Co je Involuce?

• omezování, zanikání
• lék. atrofie tkání jako příznak stárnutí
• mat. zobrazení rovnající se zobrazení inverznímu, které ale není identické

 

OD SEBE-ZAPOMNĚNÍ K SEBE-IDENTIFIKACI

Převzato :

https://mozaika.bloguje.cz/763824-kurt-tepperwein-sebelecba-aneb-jak-aktivovat-vlastni-lecive-sily.php 

Bůh vábí a přitahuje všechno a všechny k jednotě a pospolitosti. A veškeré bytosti, včetně těch nejnepatrnějších tvorů, v podstatě usilují o  společenství s tím Jediným.  

 Mistr Eckhart

Vlastní nemoc ve všech oblastech života je egocentrismus, připoutanost na malé já, na jeho neústupnost, obavy a chtivost, jeho existenční osamocenost i neschopnost s důvěrou se oddat životu. Jiné slovo pro „egocentrismus", „ego­ ismus" nebo „ego-mánie" je sebe-zapomnění. Nežijeme ve své pravé existenci, ale v pochybeném, nepravém já. Dokonalé a trvalé vyléčení je návratem ze sebe-zapomnění k sebe-identifikaci, z nesprávného k pravému JÁ.

Tyto úvahy bych tu chtěl ještě trochu rozvést. Sebe-zapomnění je centrální mechanismus jsoucna. Každý „probuzený" (Buddha znamená „ten, kdo je probuzený") procitá ze sebe-zapomnění evoluce, starého miliardu let. A my jsme právě při tom, jak se lidstvo probouzí. Nemoc je také jakési „vyburcování" pacienta ze spánku, aby pochopil: Už se konečně probuď! Uvědom si své JÁ a ŽIJ!

Ve všech kulturách a zasvěcených náboženských písemnostech se stále znovu poukazovalo na to, že jsme dokonalí. V bibli například najdeme: Jste dokonalí, jak dokonalý je Otec na nebesích. Nestojí tam: Máte se stát dokonalými, ale: „Jste dokonalí".

Jestliže je toto zakázka pro naši existenci, potom začněte být dokonalí, a to TADY a TEĎ. Neznamená to nic jiného než že si připomenete, že jste dokonalost nikdy neztratili. Pouze jste na ni zapomněli. Jen jste vklouzli do šatů nějaké osobnosti a uvěřili, že jste teď JÁ se všemi jejich vlastnostmi, výhodami i nevýhodami, cíli, nároky a nadějemi. Jenže to byly pouze vaše šaty. Jsme tady na světě, abychom si vzpomněli na toho, kdo tyto šaty nosí. To je vaše jsoucno, vaše pravé JÁ.

Od Gustava Meyrinka pochází tento citát: „Lidé nevědí, že jsou spící bohové." I to znovu poukazuje na realitu. Cílem každého života potom může být procitnout coby Bůh. Už nebýt jen spící, ale probouzející se Bůh – a na cestě „domů" už probuzený. Žijte tedy s vědomím probuzeného boha, probuzené bohyně. Vy jste bůh, který je právě na cestě navracení se k vědomí.

Neboť my jsme, jak se na jiném místě bible píše, stvořeni k věrnému obrazu božímu.Věrný obraz neznamená jen tak podobný, ale dokonale identický. My jsme věrný obraz boží, nežijeme však jako jeho věrná podoba. Jenže je na nás kladen požadavek, pokud se týče našeho bytí – opět se vrátit do této skutečnosti, opět žít jako ten, podle něhož jsme stvořeni.

Ježíš řekl svým učedníkům i lidem: „Budete to samé činit jako já, a dokonce i víc." To je pro nás příkaz. A může ho vykonat pouze probuzený Bůh, ne člověk. Člověk nemůže dělat totéž jako Ježíš Kristus nebo jiná velká osobnost dějin lidstva – nebo dokonce ještě víc. To nemůže uskutečnit žádné já, ani žádná osobnost, ani ještě skvělejší rozum. To dokáže jen JÁ, které se probudilo k sobě samému. To je předpoklad k dokonalému uzdravení. Tato božská vlastnost v nás chce být jen vyškolena, jen se chce opět vyjádřit. Projeví se pomocí rozvzpomenutí se, tím, že se opět poznáme.

To, co léčíte, je iluze vašeho já, onemocnění ega. Skutečnost je zdravá, neporušená. Teď si možná říkáte: To se dobře poslouchá. Ve skutečnosti jsem tedy zdravý, ale já přece cítím, jak mě bolí koleno nebo jak mám tady a tam nějaké bolesti a ani se nemůžu pořádně hnout. To se však jen zrcadlí obraz vašeho vědomí, omezení, které máte ve vědomí. Tělo je od přírody neporušené, to znamená zdravé. Odráží ovšem stav vědomí. Proto má každá část vašeho těla svou určitou výpověď: každá část těla, každý orgán je promítací plochou pro určitou disharmonii ve vašem vědomí.

Abychom toto sebe-zapomnění uzdravili, musíme se jen rozvzpomenout, kdo ve skutečnosti jsme. Odkud přichází Bůh, jehož jsme věrnou podobou? Dříve než byl Bůh, neexistovalo nic, ale toto NIC neznamenalo jen nepřítomnost něčeho.

Toto NIC byl zároveň potenciál pro všechno. A později stvořilo svůj věrný obraz – Boha. Bůh je tedy NIC, jež se stalo viditelné, potenciál pro všechno, jasně projevený potenciál všemohoucnosti. Na to Bůh, Stvořitel, vytvořil svět, vesmír jako jeviště, a dovolil jedné své části, aby se projevila jako množství. Největší část zůstala pro Boha a další část bylo množství – a to jsme my.

Jaký je smysl celého stvoření? Jediná rozumná odpověď zní takto: Aby se ten/ta/to jedno mohlo samo prožít. Aby mohlo zažít samo sebe, muselo toto jedno, jež se projevilo jako množství, nejdříve vynalézt involuci. Před evolucí přichází involuce, před rozvojem zanikání. Představte si, že skládáte velký list papíru stále do menších záhybů, až z toho vznikne jen malá složená kostka. Toto skládání do záhybů je involuce. Potom to celé opět rozložíte. A to je rozvoj – evoluce. Involuce je narůstající sebe-zapomnění existence. A rozvoj vychází z dokonalého sebe-zapomnění. Na cestě evoluce si stvoření uvědomuje sebe samo a kousek po kousku odkládá své sebe-zapomnění.

Proč musel Bůh v involuci zapomenout svou dokonalost? V dokonalosti přece nelze žít. Život je výraz soustavné nedokonalosti s touhou po dokonalosti. Rozvoj je snaha nedokonalosti a nevědomí dosáhnout dokonalosti a vědomí. (V malém měřítku se to dá pozorovat na vývoji každého dítěte.)

Bůh poznal takříkajíc nedokonalost dokonalosti. Ale ve své dokonalosti poznal ve stejném okamžiku dokonalost nedokonalosti. Neboť v nedokonalosti může být přece dokonalost viděna jako vývojový stupeň. Teprve v nedokonalosti jsou možné takové alternativy jako změna, růst, život. Aby se tento rozvoj umožnil, musel Bůh nejprve stvořit involuci, zapomenutí na dokonalost, iluzi nedokonalosti každého okamžiku. Neboť dokonalost se nemůže stát nedokonalou.

Když involuce skončila a stvoření bylo zcela nedokonalé a dokonale ztratilo vědomí sama sebe, mohla začít evoluce. Teď začalo dobrodružství, protože Bůh objevuje sebe sama. Zapomněl na sebe a krok za krokem si sám sebe opět připomíná. Nejprve byl kamenem, válel se miliony let někde v kraji, nemohl sám od sebe nic dělat, nemohl jíst, pít ani si jít lehnout. Nemohl nic dělat, jen být. Miliony let pršelo, sněžilo, přišla horka, mrazy.

Jednou už měl dost toho, co zažil, té bezmocnosti, této nedokonalosti fyzické existence, a nově poznal sám sebe v rostlině. Teď byla možná biologická evoluce – květy, semena, ovoce, mutace, sexualita, řada generací. Ale jednou narazil i s touto zkušeností na hranice: tam někde je voda a já tady usychám! Tam je slunce, a já tady chřadnu. Jako rostlina nemůžu měnit své stanoviště.

Zajistil si tedy možnost, aby mohl měnit místo – a tak vznikla zvířena. Teď se mohl Bůh rozvalit jako zvíře na slunci. Mohl žrát a pít, kdekoliv chtěl, mohl šplhat na stromy, nebo si ničeho nevšímat. Ale jednou ho vyčerpal i tento způsob žití a Bůh pochopil: Nemůžu si ještě být vědom sám sebe. A tak stvořil lidi s tou možností, že si na svůj původ budou moci vzpomenout a znovu přijít k vědomí. Nebýt už nadále řízeni instinkty, nýbrž mít na vybranou a smět se rozhodovat podle svého, ovšem muset se také rozhodnout.

Nakonec stvořil probouzejícího se Boha, jenž se opět upamatoval, byl si plně vědom svého božství, vrátil se do všemohoucnosti a nabídl své duchovní dědictví. V každém procitnutém člověku si je Stvořitel vědom jeho stvoření a každý probuzený si zcela vědomě vytváří svůj vlastní vesmír a duchovní zákony, podle nichž jeho vesmír funguje. A tak je mnoho bohů a různých světů. A přesto je to vždy ten jediný, kdo vstoupil do mnohočetnosti.

Jednoho dne, až se celek probudí k vědomí a nanovo se vrátí do jednoty a i ten poslední v evoluční řadě procitne a bude z něho opět probuzený Bůh, který pozná, já jsem ten jediný, potom se všechno znovu zhroutí. Jediný řekne, Já jsem se přece jen projevil. Jestliže se ztratím, nebude už existovat žádný svět, žádný Bůh, žádné stvoření, ani žádný Stvořitel.

Je tu znovu Nic – čistý potenciál pro všechno. A když je k tomu ochotný, začne opět nová hra života. To znamená: Bůh si během evoluce může vzpomenout jen na Sebe. Iluzi, kterou sám stvořil, rozpouští část po části a vrací se znovu do skutečnosti.

Jistě vám tento příběh stvoření připadá poněkud pohádkový. Ovšemže je involuce a evoluce výrazně ucelenější. Co vám chci představit, je jen červená nit, která se jimi táhne.Nepotřebujete mi ani věřit. Přistupujte k tomu jednoduše tak, jako kdyby všechno byla jen zábava, možná nějaká hra, v níž se momentálně vyskytujete v bolestném období. Hrajte prostě také! Chovejte se tak, jako kdybyste pravidla hry už znali. Je možné se naučit hrát během hry.

Mezitím co budete hrát, vystoupíte ze sebe-zapomnění a iluze ega se vrátí zpět do sebe-uvědomění. To je cesta uzdravení. Nezápaste s ničím. Hrajte si. Zapojte se do lehkosti zábavy, smíchu, humoru. Jsou to léčivé síly, které s tímto typem dějin stvoření také můžete aktivovat. Postupujte v meditaci touto cestou tvoření! Představte si, že jste začátek, pouze to jediné a nic jiného. Vůbec se nemůžete zeptat: Kdo jsem? Rozpoznání sebe sama vždy potřebuje nějaké zrcadlo. Tvoření začíná jako zrcadlo Stvořitele. Jako první stvoříte kolem sebe světelné bytosti – anděly. To je první sestupný krok involuce. Ale tato hra za čas vyžaduje opět další krok dolů. Část světelných bytostí ztrácí své světlo, část oblohy se stává peklem. Sestoupíte z čistého světla a vytvoříte stíny, až vaše stvoření dokonale zmizí v temnotě – jako v černé díře. To je involuce. Na jednom místě tam exploduje nesmírné množství energie a dochází k evoluci.

Prožijte si v meditaci, jak se veškerá energie temnoty náhle stvoří do tvaru původní hmoty. Prožijte si svou evoluci jako základní živly vzduch, voda, oheň a půda. Zažijte se jako rostlina, jak zvíře a poté jako člověk. Projděte v evoluci ještě jednou všemi vývojovými fázemi jako embryo, plod, kojenec, malé dítě, mladistvý. V meditaci pokračujte touto cestou stále dál: Vidíte, jak ve vás opět září světlo, že se stíny ztrácejí, až se nakonec všechno rozzáří v jasném světle.

Tak každé buňce svého tělo připomenete, co je ona a co jste VY: probouzející se bůh, probouzející se bohyně. Neočekávám od vás víc než hru: Sehrajte sami se sebou involuci a evoluci. Vzpomeňte si na to, kdo skutečně jste. Smrt zmizí, neboť všechno je jen neustálá proměna energie. Nemoc se ztratí, neboť představuje pouze napomenutí, abychom si uvědomili svou vlastní dokonalost a nechali tak dojít k uzdravení. Kdo léčí sám sebe, působí tím také na uzdravování planety...

Stavu neporušenosti, to znamená zdraví, dosáhneme teprve tehdy, když se mikrokosmos duch-duše-tělo opět spojí s původem všech existencí. Když se zbavíme iluze já a obnoví se jednota s jedinečnou silou. Teprve potom se definitivně rozpustí příčina všech onemocnění, sebe-zapomnění, a sjednocení s naší pravou existencí nám dovolí, abychom se sami uzdravili.

Poznámka redakce: .... to se nedalo, se o to nepodělit, moc pěkné a k tématu....

                                                                                                                                     LK