Děje se něco? 44 (Řekl ti dnes už někdo...?)

Vážení čtenáři a čtenářky, díval jsem se dnes na video na www.osud.biz o Matce Tereze a jejich pochybnostech viz zde: https://www.osud.biz/na-zamysleni/matka-tereza-dokument/ a byl jsem vnitřně hodně smutný a abych pravdu řekl, klepal se mi hlas a ukápla i nějaká ta slza. To co prožívala ve vztahu k Bohu důvěrně znám, přitom si nemohu v podstatě stěžovat, protože vždy je u mne, kdykoliv jej oslovím. Přesto někdy stačí abych jen trochu vnímal hůře spojení díky okusování Hadů a jejich lidských pomocníků a už je mi příšerně, pusto a prázdno. Tím se samozřejmě ještě více zhorší spojení, respektive mé vnímaní jeho přítomnosti ve Všem, vždyť je to Stvořitele Všeho. Chápu jí a vnímam tu její bolest, kterou zažívala a kterou zažívá každý člověk , kdo má pocit, že ti jeho blízcí nejsou tam kde bychom je chtěli mít. Je mnoho osamocených, trpících v bolestech těla, ale především v bolesti nižší duše = CET (citově emoční tělo), která jde ruku v ruce s bolestí těla a nebo jí následně vyvolává či zesiluje....!!! Navenek můžeme působit sebejistě, okázale klidní, spokojení a přitom uvnitř voláme o pomoc: " Bože proč jsi mne opustil?!"

 Když máme v sobě utrpení, neklid, vzpouru, těžko k nám může Bůh hovořit svým tichým Hlasem, abychom jej slyšeli ve vnitřní bouři neklidu a závoji smutku. Když to nejde takto, potřebuje každého z nás, aby mohl skrze nás projevit účast a možnost pomoci našim blízkým a tedy i nám samotným.  Ptáte se jak? Je to jednoduché a vysvětlím to v souvislosti s výše uveným videem. Nechci v zásadě kopírovat to co jinde aktuálně uvádějí kolegové na jiných webech. Tak jsem se poohlížel po jiném podobném videu, které by alespoň částečně vyjádřilo to o čem budu příští týden na toto téma ještě psát: "Temnota Duše na Cestě ke Světlu" Našel jsem krom jiného i jednu prezentaci, kterou bych neotevřel, kdybych jí podle nazvu nechtěl vidět ze zvědavosti. Proč ze zvědavosti? Sám jsem kdysi pravidelně oslovoval ty, které jsem chtěl potěšit a zároveň jim dát najevo, že o ně stojím, kladl otázku přímo nebo přes telefon: " Řekl ti už dnes někdo, že tě miluje?" nebo "Řekl ti dnes už někdo že jsi nádherná bytost a že je rád že jsi?!" atd. Nějak jsem to zapomněl říkat, možná proto, že jsem si nechal otrávit svou Duši bolestí a zradou několika lidí, které jsem zahrnul = zgeneralizoval do všech lidí. Zmizela má spontánnost v projevu radosti z bytí a života samotného. Přestal jsem jí dávat a dělit se o ní s jinými bratry a sestrami v Kristu. Uvědomil jsem si to po posledním telefonickém rozhovoru s paní Ludmilou Kozáčkovou, kterou vnímám velice pěkně a hluboko v Srdci, aniž bychom se zatím ještě fyzicky potkali. Ve chvílích kdy jsem byl hodně smutný a vnitřně oslabený díky určitému zklamání, které se mne opravdu v sérii událostí dotklo, paní Ludmila mi vlastně řekla to co mi předával skrze ní a její vnímání Stvořitel Všeho. Říkala to ona, ale vnímal jsem že z ní hovoří její božská podstata. Ošetřila mi tím mé vnitřní rány a bolesti. Jestli bude chtít, tak sama napíše co řekla ze své prapodstaty. Děkuji paní Ludmilo (Lidko), potřeboval jsem to. Stejně tak děkuji paní Coře, paní Juditě, paní Rie-Li, paní Wandě, paní Ivce, panu Radimovi, panu Víťovi atd. , jsem rád že jste.... a že my čas od času připomenete kdo skutečně jsem, aniž byste to většina z vás věděla nebo tušila. Každý z nás máme svou "černou hodinku" duše, kterou obýváme svým Duchem. Takže ještě jednou obrovské díky za vaše světla na mé Cestě...!

Zde je ta prezentace v podobě videa na youtubu: https://www.youtube.com/watch?v=aC8lXV01Epw&feature=related

Zkuste to také někdy někomu říci, uvidíte jak vám bude vděčný a sami to poznáte, až to řekne někdo vám z celého Srdce....

LK