Erien Azarin: Malé duchovní povídání I.

Tady na začátku celého povídání a sepisování myšlenek je dobré říci to důležité. Duchovno nikdy nesmí a ani nemůže vycházet ze společenské roviny, jako jakési dogma, nebo obecně přijatá pravidla duchovní cesty. Duchovno, je čistě individuální záležitost vycházejí z roviny poznání a zkušeností užívaných v běžném životě. Můžeme si myslet, že jistá míra vzdělávání je nezbytná. Ovšem pouze v oné přímé návaznosti na aktuální okolnosti našeho života. Tedy hledání odpovědí na otázky, které vyvěrají z mého vlastního uvažování. Nejde tu o učení se složité náboženské, nebo magické filozofii, ale především o pochopení souvislostí mezi příčinou a následkem, které zažívám v přítomném okamžiku. To proto, že tato cesta navazuje na naši nejhlubší zkušenost a umožňuje nám výsledek vlastního poznání okamžitě pochopit.

Duchovní cesta byla díky různým náboženským hnutím, sektám a materiálnímu smýšlení značně zprofanována a pro mnoho lidí představuje nejen filozofický, ale především etický problém, neboť se s modlářstvím a některými esoterickými praktikami nedokážou ztotožnit. Vždy se tu velmi hrubě a násilně lidem vnucuje, že duchovní je to, co pochází od Boha. Že jsou to různé formy podvědomého procesu, tajuplné energie a další zázraky přesahující chápání běžných lidí. Naneštěstí se tomuto nesmyslnému mýtu natolik uvěřilo, že se počala utvářet nejen církev, ale i jistá větev společenského hnutí zvaného esoterika. Nic proti tomu, tady musí každý člověk sám zvážit jaké informace a s jakým záměrem kolem sebe šíří, i jaké přijímá. Pravda totiž není o tom, jestli se někomu bude, nebo nebude líbit. Pravda je aktuální skutečnost, se kterou se buďto ztotožníme, nebo budeme žít celkem zbytečně ve lži, produkované naším vlastním pocitem jedinečnosti.

Pokud by se člověk navrátil k onomu ideálnímu stavu své dávné existence, ke svému úžasu by zjistil, že se tato společnost, otázkou náboženství nebo esoteriky vůbec nezabývá. Ve školách se učilo v souladu s nejvyšším poznáním a věděním. Zboží se vyrábělo pouze v kvalitě odpovídající dosaženým vrcholným technologiím. Společenská pravidla se utvářela na základě nejhlubší prožité zkušenosti. A právě zkušenost, byla tím, co odpovídalo našemu pojmu duchovno. Reálná, zřejmá a pochopitelná zkušenost. Tedy zákon příčiny a následku. Pokud budu tvrdit, že jsem duchovní, protože se modlím a praktikuji nějakou esoterickou disciplínu, potom pouze ať chtě či nechtě, šířím svou zmatenost napříč vesmírem, bez jakéhokoliv užitku jak pro sebe, tak pro ostatní. Je to stejné jako tvrdit že jsem doktor, protože umývám podlahy. Především proto, že neduchovní věc, ve vesmíru prostě neexistuje. Tedy správně zní naše věta: „jsem duchovní, protože jsem“.

Místo kde naše bytí začíná je zahaleno tajemstvím, které na ně bylo uvaleno v průběhu mnoha staletí nejtemnější epochy naší existence. Těžko by bylo tvrdit, že se tak stalo náhodou, protože člověk se sám pro tuto zkušenost z jakéhosi nejzazšího místa vesmíru, kam až vědomí může dospět, aniž by pozbylo schopnost tvoření vlastní reality, sám rozhodl. Udělal to proto, že chtěl prožít zkušenost, ze které veškeré stvoření vyvěrá. Chtěl poznat dobro a zlo, což není nic jiného než prvotní zákon, ze kterého veškeré stvoření vzešlo. Ale nejen poznat jako myšlenou pravdu, ale skrze prožitou zkušenost, aby se ona stala jeho vnitřní silou, které dokáže vládnout. Byla to nebetyčná pitomost, nebo neobyčejná moudrost, která jej vedla? Těžko říct, protože tady na samotném konci svého pádu, ještě zdaleka nemůžeme tušit, kam naše poznání nakonec v rámci budoucího utváření povede. Víme jen to, že dojít až sem, nás stálo nejen mnoho sil, ale především bolesti a utrpení. A víme i to, že zdaleka ne všichni si odtud také odnesou to, pro co se rozhodli sem přijít. To proto, že není snadná cesta. Kdo má, tomu bude dáno a přidáno, a kdo ne, neodnese si odtud ani to, co si myslí, že tu získal.

Zkušenost nelze získat tím, že si sednu v kině a budu se dívat, jak se na plátně odehrávají osudy herců. Stejně tak jako ji nezískám čtením knihy. Pokud se sám nestanu součástí děje, a nepřijmu následky jak v kladném, tak i záporném vztahu ke svému bytí, nedostaví se ani vnitřní prožitek potřebný k pochopení vztahu mezi příčinou a následkem. Budu moci o všech pravdách nekonečně dlouho mluvit, ale schopnost aktivního utváření mi zůstane skryta v hlubinách záhad. Tedy život je o žití, větší tajemství už nebude nikdy odhaleno.

Erien Azarin