Statická elektřina, aura, sakrální stavby apod. - díl 7.

Homeopatie

Homeopatie představuje pro vědu „fungující záhadu“ a bude tomu tak i nadále, pokud nebude objasněno, jaká je podstata uzdravovacího procesu. Můj výzkum se mimo jiné zabývá i interakcí nábojů kapalin, a proto se domnívám, že by mohlo být zajímavé vyhodnotit technologické postupy při výrobě homeopatických léků z tohoto hlediska.

Protože následující text není určen pouze specialistům zabývajícím se homeopatií, stručně zopakuji základní postup při přípravě homeopatik. Výrobní proces začíná tím, že příslušná bylina se nechá 30 dnů macerovat v čistém lihu. Poté jeden díl čistého výluhu smísíme ji s 99 díly lihu a důkladně protřepeme. Toto protřepávání se nazývá dynamizace a pro účinnost léku je podstatné. Následovně jeden díl zředěného roztoku smísíme s 99 díly lihu, a znovu důkladně protřepeme. Tento postup stále opakujeme. Čím je roztok více ředěn, tím je větší jeho účinnost. Je pozoruhodné, že lék neobsahuje ani jedinou molekulu léčivé látky.

Homeopatií jsem se nikdy nezabýval, proto se pokusím jen o zdůvodnění technologického postupu dynamizace – protřepávání kapalin. Provedu následující experiment: 60 g alkoholu umístím do láhve o několikanásobném obsahu, aby dynamizace byla efektivní. Neprotřepaný líh vykazuje poloměr aury 30 cm. Po jednominutovém protřepávání se poloměr aury zvětší na 56 cm. Po další minutě protřepávání se zvětší na 76 cm. Po třetím jednominutovém protřepávání činí poloměr naury 92 cm.

Pro porovnání uvedu i výsledek dynamizace 600 g vody. Neprotřepaná voda má energetickou hodnotu, ale naším netradičním způsobem identifikace ji nelze zaznamenat. Za jednu minutu protřepávání vykazuje 600 g vody poloměr aury 25 cm. Za dvě minuty protřepávání 46 cm, za 3 minuty protřepávání 76 cm. Náboj kapalin lze zvyšovat i jinými způsoby než pohybem, např. v mikrovlnné troubě, ohřevem nebo umístěním v energetických složkách větších nábojů.

Nepochybuji o tom, že dlouhodobý výzkum výroby homeopatik důkladně prověřil vše, co může přicházet v úvahu z hlediska poznatků současné vědy. Domnívám se ale, že odpověď může být skryta ve stejně záhadné části výrobního procesu – dynamizaci. Protřepáváním se zvětšuje energetická hodnota kapalin, současně se ale také mění rozestupy jejich energetických složek – tedy jejich kód. Lze dále uvažovat tak, že při první dynamizaci se kód původní léčivé látky sloučil s kódem lihu a v dalších dynamizacích dochází k dalším změnám společného kódu. Jaký proces při tom probíhá v molekulách původní hmoty a lihu může být předmětem dalšího výzkumu.

Pokládám za důležité připomenout, že podobný jev, při kterém dochází ke změnám původních kódů hmoty, popisuje bible v EX 20,25.  "A když postavíš obětní oltář, nesmíš jej postavit z kvádrů (tj. z otesaných kamenů), protože jsi na něj pozdvihl svůj (železný) nástroj a znesvětil jsi je (tj. kameny)". Je to nepochopitelné, ale lze to experimentálně prokázat.

Identifikuji velikost aury horniny, která nebyla v kontaktu se železem. Následně položím na horninu železo. Velikost společné aury horniny se železem bude větší. Odstraním železo z horniny. Identifikuji velikost aury horniny a zjistím, že se její hodnota oproti první identifikaci zvětšila. To dokazuje, že při kontaktu horniny se železem došlo ve struktuře horniny ke změnám původního kódu. Domnívám se, že k podobným procesům by také mohlo docházet při výrobě homeopatik.  

Johann Volfgang Goethe popisuje, že téměř až k bodu mrazu zchlazená voda přejde delším protřepáním v led. Teplou vodu lze zmrazit rychleji než studenou.

Akupunktura

Akupunkturu považuji za historický fenomén, který prokazuje vysokou vědeckou úroveň dávných civilizací, stejně jako megalitické stavby. Skutečnost, že ve dvacátém století nebyla prokázaná její podstata, naznačuje, že jde pravděpodobně o stejný problém jako u homeopatie – o nedostatek informací. Léčebné procesy, které akupunktura vyvolává, nejsem schopen hodnotit, ale mohu upozornit na poznatky o stimulaci, které vyplynuly z mého výzkumu.

Čtyři způsoby stimulace – vpichy kovovou jehlou, požehování, akupresura a elektrostimulace, vyvolávají v podstatě stejný výsledný efekt : – místní energetický impuls, který aktivní bod doplní energií.

Vpich kovovou jehlou

Všechny kovy mají mnohem větší permanentní náboj než lidské tělo a kovová jehla při vpichu do aktivního bodu mu předává energii.

Požehování

Karl von Reichenbach byl první kdo upozornil, že oheň vyzařuje energii, kterou nazval "Ód". Můj výzkum poznatek Reichenbacha potvrdil a jeho energii je statická elektřina. Využívání ohně jako zdroje energie popisuji v souvislosti s megalitickými i pozdějšími stavbami a také v saunách. Přiblížením doutnající tyčinky k aktivnímu bodu dochází k přenosu energie do tkáně v jeho okolí.

Akupresura

Postupným nahušťováním pneumatiky lze dokázat, zvětšování jejího náboje. Totéž se děje při stlačování kapalin i jiné hmoty. Akupresura tedy v okolí aktivního bodu tvoří energetické přetížení, které bod stimuluje.

Elektrostimulace

Všechny elektrické spotřebiče produkují kosmickou energii. Nejinak je tomu u stimulátoru, jehož předností je, že nejprve aktivní bod vyhledá a současně doplní energii.

Září 2003

Tažná lana

Zahi Hawass ve své knize “Pyramidy” uvádí: „Některé hrobky jsou zahloubené a přikryté obdélníkovými kamennými bloky o velikosti několika nákladních vagónů nebo malých domů a oddělené otevřenými šachtami”. Kvádry horniny o hmotnosti 400 tun zabudované do egyptských staveb nejsou ojedinělé. Mnoho opracovaných kamenů o hmotnosti několika set tun můžeme také spatřit v megalitických stavbách. Nepopisuji nic nového, snažím se jen navodit pozornost pro následující úvahu.

“Horniny o velké hmotnosti byly transportovány tažnými lany a lidskou silou”. Tak zní verdikt specialistů. Nepochybuji o tom, že o svém hodnocení pochybovali, ale nějaké zdůvodnění najít museli. Vyznělo by nedůvěryhodně, kdyby napsali:  “Naše technické znalosti nám neumožňují určit technologické postupy, kterými lidé v dávné minulosti uváděli do pohybu gigantické hmotnosti. Můžeme pouze konstatovat, že po neupraveném terénu přes přírodní překážky to nezvládne ani naše současná technika”.   Nikdo by tomu neuvěřil a navíc by byly kladeny náročnější otázky jako např.: „Může člověk doby kamenné být na vyšší technické úrovni než civilizace našeho století?” Nic takového se nestalo, tažná lana s lidskou silou odbornou veřejnost uspokojila a v nesčetných publikacích jsou pojímána jako faktor. Kdo by s tažnými lany nesouhlasil, musel by navrhnout jiné řešení a to není snadné.

Podle mého názoru nejde jen o technologický postup při přepravě nadměrných nákladů. „Tažná lana” vytvořila blokádu pro další výzkum a odvedla pozornost od jiných otázek. Většina publikací s touto tématikou je převážně popisného charakteru, ale nesčetné odlišné úvahy napovídají, že přesný účel a funkce historických staveb nebyly dosud zdůvodněny. Dospěl jsem k závěru, že odpovědi na nejasnosti historických staveb vyplynou ze správného hodnocení transportu hornin. Není jednoduché k tomu dospět, řešení se nachází mimo oblast známých skutečností.  

Na webových stránkách popisuji průběh empirického výzkumu, ze kterého také vyplývají dosud neznámé vlastnosti hornin. Dáme-li je do souvislosti s něčím co musíme ještě nalézt, mohli bychom uspět. Domnívám se, že něco podstatného se skrývá v gravitaci. Naznačují tomu známá místa s neznámými vlastnostmi.

V oregonském Vortexu se nachází kruh, který má v průměru asi padesát metrů a uvnitř se projevují anomálie, které naše současné znalosti neumožňují zdůvodnit. Turisty udivuje, že postavíme-li sklenici na šikmou plochu koulí se směrem vzhůru. Další atrakcí je patnáctikilová koule zavěšená na řetězu. Návštěvníci ji mohou spatřit visící „z úhlu”, čímž se popírají zákony gravitace. Koule se totiž kymácí tak, že se středu kruhu jen přibližuje. V tom směru člověk kouli postrčí docela snadno, mnohem těžší je vyklonit ji k okraji kruhu.

Podobná anomálie se nachází v Itálii poblíž papežova letního sídla u vesnice Rocca di Papa. Asi na sto metrech místní komunikace tu nefunguje zákon gravitace. Lidé zde zastavují auta a nechávají láhve a plechovky od nápojů kutálet na kopec. Místní mládež zde vyjíždí na kole do kopce, aniž by musela jedinkrát šlápnout do pedálů. Je snadné se přesvědčit jak zde auto s vypnutým motorem zvolna vyjíždí do vrchu. Nukleární fyzik Luciano Gelmi vylil vodu na asfalt a ohromeně přihlížel, jak teče po silnici nahoru. Podobná místa se nacházejí v Japonsku, v Polsku, v Německu a Skotsku.

Uvedené anomálie naznačují směr výzkumů, které nám mohou dát odpověď na otázku, jakou technologií prováděli lidé v dávných dobách transporty hornin. Lokality, na kterých se anomálie vyskytují, mohu označit jako místa, kde dochází ke zvýšené koncentraci energetických složek. Jak ale uvádím na webových stránkách, energetické zóny mají kvalitativní hodnoty podle různých zdrojů a ty nelze identifikovat empiricky.

Únor 2005

Rekapitulace

O menhirech toho mnoho nevíme, snad jen to, že vztyčený kámen mohl sloužit rituálním účelům. V průběhu minulých let jsem publikoval nové poznatky o megalitech tak, jak postupně vyplývaly z mého výzkumu. Souhrn výsledků experimentů a nových znalostí umožňuje provést hodnocení historických staveb ze širších hledisek.

Dospěl jsem k závěru, že hmota vztyčená z povrchu zemského získává energii podle známého fyzikálního jevu „sání hrotem“, který objevil anglický fyzik Michael Faraday v roce 1824. Je lhostejné zda je to menhir, dolmen, kromlech, hliněný val, zikkurat, pyramida, obelisk, sloup, věž nebo další podobné stavby. Všechny získávají energii z energetického rastru podle fyzikálního jevu – sání hrotem. Energetický rastr ale není jediným zdrojem energie, dalším zdrojem mohou být rudná ložiska vytvářející v interakci s okolní horninou místní energetické přepětí, nebo také křížení energetických zón i vzdálených zdrojů. Některá taková místa je snadné nalézt, obyčejně je na nich postavena osamělá megalitická nebo sakrální stavba.

Velkými energetickými zdroji jsou vodní toky, zejména v horních částech, kde se voda pohybuje rychleji. Oproti přímým tokům se větší koncentrace energie vyskytuje v meandrech a ve vnitřních ohybech toků,  která je způsobena zahuštěnými energetickými složkami vlivem ohybu.  Mnoho hinduistických chrámů stojí na sangamu, soutoku dvou řek, které je obzvláště energetickým místem. Historická stavba umístěna v ohybu řeky je zpravidla situována na jeho vnitřní straně.

Hmota stavby může získávat energii současně z více zdrojů. Nebylo-li v místě stavby rudné ložisko, zabudovali do stavby kov nebo minerály. V zikkuratech to byla zlatá socha božstva, v pyramidách kov v jejich hrotu, v antických i jiných svatyních pozlacené sochy apod. Neposkytoval-li vodní zdroj dostatek energie, stavitelé klášterů zabudovali do stavby potrubí, ve kterém  protékající voda doplnila chybějící energii. 

Akumulovaná energie vytváří ve hmotě stavby samostatný zdroj a jeho energetické složky kopírují tvar stavby. V některých jejích částech lze různým tvarováním hmoty stavby ještě energetické přepětí zvětšit. Kruhové půdorysy, oblouky, klenby a kopule fungují na stejném principu jako ohyb vodního toku – na vnitřní straně zahuštěné zóny vytvářejí větší přepětí. Energetický efekt oblého tvarování hmoty využívali již stavitelé prehistorických svatyň na ostrově Malta – půdorys svatyně i její vnitřní místnosti byly oblé.

Kruhových staveb od pouhého příkopu až po Stonehenge je velké množství, mělo-li energetické místo dostatečné přepětí, stačilo ohraničit energetický prostor příkopem. Bylo-li zapotřebí energii místa doplnit, navršili stavitelé v jeho energetickém prostoru hmotu, jejíž tvary umožňují energetickou regulaci. Kruhové půdorysy stejně jako ohyby vodních toků mají větší hustotu zón a tím vytvářejí oproti půdorysům čtvercovým a obdélníkovým větší  koncentrace energie. Na antických, středověkých i pozdějších sakrálních stavbách je patrné využívání energetických zdrojů jako situování do energetického místa, množství hrotů,  i oblé  tvary stavebních konstrukcí.

Důležitým kvalitativním znakem v energii staveb je kombinace hornin. Mnohé publikace uvádějí, že část hornin pro historickou stavbu byla transportována ze značné vzdálenosti,  i když jiné horniny bylo v místě stavby dostatek. Na webových stránkách            publikuji několik grafů různých hmot a jejich kombinací, kde je patrné rozmístění jejich energetických zón a interzón. Nazval jsem to „čárovým kódem hmoty“. Stejných grafů na různé hmoty a jejich možné kombinace jsem v průběhu výzkumu vytvořil velké množství a získal jsem poznatek, že se jejich čárové kódy ve všech případech od sebe liší. Dále jsem se tím nezabýval. Získat potřebné informace tímto způsobem je obtížné, nejde jen o druhy hmot, ale i o jejich poměry hmotnosti. Počet kombinací tak přechází do astronomických čísel. 

Ne všechny civilizace si mohly dovolit stavět zikkuraty nebo pyramidy, některým kulturám musely postačit menhiry, dolmeny, kromlechy, nebo hliněné valy. Všechny stavby fungovaly na stejné podstatě, stavby s větším objemem hmoty vykazovaly větší energetický zisk. Z budování velkého množství těchto staveb vyplývají ale další otázky. Pravděpodobně někde v historii zůstalo skryto tajemství jak lidé mezi kontinenty komunikovali, jakým způsobem překonávali jazykové bariéry a kdo to vše koordinoval. Záhadou také zůstává jakou technologií lidé přemísťovali statunové monolity přes přírodní překážky na velké vzdálenosti nebo jak využívali energie velkých staveb.

Budování energetických staveb nikdy neustalo, prochází antikou a středověkem až po naší dobu. Je neuvěřitelné, že mohutná přírodní energie zůstala pozornosti vědy skryta přestože se nachází všude kolem nás a všechny organismy ji využívají.

Návštěvníci svatyň netušili, že situování sakrální stavby a její konstrukce s pečlivě vyváženou energetickou hladinou pozitivně ovlivňuje napětí na buňkách jejich těla To vytvřelo pocit uvolnění a pohody s domněnkou, že příznivá atmosféra je vyvolána vyšší mocí prostřednictvím duchovních vůdců. Nadměrná koncentrace statické elektřiny může ale také ovlivnit lidské tělo negativně. Dokazuje to statistika rakovinových domů onkologa Oldřicha Juryšky, kterou uvádím na jiném místě. Lze tedy předpokládat, že od výzkumu regulace kapacity buněčných membrán můžeme očekávat nové závažné poznatky.

Úvahy o tom, že dávné kultury mohly být něčím dokonalejší odmítáme možná neprávem. Lépe to pochopíme když se vrátíme o 6 000 roků zpět do Sumeru, kde se náhle objevila vyspělá civilizace, téměř srovnatelná s civilizací antiky. Není-li zaznamenán její vývoj, museli Sumerové civilizační informace od někoho získat. Nemohu spekulovat o tom, kdo Sumerům informace předal, ale myslím, že v této části historie začali lidé pro nás  neznámou energii využívat. Nasvědčují tomu zikkuraty, vyznačující se všemi charakteristickými znaky pro akumulaci statické elektřiny. Opakuje se to v pyramidách, megalitech i v jiných konstrukcích.

Pokud to někomu připadá neuvěřitelné, doporučuji opakovat experiment, který uvádím výše. Pokus prokazuje, že prostřednictvím energetického rastru, virgule a Morse abecedy lze odesílat a přijímat zprávy. Přestože dosud není známa fyzikální podstata energie, symbióza dvou imaginárních pojmů – virgule a energetického rastru – z nich učinila  v průběhu komunikačního experimentu dva faktory, které již nelze zpochybnit..

Prosinec 2004

Pyramidy

Jednou z mnoha záhad egyptských pyramid je jejich situování do vzdálenosti asi 1 500 metrů od zátopové hranice řeky Nilu. Vyplývají z toho otázky: proč  stavitelé nedoporučili místo pro stavbu blíže k vodnímu toku, zjednodušil by se tím transport kamenných kvádrů, a proč odstup činí právě 1 500 metrů? Odpověď na obě otázky věda nezná, ta se nachází v energii hmoty a zní: „Pyramidové komplexy nebyly pouze stavbami rituálními, ale také energetickými. Stavitelé respektovali zákonitosti energetických složek a ohybů vodních toků pro přechod energie do horniny“. Chápu, že v jedné větě je příliš mnoho neznámých a těžko pochopitelných informací, pokusím se proto odpovědět jinak. V závěru roku 2004 celý svět sledoval podmořské zemětřesení v jihovýchodní Asii a ničivou sílu vodních vln tsunami. V průběhu hodnocení následků přírodní pohromy jsme byli informováni, že v postižených oblastech nezahynulo ani jediné zvíře. Ochočení sloni v Laosu několik desítek minut před příchodem ničivých vodních vln se znepokojili a dali se na útěk směrem do vnitrozemí. Věda nezná zdůvodnění, jak zvířata získala ve značném předstihu informace o nebezpečí, když lidé o něm neměli ani tušení.

I v tomto případě se odpověď nachází mimo lidské poznání a zní:  „Byly to energetické zóny obrovské vodní masy, které v jediném okamžiku pokryly celou oblast a pohybovaly se rychlostí vodních vln v jejich směru“. Z ochranných reakcí zvířat vyplývá, že mají pravděpodobně ve svém těle receptory reagující na energetické složky. Zřejmě se to projevilo u nich jako bolestivá masáž v krátkých intervalech. Nepříjemný pocit probíhal jejich tělem ve směru vodních vln, a to je orientovalo na směr úniku. K této úvaze mne inspiroval příběh člověka, u kterého receptory po otravě olovem přestaly reagovat na teplo a reagovaly pouze na energetické složky. Domnívám se, že v neznámých receptorech zvířecích těl se mohou skrývat odpovědi i na jiná tajemství přírody jako např. orientace při dálkových přesunech  ptáků nebo úhořů, ztráta orientace velryb apod. 

Stejným způsobem jako pro pyramidové komplexy, byl také prováděn výběr staveniště pro komplexy mastab (ohrada – mastaba). Vzdálenost mezi ohradou a mastabou je rovněž 1 500 metrů, a vytváří pyramidovému komplexu paralelu (údolní chrám, vzestupná cesta, pyramida).  Ohrady budované ze sušených cihel, v některých případech vysoké až 11 metrů, nebyly dosud zdůvodněny z hlediska využití. Ohrada situovaná do energetického prostoru řeky Nilu, zvětšuje ve své hmotě energetickou hodnotu. Další navršení energie uvnitř stavby je způsobeno křížením energetických zón v obdélníkovém půdorysu. Niky na ohradách označované jako okrasné prvky, mají také energetickou funkci. Zvětšují jejich plochu, a tím se prodlužují a příznivě tvarují energetické zóny. Údolní chrámy i ohrady fungovaly jako všechny sakrální stavby – doplňovaly svým návštěvníkům tělesnou energii. S podobnými stavbami se můžeme setkat v mnohem pozdější době u Keltů, kteří obvodové zdivo nahradili hliněnými valy.

Záhadou zůstává energetická zóna ve vzdálenosti 1 500 metrů od řeky Nilu, do které byly situovány mastaby a pyramidy. Odhaduji, že podobných zón je od pyramidy k řece Nilu více. Zóny jsou mezi sebou energeticky interaktivní a tím přichází v úvahu mnoho eventualit. Z energetického zmapování plochy mezi pyramidou a řekou by mohla vyplynout nápověda, to je ale práce pro celý štáb specialistů.  

Každá nová myšlenka o neznámé energii v souvislosti s dávnými kulturami vyvolává v odborných kruzích pochybnosti a představu, že novou energii by mohla objevit pouze technicky vyspělá civilizace.  Prchající stádo slonů před agresivními zónami přírodní katastrofy ale dokazuje, že statickou elektřinu lze využívat i bez civilizačních znalostí dvacátého století. Jsou to pouze nepoznané přírodní zákony a reakce  neznámých receptorů, které lze nalézt empiricky.  

Domnívám se, že v historii používali lidé k identifikaci energetických složek citlivost jedinců, kteří svými receptory vnímali množství energie stejně jako zvířata. Virguli pro tento účel nelze použít, ta spolehlivě označí místo kde se energetické složky nacházejí, ale nereaguje na množství energie. Po bezvýsledné snaze nalézt měřící přístroj na energetické složky, jsem dospěl k závěru, že by mohl vyplynout z úspěšného výzkumu receptorů. 

Leden 2005

pokračování ...

zdroj : Miroslav Provod, https://www.miroslavprovod.com/