O duchovním poznání a cestě bez dogmat a jiných nesmyslů na konci této Epochy

Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 3.

24.06.2011 08:49

Statická elektřina - nové poznatky - nové pojetí historie - manipulace napětím buněčných membrán - životní prostředí - energie vodních toků - medicína dávných civilizací - nové pojetí sakrálních staveb - nové energetické zdroje

  

Menhiry

Bylo to pravděpodobně v Palestině asi před šesti tisíci lety, kdy člověk vztyčil první menhir. Následovalo stavění menhirů, bylo jich vztyčeno statisíce na místech od sebe značně vzdálených. Vzácností nejsou ani deset i dvanáct metrů vysoké o hmotnosti několika set tun. Největší menhir nazvaný "Mené er Groah" u Locmariaqueru v Bretani je 23,5 metrů vysoký. Pravděpodobně ve stejné době, nebo o málo později, byly stavěny ve velkém množství také dolmeny. Jsou to obvykle dva nebo více velkých kamenů, na kterých je uložena krycí deska, která v některých případech váží až 100 tun.  V indii jich bylo postaveno 2200 a ve velkém množství byly vybudovány v Evropě, Oceánii a Tibetu. Jsou známy také dolmeny arabské, palestinské, kavkazské a další. Ještě zajímavějšími výtvory dávných civilizací jsou kromlechy, jejich půdorys má tvar kruhu a byly vybudovány z mohutných vztyčených balvanů, na které byly uloženy krycí desky. Podobné mohutné megalitické stavby byly nalezeny také v severní Africe, na pyrenejském poloostrově, v Peru, v Coloradu a na mnoha dalších místech.

 

Stejně záhadnými stavbami jsou hliněné valy, které byly rovněž budovány ve velkém množství na všech kontinentech v různých velikostech. Na americkém kontinentě jsou nazývány "Mound" a bylo jich vybudováno více než sto tisíc. Největší takovou stavbou v Evropě je umělý kopec Silbury Hill. Je 40 metrů vysoký a jeho kruhová základna zabírá plochu dvou hektarů. Na jeho vybudování bylo zapotřebí přemístit 36 miliónů košů křídového vápence a hlíny.

Menhiry se vyskytují na mnoha místech v dosud nepopsaných seskupeních. V místě bývalého keltského sídliště, na levém břehu řeky Vltavy (Česká republika), ve vzdálenosti asi 1,5 km řeky, na zalesněném kopci, byla navršena v kolmém směru na vodní tok podélná hromada kamenů různých velikostí o rozměru asi 10 x 100 metrů a výšce asi 2 metry. Vlivem různého průtoku vody se zóny vodního toku pohybovaly neustále po hromadě kamenů a předávaly jí energii. Z důvodu jednoduchosti a účelnosti stavby byly pravděpodobně podobné menhiry vybudovány na více místech.

 

Železný kutabský sloup v Indii pochází z 9. století před naším letopočtem, váží 17 tun, je 16 m vysoký, z čehož 7 m je nad zemí, a sestává z chemicky čistého železa. Jde nepochybně také o menhir, železo na rozdíl od horniny má mnohonásobně větší základní energetickou hodnotu a jeho umístěním do energetické složky ji umocníme.

 

Nepřehledné množství hypotéz, kterými jsou tyto stavby zdůvodňovány, pouze dokazuje, že dosud nebylo prokázáno, jakému účelu mohly sloužit a proč jim lidé dávných kultur věnovali tolik námahy. Z mého výzkumu vyplynulo, že menhiry, dolmeny, kromlechy i hliněné valy, mohly být využívány jako zesilovače, akumulátory a stabilizátory statické elektřiny, s následným využitím energie pro ozdravné účely.

Nové pojetí využití menhirů staví megalitickou kulturu na vyšší vývojový stupeň, než bylo dosud uváděno. Lidé té doby znali pro nás neznámou energii, a pro nás neznámým způsobem ji využívali. To bude asi hlavní důvod, proč v průběhu dvacátého století autoři odborných publikací převážně popisného charakteru, nemohli zdůvodnit, pro jaký účel mohly být  megalitické stavby vybudovány. Energetické využití menhirů je možné pokládat za první záchytný bod při řešení následných otázek, které mohou být mnohem složitější, než bychom předpokládali.

 

Z uvedených experimentů vyplývá, že megalitické stavby byly budovány pro energetický zisk. Domnívám se ale, že zdůvodnění pro uvedené tři druhy megalitických staveb (menhiry, dolmeny a kromlechy), nelze paušalizovat. Jejich stavitelé měli jistě pro odlišnost konstrukcí vážný důvod. Rovněž je nutné si uvědomit, že byly budovány z různých druhů hornin. V některých případech byly horniny na svá místa transportovány ze vzdálených oblastí, i když v okolí byl jiných druhů hornin dostatek. Dolmeny a kromlechy byly rovněž budovány z různých druhů hornin. Každá hmota má svůj specifický kód, který vyplývá z rozestupů zón a interzón. Při kombinacích hornin vznikají kódy jiné, odlišné od kódů původních. Stejného výsledku lze dosáhnout při kombinacích hornin s jinými hmotami. Z toho vyplývá, že budovatelé megalitických staveb kombinacemi hornin nevytvářeli jen energetické hodnoty kvantitativní, ale také kvalitativní. Ke kvalitativním energetickým hodnotám se mi nepodařilo ani přiblížit, je to záležitost pro dlouhodobý výzkum ve vybavených laboratořích za spolupráce softwarových techniků. Proto se omezím v dalším popisu megalitických staveb pouze na energetické hodnoty kvantitativní. Tam, kde se vyskytují kombinace hornin nebo jiných hmot, lze uvažovat, že stavitelé zde vytvářeli také hodnoty kvalitativní.

 

Myslí-li si někdo, že je to neuvěřitelné, mám pro to pochopení, myslel jsem si to také. Jelikož ale neuvěřitelné jevy se budou dále stupňovat, pokládám za nutné se zamyslet se nad tím, zda lze dát do souvislosti prehistorického člověka, jak ho známe z historie, s vyspělou technikou, kterou prokazují megalitické stavby, ale také artefakty z vykopávek jako např. bumerang. Nesoulad je zde patrný, ale to je věcí historiků. Bumerangy, stejně jako menhiry, nacházejí archeologové v navzájem vzdálených oblastech naší planety. Bumerang mimo Austrálii používali lidé také v severovýchodní Africe, znali jej ve starém Egyptě a Mezopotámii, dokonce i v Evropě. V Holandsku byl vykopán dubový bumerang starý 2.200 let. Nejstarší bumerang pochází z Polska, radiokarbonová metoda prokázala jeho stáří přibližně 20.300 let.  Vzhledem k tomu, že dřevo není trvanlivý materiál, je možné předpokládat, že tato zbraň byla v dávné minulosti velmi rozšířená. Menhir a bumerang mají společný pravěký původ, nacházejí se na různých kontinentech a vyznačují se vysokým stupněm technické úrovně.

 

Český redaktor Jan Novák (v deníku Právo) napsal: „Aerodynamika bumerangu je mnohem složitější než křídla letadel, jejichž konstrukci si nelze představit bez složitých výpočtů a výzkumu v aerodynamických laboratořích. Vztlak u křídla letadla, který působí směrem vzhůru, je způsoben tvarem křídla, který nutí vzduch obtékat horní hranou rychleji než spodní. Stejný profil má i bumerang, ale aerodynamika tohoto vrhacího nástroje je značně složitější. Ramena bumerangu svírají navzájem tupý úhel a za letu se otáčejí kolem těžiště, které není v místě ohybu, ale ve volném prostoru několik centimetrů před ním. Kromě této rotace konají ještě jeden pohyb, letí vpřed ve směru, kterým byl bumerang vržen. Rameno, které se otáčí po směru letu, je obtékáno vzduchem rychleji (rychlosti letu bumerangu a rotace se sčítají) než druhé, otáčející se proti směru letu (rychlosti se odečítají). Vzniká tedy síla snažící se naklonit osu rotace. Jenže to není tak jednoduché. Působí zde totiž ještě další pozoruhodný jev, kterému se říká precese. Vzniká u každého rychle rotujícího tělesa a projevuje se tím, že osa rotace se snaží stále mířit jedním směrem. To se jí sice nepodaří, protože aerodynamické síly mají navrch, ovlivní však let bumerangu natolik, že jeho dráha dostane tvar složité křivky končící na svém počátku. Přitom letové vlastnosti tohoto primitivního nástroje jsou opravdu vynikající. Je například popsán případ, kdy bumerang, který se dostal do termického proudění, plachtil na vzdálenost 16 kilometrů“.

 

Nepřekvapilo by mne, kdyby skeptici vysvětlili původ bumerangu tak, že to byla ohnutá větev, která čirou náhodou měla popsané letové vlastnosti, a posloužila pak jako vzor pro výrobu dalších bumerangů. Takové tvrzení ale nemůže obstát v souvislosti s jejich výskytem na více kontinentech, podobně jako je tomu v případě menhirů.  Diskuse o vývoji bumerangu nepřichází v úvahu, mohl být zkonstruován pouze na základě znalosti aerodynamiky, pro kterou byl podnětem vývoj letadel. Vše nasvědčuje tomu, že jde pouze o předání informace pro praktické využití, bez znalosti podstaty celé věci. Jak jsem již uvedl, stáří palestinských menhirů se odhaduje asi na 4.500 let a vznik polského bumerangu se klade do doby před 20 300 roky. Třebaže doba používání bumerangu je úctyhodná, naše civilizace nebyla ještě v devatenáctém století schopna pro nedostatek teoretických poznatků zdůvodnit princip jeho fungování. Můžeme se tedy domnívat, že ze stejných důvodů se dosud nepodařilo zdůvodnit funkci menhirů.

 

Při hodnocení menhirů, dolmenů a kromlechů z energetického hlediska, je patrný jejich vývoj. Po zkušenostech, že vodní toky jsou zdroj energie, neuniklo lidem, že osaměle stojící kámen poblíž vodního toku, ovlivňuje člověka výrazněji. Dále bylo pravděpodobně zjištěno, že stejné vlastnosti má také kámen značně vzdálený od vodního toku a proto lidé stavěli kameny poblíž svého bydliště. Někteří ale byli zklamáni, protože jejich kámen nebyl energetický. V průběhu dalšího pozorování mohli dospět k tomu, že kámen pouze v některých místech může získat energetické vlastnosti. Následovně se mohli naučit taková místa identifikovat. Pravděpodobně lidem neuniklo, že menší množství energie uvolňuje vysoký kámen i mimo energetické místo a snažili se to kompenzovat větší hmotností horniny. Dalším poznatkem mohlo být, že vysoký kámen o velké hmotnosti, postavený do energetického místa, má více energie.

 

V průběhu dalšího času mohli lidé dospět k tomu, že kámen nemá v každé době stejné posilující účinky, že je má jen někdy a po omezenou dobu. Pravděpodobně zjistili souvislost posilujících účinků s průtokem vody a dalším pozorováním mohli dospět k poznatku, že kámen energii rychle nabývá a pozvolna ji ztrácí. Když byly kameny využívány, k doplnění energie mohl z toho vyplynout další poznatek, že některé horniny nebo jejich kombinace jsou výhodnější. Budování velkých dolmenů prodlužovalo dobu optimální účinnosti a kombinace hornin ovlivnila kvalitu energie. Domnívám se, že kromlechy vytvářely stejné podmínky jako dolmeny, ale posilujícího procesu se mohlo účastnit více lidí. Doba působení posilujícího účinku kromlechů byla pravděpodobně prodloužena doplněním energie prostřednictvím ohňů. Statisíce menhirů, dolmenů a hliněných valů rozmístěných na všech kontinentech, a manipulace s energií, která dosud uniká pozornosti vědy, naznačují, že nebude snadné se v historii orientovat. 

 

Megalitické stavby s energetickou regulací

Budování megalitických staveb s regulací energie vyplynulo pravděpodobně z poznatku, že uzdravovací procesy prostřednictvím menhirů, dolmenů, kromlechů a hliněných valů mohly být využívány pouze nepravidelně. Povětrnostní podmínky vytvářely různé průtoky vodních toků a tím i změny v hodnotách energetických složek. Regulací vodního průtoku bylo umožněno udržovat požadovanou energetickou hladinu a velká hmota stavby zajišťovala její stabilitu.

 

Jeruzalémský rybník

Skutečnost, že ozdravné účinky vodních toků měly souvislost s jejich energetickou hodnotou, lze odvodit z provozu jeruzalémského rybníka. Rybník Bethesda v Jeruzalémě byl zčásti vytesán a částečně vystavěn ve vyschlém korytu potoka, které se naplňovalo vodou pouze za deště. Jeho rozměry byly asi 60x 80 m a byl 7 m hluboký. Rybník excentricky rozdělovala 6,5 m široká kamenná hráz, takže vznikl menší severní a o něco větší jižní rybník. Dvojitá nádrž byla na všech čtyřech stranách obklopena sloupovými halami, pátá hala byla postavena na dělící hrázi. Je předmětem dohadů kdo a kdy rybník postavil, ale předpokládá se, že byl pohanskou svatyní. Informace, která je zachycena na měděném plechu z třetí jeskyně v Kurmánu, naznačuje, jak známá byla tehdy tato svatyně, v níž docházelo k zázračným uzdravením. Důležitá a pozoruhodná je okolnost, že Janovo evangelium (J 5,2) zde prozrazuje autorovu výbornou znalost místních poměrů, kterou archeologie beze zbytku potvrdila. Jan ve zmíněném textu uvádí, že v pěti halách leželi nemocní a očekávali hnutí vody. Po naplnění rybníka čekali nemocní před koupelí „jistý čas až anděl upraví vodu“. Jeruzalémský rybník nebyl umístěn ve vyschlém korytu potoka náhodně. Kdyby jím neustále protékala voda, nebyl by k dispozici "jistý čas" na její úpravu. Voda, která po dešti zaplnila nádrže, měla nějakou energetickou hodnotu, která se postupně snižovala nebo se mohla také zvyšovat. Mohly zde být ještě další vlivy, které přispěly k energetické úpravě vody, jako např. zvýšená koncentrace energetických zón ve spolupůsobení s okolní horninou apod. Když voda nabyla optimální hodnotu, oznámil duchovní vůdce všem přítomným, že „anděl již vodu upravil“ a uzdravující koupel mohla začít. Okolí rybníka, zastavěné sloupovými halami pro čekající poutníky, nasvědčuje tomu, že voda skutečně ozdravný účinek měla, v opačném případě by poutníci k rybníku nedocházeli.

 

S energií vody experimentuji již řadu let, ale nedomnívám se, že bude snadné nalézt její optimální hodnotu, která se projevuje ozdravnými účinky. Není to záležitost pouze energetická, svou roli zde mají také interaktivní vlivy okolních hornin apod. Další výzkum bude časově i technicky velmi náročný. Každý prvek má svůj specifický čárový kód, který je dán rozestupy energetických zón a rozestupy interzón. Kombinace dvou nebo více prvků mají kód jiný, odlišný od základních kódů. V průběhu dalších experimentů bude nezbytné zaznamenávat s velkou přesností rozestupy energetických složek. To se ale neobejde bez nových měřicích přístrojů. Virguli pro další výzkum již nelze použít, jejím prostřednictvím lze ale konstruktérům elektroniky označit místa výskytu energie a seznámit je s jejími vlastnostmi. Průvodním jevem dalšího výzkumu bude všestranné využívání nových poznatků v nejrůznějších oblastech. Po vyhodnocení čárových kódů některých komponentů bude snadné vyrobit identifikační čidla, která na značnou vzdálenost na tyto složky upozorní.

 

Osireion

Obdivuhodné technické znalosti dávných kultur umožnily budovat stavby s ozdravným účinkem, ve kterých byla požadovaná energetická hladina neustále k dispozici. S několika takovými stavbami vás seznámím. Za jednu z nejstarších kamenných památek v Egyptě a začátek architektury je považována stavba Osireion. Jde o stavbu, pro kterou se dosud nenašlo vysvětlení, pro jaký účel mohla být vybudována a proč v její konstrukci je zabudováno nadměrné množství hmoty.  Celý objekt byl vybudován z daleka dopravených gigantických kamenných kvádrů. Vnitřek budovy tvoří podstavec z velkých dlaždicových kvádrů dvacet pět metrů dlouhý a dvanáct metrů široký. Při okraji delších stran podstavce jsou dvě sloupořadí, každé z nich sestává z pěti masivních žulových monolitů přes tři a půl metru vysokých o průměrné váze asi 100 tun. Podstavec je obklopen tři metry širokým a tři a půl metru hlubokým vodním příkopem. Za vnějším okrajem vodního příkopu je asi metrový ochoz a následuje sedm metrů široké obvodové zdivo. Po celé délce se v obvodovém zdivu nachází sedmnáct komůrek vysokých necelé dva metry.  Na podstavci mezi sloupořadími jsou dva malé bazény. Zastřešení stavby bylo provedeno rovněž z obrovitých kamenných překladů a mohutných kamenných desek.

Gigantický stavební výkon byl tedy odveden kvůli dvěma malým bazénům, vodnímu příkopu a sedmnácti malým komůrkám. Z hlediska zkušeností naší civilizace se obrovské úsilí, které bylo k vytvoření stavby nezbytné vynaložit, jeví jako zcela nesmyslné a zbytečné.

Z hlediska mých poznatků stavba byla stavba Osireionu vybudovaná v místě silné energetické koncentrace v energetickém prostoru řeky Nilu pro akumulaci statické elektřiny. Energie byla kumulována ve hmotě horniny a interaktivní vody. Manipulací s množstvím vody v příkopu bylo umožněno regulovat energetickou hodnotu celé stavby. Lidé si tak mohli udržovat optimální energetickou hladinu a v bazénech měli neustále k dispozici ozdravný účinek vody. Sedmnáct malých komůrek, umístěných v obvodovém zdivu, mohlo fungovat jako energetická posilovna. Lidé si mohli doplňovat energii v bazénech nebo v komůrkách. Lze se domnívat, že stavba Osierion mohla také energeticky ovlivňovat hmotu sousedního chrámu.

 

Pravěk v Indii

Nelze přehlédnout, že zdánlivě odlišná stavba, ale s podobnými vlastnostmi, byla vybudována také v Indii. Někdy před počátkem třetího tisíciletí před naším letopočtem vznikla v poříčí Indu a jeho přítoků zvláštní osobitá kultura, jejímž charakteristickým znakem byla civilizační vyspělost a vysoká urbanistická úroveň.  Starověká kultura byla nazvána podle geografické lokalizace kulturou poříčí Indu nebo se jí podle jednoho ze dvou hlavních nalezišť říká kultura harrapská. Největší sídlo tehdejších obyvatel, město Mohendžo-daro, bylo protkáno pravidelnou sítí rovných místy až deset metrů širokých ulic, které se protínají v pravém úhlu. Mezi hlavními třídami se rozprostíraly bloky nestejně velkých obytných budov o jednom i dvou podlažích. Vedle obytných místností měly domy i koupelny a záchody s promyšleným systémem přívodu vody i kanalizačním odtokem. Jejich odvodní trubky ústily do centrálních kanálů, vyhloubených pod hlavními třídami a končící v řece. Podle odhadu žilo v městě asi 30.000 obyvatel.

Stejně jako i jiná pravěká osídlení má rovněž  Mohendžo-daro svou záhadnou stavbu. Uměle navršený pahorek z hlíny o základně 400x 200 metrů a 16 metrů vysoký měl na vrcholu plošinu. Její jádro tvoří nádrž o rozměrech 13 x 8 metrů a hloubce dva a půl metru. Celý bazén je obkroužen ochozem, z něhož vedly dveře do malých místnůstek.

Stavbu bazénu v blízkosti řeky je obtížné vysvětlit, zejména když téměř každý měl doma koupelnu. Vůbec už však nejde zdůvodnit, proč byla nádrž postavena na šestnáctimetrovém umělém pahorku. Její vybudování v úrovni terénu by bylo podstatně jednodušší. Aby vznikl pahorek, bylo zapotřebí vytěžit, přemístit a uložit asi 1,000.000 kubických metrů zeminy, což odpovídá hmotnosti téměř dvou milionů tun. Nelze se domnívat, že lidé budovali pahorek pro ukrácení dlouhé chvíle, museli k tomu mít vážný důvod.

Porovnáme-li stavbu bazénu na hliněném valu se stavbou Osireionu z konstrukčního a energetického hlediska dojdeme k závěru, že obě stavby se vyznačují společnými znaky – velkou hmotností, vodní nádrží a malými komůrkami v obvodovém zdivu. Nádrž byla vybudovaná při horní části vodního toku, tedy v dostatečném spádu. To umožnilo, že voda přiváděná do bazénu spádovým potrubím mohla energeticky regulovat hmotu pahorku, který zajišťoval energetickou stabilitu. Dalšího stupně regulace mohlo být dosaženo vypouštěním vody z bazénu.Obyvatelé města Mohendžo-daro stejně jako v Osireionu, měli neustále k dispozici optimální energetickou hodnotu vody „ bez čekání na anděla“.

 

Další vodní stavby

Potok Quebrada de Lavapatas na americkém kontinentu teče skalní plošinou o ploše více než 300 čtverečních metrů, do nichž pravěcí kameníci vytesali složitou síť kanálů, rýh a prohlubní. Celkem jsou tu tři pravoúhlé bazény a labyrint nesčetných kanálů, jimiž se vede voda. Je opravdu fascinující sledovat trasu potoka, z jedné prohlubně kape voda do druhé a začíná odtékat až ve chvíli, kdy je dosaženo zcela určitého stavu. Názory archeologů na význam vodní stavby se výrazně rozcházejí. Zatím co jedni zde předpokládají existenci jakéhosi vodního kultu či kultu plodnosti a úrodnosti, druzí zde spatřují posvátné místo pro náboženské obřady a rituální očistné koupele.

Z hlediska mého výzkumu uvedené vodní stavby jsou léčivými lázněmi. Hodnota náboje tekoucí vody je přesně v proporci k hornině a rychlosti vody. Voda tekoucí sestavou kanálů a prohlubní vytváří v bazénech tři různé energetické hodnoty. Tyto hodnoty mohly být užívány podle potřeb pravěkých lidí jako doplněk energie. Pobyt v auře nebo zónách v jednom z bazénů stabilizoval kapacitu buněčných membrán na předem stanovené hodnoty. Ačkoliv pravěcí lidé nemysleli v těchto termínech, zřejmě věděli, že je to posiluje.

 

Pyramida Akapana

Mnohem větší vodní stavbou je pyramida Akapana ve zpustlém bolívijském městě Tiahuanaco. Na jejím vrcholku byla vybudována velká vodní nádrž, ze které byla voda vypouštěna složitou soustavou kamenných kanálů, které nalezli archeologové hluboko v jejích útrobách. Voda dále stékala po sérii svažujících se rovin do příkopu, který se táhl kolem celé stavby, a odtékala k základům pyramidy na jižní straně. Byly vysloveny hypotézy, že účel pyramidy souvisel s kultem deště či vody spojeným s primitivním uctíváním síly a vlastností rychle tekoucí vody. Podle další teorie mohlo mít neznámé „technické vybavení“ pyramidy smrtonosný účel. Vychází z významu slov Hake a Apana v starobylém aymarském jazyce, kterým se v okolí stále mluví: Hake znamená „lidé“ nebo muži, Apana znamená zemřít (pravděpodobně působením vody). Akapana je tedy „Místo kde lidé umírají…." Podle mé teorie pyramida Akapana, stejně jako ostatní megalitické stavby, byla postavena v místě koncentrace zón a ve své hmotě akumulovala statickou elektřinu. Další energii získávala stejně jako i jiné stavby zakončené hrotem – sáním hrotem. Energie stavby mohla být regulována protékající vodou v kamenných kanálech, které byly vybudovány v jejích útrobách. Mám experimentálně ověřeno, že nadměrné množství energie může negativně ovlivnit lidské zdraví. Průtok vody mohl být ale regulován tak, že celková energie nemusela být lidskému zdraví škodlivá, ale prospěšná. Nasvědčuje tomu do země zapuštěný chrám postavený v těsném sousedství pyramidy. Hmota chrámu a hmota pyramidy měly společnou auru. Regulací energetické hodnoty pyramidy mohli být pozitivně ovlivňováni lidé shromážděni v chrámu.

Nevzpomínám si, že bych se v odborné literatuře setkal se zdůvodněním, proč byl chrám postaven pod úroveň okolního terénu. Vymyká se to logice a v architektuře všech dob se podobný případ nevyskytuje. Nezdůvodněné zůstávají podzemní prostory také u jiných megalitických staveb. Některé megalitické stavby byly vybudovány pouze jako podzemní prostory. Z hlediska přenosu energie, který popisuji v úvodní části, to lze zdůvodnit.

Hmota (pyramida, hliněný pahorek, budova nebo jiná stavba) umístěná do energetické složky získává od ní energii a vytváří vlastní náboj. Představíme si tedy pyramidu postavenou na úrovni terénu. Její aura se bude jevit jako pyramida mnohem větších rozměrů, ale z části se bude nacházet pod terénem. Zemina nebo hornina, která se nachází v auře pod pyramidou, přebírá od ní další energii.  Mám experimentální zkušenost, že setrvá-li asistent jednu hodinu v sezení zapuštěném pod úroveň terénu v auře většího náboje, jeho energetický zisk bude asi o 50% větší, než při pobytu za stejnou dobu na stejném místě v úrovni terénu. Chrám byl tedy z důvodu většího energetického zisku záměrně umístěn pod úroveň terénu. Ze stejného důvodu byly budovány podzemní prostory pod jinými megalitickými stavbami. U staveb, které byly vybudovány pouze, jako podzemní prostory se lze domnívat, že se nacházely v místě silné energetické koncentrace, kde energetický zisk výrazně převyšoval energetické ztráty. Pyramida Akapana byla energetickou stavbou s možností regulace a předávala lidem energii také prostřednictvím hmoty chrámu.

 

pokračování ...

 

zdroj : Miroslav Provod, https://www.miroslavprovod.com/

  

Diskusní téma: Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 3.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.