světem platí zákon analogie. Tento zákon vyjadřuje již zmiňovaná věta ze Smaragdové desky Herma Trismegista: "To co je nahoře, je jako to, co je dole." .
Svět se stejně jako člověk skládá z určitých úrovní. Jsou to hrubohmotná úroveň, astrální úroveň, mentální úroveň a Akáša (neboli božský svět). Tyto čtyři úrovně (nebo sféry chcete-li) jsou analogické k tělu, duši, duchu a Boží jiskře člověka.
Nejdřív bych se ale rád zastavil u toho, kde se vlastně tyto úrovně nacházejí. U žádné z nich není prostor shodný s tím naším, takže když si vezmeme jakoukoli čtverhrannou místnost (třeba tu kde se zrovna nacházíte), tak v ní naleznete všechny světy. Všechny jsou ovšem téže podstaty a liší se jen "hustotou".
Pokud byste si chtěli udělat představu, v jakém jsou vlastně tyto světy vztahu k Bohu, tak je důležité si uvědomit, že všechno vzniklo vlastně z Boha, tedy všechno je do určité míry Bůh - vše je do určité míry Jedno. Lepší je ale říct, že podstata všech věcí je jedna. My ovšem víme, že svět je naopak mnohost - jak je to možné? Můžete si to představit dvojím způsobem:

1. Vezměte si určité vlnění (1) a přestavte si, že je v klidu. Tím pádem vlastně neexistuje a my ho nemůžeme nijak postihnout. Toto vlnění vyplňuje nekonečný prostor. Najednou začne kmitat. Ve středu se stále nepohybuje vůbec, ale směrem pryč kmitá stále víc. Právě tyto kmity jsou naše hmota. Nižší kmity jsou astrální úroveň a ještě nižší mentální úroveň. Jednotlivé věci mají různé vibrace (v mezích hrubohmotné úrovně), a proto je rozeznáváme od sebe.
2. Představte si svět jako obrovský kruh, který se točí. Jak nás poučuje matematika, tak absolutní střed zůstává nehybný a čím víc jdeme k okraji, tak tím víc se točíme. Právě tento okraj je hrubá hmota a někde mezi okrajem a středem je také astrální a mentální úroveň.

Tato přirovnání mohou tuto problematiku ujasnit, ale je nutné si uvědomovat, že jsou to pouze přirovnání. Je to sice tento princip, ale ne takto jednoduše. Tento způsob vztahu světa a Boha je těžko vyjádřitelný jinak než pomocí přirovnání. Spíše si z toho zapamatujte to, že všechny úrovně jsou téže podstaty, a že jejich vymezení je určené člověkem (2).
Podívejme se na jednotlivé úrovně podrobněji:

Hrubohmotná úroveň

Tu všichni důvěrně známe, takže žádné popisy toho, jak vypadá, nejsou třeba. Existuje zde nepochybně i čas a prostor, to také všichni víme. Analogicky k této úrovni náleží naše tělo. Na této úrovni také působí živly (jako vlastně na všech úrovních mimo Akášu), ovšem je důležité si uvědomit, že živel Oheň není to samé, co náš oheň v kamnech a o ostatních živlech platí totéž. Všechny hmotné věci v sobě obsahují čtyři živly (+Akášu), občas ale některý převládá, jako právě u ohně, kde převládá živel Oheň, ale existuje v něm i Voda, Vzduch a Země.

Astrální úroveň

Astrální úroveň je už výše než náš fyzický svět a spiritisty (a podobnými "živly") bývá nazývána "onen svět", "podsvětí" atd. Tato úroveň má od té naší hrubohmotné rozdílný čas i prostor (stejně tak i ostatní úrovně), což je důležité. Vše se totiž uskutečňuje postupnou emanací, takže to, co se má stát na naší úrovni, se nejdřív objeví v úrovni astrální. A protože tam je jiný čas, tak můžeme zahlédnout věci, které se teprve stanou na naší hrubohmotné úrovni (stejně tak je tam i minulost). Bohužel nejde dobře vysvětlit, jak se to tady má s tím časem, takže to ať si každý ověří vlastní praxí. Dobrým příkladem může být sen, ve kterém se pojetí času výrazně mění.
V této úrovni už také existují rozličné bytosti. Jsou to předně zemřelí, kteří se po smrti nacházejí v této úrovni (dalo by se říci, že jsou rozděleni do jednotlivých podúrovní, podle toho, jak jsou na tom s duchovním vývojem (některá náboženství nazývají nižší úrovně peklem a ty vyšší nebem)). Mimoto jsou tu ještě bytosti živlů, rozličné astrální bytosti a například i takové věci jako jsou larvy (ty se živí emocemi, jsou to lidští parazité). Bytosti živlů mají jednu zvláštnost. Můžete se s nimi setkat i normálně v přírodě (samozřejmě je uvidíte pouze pokud ovládáte jasnovid (neboli vidění aury apod.)), ale ne každý je uvidí stejně. Tyto bytosti mají svojí vlastní podstatu, tedy existují nezávisle na člověku (někteří lidé se snaží tvrdit, že to jsou výplody nevědomí apod., což není pravda), ale ne každý člověk je uvidí stejně. Jejich vzezření pro naše smysly je podmíněno naší kulturní tradicí. Proto my uvidíme trpaslíky, víly, vodníky apod., ale třeba v Africe je uvidí v úplně jiné podobě. Pro ilustraci zde přikládám snímky, které vyfotil P. Lasenic se svým Horev klubem pomocí speciální metody fotografování (fotografická deska byla vitalizována a bylo použito speciální kuřidlo):

Na první fotografii vidíte gnóma (všimněte si lucerničky) a na druhé je saturnská larva. Jestli jsou tyto fotografie pravé nebo ne nevím. A i kdyby to byl podvrh, tak je to alespoň náležitá ilustrace vzhledu těchto bytostí.
Astrální úroveň je vlastně pouze přechodem z Mentální do hrubohmotného světa. Vznikla průnikem Mentální úrovně do hmoty.

Mentální úroveň

Tato úroveň je vlastně nejvyšší dosažitelná úroveň, protože pokud chce člověk dosáhnout Akáši, tak musí do určité míry přestat fungovat jako individualita (v Akáše totiž existuje pouze jedno a ne mnohost). I tato úroveň se liší časem i prostorem od hrubohmotné úrovně. Je zde sice čas a prostor, ale spíše jako podmínka pohybu a změny (čím víc se člověk blíží Akáše, tak tím ubývá času i prostoru, až nakonec přestane zcela existovat) s naším hrubohmotným časem a prostorem nemá mnoho společného.
Zde se nacházejí ideje, které předcházejí všem nápadům a myšlenkám, které kdy člověka napadnou. Jsou zde "zhmotnělé" do mentálních útvarů (idejí) a člověk (resp. jeho duch) díky elektrickému fluidu přijímá tyto ideje a má pocit, "že ho něco napadlo". V závislosti na povaze myšlenky má ta či ona myšlenka svůj vlastní živlový charakter, tedy svojí vibraci. Čistě abstraktní myšlenky jsou složené pouze z jednoho živlu, ale pokud se nejedná o abstrakce, tak může být myšlenka složena klidně i ze všech čtyřech živlů.
Člověk tyto myšlenky přijímá bez času, ale jsou uvedeny do časovosti, když se dostávají skrze duši do těla (duše náleží samozřejmě astrální úrovni a v té je čas).
Tato úroveň má podezřele mnoho shod s kolektivním nevědomím, jak ho popsal C. G. Jung (viz. např. C. G. Jung: Analytická psychologie, její teorie a praxe.). Jenomže Jung ho popisoval z empirického hlediska. Tedy tak, že popis této "úrovně nevědomí" zkonstruoval z projevů Mentální úrovně na hrubohmotné sféře. Zákonitě mu tak utekla spousta podrobností a vztahů, které se dají zjistit pouze vlastní návštěvou Mentální úrovně nebo podobnými magickými prostředky. O tomto trochu podrobněji pojednávám v článuku Astrální světy. Tady jen upozorním, že Jungovy archetypy odpovídají do značné míry, už zmiňovaným, "myšlenkovým útvarům" - oboje determinuje tvořivé myšlení.
Mnohdy se také uvádí, že se jedná o onu Platónovu říši idejí. Já osobně si tím nejsem příliš jist, protože Platón sám neměl úplně jasno ohledně svých idejí. Možná si mnohý z vás při čtení jeho dialogů uvědomil, že je chápal třemi různými způsoby (nebo by se tak alespoň daly vyložit). A navíc podle mnoha výkladů Platón žádnou říši idejí nemyslel, ale tento termín (objevuje se jen jednou a to v dialogu Faidros) byl použit jako metafora. Takže toto nechávám otevřené. To ať si každý zodpoví sám pro sebe.
I tato úroveň má svoje obyvatele. Jsou to předně zemřelí, kteří jsou už natolik vyspělí, že nemají astrálního těla. A pak jsou to různí elementálové, nebo-li oživené myšlenkové útvary, které mají na rozdíl od idejí určitou formu vědomí a tedy i pud sebezáchovy. Dají se vytvořit magickou cestou k různým účelům. Ovšem i zde existují larvy, tzv. mentální larvy. Tyto se, na rozdíl od svých astrálních protějšků, neživí emocemi, ale myšlenkou. Vznikají při silnějším psychickém "výboji" a pro svůj vznik si berou látku z člověka, takže ho oslabují. Pokud člověk myslí stále na tu jednu myšlenku (obsesivně), tak jenom sílí a neustále se ho snaží nutit myslet na tu jednu myšlenku. Takto například vzniká paranoia. Proto je důležité, aby mág ovládal své myšlenky.

Akáša

Toto je úroveň pro nás nepoznatelná, úroveň samotného Boha. Nemůžeme o ní tedy říci nic konkrétního, takže se radši zdržím dohadů. Je jenom důležité poznamenat, že tady je příčina všech věcí. Tato úroveň je analogická s tzv. "Božskou jiskrou" v člověku. Vlastně je s ní i shodná, protože Akáša se nedá dělit. Tato úroveň se vyznačuje také takovou zvláštností a to, že je transcendentní světu a při tom je imanentní každé věci (včetně všech úrovní). Bůh totiž prostupuje celým světem. Konec konců už proto, že z něj muselo všechno vzniknout, takže všechno je do určité míry Bůh. Zde je ale obvyklý paradox: Bůh a svět není to samé.
Z magického hlediska se za Akášu považuje prvotní emanace Božství (pamatujme: Svět nezná ostrých přechodů (3) ), protože zde se dá nějak magicko-mysticky pracovat. Vyšší úrovně člověk nedosáhne jako individualita, ale pouze když dosáhne tzv. Nirvány a sjednotí se s Bohem.
Občas se někteří lidé nechávají strhnout tím, že kabala popisuje Boha jako Nic (ejn). Hned pak z toho začnou vyvozovat: "Tím, že Bůh je Nic se myslí to a to…" To je chyba. Toto nic je podobné jako v zenu - je to vlastně všechno. Ve smyslu negativní theologie nemůže říct co Bůh je, takže se snažíme říkat co Bůh není. Jenže Bůh je tak trochu ve všem, protože na počátku byl jenom on a z něho vzniknul svět, takže o Bohu vlastně nemůžeme říct nic jiného než, že je nic.
Opět upozorňuji: v žádném případě se nesnažte si toto představit. K ničemu to nevede. Pokud si myslíte, že si dokážete Boha představit nebo ho pochopit, tak to není Bůh: "Kdybych měl Boha, kterého bych mohl pochopit, nikdy bych ho za Boha nepovažoval! Když však z něho něco pochopíš, není to on, a tím, že jsi něco pochopil, se stáváš nechápavým a nechápavostí se stáváš zvířetem." (4)

Mezi těmito úrovněmi neexistuje jasná hranice, protože, jak už bylo řečeno, svět nezná ostrých přechodů. Všechny přecházejí postupně jedna v druhou. A všechny vznikly přímo z Akáši za působení zbývajících čtyř Živlů. Občas se proto můžete klidně setkat s jiným dělením. Nejčastěji se například Astrální úroveň rozdělí na podúrovně podle názvů planet (5) . Toto dělení je podobné tomu, které známe z historie. Dějiny lidstva dělíme tradičně (6) na starověk, středověk a novověk. Ovšem nikdo vám nepoví přesně, kdy jedno období končí a druhé začíná.
Také je častá a rozšířená představa, že tyto úrovně fungují vlastně úplně mimo hrubohmotnou úroveň. To není tak úplně pravda, protože všechny tyto úrovně jsou vzájemně spojené (jak už naznačuje to, že jsou ze stejného základu) a prolínají se. Tento zákon se uplatňuje ve značné části magie. Pokud totiž uděláte něco v některé z vyšších sfér, tak se to postupně začne realizovat, až se to skutečně projeví. Nestačí si ale jen něco přát a čekat, že se to splní. Pokud jasně a konkrétně určíte, co chcete a vaše přání bude dostatečně oživováno, tak se nakonec projeví. Někteří jedinci prý mají tak silnou vůli, že jejich přání se realizují téměř okamžitě.
To, že všechny úrovně jsou návazné a že se dosti prolínají (velice zvláštním způsobem, protože v nich není stejný čas a prostor) zjistíte i mnohem jednodušeji. Všichni totiž přemýšlíme nebo máme nějaké emoce. No, a právě myšlenky náleží do mentálního světa a emoce do astrálního. Prožíváme je vlastně v různých světech, ale připadá nám, jakoby všechny byly hrubohmotné. Všimněte si například toho, že když přemýšlíte, tak tu myšlenku už v sobě máte a jen si jí v myšlenkách vyjadřujete. Víte jí už dřív, než ji máte v myšlenkách. Zkuste se někdy zastavit uprostřed přemýšlení a zjistíte, že se vlastně jedna úroveň myšlení předbíhá a už dávno má všechno vymyšlené. To, že si takto "přeformulováváte" myšlenky, je způsobeno přesunem myšlenek z Mentálního světa "níž", aby mohly být nějak vyjádřeny.

 

Bibliografie:

Bardon, F.: Brána k opravdovému zasvěcení. Chvojkovo nakladatelství 1999.
Bardon, F.: Praxe magické evokace. Chvojkovo nakladatelství 2000.
Jung, C. G.: Anayltická psychologie. Academia 1992.
Nakonečný, M.: Novodobý český hermetismus. Vodnář 1995.
Mistr Eckhart: Mistr Eckhart a středověká mystika (př. J. Sokol). Vyšehrad 2000.

Poznámky:

1. Dle fyzikální definice.^
2. Jsou i jiná vymezení, než na tyto tři (čtyři) úrovně a jsou stejně správná. Záleží jen na tom, kam do prostoru umístíte dělící čáru. Rozdělení na tyto tři (čtyři) úrovně je ale velice dobré pro praxi.^
3. "Všechno je přechod a odstupňování" (Lévi, E.: Dogma a rituál. Trigon 2000, str. 77.).^
4. Mistr Eckhart a středověká mystika (př. J. Sokol), str. 285 (XCIX. Renovamini spiritu mentis vestrae).^
5. Názvy planet jsou zde spíše pomůckou. Protože například úroveň Marsu se rozprostírá po celém universu a stejně tak i další úrovně. Tyto úrovně tedy nemají nic v čase ani v prostoru společného s planetami naší sluneční soustavy. ^
6. Od dob renesance (vymyslel to L. Valla).^
 

Převzato z:https://okultismus.mysteria.cz/index2.php?m=002makrokosmos