Paní Božena Cibulková - písařka Slova Božího 3 (Slovo Kristovo - 1) druhá část

Pokračování "Slova Kristova" :

48

Je bolestné mluvit o životě krásném, je-li lidem Země vzdálený, ba téměř nedostupný.

Lidé prosí: Pane, dej nám život pokojný, dopřej nám mír, uveď nás do spásy, uděl nám své milosrdenství!

Odpovídám: Ve vašich rukou je toto všechno, zač prosíte. Avšak, žel, vy sami zabraňujete, aby všechny krásné věci vstoupily do vašeho života a v něm trvale zakotvily.

Dokud se v nitru nezměníte, nebudete usilovat o svou dokonalost, marně budete volat i po míru a pokoji. Vstupuji jen tam, kde je usilováno o mír a odpuštění, kde láska není jen vzácným hostem v srdci, ale je v něm vším. K takovému srdci plynou náruče milostí, sestupují celé hory lásky. Nelaskavému srdci se vyhýbají i andělé.

49

Můžete říci: Andělé nemají tolik lásky jako máš Ty, Pán a Bůh náš. Ty můžeš dát třeba i hříšníkům, pomoci vždy a všude.

Komu však nedají andělé, nedám ani já, neboť oni jsou prostředníky mých darů člověku. Oni jsou se mnou jedna Láska, jedna Moudrost, jedna Vůle. Dobře vědí, že nečisté srdce je sídlem duchů temnoty a kde jsou tito, tam nemůže vejít anděl lásky, jako oheň do vody, ryba na břeh bez porušení své formy.

Chcete-li abych vám pomáhal, vyčistěte dokonale své srdce od vší temnoty a já vás zahrnu vším, po čem toužíte: milosrdenstvím, pokojem, láskou i pomocí. Váš návrat k Otci se stane skutečností radostně a plně žitou. Může si člověk přát větší odměnu za to, že usiloval denně v sobě rozsvítit světlo lásky v čistý, silný plamen?

50

V čistotě duše mám zalíbení. Jestliže jí dosahuje, nazývám ji pannou. Je-li pannou, je i nevěstou. Nezaslouží si nevěsta lásku a nejkrásnější ozdobení? Ano, zaslouží si lásku, protože je krásná a neporušená. Budete-li krásní a neporušení, zasloužíte si velkou Lásku ode mne i od Otce.

51

Přemýšlejte o tom, co je čistota duše. Učiňte si ji velmi žádoucí, nejvyšší potřebou života. Tento obraz si zamilujte a vložte si jej do vědomí i do srdce. Vytvořte v sobě stav bez hříchu a zlo si neumějte představit. Vstupte v plné dobro a jím tvořte svůj nový život. Starý člověk je duše hřešící. Nový člověk je duše čistá.

Jen tento nový člověk je můj syn, syn Boží, jejž miluji, s nímž sdílím všechno jeho a on se mnou své i mé. Jej mohu oslovit: služebníku věrný – pomocníku můj – můj příteli – můj drahý bratře…

52

Pokud si nezamilujete čistotu duše jako matka dítě, člověk své nesnadné, ale již vykonané dílo, nelze vám pomoci ani v práci pozemské, která má své obtíže, protože je součástí procesu vašeho obrození cestou bolesti. Bez přímé pomoci mé zvětšuje se její nesnadnost.

Budete-li však usilovat o čistotu své duše jen z nutnosti a povinnosti, nebude ve vás celá a dokonalá. Práce z donucení nemá ochotnou účast srdce, a co bez něho je činěno, nemá trvalý úspěch a zdar. Jen touha po dokonalém stavu urychluje jeho vývin, takže může být dosažen již v tomto vašem životě.

Jak však probudit touhu po duševní kráse, je-li k ní lhostejný vztah? Volejte ke mně:

Pane, pomoz mi, rozteskni mou duši po Tvé blízkosti, po všem krásném, co duši k Tobě vede a dovede.

Proste o touhu duše a já pro upřímné prosby vám obměkčím srdce, zjemním je a cele očistím dobrým úsilím, které ve vás rozvinu a provždy upevním, Pak začnete hledat cesty tiché a čisté, po nichž se ubírá člověk svatý, na ně vstoupíte a stanete se na nich poutníkem vytrvalým i šťastným vědomím, že dochází k cíli.

53

Chcete-li mít to, co vám chybí, obracejte se ke mně. Nechci vás vidět jako vnitřně chudé, duchovně nevědomé. Chci vás ukázat všemu tvorstvu jako vzorné, dokonalé syny, jejichž život je podoben mému, aby všichni si vás vážili a ctili, sledujíce váš krásný příklad života, hodný následování v úsilí a přímém činu obnovit krásu duše, která uvadla jako květ bez vody nebo ve vodě staré.

Trvale stojím nad lidským životem a sleduji jeho cestu, ať jde ke mně nebo mě míjí pro velké zlo v ní. Nikdy vám neřeknu: Co je mi po vašem životě, lidé, sami jste hřešili, sami se očišťujte od vin.

Láska nikdy nezhrdá a tvrdě neodsoudí. Hřích mě oddělil od lidí, jejich zlý život mě zadržel v pomoci jim. Přesto nejsem nikdy lhostejný k životu i nejhlouběji sníženému, jemuž se člověk i u svého bratra vyhýbá.

Líto je mi, že nemohu pomoci pro lidské viny, pro zatvrzelé ulpívání na špatných řádech života, vládnoucích Zemi. Radost mám, jsou-li viny usmířeny a vyrovnány v bratrský vztah vzájemných pomocí. Rozmnožujte tuto mou radost a já vám ji stonásobně vrátím v osudových chvílích, kdy vám je těžko v rodině, národě i na celém světě.

54

Prosí-li mne kajícník a lítostivě volá: Odpusť, Pane, mé viny – začíná u něho proměna. Skloním se k jeho duši a jako na dlaň položenou ji prohlížím do každého záchvěvu myšlení i slova. S mým zájmem o ni přichází k ní ono vzácné, co dává jen Otec: odpuštění vin. Na člověku pak záleží, aby nabylo platnosti jeho upřímným pokáním.

55

Říkám vám: Nebudete-li usilovat a pracovat pro své očištění a obrácení ve své duši pilně, snaživě, upřímně a vytrvale, nedočkáte se ani po smrti těla odpočinku a klidu.

Kdo tuto stanovenou práci neukončí se zdarem, nechť nečeká posmrtný život v Nebesích. Tam vstupují jen dokonalí duchové, jimž nelze nic vytknout v myšlení, řeči ani skutku. Nedokonalí musí vstoupit na místa, kde jsou těžce prožívané kárné a výchovné procesy a utrpením se každý učí žít dobrem a v lásce.

Pokud člověk potřebuje kárání a výchovy, nemůže přebývat v radosti. Kárání duši tísní. Potřebuje-li člověk očištění, nemůže žít tam, kde ho již není třeba, kde je pokojná práce na úkolech lásky a jejich vydávání všem tvorům. Láska takto postavená je stav boží, svatý, do něhož nelze vstoupit duši nečisté. Toužíte-li v něm žít jako nebešťané, musíte být dušemi bez stínu provinění proti Lásce.

56

V čem spočívá práce duše? V přeměně nedokonalého stavu ve stav dokonalý. V duši je stav podobný stavu nezpracovaného a neztvárněného kamene, který leží na cestě bez užitku. Kdyby byla duše ponechána v tomto stavu, mohl bych ji postavit na úroveň duší andělů, aby s nimi navázala jednotu? Sami řeknete, že to není možné. Vždyť ona neumí láskyplně myslet, ani jemně, ochotně a vlídně mluvit. Jak by mohla lásce pomáhat skutky, podporovat ji v jejím úsilí o zkrásnění života?

Pokud lidská duše tuto činnost nevyvíjí, její život nese malou hodnotu a může být škodlivý jí samé i okruhu jejího vlivu.

Každý se rád zbaví věcí neužitečných, aby nezabíraly místa věcem užitečným. Co já mám učinit s těmi, kteří svým životem nejen nepomáhají, ale škodí?

57

Přeměna nedokonalého v dokonalé je obtížná, nesnadná a není ani za jeden život na Zemi hotova. Každé zdržení v tomto úkolu, přehlédnutí jej a oddálení, je nebezpečím, že požadovaný úkol nebude hotov ve stanovený čas. Otec neponechal na libovůli člověka jeho napravení, ale stanovil čas i místo jeho průběhu. Rozdělil jej do tisíciletí, staletí a v nich i každému dni určil, co v něm má člověk vykonat pro svou spásu; také míru dokonalosti, stupně vývoje od jejího dětství až po zralý stav moudrosti.

Proto jsem se stal Učitelem člověka, aby žil užitečně pro službu životu, slávu díla Boha Stvořitele a radost Otcovu i svou.

58

Učitel se namáhá, ale Jeho slova nepadají do duše toho, kdo má být vyučen a poučen. Stane-li se tak přece, neujmou se v ní, jako se neujme seménko v půdě nepřipravené, nezorané. Žáci jsou nepozorní. Tisíce věcí světa odvádí jejich pozornost od mých slov, příkazů, napomínání a varování.

Přísným zákonem a řádem kázně je zabezpečeno dílo napravení člověka a zkráceno i zastaveno jeho bloudění vesmírnými světy a z toho plynoucích strastí.

I bloudění může být výchovnou školou zkušenostmi; avšak jenom pro samo bloudění nesmí být člověk živ neboť je součástí díla stvoření, které neustále roste do velikosti a má být stále krásnější, trvalé hodnoty.

Učitel se může vzdát své práce, vidí-li, že jeho poučování není přijímáno s dychtivou pozorností, že žák se nemění k lepšímu, je lhostejný. Já se však své práce nemohu vzdát za žádných okolností, protože na ní spočívá budoucnost člověka. Bez procesů obnovení, v zaostalém stavu a jako škůdce byla by jeho existence nemožná. Neustanu. Ještě silněji budu člověka volat do řad duchů svatých, jej učit, kárat, připomínat úkoly a čas pokání i napravení až k jeho vrcholu.

Má účast s člověkem platí i pro toho, kdo bude opozdilcem a jako poslední na cestě návratu, žák propadlý ve všech třídách mé školy Lásky a Moudrosti. I on s mou pomocí zpoždění vyrovná.

59

Mnohou formou jsem učil lid s ohledem na dobu, která je a prožívá své zápasy s překážkami dobrého vývoje. Ty, kteří mají mé jméno za jméno Boží, chci zasvětit do všeho, co má člověk vědět a konat, jak žít. Tito mají nejdříve dosáhnout žádaných stavů a vejít do spojení se mnou, ujmout se díla obnovy celého lidstva a pak i tvorů nižších.

Žel však, žel! Ti, kteří by měli stát na místě prvním, stojí na místě posledním, až za těmi. kteří mému jménu nevzdali úctu. Stojí na posledním místě svým vnitřním porušením, které se nesnažili včas napravit, stavem, který vyřazuje z úrovní lásky.

Zpomaluji i zdržuji proud svých poučujících slov k těm, kteří se postavili do posledních řad, protože nedbali ustanovení, neusilovali o dokonalou moudrost ducha láskyplnosti. Obracím se k hledajícím dokonalé spojení se svým Bohem, činíce pro ně vše možné v duši, těle a ve stanoveném čase.

60

Volám:

Pojďte blíž a ještě blíže ke mně, směle a odhodlaně, protože na váhání a prodlévání jinde není čas. Ne do staletí, ale jen do roků je vložen čas, který vás má zastihnout u mne a v jednotě s mou záchrannou činností pro celý svět.

Buďte dychtiví mého Slova, vy toužící po svém osvícení jím. Slovo Boží dávám srdcím a duším v mé blízkosti bez rozlišení.

Nerozlišuji formy, které si jejich víra dává. Jen život rozlišuji podle jeho obrazu světla nebo temnoty, jak je tvoří myšlení a cit. Ten, kdo věří, že Bůh je a jde pokojnou cestou v dobru, lásce a oběti, je pozván, aby vstoupil do řad těch, které vyučím a povedu ve jménu Slova, ve jménu Ducha Pravdy cestami krásnými a vysokými, jakými jdou vesmírem nejvyšší, nejmoudřejší duchové k práci blahodárné, k blahu svatých.

61

V mém Slovu přichází poučení pro život pozemský. To je však úvod Slova Učitele. Země je přípravou na život vyšší. Proto na ní a pro ni mé Slovo nekončí své poslání. I v dalších cestách budou stát mé školy Moudrosti, mé svatyně Lásky.

Neprokonáte-li však první stupně duchovního vědění zde v pozemskosti, neotevře se vám škola vyšší, nepostoupíte dál. Ale této úvaze nelze dopřát místa v mysli. Co zákon žádá, musíte naplnit, v hodině stanovené se vyučit, projít zkouškou a se mnou vystoupit výš a dál.

62

Pro mé vyučení vás musí být náležitá příprava, spočívající v prokonání mnohých zkoušek. Každý vyučovaný dostává vysvědčení o své pilnosti a chování. I já je na vás žádám, abyste se osvědčovali jako pro mne připravení, zralí znát více z mého i vašeho působení i z tajemství bohočlověka.

Každá tíseň na vás klade odpovědnost, protože jí jste zkoušeni v trpělivé lásce, pravé víře a stálé naději, i v tom, jak chápete své poslání následovat Krista.

Následování mne je cesta daleká. Pozemský život je na ní jedním krokem, ale tak závažným, že bez jeho prokonání nelze vůbec pokračovat na mé cestě kdekoli a kamkoli jí jdu dát Světlo, Lásku a krásu životu a Boží mír.

Dlouhá cesta je jen pro vytrvalé chodce. Buďte vnitřně silní, abyste mne mohli následovat. Získejte pozemským životem pro ono putování se mnou nejlepší vysvědčení.

63

Každé pracovní úsilí k dobru člověka má mou skrytou podporu a požehnání. Práce duši posvěcující vrací jej Otci. Nejmilejší je mi a mnou vysoce ceněno je snažení, připojit k lidským věcem věci Boží, do nich lidství zcela vsunout a tak mu dát to nejlepší a nejvyšší: poslání zjevit člověkem Krista nejen v oběti, ale v činnosti bohumilé, naplňující Zemi účelnými a krásnými tvary hmot, dobrým řádem soužití a lidské spolupráce a mírem božím.

V tomto lidském jednání a činech je paprsek radosti pro mne. Jím vyvstává pramen Síly a Moci Boží, který ze mne vyjde a plyne k člověku jako jeho znovuposvěcení.

64

Člověk si sám nemůže posvětit život, ale může jej učinit hodným posvěcení tím, že jej naplňuje duchovními myšlenkami a city, jimiž duše krásní jako v jarním čase příroda.

Láska Boží posvěcuje svou tajuplnou svatostí život jí zasvěcený a věnovaný. Rozhodnutí zasvětit život lásce, musí vyjít z člověka. Ten jí musí věnovat místo v sobě i tam, kde lidsky působí, na ně ji přenést a postavit do středu své pozornosti jako nejdůležitější věc života, předpoklad dobra svého i všech, zabezpečení krásné budoucnosti v domě Otce.

Čekám na toto rozhodnutí člověka mnoho tisíc let. Ale blíží se hodina, která ukončí mé vyhlížení spěchajících s láskou k Lásce nejvyšší. Je to chvíle stanovená od počátku rozdvojení, kdy se láska člověka oddělila od Světla a tak vytvořila dlouhou noc spánku duší. Čekal jsem dlouho, než byla probuzena ta spánkem zemdlená. Probuzený, bdělý, vědomý zajisté ví, co je třeba činit, aby prozahálené bylo nahrazeno a nutné dílo včas hotovo.

65

Hledáte-li dosud svou radost a štěstí v cestách světa, budete ještě dlouho žít bez nich a v nářku na mnohou bolest duše a mnohá tělesná trápení. I když věci světa mají svou důležitost, já přece do nich nepoložím plnou spokojenost člověka.

Nebuduji hmotu pro stálý domov člověka. Nebude nikdy zahradou odpočinku, obrazem ráje. Proto nevkládejte do ní srdce, a rozumu jen tolik, aby i v něm zůstalo dost místa myšlenkám na mne, na vyšší krásný svět Krista.

Těší-li člověka věci těla víc než věci duše, ten se ode mne ani ve svých těžkostech nedočká útěchy. Nechť náruč světa utěší toho, kdo do mé nespěchá. Když však léta člověka vedou ke hrobu a utrpení duši svírá, je slabá a marná světská útěcha.

Pozdě je rozpomínat se na mne na sklonku života. Kdo na mne nemyslel ve svěžesti těla, toho v jeho stáří nepotěším. Troška pozdního vzpomínání nenahradí ztracený čas, kdy na mě nemyslel, zapomněl na duši, kdy si dětsky hrál s věcmi světa.

66

Kdo z lidí může vědět, jaká je pravá Láska? Z ní je na Zemi znám jen jeden její paprsek, jeden lísteček té nádherné stolisté růže, která zdobí andělský svět.

Milujete-li pravou láskou, jste moji synové, na kterých však žádám stvrzení tohoto vysokého stavu. Požaduji, aby nejen v srdci milovali, ale přímým zjevným skutkem pomáhali i všem zlým tohoto světa, velkým dobrem překonali zlo a tak se nalilo tolik vody do jeho ohňů, že by je neroznítil znovu ani silný vítr myšlení mnohého nešlechetníka.

67

Ve zlu spočívá nebezpečí nejen pro život váš, ale pro celý hvězdný svět. Zlem se vychylují i nebeská tělesa ze stanovené dráhy a všechna volně vířící hmota se seskupuje do nežádoucích tvarů bez vnitřní soudržnosti mé Vůle. Není-li jí, vše se rozpadá a dští zkázu a tak hrůzy katastrof.

Proto vás varuji, proto opakuji stokrát a po tisíc let ona tvrdá, ale nutná slova:

Přikazuji vám – střezte se zla!

68

Držte se mne, držte pevně, vy, kteří jste mě nalezli jako Lásku. Stůjte pevně na místě, které jste si draze vykoupili mnohým utrpením pokání a napravení, trvajícím již dlouhý čas.

Držte se mé vůdčí pravice. Ona vás podpírá a posiluje, vede dobrem k Dobru. Vy sami se jí však musíte chápat. Já vás, velmi slabé, svou Vůlí držet nemohu.

Má pravice by zajisté udržela celý svět jako lehoučké peří; avšak řád vašeho napravení žádá, abych na vás nepůsobil Silou a Mocí Vůle, ale v Lásce trpělivě vyčkal, až se sami udržíte nad zakalenou vodou, z ní i sami vystoupíte ke mně na pevný břeh světa Božího.

Pevná víra vás drží u mne. Pevná naděje vás staví pod mou ochranu a láska přímo vsunuje do mé pravice pevně vůdčí i mateřsky láskyplné.

69

Hledáte-li cestu ke mně, buďte opatrní, bedliví znaků, které ji jasně projevují. Některé způsoby starých dob se obnovují – dobré, i klamající lid. I prorokování a hlásání duchovních nauk formou starodávnou i přizpůsobenou tomuto času. I mé jméno bude mnohými dáno do znaku jejich škol.

Důrazně však připomínám:

Za slovy o víře, o lásce, hledejte jejich skutky. Kde jich není nebo pořídku a hlasatel sám oběť vlastního života nekoná, moje účast na jeho moudrosti je jeho osobní představou, nikoli pravdou.

V každém vážném čase naléhavých úkolů spásy posílám proroky a duchovní učitele lidu. Avšak i odpůrce mé cesty posílá k lidem své posly víry, aby vnesli klamné představy člověku o cestě jeho spasení. Víru podporují i naději dávají. Skutky obětavé lásky však neznají. A to je dostatečný důkaz, kde stojí a kdo jsou.

70

Já učím věcem pro tento čas nejdůležitějším. Nezaměňujte tyto věci za jiné. Žijte svatě a tento vysoký stav vás dovede k poznání mnohých tajemství.

Najdete v sobě i slovo učitele i pravého proroka. To se však ozývá až na úrovni boží lásky. Dává moudrost a dokonalé vyučení, až se člověk sebe vzdá a mne do sebe přijme jako jednajícího, jako myslícího duší člověka.

71

Láskou měníte svou lidskou tvář, nabýváte zjevu anděla. Stanete-li se anděly mezi lidmi, zjevím vám sebe. Nejdříve jako Ježíše, a pak, až více rozvinete služby lásky, jako Krista Moci Boží. Ta vás zvedne k Bohu a od Země navždy oddělí.

72

Radostí je mi člověk, který do srdce ukládá mé Slovo
jako drahocennost svého života.

Buďte mou radostí a já vás utěším vždycky pomocí ode mne žádanou
v tichosti srdce i modlitbou.

Převzato z : https://buh.webpark.cz/texty/sk/sk3.htm