Tajemství evoluce našeho mozku

Před asi dvěma sty tisíci lety se s lidským mozkem udála divná věc. V některých neuronech se cosi přerovnalo a mozek u druhu Horno sapiens si začal uvědomovat vlastní existenci a ukládat zkušenosti v logických sledech.
K mutačním změnám docházelo i předtím a většina z nich posílala postižené nešťastníky předčasně pod kytky, ale ta jedna veledůležitá, zmíněná v úvodní větě, naopak člověku pomohla. Je jedno, zda tato mutační změna byla přirozeným důsledkem evolučního pozemského vývoje, nebo byla nainstalována sexem, popřípadě operativně, záměrně zvnějšku. Tato první změna a posléze pár změn následných způsobily, že se hrstka nově pozměněných tvorů stala hvězdami evoluce, zaplavila pevninu a začala se považovat za pány země. Všechna sláva umění, techniky, vědy a podrobování si přírody - to vše je důsledek tehdejšího kvalitativního skoku ve stavbě mozku. Molekulární biologie použitá při studiu naší minulosti nám ukazuje, že genetická mezera, která nás odlišuje od ostatních primátů, je pouhou tenounkou trhlinou, kterou člověk proklouzl a získal možnost ovládnout planetu.
Zde skutečně můžeme hovořit o Adamovi a Evě i z pohledu člověka neznalého bible. Vědci ze 147 vzorků z placent nejrůznějších etnických skupin měřili složení jednoho proměnlivého úseku mitochondriální DNA. Na základě zjištěných rozdílů sestrojili obrovský vývojový strom, který zahrnul všechny rasy do globální genealogické mapy.
Ze studie vyplynuly tři poznatky. Především celkový počet mutací nalezených v lidské mitochondriální DNA je malý, ať vzorky pocházejí od Eskymaček, žen Pygmejů nebo australských domorodců, což nasvědčuje tomu, že před nějakými dvěma sty tisíci lety jsme měli společného předka.
Za druhé byly rozpoznány dvě základní větve, z nichž jedna zahrnuje výlučně Afričany a druhá některé Afričany a zbytek lidstva. Z toho lze usuzovat, že kolébka lidstva se může nacházet právě v Africe.
Třetím zjištěním bylo, že Afričané mezi sebou mají víc mitochondriálních mutací než ostatní rasy. Další vědci později provedli podrobnější rozbor této studie a objevili ještě jednu možnou kolébku lidstva mimo Afriku. Určení místa zrodu moderního člověka tak ještě čeká na další výzkum, důležitá je ale jednota názoru, že jeho vznik se odehrál v jedné lokalitě.
Naše podobnost pramení z mládí našeho druhu, který vznikl nedávno - vždyť jde pouze o deset tisíc generací - ze společenství snad jen několika tisíc prvních jedinců. V tom také spočívá důvod, proč je člověk geneticky daleko méně proměnlivý, patrně o jeden řád, než šimpanz. My jsme se totiž teprve nedávno vyvinuli z malé homogenní skupiny předků, v podstatě z jedince, který prodělal onen jedinečný mutační skok ať už podle Darwinovy teorie vývoje pozemského, nebo vesmírného.
Allan Wilson z Kalifornské univerzity a jeho kolegové nepopírají, že se Horno erectus rozšířil před více než milionem let do mnoha oblastí a vyvinul se v neandrtálce, javánského člověka a další typy. Tvrdí však, že my nejsme potomci této linie, a dokazuje, že před pouhými sto či dvěma sty tisíciletími se v Africe (nebo jinde) objevil nový člověk Horno sapiens sapiens a tento nováček postupně osídlil celou planetu, přičemž úspěšně potlačil ostatní lidské linie. Příslušníky všech dávných vývojových proudů, kteří vznikli z Homo erectus a kteří osídlili území od Sibiře po Španělsko a od Skandinávie po Novou Guineu, jsme beze zbytku vyhladili. Nezůstal po nich jediný potomek, nezbyly ani genetické stopy.
Nedošlo ani ke genetickému míšení, takže náš rod - lidstvo - je velmi homogenní. Rozdíl mezi genomem neandrtálce a moderního člověka představuje přibližně 0,006 % z jeho celkového obsahu; této odlišnosti však děkujeme za to, že jsme nad neandrtálci zvítězili (nebo přežili nějakou pandemii, které oni podlehli). Přitom jsme žili asi 40 000 let vedle sebe. Náš úspěch mohl mít základ v užívání řeči (schopnost nabytá na základě mutačního skoku), což se hodnotí jako mimořádně složitý proces. Když mluvíme, spouští se každou vteřinu nejméně 100 000 neuromuskulárních dějů a musí být koordinováno alespoň 100 svalových pohybů. Bránice, jazyk, líce, čelisti - to všechno se musí kontrolovat a je to nesmírně obtížné. Lehce dojdeme k dalšímu důležitému pojmu - paměť. Nemá smysl ovládat řeč, když nemáme schopnost zformulovat složitou myšlenku, kterou chceme sdělit. Předností moderního člověka mohlo být dlouhodobé plánování, předvídání, příprava alternativ pro určité okolnosti, využívání zdrojů atd. To všechno vyžadovalo jediné: vylepšení funkce mozku.
Zkuste si představit časoprostorový výsledek všech podráždění a útlumů jediného neuronu - je ovlivňován více než třemi tisíci vlastními synapsemi v různém časovém a prostorovém pořadí, přičemž jej nějaký počet synapsí ovlivňuje jedním způsobem, jiný počet způsobem opačným! Dále si představte, že si tímto způsobem ve vaší hlavě v každém okamžiku najednou povídá třeba pět miliard neuronů a třicet bilionů jejich synapsí v prostoru, který v tomto případě představuje například sto padesát krychlových centimetrů a je vyhřátý na 37 °C. K tomu je zapotřebí jen troška jednoduchého cukru glukózy a několik mililitrů kyslíku za minutu. Není to zázračné?

Převzato z : https://www.revprirody.cz/data/home/brez10.htm