Teplo a jeho deriváty podle Jana Koňase (.. aneb článek k zamyšlení o základních fenomenech)

Vážení čtenáři a čtenářky, dostali jsme v poště dopis od pana Jana Koňase, který nám posílá svůj článek ať si s ním uděláme co chceme (úsměv). Ne se vším co pan Koňas píše souhlasím, ale v každém případě jde o velice zajímavý úhel pohledu na některé věci o kterých píše. Vše je jen o použitých slovech a akcentování jejich hodnot. Když si zavedu do čtecího procesu svůj vnitřní překladač , naleznu zde mnoho a mnhé, co mohu označit více než zajímavé a podnětné pro většinu hledajících. Je sice tak zvaně "hodně hodin", ale k prozření někdy stačí jen malý impuls a vše se každému složí podle toho kolik věnoval úsilí při práci na sobě....

LK

TEPLO a jeho deriváty

K napsání textu mě inspiroval článek  o zkoumání vlastností a plohy elektřiny a magnetizmu od Dalibora Nováka. Je vhodné si jej přečíst: https://www.polarity.cz/launch.php?s=page&ID=9

Magnetizmus a elektřina jsou dvě části fenoménu, známého pod slovem TEPLO.

K tomu, abychom pochopili sebe i své místo v přírodě a vesmíru, si musíme vytvořit logický příběh, vysvětlující v dnešní době a soudobými jazykovými a technickými prostředky vznik vesmíru, vznik života a vývoj projektu „ČLO/věk“. Velká písmena v názvu projektu nejsou náhodou či omylem, oddělují význam tohoto projektu už v samotném zobrazení názvu. Šest písmen, rozdělených použitím velkých a malých písmen  na symetrii dvou trojic, nabízejí jednu odpověď a několik otázek. Slovo „věk“ označuje určité období - a význam jednotlivých písmen Č+L+O představuje učební látku, ke které se patrně dostane v určité době většina současné a budoucí populace na planetě. Jedná se o znalost významu každého symbolu, ze kterého skládáme slovní či matematické věty.

Ale tématem článku je magnetizmus, přitažlivá síla, určující podstatnou složku naší existence, kterou známe i pod jiným názvem – charisma, kdy jejím nosičem je „jen“ člověk. Jde o projev téže síly, u které ale lépe chápeme její zdroj. Přitažlivost člověka obvykle nepopisujeme jako magnetizmus, přitahuje nás buď svým zjevem anebo tím, co nabízí, co ve svém životě (v těle) vykonal. Ano, odděluji život v těle od života bez těla, protože teprve když každý z nás po ztrátě těla postupně pozná, jak si lidé v každém „věku“ vytvářejí a kontrolují své příběhy o vzniku vesmíru, o vzniku a úloze lidské formy inteligence a jakými nástroji tyto příběhy mohou ověřovat – pak se nám začne skládat po určitých skocích (kvantech) příběh o existenci a úloze nejen člověka, ale celé této naší galaxie – Mléčné dráhy. Mlékem se živí batolata, je tedy naše galaxie zdrojem pro vytvoření nějaké další formy existence člověka? Jakou úlohu pak v takovém příběhu má náplň pojmu „Bůh“? Odpovídám ano, bůh i každá sluneční soustava má své místo v růstu rozmanitosti existence, ale k pochopení souvislostí nestačí jednostranný vědecký nebo opačný, duchovní přístup k poznatkům. Musíme najít způsob, jak tyto přístupy propojit. Jeden z nich znám, proto na text Daliborova článku reaguji. Ale ze zcela jiného úhlu vnímání, proto se omlouvám všem, koho následující řádky rozladí.

Nevím, kdo název pro naší galaxii navrhl, teď to není podstatné. Podstatné jsou vždy řady asociací, které nám naše vnímání a myšlení nabídne při vjemu nějaké nové nebo starší informace. Entita, řídící to, co si nedovedeme sami vysvětlit, byla a je stále nazývána slovem BŮH. Stále roste počet lidí, kteří zažili v nějaké emočně silné situaci něco, co obvykle nazýváme „vjem boha“, stali se na chvilku součástí „provozu v galaxii“ nebo celého vesmíru. Jejich vědomí prožívalo libovolnou realitu, kterou jejich vědomí navštívilo či vytvořilo. Z tohoto období známe i metodiku, jak tento stav a z něj pramenící životní optimizmus a moudrost udržet. Budhizmus (a jeho varianty) vytvořil základnu duchovního učení, učí nás chápat, že hmotný svět a svět myšlenek je jedním celkem, odděleným jen tím, co jsme jako pravdivé převzali od předchozích generací.

Jazyk, zápis poznatků je tím, co určuje kvalitu  poznatků, jejich přenositelnost. Víme, že sanskrt, jazyk tehdejší doby, je blízký i naší mateřštině. A víme, že každé nové počítaní letopočtu představuje určitý objem času pro realizaci nějakého projektu, souvisícího s člověkem a jeho úlohou v realizování toho, s čím se jeho vědomí seznámilo. Příběh o tom, jak  lidé mohou žít nekonečnou řadu životů s možností své vědomí vkládat po dohodě do jiného těla – ten se postupně realizuje, ať chceme či nechceme. Nějakým řízením osudu se mi ten příběh zalíbil, zřejmě jsem ani neměl jinou volbu. Dovedl moje vědomí až k počátku vzniku „programu“ pro tuto galaxii – a odtud zas na druhou stranu. Do prostředí obrazových stěn s jinými realitami, do kterých bude možné  vstupovat nejen svým vědomím, ale i svým tělem. Nevím, jak dlouho proces přeměny našeho vnímání a myšlení bude trvat, ale vím, že naše představy o tom, jak FUNGUJÍ vztahy a informace v prostoru jsou v mnoha „pravdách“ zkreslené. Může za to dnešní „bůh pravdy“ – MATE/matika a její aplikace v EKO/nomice.

Nejsme zvyklí přemýšlet o tom, jak slova skládáme, jak vznikají nové názvy pro nové jevy. Většinou jen používáme to, co za nás vymysleli jiní. Program pro život si děláme sami, program pro světovou populaci dnes dělají potomci těch, kdo kdysi dávno pochopili, jak může svět fungovat lépe, ale protože nechtěli přijít o možnost řídit takový svět, tak „učení o křestu“ (o vstupu do jiných fyzických forem existence) upravili tak, aby jim tato možnost řízení zůstala.  Je na každém čtenáři, aby zvážil, jestli mu další čtení nepřinese víc škody než užitku. Prostor, ve kterém se pohybuje moje myšlení, je pro běžného „spotřebiče událostí“ poněkud nepřehledný. Teprve přečtením množiny podobných textů je možné zařadit některé „nesmyslné věty“ do dalších souvislostí.  Přestat číst lze kdykoliv.

----------------------

Náš současný letopočet je navázaný na několik jiných letopočtů (= programů pro vývoj člověka na Zemi), je dobré si uvědomit, KDO a PROČ tyto programy pro dobu, vždy přesahující běžné délky života, vytvářel. A zjistíme, že takovými projekty se mohli v každé době zabývat jen ti, co měli dostatek času a prostředků, aby takový program také prosadili.

 Nebudu asi daleko od pravdy v následující úvaze. Faraoni a kněží v Egyptě vytvořili prostředí, ve kterém  mohli čerpat informace z prostoru, z míst, dnes popisovaných jako „informační pole“ . K poznávání tehdy sloužily egyptské chrámy (viz seriál Oko boha Hora“). A v Egyptě kněží obdělávali tato informační pole až do „sklizně“ – do sestavení trojice jazyků, které mohly umožnit lidskému vědomí vládu nad prostorem a časem. Známe je jako dva odlišné jazyky - latinu a dnešní matematiku. Jejich spojitý význam byl čitelný asociacemi v jazyce, známém jako hebrejština. Je sice škoda, že tehdejší vládci Egypta  asi umožnili jinému etniku (Chazarům?), aby projekt získalo a „upravilo“ k obrazu svému, ale tato dva tisíce let trvající „zkouška ohněm a mečem“ byla patrně nezbytná. To ukáže až doba, kdy symetrie období 1991 – 2002 nastavila čas přechodu do cílové varianty naší existence.  

Projekt „křestu“ (vstupu do řízení událostí v čase a prostoru) byl a je určený pro veškeré lidstvo, ale tím, že se dostal do etnika, řízeného hierarchickou strukturou moci, tím vzniklo ve vývoji lidstva zdržení, nutné proto, aby se zjistilo, jak je původní  projekt pro  cca 2000 LET („dvojici=člověk“ + tři rozměry prostoru) nosný, popř. stabilní. Nástup křesťanství a s ním spojený tlak moci na ty, kdo jí měli a mají stále méně – ten má za následek dnešní stav myšlení a technologií, za obojí je zodpovědný vliv latiny a matematiky kdysi v Evropě, dnes transformovaný do „angličtiny + jazyka počítačů “ v celém světě.

Princip „trojice“ (boží) byl ale vždy řízený tím, co ve vědomí tzv. „zasvěcenců“ představovaly asociační řady, plynoucí z vědomosti, že latinu a matematiku spojuje hebrejština. Proto veškeré „nominace“ (pojmenovávání nových či potřebných jevů a procesů) řídili  lidé, vesměs svázaní s katolickou církví.

Všimněme si opět češtiny ve spojení „kat“ a „líc“ a svých asociací k tomu, co lidem tato církev přinesla dobrého, ale také zlého. Církev nenastavila obyčejným lidem onu „druhou líc“, nesdílela s každým tajemství propojenosti, ukryté v historii  a úloze hebrejštiny. Trojice boží ale posloužila mocným tehdy i dnes k tomu, aby se původní model vztahu mezi prací a odměnou za práci (v podobě honu za „zlatým teletem“) stal dnešní virtuální měnou, kdy se peníze stávají spíš “pocitem moci z počtu nul za číslicí na účtu“. A téměř vše, včetně účtů v bankách, je závislé na fungování elektřiny. Dnes si asi málokdo dovede představit např. třídenní „odstávku slunečního záření“ nebo „přesun magnetických pólů Země, přesto že v mnohé duchovní literatuře je tato možnost zmiňována. 

Strašení je dalším z nástrojů, který mocní používají k udržení své moci. A naučili se lidstvo řídit velmi nenápadně, směrováním našich asociací nastavují naše priority. Víme, že peníze jsou univerzálním „společným jmenovatelem mezi prací a odměnou za ni. Veškeré finanční záznamy (pohyby oběživa) procházejí přes magnetické nosiče. Papírové peníze i výpisy z účtů postupně mizí z běžného provozu. Proč asi? Ti, kdo vyvíjejí programy pro banky a platební karty, ti mají vždy prostředky k tomu, aby mohli do jejich funkce zasáhnout. A vedle počtu nul mohou měnit i identitu člověka, propojenost úředních databází stoupá a s ní stoupá i snadnost nepohodlným lidem „změnit identitu“.

Elektřina a její zdroj v magnetizmu jsou řídícími silami dnešní společnosti. Proto je dobré tyto fenomény zkoumat i z jiné než oficiální stránky vědy a její terminologie. Víme-li, kdo, jak a PROČ určovat názvy v době, kdy věda díky matematice vyrůstala z alchymie a magie, dojde nám patrně, že i zde docházelo k účelovému navazování asociačních řad lidí pomocí pojmenování toho, co věda ve svých počátcích objevila.

Z toho, jak jevy poznáváme, z toho se vyvíjí i naše komunikační prostředí. Dokladem je cesta „odborných jazyků“, jejichž základnou je vždy „slang“ – slova, zahrnující určitý proces či úkon. A tam, kde nám vědomosti a souvislosti mezi poznatky nestačí, tam vždy umisťujeme pojem a entitu „Bůh“.

Jakmile si ale uvědomíme, co je zodpovědné za existenci všeho už vytvořeného – anebo jen v mysli projektovaného – zjistíme, že tím „bohem“ je POHYB.

Bez pohybu myšlenek a zápisových systémů pro ně by nevznikl ani pojem pro neexistenci, pojem NIC. Proto je nutné vytvořit souvislý, denní zkušeností ověřený a stále ověřitelný  příběh o tom, jak z NIC postupně vzniklo VŠE. Protože jediné, co nutně muselo existovat na počátku všeho, jsme my, Češi, nazvali N+I+C. Více o vzniku a vlastnostech „NICu“ je v mém textu o Informačním Bodu Prostoru.

Symboly, kterými sdílíme své myšlenky, jsou klíčem k takovému příběhu, který se dokládá sám sebou, tím, jak obsah symbolů (slov, vět, příběhů) vnímáme. Nikomu není třeba vysvětlovat, že teplo hřeje a zima studí.

Každá vývojová etapa lidstva si vytváří  příběhy, které ale končí obvykle něčím, co nelze objektivně a nezávisle dokázat. Tam pak lidstvo umístí řídící sílu boha. Příběh o návrtu nehmotného boha do běžné denní zkušenosti si vystavíme právě ze symbolů pro sdílení informací, ze slov, vět a ze způsobu, jakým funguje naše myšlení. Pojem logika představuje přesně tu vlastnost člověka, která ho formuje, která mu nabízí z předchozích zkušeností nové cíle a z nich zas další.

Řídící složkou logiky jsou asociace, posloupnost kroků, vytvořených a do paměti uložených opakováním podobných zkušeností.

Pokusím se v několika textech doložit, jak a proč se stane naše mateřština tím jazykem, který za nějaký čas doplní či nahradí angličtinu v komunikaci lidí na této planetě. A nabídnu příběh, jak a proč z pojmu „NIC“ lze odvodit pomocí asociací vztah mezi symbolem kmitání („N“) a symbolem nedokončené rotace („C“),  odděluje přepážka (MEM/brána) v symbolu „I“.

Je-li naším bohem Pohyb, pak můžeme definovat, z čeho se vlastně pohyb skládá, jaké vlastnosti či možnosti nám pojem POHYB nabízí. A protože tím, koho zajímá, co že vlastně ten „bůh“ je za entitu, když nás stvořila, tak si asi uvědomíme, že jsme vlastně složeninou samých předchozích pohybů v přírodě, od atomů, buněk přes orgány, celé tělo a k němu patřící řídící orgány – smysly a jejich zpracování rozhodovacími nástroji, které máme k dispozici. Srdcem a hlavou. Pohyby srdce jsou pro existenci myšlení člověka základnou, protože srdce napájí všechny další orgány svým pohybem. Musíme si uvědomit hierarchii veškerých pohybů v prostoru okolo nás a zkoumat proces jejich přeměny na stabilnější formy existence tím, že najdeme pojmy, navazující na sebe bez jakýchkoliv pochybností z běžné, každodenní praxe. Pro opakování stejných pohybů známe pojem TEMPO, pro množinu stejných pohybů užíváme pojem HUSTOTA. A jakmile se nám podaří určitou formu hustoty vymezit k okolnímu prostředí, vzniká HMOTA.  Také víme, že pro odchylky od tempa  známe pojem RYTMUS. Zjistíme, že za odchylky v „Tempu vývoje“ je zodpovědný úbytek energie, udržující stabilitu tohoto tempa.

Pojem ÚNAVA – a z ní pramenící vznik chyby (mutace) + možnosti chybu opravit -  je tak klíčovým prvkem vývoje v neživé i živé přírodě. Opravou ji začleníme do systému, neopravitelná chyba zůstává jako materiál pro jiné využití.

Už víme, že vznik hmoty je následkem určitého objemu zkoumání  vztahů v našem okolí a našeho rozhodování (osobní nebo skupinové volby dalšího našeho pohybu). Takto vzniká většina vynálezů a zlepšení kvality života. Proto je dobré vytvořit si i stupně své rozhodovací síly. Naše vůle k pohybu  přeci určuje, jestli upečeme bábovku, vymyslíme a vyrobíme třeba letadlo -  nebo budeme ležet a necháme se živit přírodou a těmi, kdo nás mají rádi.

Největší sílou člověka je jeho vůle, i když se traduje spíš pojem „láska“. Proč vůle? Protože vůle obsahuje pouze jeden SMĚR. Kdežto láska je komplexní, obousměrnou silou člověka, umí sílu přitažlivosti během jediného okamžiku změnit v nenávist, v sílu s opačným směrem.

Takže jsme přišli na první vlastnosti POHYBU, boha pro novou dobu. Nedílnou vlastností pohybu je jeho SMĚR A RYCHLOST, můžeme tak navázat na původní „trojjedinost boží“, s rozdílem  v tom, že náš trojjediný „Bůh (v) pohybu“ je kdykoliv  kýmkoliv dokazatelný. A protože jsme z pojmu POHYB došli k formulaci boha, umíme si i představit jeho všesměrový pohyb z jediného bodu. Puls srdce (pohyb z jednoho místa do všech směrů) je totiž tím, co člověka dělá člověkem. Puls lidského plodu rezonuje (opakuje, přebírá vlastnosti) s pulsem naší stvořitelky – mámy. Bůh pro dnešní dobu tak dostává lidštější formu. Svými pohyby těla i myšlení dokládáme, že tenhle BŮH=POHYB  FUNGUJE. A že každý CELEK je vlastně vždy dvojprvkem, nejen puls srdce v sobě má vždy směr i protisměr současně. 

JMÉNO (název) má být vždy souhrnem vlastností + úkolů toho (předmětu nebo i člověka), kdo takové jméno/název nosí – to je velmi podstatná informace, zapamatujme si ji.  

Ale zpět k pojmu vůle jako síly, která nás vede k poznávání stále nových souvislostí. Můžeme si vůli rozdělit do oblíbených „čtyř sil, které vytváří tento svět“. Známe je a používáme ve velmi osobní rovině, kdy jejich vhodné pořadí určuje nejen naší pozici ve světě. Pojmy MUSÍM, MĚL BYCH, MŮŽU a CHCI zná z nás každý, jsou základnou pro formování povahy i pozice člověka. Jsou zvláštní v tom, v jaké míře obsahují skutečnou sílu člověka, sílu jeho VŮLE. Kdybychom měli označit každé to slovo šipkou směru, jakým na nás působí, vedly by šipky buď k nám shora („musím“), nebo dovnitř nás („chci“),  z tlaku vnitřního či vnějšího okolí („měl bych“), popřípadě z nás do okolí („můžu). Asi není běžné takto vnímat slova, ale víme z praxe, že takhle fungují. Když dostanu rozkaz (i prosba je formou této síly, ale jen v té nejmenší velikosti), tak jsou tyto čtyři síly vždy tím, co rozhoduje, jaké pohyby uděláme jak v myšlenkách a slovech, tak i svým tělem. Od slov, od pojmenovávání našich pocitů a pohybů vede do historie dlouhá cesta, kdy se „kámen učil mluvit“.

Věda, která má za sebou jen několik století, nám zcela bez uzardění tvrdí, jak je stará naše planeta, náš vesmír, ale přitom sama ještě nedefinovala základnu, ze které vychází – fenomén ČAS. Věda sice čas užívá jako jednotku pohybu, odvozenou z pohybu planet, ale asi netuší, že klíčovou úlohou času je způsob, jak vytvořit DIMENZI (obdobu taktovacího kmitočtu počítače) pro sdílení informací v prostoru,  rychlost a kvalita sdílených informací je dána průsečíkem (součtem pohybů) různě velkých pohyblivých těles každé obydlené sluneční soustavy.

Celek v podobě člověka (1) je podřízen celku rodiny (2), národa (3), planety (4), sluneční soustavy (5), galaxie (6) a vesmíru (7). Jsme prvním (nebo sedmým v opačném směru) a klíčovým prvkem v hierarchii „sedmiček“, které známe jako tóny stupnice anebo barvy duhy. Člověk + jeho šest souvisejících vrstev určuje jeho kvalitu. Teprve když pochopíme, PROČ je tónů k oktávě sedm a proč rozlišíme běžně jen sedm barev duhy, pak nám postupně začne svítat, jak  a kde planety sluneční soustavy uchovávají data našich minulých pohybů (životů), proč a jak lze odhadnout naše další činy v době, kdy máme tělo.

Z manuálu pro cca 2000 let (= bible) byla vyjmuta stať o reinkarnaci člověka (ve třetím století n.l.?), o tom, jak se po smrti naše „duše“ vrací ke slunci (světlo v tunelu) a informace o našem končícím životě se přidávají k těm podobným od ostatních lidí do informačních polí v nehmotné, ale  i hmotné podobě planet. Astrologii jsme nahradili astro/nomii – jiným pojmenováním jevů v prostoru. Takže se konečně dostáváme k vysvětlení nadpisu článku.

Teplo vzniká jako následek dvou proti sobě působících směrů pohybu.  Směrovaný pohyb obsahuje potenciál tlaku.  V místě, kde se opačné pohyby setkají, vzniká bod, kde se tento potenciál  TLAKu realizuje v podobě rozhraní, rozhraní protisměrů je první existující formou KLIDu.

Víme, že s rostoucím tlakem vzniká teplo a později světlo. Světlo vzniká tehdy, když cílový průsečík směrů - „bod v prostoru“ - neumí zcela absorbovat přicházející tlak, proto přebytky vyzařuje zpět do prostoru v podobě barvy.  Ano, ke slunci vede cesta z informačních polí, tlak myšlenek neumíme detekovat přístrojem, k detekci takového tlaku zatím slouží jen naše logika, odvozená právě jen z předchozích pohybů myšlení.

K vysvětlení kroků, které vedou k pochopení fungování sil ve vesmíru bude zapotřebí víc než tento článek, zkusme si zatím vytvořit posloupnost kroků, které vedly od prvního pohybu ke dvěma opačným formám informace – jedné hustší v centru dění, ve zdroji, vytvářejícím směr „tam a zpět“, kam se puls vždy vrací, druhé řidší v okolí centra, ta vytváří nosič pro pohyby – DRÁHU POHYBU. Víme, že pohybem po dráze čas spotřebováváme, ale současně i vytváříme sadu informací, označujících tuto dráhu značkami ze „spotřebovaného času“. Tvar dráhy je pak nosičem pro hmotné, ale i nehmotné informace. Z toho plyne, že tzv. prázdný prostor vesmíru je vyplněný „časovými značkami“ , linkami po drahách všech předchozích pohybů  - a jedno, jestli jde o pohyby v galaxii nebo v člověku, vždy záleží na stupni našeho „inkarnačního“ vzdělání.

Tento přístup k chápání času jako výplně prostoru tam, kde není hmota, ale zásadně mění naše dosluhující paradigma, sestavené prioritně na poznatcích o hmotě. Pochopit vývoj ve vesmíru znamená pochopit „Projekt ČLO/věk“. Ano takto nezvykle zapsaný název představuje nekonečné řady přeměn, jak samotný prostor a z něj se rodící příroda řeší své nerovnovážné stavy vedl k tomu, čím jsme dnes my, jsme v zárodku pochopení jiného způsobu existence člověka, nezávislého na fenoménu času.

Teplo vzniká jako „součet“ dvou, proti sobě vedených směrů, vytvořilo „rozhraní tlaku“  = místo pro vznik KLIDU, kde ale současně vzniká potenciál pro dva jiné, od sebe postupující směry pohybu.

TEPLO jako pohybová síla se v tomto rozhraní formovalo do náplně pojmu TEPLOTA a do opačného pohybového projevu – do pojmu chlad.  Rozhraní protisměrů se zároveň rozdělilo se na „princip opakování“ (dělení) v pojmu kmitočet, kam patří i elektřina – a do principu  gravitace, prvku spojování podobností (nebo opaků!) mezi dvěma různými silami.

Teplo je první faktickou sebeorganizující se „silou v pohybu“, jeho stabilní formou je „teplota“, ona je nosičem dat a informací v podobě připravenosti k aktivování sobě podobnou či opačnou energií. Pro data v prostoru užíváme pojem prázdný prostor. Ve skutečnosti tento prostor obsahuje zrcadlovou = nehmotnou podobu všech uskutečněných a možných pohybů ve vesmíru.

Jako příklad poslouží třeba vztahy ve firmě či v rodině – také se mohou i tam realizovat do hmoty pouze ty pocity a myšlenky, které dostanou podobu slov (zvukovou) anebo z nich díky zaměření firmy\rodiny může vzniknout nějaký nový hmotný objekt, výrobek, projekt nebo postup.

TEPLO a TEPLOTA jsou fyzickým dokladem faktu, že každý JEDNOTA je v čase nedělitelnou dvojicí POHYBU a jeho KLIDOVÉHO STAVU v případě, že existuje třetí prvek (síla či „pozorovatel“), která/který dovede rozlišit  vztah mezi NOSIČEM a NESENÝM, tedy tím, kvůli čemu nosič vzniká. Z denní zkušenosti víme, že myšlenky lze šířit zvukem, a k šíření zvuku potřebujeme určitou hustotu prostředí. Dovedeme-li tento směr myšlení dál, je přirozené, že zvuk myšlenek skrze vzduch může pronikat, je přeci silnější pohybovou energií. A v hustším prostředí si hledá své místo, kde svou energii ztratí,  nebo přesněji- převede ji do formy potenciálu, připravenosti k aktivaci podobnou energií. A tato klidová oblast je ale až za vrstvami atmosféry, v onom „prázdnu“, kam dochodí naše intuice a vůle pro nápady. Do světa fantazie, tam bydlí všechny informace, které můžeme svou vůlí  spojovat a dělit zrovna tak, jak teplo zahřívá  naše tělo  a slova zahřívají nebo ochlazují „duši“.

Gravitaci jako komplexní propojovací sílu se zatím učíme chápat prostřednictvím slov a poznatků. Ale za nějaký čas se opět naučíme gravitaci ovládat i v našem těle. Období, kdy jsme museli na tuto schopnost člověka zapomenout, to pomalu končí. Objevují se prvky fyziky, které dokládají postup propojování mentálních (silou vůle) a mechanických (technických) technologií.

„KONINA“  je název nového přístupu k fyzice v prostoru, která už nepotřebuje princip boha k tomu, aby vysvětlila procesy, které probíhají v časovém, ale i v bezčasovém prostředí vesmíru. Je to prosté, čas funguje pouze tam, kde alespoň jeden prvek „jednoty“ je v pohybu = nosič. Protože to, co nese, to jsou „data“, anebo jejich celky = INFORMACE (data v určitém seskupení v nehmotné, ale i hmotné formě). Je-li naším jediným bohem POHYB a jeho trojjediností je SMĚR a RYCHLOST (a mnoho dalších vlastností), bude nám stačit vnímat a propojovat poznatky vědy a duchovního světa bez hráze našich předsudků, že jedna nebo druhá oblast zkoumání a praxe je lepší.

O tom, jak souvisí teplota „prázdného prostoru vesmíru“ s absolutní nulou a dalšími poznatky, na které jsem přišel zkoumáním „vnitřností“  číslic a písmen – o tom bude zas jiný článek. A že svá tvrzení nemohu dokázat? Mohu, stačí si uvědomit, jak funguje věda. Získá nějaké poznatky. Sestaví je do teorie či hypotézy. A zkouší si teorii nebo hypotézu ověřit tak, že vytváří přístroje tak dlouho, dokud se teorie nebo hypotéza nepotvrdí. Protože její vyvrácení je pouze dobovým znakem nedostatečné kvality „nosiče“ (přístroje) anebo „neseného“ (teorie).  A protože veškeré myšlenky zapisujeme v systémech číslic nebo písmen – nutně se tyto systémy podepisují na kvalitě „neseného“.

Proto v současnosti, kdy se dozvídáme o skrytém vztahu mezi latinou a matematikou, dozvídáme se, že z bible – manuálu pro cca 2000 let, byla vyjmuta celá stať o reinkarnaci – proto je tedy čas, podívat se důkladně na zoubek prvkům, ze kterých skládáme rovnice, slova a věty, trojjedinost našeho současného „boha“. ABECEDA LIDŠTINY sčítá směry levoběžného a pravoběžného zápisu poznatků člověka tak, že „čte“ každé slovo samostatně, od jeho středu střídavě k písmenu vpravo a vlevo. Podobně jako známe násobilku, tak se za čas naučíme znát význam každého písmene, a tato znalost pak umožní pomocí osobních asociací vytvořit ze slova větu, která nezapadá do kontextu původní věty. A tento typ čtení slov se stane základnou pro opravy našich asociačních řad ve vědomí, k nastavení vstřícného chápání toho, co se ve světě děje a hlavně proč se to děje. Kdo je dnes a kdo byl v minulosti nejvíc zodpovědný za „programy pro lidi“.

Ve Vlašimi 22.1. 2011