Tradiční čínská medicína v souvislostech - 3.díl (plíce)

TČM  a hlavní orgány v lidském těle, jejich funkce, význam a důsledky jejich nevyrovnanosti z hlediska nevyrovnanosti energií, emocí a vnějších vlivů

Čerpáno z knihy „Klasická čínská medicína - základy teorie“ od pana Vladimíra Anda, který napsal celý soubor těchto knih v dílech „I až V“.

Pokud budete schopni tyto díly sehnat, vřele doporučujeme s ohledem na srozumitelnost jazyka a formu celého díla. Investice do tohoto díla je velice rozumné rozhodnutí, jak pro každého z Vás kdo to budete studovat, ale i pro Vaše blízké, kterým budete moci poradit a podle potřeby i pomoc myšlenkou, slovem či skutkem….

Funkce Plic podle TČM

Plíce (fej) leží ze všech orgánů nejvýše, rozkládají se nad nimi jako ochranný příkrov, a pro toto své umístění dostaly ve starých medicínských textech i přezdívku "stříška" (chua-kaj; tento termín se ve starověku používal pro stříšku ve tvaru slunečníku, jež chránila i zdobila vůz panovníka.) Jelikož se nacházejí v blízkosti "vládce" - srdce, mluví se o nich též jako o "kancléři" (siang), nejvyšším z hodnostářů. Co se týče anatomického tvaru plic, například v klasické knize Nan-ťing je popsán takto:   

"Plíce váží tři tiny" a tři liangy; mají šest laloků a dvě ucha, takže laloků je dohromady osm.“

V jednom dalším díle se o tvaru plic píše toto:   

"Plíce mají bělostné laloky ... jsou prázdné jako včelí plásty a dole nemají žádný průchodný otvor; při nádechu se naplňují a při výdechu zase vyprazdňují."

Plíce z pěti prvků přináleží ke kovu, v těle řídí čchi a k jejich energetickému systému patří tlusté střevo, pokožka, ochlupení a nos.

Tab. 3.1. Hlavní funkce Plic

1. Plíce řídí čchi (fej ču čchi)

"Co se týče čchi, všechna přináleží k plicím"; tento krátký výrok z Nej-ťingu má velice bohatý obsah. Vyjadřuje totiž, že plíce jsou hlavním orgánem, jenž obhospodařuje pohyb a výměnu čchi základní životadárné a hybné síly v celém těle. Řízení čchi plícemi označuje dva základní procesy - jednak že plíce řídí její vdechování a vydechování, a jednak že řídí její pohyb a vznikání v organismu.

(1) Plíce řídí dýchání čchi

Dýchání je jedním ze tří zdrojů vytváření a ustavičného obnovování tělesné čchi. Jím se při nádechu přijímá tzv. čistá čchi (čching-čchi) ze vzduchu, a při výdechu se zase vypuzuje tzv. kalná čchi (čuo-čchi), tj. opotřebovaná, zahuštěnější čchi z vnitřku organismu, čili probíhá proces nazývaný "nahrazování starého novým". Dýchací činnost plic bývá připodobňována k práci kovářských měchů, jelikož představuje prostředek masivní výměny čchi mezi člověkem a okolím:   

"Výdech a nádech jsou přirozeným chodem dechu, řídí pohyb a výměnu čistého a kalného, a jsou kovářskými měchy lidského těla.“

Podle čínské medicíny však plíce nejsou jediným orgánem, jenž se podílí na dýchání. Jejich partnerem v této činnosti jsou totiž ještě i ledviny. Rozdělení práce mezi nimi je přitom takové, že plíce řídí vydechování čchi, zatímco fázi nádechu, nasávání čchi, mají na starosti ledviny.

Práce celého dýchacího ústrojí závisí na dobrém stavu plic, a tím i plnění jejich dýchací funkce. Když jsou ony v pořádku, pak jsou v dobrém stavu i průdušky a průdušnice, a naopak, nedostatečnost plnění této funkce se nepříznivě přenáší i na ně. Příčinu různých poruch dýchání, kašle, zánětu průdušek, astmatu, dušnosti apod. proto čínská medicína vidí v oslabenosti plic a jejich čchi (resp. i ledvin) a řadí je mezi nemoce plic.

(2) Plíce řídí čchi celého těla

Tato jejich funkce se projevuje v tom, že plíce podporují, doplňují a regulují čchi všech vnitřních orgánů, a vlastně tedy i celého organismu. Děje se to dvěma způsoby:

1) Plíce jsou místem, kde se rodí čchi, zejména tzv. osnovná čchi (cung-čchi); vytváří se mícháním čisté čchi, přijímané ze vzduchu, s esencí, která vzniká při trávení potravy a kterou čchi sleziny dopravuje nahoru do plic. Místo, kde se míchají a kde se tudíž rodí osnovná čchi, je uprostřed hrudi. Nazývá se i horní čchi-chaj (šang- čchi-chaj) čili horní moře čchi (spodní čchi-chaj leží v břiše pod pupkem), což jinak je oblast 17. bodu dráhy žen-maj, tchan-čungu. Osnovná čchi ze zdroje svého vzniku vystupuje jednak vzhůru do hrtanu a touto cestou se podílí na dýchací činnosti plic, a jednak přes srdce vstupuje do aorty a krevního oběhu, stává se silou podporující pohyb krve i látkou doplňující krev, a rozptyluje se do celého těla, aby jej vyživovala, zateplova1a a přiváděla ke všem orgánům stále nové zásoby energie. Z těchto souvislostí vyplývá, že kvalita dýchání (tj. činnost samotného orgánu, ale i kvalita dýchaného vzduchu) ovlivňuje množství a vlastnosti osnovné čchi, a tudíž i čchi v těle vůbec.

2) Plíce dýcháním udržují v chodu a regulují celý mechanismus působení čchi v lidském těle. Tento mechanismus čchi (čchi-ťi) se projevuje základním modelem jejího pohybu, tj. směrem nahoru, dolů, dovnitř a ven. Pravidelné nadechování a vydechování dělá z plic jakousi čerpací stanici, která nasává a rozhání po těle čerstvou čchi a starou a opotřebovanou z něho vypuzuje ven.

Dýchání a řízení čchi jsou dvě vzájemně na sobě závislé funkce plic. Jestliže se z nějakého důvodu oslabí dýchání, bude se oslabovat i tvorba a doprava čchi v těle, a s ní i tvorba a přeprava krve, tekutin, výživy, atd., čili postupně se budou dostavovat různé následky prázdnoty čchi. Na druhé straně z libovolné příčiny už existující prázdnota čchi povede k oslabování dechové kapacity a činnosti plic.

2. Plíce řídí pohyb vody (fej ču sing-šuej)

Plíce se podílejí na pohybu a vylučování tekutin. V tomto smyslu se proto někdy říká, že "plíce jsou horním pramenem vody". S distribucí tekutin souvisejí dvě funkce, o nichž ještě bude řeč: rozptylování a filtrování. Rozptylováním se tekutiny dostávají v krátkém čase "jako rozprášená rosa" do celého organismu, aby jej svlažovaly, vyživovaly a chránily, a jejich nadbytečná část se i vylučuje ven pocením. Při filtrování zase tekutiny klesají dolů, přecházejí proměnou, až se nakonec činností čchi ledvin a močového měchýře shromaždují a mění na moč, jež je vylučována mimo tělo.   

"Tekutiny vstupují do žaludku a jako esenciální čchi jsou dopravovány do sleziny; čchi sleziny rozvádí esenci, vrací ji nahoru do plic, odkud vstupuje do vodních cest a je dopravována dolů do močového měchýře. "

Když jsou tyto funkce plic narušeny, odrazí se to nepříznivě na průchodnosti vodních cest a pohybu tekutin, v důsledku čehož může dojít k zahušťování hlenů, vzniku měkkých vodnatých otoků, atd.

3. Plíce jsou dvoranou všech cév (fej čchao paj-maj)

Tímto přirovnáním se v čínské medicíně vysvětluje skutečnost, že všechna krev prochází plícemi a že tedy určitým způsobem jsou s nimi spojeny všechny cévy maj. Jelikož plíce leží z orgánů nejvýše, jsou jakoby královskou dvoranou, k níž vzhlíží a směřuje celý krevní oběh.   

"Plíce připomínají stříšku na císařském voze, sídlí na nejvyšším místě a ostatní vnitřní orgány se nacházejí pod nimi; čchi se ze všech drah vznáší nahoru do plic, a proto se také říká, že plíce jsou dvoranou všech cév."

Orgánem, jenž řídí krev a žíly, je srdce, avšak nápomocny jsou mu i plíce; ony totiž řídí čchi v celém těle, a mezi čchi a krví je těsný vztah, neboť jednak čchi neustále doplňuje krev a sama naopak potřebuje krev pro své vznikání v těle, a jednak čchi je i hybnou silou, která udržuje proudění v cévách. 

"Celé lidské tělo je prostoupeno oběhem čchi a krve; čchi bez krve by byla neharmonická a krev bez čchi by se nemohla pohybovat." 

Tato funkce plic vyjadřuje především jejich spolupráci se srdcem ve vztahu ke krvi a krevnímu oběhu. Když ji plíce například v důsledku oslabenosti své čchi nedokáží dostatečně plnit, mohou se objevit příslušné chorobné příznaky - pocit dušnosti, bušení srdce, zmodrání rtů a jazyku apod.

4. Plíce řídí rozptylování a filtrování (fej ču süan-fa su-ťiang)

Tím, že plíce řídí rozptylování (süan-fa), se označuje odstředivý směr pohybu čchi plic, tj. že čchi se z nich šíří ven do všech stran. Tato funkce plic umožňuje a ovlivňuje vícero procesů v organismu:

1) Jejím prostřednictvím jsou čchi, krev, výživná esence z potravy i tělesné tekutiny rozváděny do všech částí těla, aby je svlažovaly a vyživovaly:

,,(Čchi) horního zářiče proudí ven, rozváží chutě patera obilnin, prostupuje pokožkou, naplňuje tělo a zav1ažuje chloupky; připomíná rozprašující se rosu.''

2) Její pomocí se z organismu vypuzuje opotřebovaná kalná čchi; tato je z celého těla sváděna drahami i cévami do plic, které část z ní vydechují nosem i pokožkou ven, a současně místo ní nasávají čistou čchi zvenčí.

3) Dopravuje na povrchu těla tzv. ochrannou čchi, která jej chrání před vnějšími vlivy a zatepluje; současně s tím reguluje i otevírání a zavírání potních otvorů, a tudíž i vylučování potu.

Když je rozptylovací funkce plic narušena, dochází k celé řadě chorobných procesů s ní souvisejících, jako jsou například snížená odolnost vůči vnějším chorobným činitelům, vysychání pokožky a ochlupení, záducha, dýchavičnost, zahušťování hlenů, atd.

Funkce řízení filtrování (su-ťiang) vyjadřuje několik aktivit plic. Termín "su-ťiang" znamená pročisťovat a klesat dolů. Pročisťováním se rozumí schopnost plic vytlačovat, vypuzovat ze sebe co do nich nepatří, vykonávat samoočistnou činnost, udržovat čistotu a průchodnost celého dýchacího ústrojí, a bránit tekutinám, hlenům apod., aby se v něm nezahušťovaly a nesrážely.

Klesání dolů souvisí se třemi činnostmi:   

1) Čistá čchi vdechovaná zvenčí sestupuje v těle směrem dolů, spojuje se s čchi ledvin, a tím zabezpečuje pravidelné a hluboké dýchání, střídáni nádechů a výdechů.

2) Spolu s čchi plic klesají dolů i tekutiny, přecházejí proměnou a jejich nepotřebná část se nakonec
shromažďuje v nejnižším místě - močovém měchýři, odkud je vylučována ven.

3) Klesání plicní čchi umožňuje, aby spolu s ní prosakovala dolů i esence potravy, kterou do plic vysílá slezina, a kromě toho zabezpečuje i sestupný pohyb zbytků stravy ve střevním traktu.

Při poruchách filtrovací funkce plic se objevuje například srážení hlenů v plicích a následný silný kašel, obrácení toku čchi do protisměru, a tedy dušnost a lapání po dechu, překážky v sestupu tekutin a z toho vyplývající poruchy močení, těstovité otoky, zácpa, atd.

Rozptylování a filtrování jsou procesy, které se vzájemně ovlivňují a podmiňují. Čchi může volně prostupovat tělem, krev, tekutiny a potrava se v něm pohybují bez překážek a dostávají se všude kam mají jenom tehdy, když jsou tyto dvě funkce bez poruch. V opačném případě dochází k výše zmíněným různým negativním jevem. Poruchy rozptylování jsou většinou spojeny s kašlem, zatímco poruchy filtrování jsou provázeny obrácením toku čchi plic a z toho plynoucí dušností.

5. Plíce mají na starosti regulaci (fej ču č'-t´ie).

Všechny dosud zmiňované funkce plic mají jeden společný rys, a jím je jejich regulační v rámci těla by bylo možno říci mikroregu1ační - charakter. Proto také jsou plíce nazývány kancléřem. Zodpovídají za celkový chod organismu, čili za určité základní a všeprostupující procesy, jako jsou vznikání a distribuce čchi a krve, metabolismus a vylučování tekutin apod. Všechny vlastně souvisejí s tím, že plíce v těle řídí čchi, která tvoří podstatnou látku i hybnou sílu životních procesů:    

"Plíce řídí čchi; když je čchi harmonická, potom nemůže dojít k tomu, aby výživa, ochrana i orgány cang-fu nebyly (správně) regulovány.“

Regulační úloha plic se tedy projevuje ve čtyřech hlavních směrech:   

1) Plíce regulují dýchání, výměnu staré čchi za novou.

2) Plíce regulují mechanismus působení čchi v těle, přívod čchi k orgánům a všem ostatním částem organismu.

3) Plíce spolu se srdcem regulují oběh krve a s ní i oběh výživy a ochrany.

4) Plíce regulují pohyb, přeměnu a vylučování tekutin.

Případné poruchy v činnosti plic mají tudíž dalekosáhlý dopad, neboť zasahují do základních životních pochodů lidského organismu.

Vztah plic k dalším částem těla

Tab. 3.2. Vztah Plic k dalším částem těla

1. Plíce řídí pokožku a ochlupení (fej ču pchi-mao)

Spojení mezi plícemi a povrchem těla souvisí s jejich rozptylovací funkcí, tj. s tím, že je to právě čchi plic, která dopravuje na povrch výživu, tekutiny, krev, atd. Díky tomu je pokožka patřičně vyživována, prokrvena, pružná a přiměřeně vlhká. Jako taková dokáže jednak chránit tělo před vnějšími vlivy, jednak tvoří i hraniční plochu prostupnou pro potřebný pohyb směrem dovnitř i ven. Její ochrannou schopnost, kromě organického materiálu pokožky samotné, podporuje a umožňuje i tzv. ochranná čchi wej-čchi na povrchu těla, kterou také řídí plíce.

Zdravé plíce se projevují i zdravou pokožkou a silnou ochrannou čchi zajišťující dostatečnou obranyschopnost organismu. Když je však čchi plic oslabená, prázdná, k horšímu se mění i vlastnosti kůže a ochlupení, narušují se regulační funkce potních žláz a otvorů, a snižuje se i celková obranyschopnost. Vnější škodlivé činitele tak snadněji vnikají do pokožky, čímž blokují rozptylovací funkci plic a zpětně poškozují i plíce a oslabují ochrannou čchi.

"Zárodky sta onemocnění vznikají nejdříve v pokožce a ochlupení. (Vnější) škodlivost vnikne dovnitř, a proto se štěrbinky v pokožce roztáhnou; když se štěrbinky rozevřou, škodlivost vniká dále a usadí se v síti kanálků čchi. Když v nich setrvává a není odstraněna, proniká dále do drah čchi; jestliže i v nich setrvává a není odstraněna, vniká hlouběji do dutých orgánů a shromažďuje se ve střevech a v žaludku.“

Druhá důležitá spojitost mezi plícemi a pokožkou souvisí s dýcháním. „Čchi plic rozprašujíc se jako rosa" proniká přes pokožku na povrch těla a doplňuje ochrannou čchi, a pohyb čchi se děje i opačným směrem - přes kůži dovnitř organismu. Spolu s plícemi tedy dýchá i celý povrch těla. Hlavními místy výměny čchi jsou potní otvory, které se proto v klasických textech čínské medicíny nazývají též "brankami čchi" (čchi-men). Svým otevíráním a zavíráním se (řízeném plícemi) kromě vylučování potu regulují tudíž i pronikání čchi směrem dovnitř a ven, a tím regulují i tělesnou teplotu.

Nedostatečnost plic se v tomto vztahu bude projevovat jako oslabenost povrchu těla a s ní související samovolné pocení, oslabení dechu, vysušování pleti a podobně, anebo může docházet k chorobným procesům i opačným směrem, například že potní otvory se pod tlakem vnějších činitelů "ucpou", což vede k blokování čchi plic, a tedy i k dušnosti, neschopnosti se vypotit, atd.

2. Vývodem plic je nos (fej kchaj-čchiao jü pi)

Pomocí nosu jsou plíce prostřednictvím své čchi přímo spojeny s vnějším prostředím. Kromě toho, že se podílí na dýchání, je úkolem nosu i rozlišovat čichové vjemy: 

"Čchi plic prochází nosem, a proto když jsou plíce v harmonii, potom nos dokáže rozeznávat pachy a vůně.“

Z druhé strany se tato propojenost nosu a plic odráží i v případě chorobných stavů. Nos, jelikož představuje značně rozměrný otvor, často bývá spolu s ústy vstupní branou pro vnější činitele, které přes průdušnici mohou napadnout přímo plíce. Po vniknutí do dýchacího ústrojí zahrazují a zbrzďují tok čchi, proto se zpomalí i pohyb hlenů, ty se srážejí, nos se ucpává, ztrácí čichové schopnosti, a k tomu se přidružuje ještě i kašel, jímž se plíce snaží zbavit vzniklých překážek. Podobné příznaky však mohou být vyvolány i z vnitřních příčin, když plíce trpí prázdnotou čchi. I v takovémto případě platí, že vnitřní a vnější chorobné činitele se vzájemně vyvolávají: časté napadání plic zvenčí vede k jejich oslabování, a tato oslabenost zase usnadňuje nový vstup vnějších činitelů. Čínská medicína tudíž různé chorobné stavy nosu, jako ucpávání nosních dutin, zahlenění, ztrátu čichu apod., připisuje především disharmonii plicní čchi, a při jejich nápravě proto v první řadě léčí plíce.

3. Plíce řídí hlas (fej ču šeng)

Hlas vzniká podle čínské medicíny s pomocí čchi, která proudí skrze řečové orgány a rozechvívá hlasivky. Podle čínské medicíny je to jednak čchi plic, jež prochází hrdlem a podílí se na vytváření zvuků, ale kromě ní i čchi ledvin - odbočka jejich dráhy vede také přes hrdlo ke kořenu jazyku. Podíl těchto dvou orgánů na tvorbě hlasu se vyjadřuje i tak, že "plíce jsou branou hlasu a ledviny jsou kořenem hlasu". (Nebude bez zajímavosti v této souvislosti poznamenat, že v čínské medicíně ledviny jsou orgánem, v němž se uschovává esence pohlavní síly a který dozrává do plné síly v období dospívání; a právě v období pohlavního dospívání člověku sílí, mutuje i hlas.)

Harmonická čchi plic dělá hlas zvučným a jasným. Když však sama není v pořádku, odrazí se to i na změnách v jeho kvalitě. Při prázdnotě plic je hlas tichý, slabý, anebo se až úplně ztrácí. Při přeplněnosti plic je drsný a silný, ale někdy i v takovémto případě může dojít k jeho ztrátě. Jeto v situaci, kdy plíce zahradí větrný chlad; tehdy se hlas mění na sípavý a nezřetelný, případně načas úplně odchází.

Vztah plic k pěti citům a pěti tekutinám

1. Citem plic je zármutek (jou wej fej č' č´)

Z pěti základních emocí, které jsou projevem činnosti pěti orgánů cang, k plicím se váže zármutek (jou) a žal (pej), jako ještě vyšší stupeň zármutku. Oba tyto city, resp. i jejich další odstíny, jsou negativní povahy, neboť vedou k vyčerpávání, ubývání čchi plic. A jelikož plíce řídí a ovlivňují čchi v celém těle, časté podléhání zmíněným emocím bude mít za následek nejenom jejich oslabování, ale i postupné chřadnutí celého organismu. Současně platí i obrácená závislost, tj. že jedinec s vrozenou slabostí plic s nedostatkem jejich čchi, bude ve svém životě více náchylný oddávat se pocitům zármutku a žalu.

2. Tekutinou plic jsou hleny (tchi wej fej č´ jie)

Nos je vnějším vývodem čchi plic, a hleny, které mají za úkol zvlhčovat nosní dutinu, jsou podle čínské medicíny také ovládány plícemi. To znamená, že jejich množství, vlastnosti, pohyb atd. závisí na kvalitě plicní čchi. Podle jejich změn se pak dá rozpoznat, k jakým poruchám došlo v činnosti plic. Když jsou plíce např. napadnuty větrným chladem, z nosu teče množství vodnatých světlých hlenů, když došlo k vniknutí větrné horkosti, hleny jsou husté a tmavší; při zvýšené suchosti prostředí plic je v nosu málo hlenů anebo chybějí vůbec; když je čchi plic prázdná, může dojít k zanášení nosních a čelních dutin, neboť oslabená čchi (v tomto případě hlavně oslabený jang) je nedokáže udržet v patřičném pohybu a dostatečně řídké, a v důsledku toho začínají převažovat jinové tendence - usazování se, zahušťování, nehybnost.

Další charakteristiky plic

1. Plíce jsou stříškou orgánů cang

Jak již bylo řečeno, tímto přirovnáním se vystihuje poloha plic v lidském organismu; plíce leží nejvýše mezi pěti cangy a rozkládají se nad nimi jako stříška. Z jejich polohy - a také z toho, že přes průdušnici, hrdlo a nos jsou bezprostředně spojeny s vnějším prostředím - vyplývá skutečnost, že plíce jsou ve vztahu k vnějším škodlivým činitelům, tj. větru, chladu, horku, vlhku a suchu, prvním a nejčastěji napadaným orgánem. Citlivé jsou zejména na chlad a horko, které po vniknutí do plic blokují jejich rozptylovací funkci, a tím způsobují různé chorobné změny. A jelikož plíce řídí povrch těla, dochází i k oslabování ochranné čchi, a proto chorobné změny bývají provázeny např. horečkami, třesavkou, kašlem, ucpáváním nosu, atd.

2. Plíce jsou křehký orgán a nesnášejí chlad a horko

Plíce samy o sobě jsou anatomicky lehký a pórovitý orgán; mimo to, prostřednictvím pokožky, kterou řídí, a nosu, který je jejich vývodem, jsou přímo spojeny s vnějším prostředím, z čehož vyplývá, že vnější škodlivé činitele ať už vcházejí nosem, ústy anebo pokožkou velmi snadno napadají právě plíce a vyvolávají v nich chorobné změny. Podobně však jsou plíce náchylné přijímat chorobnou horkost a chorobný chlad i z vnitřních orgánů; z těchto důvodů se o nich říká, že jsou křehkým orgánem (ťiao-cang).

3. Čchi plic je spjata s čchi podzimu

Plíce patří k prvku kov. Jeho ročním obdobím je podzim, čili tehdy v přírodě dominuje čchi kovu a z orgánů zase nejsilnější je čchi plic. Z druhé strany sucho, jež je atmosférou podzimu, bude plíce poškozovat právě v této roční době; způsobuje vysychání jinových, tekutých složek v plicích a následný suchý kašel, vysychání pleti, sucho v ústech a v nosu, atd. I v tomto ročním období je nutné v zájmu zachování zdraví přizpůsobit svůj životní styl zákonitostem, které vyplývají z charakteristik čchi podzimu:

"Tři podzimní měsíce se nazývají, naplňování a dozrávání'. Příroda už nebují, ale dozrává a utišuje se, čchi nebes se stává ostřejší a čchi země se projasňuje. V tomto období má člověk chodit spávat časněji, vstávat má zároveň se slepicemi, aby si zabezpečil duševní klid a zmírnil vliv ostrého podzimního vzduchu. Má shromažďovat duševní energii, což je v souladu s charakterem podzimu, a pozornost už nemá obracet na vnější svět, aby si zachoval čistou čchi plic. Tak to odpovídá podzimní atmosféře a takový je způsob shromažďování čchi na podzim. Kdo se mu protiví, poškozuje si plíce. Jelikož si nevytvoří dostatečné zásoby energie, v zimě může trpět na průjmová onemocnění.'

Plíce jakožto reprezentant prvku kov dále souvisejí se západem, suchem, bílou barvou, pachem zatuchliny, atd.

"Západ rodí suchost, suchost rodí kov, kov rodí pálivost, pálivost rodí plíce, plíce rodí pokožku a ochlupení, pokožka a ochlupení rodí ledviny, a plíce řídí nos. Na nebesích (západ) představuje sucho, na zemi kovy, na těle pokožku a ochlupení, z orgánů cang plíce, z barev bílou, z pěti tónů tón šang, ze zvuků pláč, při rozrušení kašel, z vývodů nos, z chutí pálivou, z emocí žal.“

4. Důsledky tvaru a umístění orgánu plic

"Když jsou plíce malé, (jejich) čchi je vyrovnaná, člověk nepotřebuje mnoho pít a nemívá nemoci spojené s dýchacími potížemi. Jsou-li plíce velké, člověk pije více tekutin a je náchylný k nemocem projevujícím se dušností a vystupováním čchi (plic) do protisměru.

Když jsou plíce umístěny vysoko, jejich čchi vystupuje vzhůru, a člověk má potíže s dechem a kašle. Jsou-li plíce nízko, tlačí na žaludeční vchod a na játra, v důsledku čehož je často cítit bolesti pod žebry.

Když je orgán plic pevný, potom člověk nemívá nemoci spojené s kašlem a vystupováním čchi (plic) do protisměru. Je-li orgán křehký, snadno v něm dochází k ubývání tekutin, a tudíž nárůstu horkosti, což se projeví potížemi s dýcháním a krvácením z nosu.

Když jsou plíce umístěny ve správné poloze, potom je i jejich čchi vyrovnaná a škodlivost jim jen stěží dokáže ublížit. Když jsou plíce našikmo, potom člověk mívá bolesti na některém boku hrudi.“

Chorobné procesy v plicích

Plíce jsou jako jediný z orgánů cang přímo propojené s vnějším prostředím. Jejich hlavními funkcemi jsou řízení čchi v těle, řízení dýchání, spoluúčast na krevním oběhu a distribuci i proměňování tekutin, a prostřednictvím ochranné čchi i řízení povrchu těla a tepelné regulace.

Vzhledem k tomu, že plíce jsou střediskem výměny čchi mezi organismem a okolím a že jsou propojeny s pokožkou, nejčastějšími příčinami jejich chorobných poruch bývají vnější škodlivé činitele.

Ty po vniknutí do těla způsobují disharmonii čchi plic, což rezultuje do narušení rozptylovací a filtrační funkce plic, blokování pohybu čchi směrem dovnitř, ven, nahoru a dolů, plynulé distribuce i transformace tekutin a rovněž i cirkulace krve.

Chorobné poruchy v plicích jsou také poruchami jin-jangu resp. čchi a krve, nicméně z hlediska pojmosloví se u nich obvykle nemluví o prázdnotě jangu, jelikož funkce jangu zde splývají s rozptylovacími funkcemi čchi plic, a ani o prázdnotě krve, poněvadž plíce jsou "dvoranou" cév, a tudíž jsou dostatečně zásobovány krví a málokdy trpí jejím nedostatkem. Proto se v souvislosti s plícemi mluví častěji jen o prázdnotě čchi a o prázdnotě jin.

(1) Disharmonie čchi plic

Jelikož plicní čchi v organismu řídí distribuci čchi jakož i vodní esence, narušení její vyváženosti se bude týkat především těchto funkcí plic:

1. Poruchy funkcí rozptylování a filtrování u čchi plic

Funkce rozptylování souvisí s vycházením a vstupováním čchi, zatímco funkce filtrování souvisí se stoupáním a klesáním plicní čchi. Obě funkce jsou navzdory svým odlišnostem propojeny a vzájemně se podmiňují. K jejich narušení dochází obvykle z vpádu vnějších škodlivých činitelů, dále v důsledku nadbytku hlenů a stoupání jaterního ohně; mimoto příčinou může být i nedostatek čchi plic, vyčerpanost plicní jin nebo nárůst sucha a horkosti v plicích.

Poruchy funkce rozptylování: tento chorobný proces se nazývá "plicní čchi nerozváží" (fej-čchi pu süan). Vyznačuje se snížením distribuce čchi z plic, jež vede k poruchám chodu mechanismu čchi a různým dýchacím potížím, ucpání nosu, pocitu svědění v hrdle a dusivého tlaku v plicích apod. Dále může způsobit i nedostatečný pohyb ochranné čchi a uzavírání pórů v pokožce, a tím i nemožnost se vypotit. Když je funkce rozptylování vyvolána prázdnotou plicní čchi, ochranná čchi je naopak příliš "řídká", nezpevňuje dostatečně povrch těla, takže i póry jsou uvolněné a dochází proto ke spontánnímu pocení nebo k častým nachlazením. V případě vrozené nedostatečnosti čchi plic jangová čchi z nich uniká a unáší s sebou i tekutiny, což se projevuje kradmým, nočním pocením.

Poruchy funkce filtrování: daný chorobný proces se nazývá "plíce ztrácejí (schopnost) pročišťovat" (fej š' čching-su). Znamená oslabení schopnosti plic udržovat čisté dýchací cesty, jakož i nechat klesat dolů čchi a vodní esenci. Jeho příznaky jsou např. kašel ze stoupání čchi nahoru nebo dušnost vyvolaná shlukováním se patogenních hlenů.

Oba procesy tedy vyvolávají poruchy dýchání a metabolismu tekutin, a při dlouhodobém působení nakonec vedou k poškození čchi i jin plic a k jejich prázdnotě.

Obr. 3.1. Schéma chorobných procesů z poruch rozptylování a filtrování u plic

2. Prázdnota čchi plic

Příčinami prázdnoty plic jsou: poškození čchi v důsledku poruchy funkce rozptylování a filtrování nebo v důsledku dlouhodobého onemocnění; vyčerpanost plicní čchi z přemíry aktivit lao; poškození plic vleklým kašlem.

Nedostatek čchi plic má za následek oslabení dýchání a snížení kapacity výměny čchi mezi organismem a okolím, což se projevuje zkrácením dechu. Oslabená čchi dále nedokáže distribuovat ani proměňovat tekutiny v přiměřené míře, proto dochází ke srážení hlenů do patogenních hlenů tchan nebo vznikají i vodnaté otoky. Prázdnota plicní čchi dále znamená i oslabení ochranné čchi, čili i ochrany povrchu těla, takže u postiženého často dochází k pocení a nachlazení.

Obr. 3.2. Schéma chorobných procesů z prázdnoty čchi plic

(2) Disharmonie jin plic

Chorobné procesy z tohoto okruhu jsou vyvolány nedostatkem tekutin plic, a to z vyčerpanosti tekutin nebo nárůstu ohně z prázdnoty jin. Příčinami daného stavu bývají zranění plic suchým a horkým činitelem, ohněm z hlenů tchan nebo z nadměrného působení emocí, případně dlouhotrvajícím kašlem.

Patologické působení oslabení jin plic rezultuje do suchosti plic a následného nedostatečného zvlhčování nosu a pokožky, do narušení stoupavého a klesavého pohybu mechanismu čchi, vzniku vnitřní horkosti z prázdnoty jin nebo až vnitřního ohně, jenž spaluje kapiláry a vyvolává krvácení. Proto hlavními příznaky disharmonie jin plic jsou kašel bez hlenů resp. s malým množstvím hustých hlenů, zkrácení dechu, návaly horka a pocení, sucho v ústech a krku, rudé skvrny na lícních kostech, horkost pěti srdcí, vykašlávání krvavých hlenů. Dlouhotrvající prázdnota jin plic způsobuje prázdnotu jin ledvin a s ní spojené příznaky.

Obr. 3.3. Schéma chorobných procesů z disharmonie jin plic

(3) Některé časté chorobné poruchy u plic

Kašel (kche-sou): je nejčastějším projevem dýchacích poruch; signalizuje buď narušení rozptylovací funkce plic, nebo protichůdné stoupání čchi plic vzhůru.

Zkrácení dechu (čchi-tuan): projevuje se pocitem nedostatku dechu, jenž se ještě umocňuje při fyzické nebo psychické zátěži. Obvykle znamená prázdnotu čchi plic a jí způsobené oslabení jejich dýchacích funkcí.

Chrčení (siao): projevuje se chrčivými zvuky v hrdle; jejich příčinou je zablokování hrdla hleny a narušení chodu mechanismu čchi.

Záducha (čchuan): jejími příznaky jsou výrazné zkrácení dechu a zřetelné dýchací potíže, lapání po dechu apod. Dochází k ní tehdy, pokud jsou plíce zablokovány horkou škodlivostí, nebo když jsou plíce a ledviny ve stavu prázdnoty a ledviny navíc neplní funkci nasávání čchi.

Dušnost a bolesti v hrudi (siung-men tcheng-tchung): k nim dochází tehdy, pokud chlad, vítr, sucho či horkost nebo hleny a stagnace krve či tekutin zablokují plicní čchi, takže v plicích dochází k zastavování se toku čchi-süe. Neprůchodnost drah následně vyvolává bolesti.

Zvracení hlenů a chrlení krve (kcha-tchan kcha-sie): dávení hlenů je vyprovokováno nadměrnou akumulací hlenů v plicích v důsledku oslabení rozptylovací a filtrační funkce plic nebo v důsledku oslabení čchi sleziny. Chrlení krve souvisí s ohněm z hlenů nebo s napadením plic ohněm jater.

Ztráta hlasu (šeng-ja š'-jin): může být dvojího typu. Pokud jsou plíce zahrazeny vnější škodlivostí, jde o ztrátu hlasu z plnosti, jež je charakterizována rčením "když je kov plný, nezvučí" (ťin š' pu ming). Hlas se ovšem může ztratit i při nedostatečném svlažování hlasivek, jehož příčinou je nedostatek tekutin a prázdnota jin plic; tehdy se říká, že "když je kov polámaný, nezvučí" (ťin pcho pu ming).

Krvácení z nosu (pi-nü): obvykle je příznakem plnosti z horka v plicích a žaludku a šlehání jaterního ohně, které poškozují krevní vlásečnice v plicích a současně vyvolávají chaotický tok čchi-süe.

Spontánní pocení (c'-chan): jím je označováno chorobné pocení, k němuž dochází i při běžném pohybu. Signalizuje prázdnotu čchi plic, oslabení ochranné čchi a ztrátu pevnosti povrchu.  

Související:

Tradiční čínská medicína v souvislostech