Nemoci ze zdravé výživy

Nemoci ze zdravé výživy

Co je zdravá výživa? Jídelníčky šlechty a měšťanstva? Vegetariánství? Syrová strava? Makrobiotika? Dělená strava? Strava podle krevních skupin? Vaření podle herců a zpěváků? Racionální dieta pro zdraví jednoho tělesného orgánu, např. srdce, žaludku, žlučníku...?

Adaptace pro život ve skleníku

Kdekdo dnes užívá slov zdravá výživa. Co je tím myšleno? Za slovy zdravá výživa rozumíme výživu, jež podporuje a zachovává zdraví. Znalost zdravé výživy vytryskla z hlubokých znalostí přírody, přesněji z lidských biologických potřeb. Ty se však neustále proměňují dle vnitřních stavů, v nichž se lidé nacházejí, a vnějších podmínek, v nichž lidé žijí.

V knihkupectvích najdeme kuchařské a naučné knihy napěchované názory na zdravou výživu. Podávají názory vesměs nesouhlasné, tj. přinášejí vzájemně si odporující informace. Knihy však mají jedno společné, všechny společně deklarují, že jimi propagovaná výživa je zdravá.

Co je tedy správné? Oprášit jídelníčky české stravy lidové? Pokračovat v oblíbených panských jídelníčcích a jíst složité pokrmy šlechty a měšťanstva, jejichž cílem není zdraví, nýbrž odlišení honorace od sprostého lidu? Stravovat se vegetariánsky nebo makrobioticky? Dělit stravu na živočišnou a rostlinnou? Stravovat se podle krevních skupin? Vařit dle televizních pořadů s herci a zpěváky? Připravovat racionální jídla pro jeden tělesný orgán? Pro zdravé srdce, zdravý žaludek, zdravý žlučník, zdravý sex?

Zdravá výživa je pro většinu lidí velkou neznámou. Každé jídlo, jemuž lidé po létech jedení přivykli, stává se zvykově zažité a představuje silnou a jen obtížně měnitelnou konvenci. Žel za zdravou výživu bývají pokládány i prokazatelně škodlivé chemické látky, např. bílý rafinovaný cukr. Celou řadu nemocí lze proto paradoxně označit jako nemoci ze zdravé výživy.

Mladí lidé přinášejí do nových domácností zvyklosti nekriticky přejaté z domácností svých rodičů. Pokud vůbec někdo, jsou to nejčastěji matky, kdo učí dcery nebo syny připravovat pokrmy.

Ale dostane se začínajícím kuchařkám či kuchařům vysvětlení komu, kdy a proč připravovat určité konkrétní pokrmy? Odpověď není povzbudivá. Snad kdysi dávno tomu tak bylo, v době pohanství či později v selských rodinách spjatých s přírodou. Dnes ne, přirozené vědění se vytratilo, spojitost s přírodou se přerušila.

Tradiční vědění a zdravé přírodní instinkty jsou dnes nahrazeny radami odborníků všeho druhu. Většinou poplatných obchodníkům s potravinami, léčivy, mikrovlnnými troubami ap. Důsledek? Kupování a konzumování všeho, co nabízejí knihy, reklamy, obchody.

Mnozí lidé v naději na železné zdraví kupují cizokrajné ovoce, rychlené zeleniny drahé léky ap. Nezajímají se, zda ovoce přirozeně dozrálo v přírodě, nebo zda bylo sklizeno nezralé a dozrávalo ve zracích inkubátorech. Nezajímají se, zda zakoupené léky nepřinášejí víc škody než užitku.

Lidé se také nezajímají, zda zelenina vyrostla v přírodním prostředí nebo byla rychlena v zaskleněných zeleninových továrnách. Přesto přirozeně přijímají vlastnosti, jež jim zelenina poskytuje. A nejen zelenina, nýbrž všechna potrava, jíž se lidé živí.

V hrnci se pak nevaří energeticky silná zelenina schopná dát lidem odolnost vůči klimatu, v němž zelenina vyrostla a v němž lidé žijí. V hrnci se vaří izolovaná, křehká a nemocná zelenina vyrostlá ve skleníku, schopná poskytnout lidem energii, již by lidé potřebovali, kdyby také žili ve skleníku.

Ať je léto nebo zima, jídelníčky zůstávají téměř stejné. Svíčkové, vepřové pečínky, řízky, guláše, grilovaná kuřata, hranolky, párky v rohlících, šlehačkové poháry, piva, kávy, barevné cukrové vody s bublinkami... Stejná jídla a nápoje se těší veřejné přízni za každého počasí. V létě přibudou zmrzliny, v zimě čokoládové figurky z vánočních kolekcí.

A je lhostejno, zda teploměr ukazuje deset stupňů mrazu anebo třicet stupňů tepla. Se změnami ročních období téměř automaticky a bez velkého přemýšlení měníme šatníky, ale jídelníčky nikoliv.

A i kdybychom nakrásně chtěli změnit také jídelníčky, budeme vědět, jak na to? Najdeme poučení v kuchařských knihách? Dozvíme se, co změnit v kuchyni na jaře, co v létě, na podzim a v zimě? Jaké prospěšné změny nabídnout svým nejdražším?

Pro výkon povolání se lidé připravují několikaletým studiem, což je považováno za přirozené. Považovali bychom za stejně přirozené, kdyby existovaly instituty kuchařských dovedností, v nichž by se předávaly informace a zkušenosti ohledně hodnocení a přípravy lidské potravy.

Každý recept na jídlo by měl být označen jménem autorky či autora. A měli bychom se umět vysmát nesmyslně překombinovaným receptům, jejichž jediným cílem je vytvořit v lidských ústech velké chuťové drama. Čím otupělejší smysly, tím silnější podněty nutno dodávat.

Nejenom jednotliví lidé mohou být hysteričtí. Hysterické mohou být celé státy, např. současná Amerika, ale také média, např. TV Nova nebo Blesk. Hysterické však mohou být také jídla a nápoje, např. specialita s názvem Katův šleh nebo speciální pivo pro muže, jež televize vnucují pod reklamním heslem Chlapi sobě! Lépe by zněl slogan: Mužské hysterické pivo.

Vaření, resp. úprava potravin ohněm, představuje tajemnou výhybku, jež kdysi dávno změnila vývoj člověka a dovedla jej k závažné odlišnosti od ostatních živočichů.

Správným vařením posilujeme kořeny lidského života, a to je úctyhodné zaměstnání, není-liž pravda? Ale chybějí informace, a tak je třeba jednat bez patřičného vzdělání. Můžeme následovat konvenční kuchařské knihy nebo povrchní hesla Národního centra podpory zdraví. Ale také můžeme na vlastní pěst zkoumat souvislosti neboli vzít rozum do hrsti.

Žel ani časopisy pro ženy se nezabývají energiemi potravin, jež lidem poskytují přesně to, co v danou chvíli potřebují. Časopisy se omezují na recepty s lákavými fotografiemi, avšak bez informací o vhodnosti jedení podle počasí a ročních dob, bez poučení o účinnosti podle typů strávníků, podle pohlaví, věku, zaměstnání, vrozené konstituce, získané kondice ap.

Věříme, že především ženy by přesnější informace uvítaly. Vždyť hodiny strávené vařením jídel by se tak ukázaly hluboce smysluplnými. Výživa se totiž znatelně odráží na tělesném a duševním stavu jednotlivců, rodin a celých společností. A ženy nejsou lhostejné k zdraví nejbližších, proto nemohou být lhostejné ani k širším souvislostem výživy.

Potíž je v tom, že veřejné zdroje cenných informací téměř chybějí. Obvyklé zdroje informací o výživě předkládají libovůli a civilizační nevědomost. Podávají skvělá doporučení fantastických specialit, ale nikoliv zdravou výživu.

V oblasti výživy moderní vědecký svět neposkytuje žádné důležité informace. Počítám na prstech, chuťový manýrismus, vitamínový excentrismus, joulový konceptualismus...

Lenka Volmová

Každému podle jeho hladu

Hlubokou nedůvěru v odborné rady zažijeme při pohledu do tváří osob čekajících v lékařských ordinacích.

Výzvy, např. omezte cukr, tuk, kuchyňskou sůl, zvyšte podíl ovoce a zeleniny, jezte obiloviny atd., považujeme za plané. Takové výzvy jen dále prohlubují nevědomost.

Postrádají totiž přesná objasnění, co to je omezení či dostatečný příjem. Jinými slovy kolik cukru pouze škodí, a kolik už zabíjí? Kolik ovoce denně znamená dostatečný příjem? Jaké obiloviny mají odborníci na mysli? Bábovky, sušenky, tatranky? Chleba, rohlíky, knedlíky? Pohanku, kroupy, jáhly?

Musí se lišit strava člověka psychicky pracujícího a člověka pracujícího fyzicky. A to nejen kaloricky, množstvím energie, ale též kvalitou energie. Stejně tak se musí lišit strava člověka nemocného a člověka zdravého. Ženy a muže. Dítěte a dospělého. Dospělého a starce.

Lidská strava je oblastí podceňovanou, zaslouží větší pozornost veřejnosti. V záplavě kuchařských knih, časopisů a televizních pořadů o vaření je krize moderního stravování zjevná. Většina lidí se stravuje s vědomím jistoty, že volbou potravy nemohou udělat závažnou životní chybu, což je tragický omyl. Nanejvýš se zajímají o kalorickou či joulovou hodnotu potravy.

Kdybychom však u různých lidí energetickou hodnotu snědené potravy porovnali s energetickou hodnotou strávené potravy, jež vypadne z těla jako odpad, zjistili bychom, že moderní energetická teorie výživy je nefunkční, nadbytečná a bez vypovídací hodnoty.

Člověk totiž za různých podmínek a při různých stavech využívá energii potravy více či méně efektivně. Záleží na vnějších podmínkách a stavu vnitřních orgánů. Je známo, že někteří hubení lidé přijímají velká množství potravy, která vůbec nestráví. A čím více jí, tím jsou jejich vnitřní orgány unavenější a méně schopné trávit potravu.

Někteří obézní lidé mají jiný problém, bouřlivě tráví jen některé složky potravy. Tím se stane, že jejich těla získávají velké objemy, ale uvnitř jsou křehká, málo odolná, zranitelná. Máme před sebou osoby obézní, a přece podvýživené. Mají řídké kosti, slabou krev, uvolněné klouby ap.

Nejsme zastánci patetického dietetismu, podle nějž pouze strava se podílí na zdraví a nemocech lidí, a pouze působením stravy lze onemocnět nebo se vyléčit.

Přesto množství, skladba a kvalita potravin, jež projdou lidským tělem za jeden jediný rok, by měly mnoho co říci o důležitosti a spoluúčasti stravy na fyzickém a psychickém zdraví člověka.

Když si člověk může teoreticky vybrat mezi životem ve zdraví a životem v nemoci, jednoznačně dává přednost životu ve zdraví. V praxi se ovšem překvapivá většina lidí rozhodne pro život v nemoci. Kouří, pije lihoviny, špatně se živí, nepohybuje se, vzteká se, ponocuje.Proč?

Odpověď je prostá. Lidé, již se tragicky přibližují k horizontu, za nímž spí bolest a zoufalá beznaděj smrti, veškerým poučením o významu životosprávy jednoduše nevěří. Cítí se obelháni odborníky, informačními elitami, od nichž dostávají stále rozpornější doporučení.

Na jedné straně je doporučeno žít naplno, nevázat se, nýbrž odvázat, užít co jen možno, víc a s větším nasazením konzumovat. Na druhé straně je doporučeno žít střídmě, jíst do polosyta, pít do polopita, večeři dát nepříteli, jíst obiloviny, zeleniny, luštěniny, chodit spát po západu slunce, vstávat za svítání. Čemu věřit a jak se orientovat?

Volba života ve zdraví je také pracnější než volba života v nemoci, nebo dokonce volba smrti. Pracnější o tolik, o kolik je tvoření pracnější než rozbíjení. Kreativita oproti destruktivitě vyžaduje pozornost, přemýšlení, odvahu k sebeovládání.

Nejcennějších znalostí lze dosáhnout mnohaletým hledáním, zkoušením, ověřováním. Proto cenným zdrojem informací je poznání dávných předků, prostých a vnitřně čistých lidí, již bez vědeckých přístrojů dokázali rozpoznat mnohostrannou účinnost lidské potravy.

Mnozí lidé dnes hledají funkční, hodnotově utříděný a systémově uchopitelný dietetický systém, jenž by byl silným pomocníkem v péči o zdraví a kvalitu života. Jeden takový systém s hezkým názvem Makrobiotika zklamal, neboť je ve svých klasifikacích v rozporu s tradičními taoistickými poznatky. Už jsme o tom psali.

Výsledky dalšího hledání ukazují, že vskutku cenným a funkčním systémem životosprávy je taoistická dietetika jakožto součást tradiční čínské medicíny.

Vladimír Volma

Převzato z : https://www.intimnosti.cz