STRUČNĚ O NAŠÍ ESOTERNÍ SCÉNĚ 2/3 (ZAČÁTEK 20. STOLETÍ)

ZAČÁTEK 20. STOLETÍ

Na samém počátku XX. století se v České kotlině (tzv. českém magickém kotlíku, jak se dnes mezi našimi hermetiky říká) a krajích přilehlých, zrodilo hned několik, pro budoucnost národa významných osobností-hermetiků, z jejichž literárního odkazu bylo a je čerpáno dodnes. Obdobím tohoto zatím posledního zlatého věku českého hermetismu (konec 19. stol. - r. 1938) se ve svém knize Novodobý český hermetismus („vyšlo“ nejprve jako samizdat ve třech rukopisných exemplářích r. 1974 a později péčí nakladatelství Vodnář r. 1995) s velkou pečlivostí zabýval doc. PhDr. Milan Nakonečný (*1932). Dílo samozřejmě vypovídá i o době válečné a poválečné, neboť se vždy snaží zmapovat celý život jednotlivých osobností české hermetické scény. Badatelé se zájmem o toto období by těžko hledali lepší pramen ke svému studiu.

Z veličin českého hermetismu je třeba vyzdvihnout trojici nejvýznamnějších aktivistů. Byli jimi: PETR KOHOUT alias Pierre de Lasenic (17. 5. 1900 - 23. 6. 1944), dynamická osobnost, která vtiskla novodobému českému hermetismu jedinečnou pečeť, experimentální magik a spagyrik (praktikant v oblasti rostlinné alchymie), velký znalec esoteriky starého Egypta, cestovatel, vůdce Volného sdružení pracovníků okkultních (vznikalo v rozmezí let 1920-1921 a po odchodu P. Kohouta do ciziny ho vedl ing. Robert /někdy uváděn jako Karel/ Mach), v letech 1926 - 1927 člen pražské martinistické lóže Simeon (s lóžovým jménem Milan), člen společností New Eulis a Societé egiptienne secréte (esoterně se tento řád nazývá Hakasutech - Město Setovo, /Lasenic se r. 1925 neúspěšně pokoušel o založení její pražské pobočky/), v r. 1932 zakladatel pařížské lóže Universalia (pobočky pražské Universalie, ve které Lasenic při svých pobytech v Čechách působil), zakladatel hermetického sdružení Horev-klub (vzniklo r. 1938, rok poté co Lasenic vystoupil z pražské Universalie a předcházel mu neúspěšný pokus o založení českého Eulis-klubu, zaměřeného na oblast sexuálních mystérií). OBR. LASENIC.
Programem Horev-klubu, který nikdy neměl více než dvacet členů , bylo studium staroegyptského esoterismu. Měl povahu esoterní lóže, ve které se konaly rozpravy na nejrůznější esoterická témata, alchymické, spagyrické a magické práce, mimo jiné i s pozorováním a „fotografováním“ živlových bytostí. Koncem třicátých let převzal Lasenic po dr. Eliášovi vedení druhé pražské martinistické lóže, kterou nazval Paragava (tiskovým orgánem klubu i lóže byl časopis Horev /1938/, členská základna byla v podstatě totožná). Lasenic přispíval do časopisů Logos (1934 - 40) a Herold (jeho jediné číslo vyšlo v lednu 1933), byl redaktorem v periodiku Medium , ale především autorem stěžejních českých hermetických spisů Universalismus (Praha 1933), Sexuální magie (Praha 1933) , Egyptské hieroglyfy a jejich filosofie (Praha 1935), Alchymie - její teorie a prakse (Praha 1936), Hermes Trismegistos a jeho zasvěcení (Praha 1936), Hermetická iniciace Universalismu na základě rhodostaurotickém (Praha 1937), Tarot - klíč k iniciaci (Praha 1938) a dalších. Z jeho nezvěstnýh děl sepsaných ve francouzštině připomeňme filosofii dějin esoterismu (L´histoire de l´Esotérisme) a monografii o okultním významu šperků (Symbolisme et lesparures occultes, Paříž 1930).

Vídeňský Čech FRANTIŠEK JINDŘICH KABELÁK (8. 11. 1902 - 13. 8. 1969), vynikající magik, theurg a kabalista renesančního typu, pohybující se mezi knihami, laboratoří a magickými kruhy, člen vídeňského kroužku Magikon (ten vedl praktický magik a spisovatel Karl Kraus /28. 4. 1874 – 12. 7. 1936/), přední činovník pražské Universalie (zasloužil se o vybudování a vybavení její alchymické laboratoře, přednášel a psal), redaktor časopisu Medium, autor řady hermetických překladů a spisů.
Knižně vyšlo - Kabbalistické zasvěcení (edice Eulis 1940), překlad Magia innaturalis (Eulis 1940), Pantakly a charaktery Luny (Eulis 1940), Kniha tajemství velikého šemu (Eulis 1940), Praktická spagirie (Eulis 1940), Magia Nigrae (Eulis 1940), Herbarium spirituale siderum (Eulis 1940), nedokončená Indická astrologie (soukromý tisk 1941), v rukopisech - Kniha o jógu (1945), Magia Divina, Psychurgie všeobecná a speciální, Učení mistrů, Merkabští jezdci a málo známé Hvězdné letočty (Praha 1943-44). Po válce se stáhnul mimo Prahu do Bečova nad Teplou, kde pokračoval ve svých magických studiích a experimentech. Kabelák měl, stejně jako Kefer, velkou snahu syntetizovat své vědění. Z poznámek v jeho denících je patrné, že pracoval na monumentálním hermetickém díle. V jeho sepsání mu však bránily tvrdé životní podmínky. V šedesátých letech dojížděl do Prahy za malým kroužkem zájemců o hermetismus, a pomáhal tak zachovávat kontinuitu českého hermetického hnutí.

PhDr. JAN KEFER (31. 1.1906 - 3. 12. 1941), svérázný, neúnavný a obětavý činitel společnosti českých hermetiků Universalia, která byla organizačním vrcholem vývoje českého hermetismu (r. 1927 se z hrstky zájemců o hermetismus /od r. 1920 existuje Universalia jako soukromý studijní kroužek/ ustavuje volné sdružení Universalia, které se 4. května 1930 stává úředně uznanou společností, která nejprve vydává hektografované učební texty, jenž mají vyplnit citelný nedostatek hermetické literatury na českém knižním trhu. V letech 1932 - 1940 vydává obsáhlou lístkovou Encyklopedii okultismu, do které přispívali především Kefer s Lasenicem). Základní myšlenka universalismu je v encyklopedii charakterizována slovy: „Universalismus jde za jedním hlavním cílem, Prapříčinou nebo Bohem, k němuž cílí všechno bytí po různých individuálně vhodných cestách“. Pro Lasenica byl universalismus syntézou esoterismu veškerých kultur světa.
Kefer se stává vedoucím duchem společnosti, která buduje nejrůznější sekce (např. astrologickou), regionální odbočky a r. 1937 dokonce laboratoř (vynikajícím znalcem alchymie zde byl doc. RNDr. Ferdinand Prantl píšící pod šifrou Lögell). Rozsáhlá je i její přednášková (kromě Prahy, Kladna, Hradce Králové i v Brně /tuto regionální odbočku vede Václav Leitleb/, Plzni, Německém Brodě, Třinci, Bratislavě, Novém Městě nad Váhem a Liptovském Mikuláši) a ediční činnost. Vycházejí zde díla z pera Paracelsa (10. 11. 1493 - 24. 9. 1541), E. Léviho (1810 - 1875), S. de Guaity (1861 - 1897), Kefera, Lasenica, Kabeláka, mystické spisy J. Š. Kmínka (prvního předsedy Universalie), V. Holého a řady dalších domácích i zahraničních autorů, dokonce i Tibetská Kniha mrtvých. Významná je edice „přísně soukromých tisků“ Eulis, ve které vyšly např. i překlady některých magických grimoárů. V r. 1938 se Kefer v Logosu zmiňuje o tom, že v naší vlasti se nalézá na 700 stoupenců hermetismu, „zatímco před pár lety jich tu bylo asi jen deset“. Na těchto číslech je jasně patrný obrovský vliv Universalie - společnosti českých hermetiků , která byla nemilosrdně zrušena v den zatčení dr. Kefera gestapem, 9. června 1941 (tohoto osudného rána byla pozatýkána většina významných českých okultistů). Jan Kefer byl i hlavním redaktorem časopisu společnosti - Logos (publikoval i v italských hermetických časopisech), skautským činovníkem (mezi svými skauty si vybíral budoucí hermetiky) , komponistou, knihovníkem Národního muzea , lektorem Svobodné školy věd hermetických (jako pokračování Grieseho školy zahájila svou činnost r. 1936), překladatelem, novodobým představitel astromagie - nauky boje proti osudu a všestranným praktikem hermetických umění - především však theurgie. K indickému esoterismu se stavěl rezervovaně, zato si však velmi cenil katolictví, jako jediného „magického křesťanství“. Na rozdíl od Lasenica, který byl zastáncem lóžového hermetismu, usiloval Kefer o jeho veřejné šíření. Toužil po tom, aby se Praha stala jakýmsi centrem hermetického hnutí a dělal pro to maximum. Věřil ve významnou roli Slovanů - zejména Čechů. Kvůli svému vlastenectví byl později trnem v oku nacistům (prováděl např. i magické operace zaměřené proti Hitlerovi), kteří ho nakonec umučili v koncentračním táboře Flossenbürg. Duchovním mistrem byl Janu Keferovi francouzský hermetik Éliphas Lévi, jehož spisy překládal do češtiny. Jeho literární dílo je složeno ze Syntetické magie (ve 30 sešitech vycházejících v Praze od r. 1935, nedokončeno), Theurgie (soukromý tisk, Praha 1935), Theurgie magické evokace (lóžový tisk, Praha 1937), Praktické astrologie aneb umění předvídání a boje proti osudu (Praha 1939), Encyklopedie zapomenutého vědění (Praha 1940, nedokončeno) a Astrologické diagnostiky (Praha 1940, nedokončeno).

Petr Kalač

dokončení příště
------------------------------------------------------
22) V této době vznikalo více takovýchto okultních společností. Za všechny jmenujme alespoň Společnost pro objektivní a experimentální okkultismus založenou v Praze r. 1922, vedenou E. Knoppem a Alchymickou společnost československou založenou v Praze r. 1925 a posléze přenesenou do Plzně, kterou vedl V. Žikeš a jež byla pod patronací samotné Société alchimique de France.
23) Eulis-klub měl své středisko v Praze Na Příkopech č. 14/IV. Veřejnou činnost nevyvíjel, nicméně vydal leták obsahující základní teze Eulidy. Před Lasenicem byl do těchto mystérií zasvěcen snad jen O. Griese.
24) Členskou základnu Horev-klubu vedle Lasenica prokazatelně tvořili: Oldřich Eliáš (Meir), Eliášova přítelkyně zvaná Anika (Iris), Mojmír Eliáš (Marada?), Alois Sedláček (Milota), Zdena Sedláčková (Viola), tajemník klubu Vladimír Rohlíček (Timaios), František Váhala (Dachiel) /29. 11. 1911 - 29. 12. 1974/, paní Váchalová, bývalá členka výboru Universalie Julie Stejskalová (Amiai ?), Hubert Mattern, Stanislav Kulovaný (10. 10. 1910 - 8. 9. 1998), Jiří Teyrovský, Rudolf Libra, Josef Zavadil, později vyloučený František Sýkora, pan Čulda a slečna Šmídová. Jakýmsi externistou byl z Turnova dojíždějící Vladislav Kužel (Mariel) /16. 3. 1898 – 1965/.
25) Chartu k založení „vlastní“ martinistické lóže v Čechách vystavil Lasenicovi na přelomu let 1937/38 sám velmistr C. Chevillon (+ 1944). Lasenic se při svých pobytech ve Francii přátelil i s jeho předchůdcem J. Bricaudem (+ 1934).
26) Vedle Media (1933 – 40), měsíčníku věnovanému okultismu, spiritismu, magii, mystice, astrologii a
praktickým naukám psychickým (zprvu ho vydával A. Kodyn, u kterého r. 1937 vyšel též známý hektografovaný spis Hrozný a mocný žaltář krále Šalamouna, později O. Janáček, který výrazně pozvedl jeho kvalitu) a dalších okultně zaměřených periodik, vycházel v Praze od r. 1930 ještě časopis Úl – čtrnáctidenník pro popularizaci okultismu, mystiky, spiritualismu, magie, psychiky a mantik. Vydával ho Quido Langhans, ale vyšla jen čtyři čísla.
27) Lasenicova Sexuelní magie byla z francouzštiny do češtiny přeložena opravdovým znalcem praktické magie - Antonínem R. Hoznourkem.
28) Vedle tohoto díla, které vycházelo z Quintscherova Adonistisch Denurische Kabbalistik, sem patřily již zmíněné Pantakly a charaktery Luny, Charaktery a géniové dní a Magické charaktery zvířetníku. Vznikl tak soubor s pracovním názvem Knihy kabbbalistických schémat, který přináležel ke Kabbalistickému zasvěcení.
29) V edici Eulis vyšly tři díly Herbaria, avšak Kabelák do budoucna počítal s dílem devítidílným, které nakonec (v rukopisech) téměř dokončil. V šedesátých letech k dílu připojil ještě tzv. Herbář hermetikův.
30) Kabelákova Indická astrologie je překladem díla: Vahara Mihira – Brihat Jataka.
31) Tibeským okultismem se v Universalii zabýval K. Trčka. Ten zde r. 1938 vydal zmíněnou knihu Bardo Thedol, drobně upravený překlad Fr. Drtikola (viz níže), který byl rovněž členem Universalie. Drtikol v této společnosti vydal některé své překlady textů tibetského buddhismu: Jóga Velkého symbolu (Mahamudra) a Jóga prázdnoty.
32) Vliv Universalie přetrval 2. světovou válku, komunistickou totalitu a je jasně patrný i na začátku XXI. století.
33) Členem skautské skupiny vedené Keferem byl i pozdější spisovatel Václav Čtvrtek (4. 4. 1911 – 6. 1. 1976).
34) K místu knihovníka v Národním muzeu dopomohli Keferovi příznivci okultismu dr. Čeněk Zíbrt (12. 10. 1864 – 14. 2. 1932) a zednář (zároveň přední zednářský historik), od r. 1928 ředitel Knihovny Národního muzea, dr. Josef Volf (8. 2. 1878 – 12. 5. 1937).

zdroj: https://www.zahady.cz