Víte kolik má severních pólů Země?

Co je to za divnou otázku? Ve hře Divadla Járy Cimrmana „Dobytí severního pólu“je přece cesta k severnímu pólu popsána jasně: „Jdu na sever… a jdu na jih“.

Pro většinu z nás je severní pól jenom „špička světa“ – nejsevernější bod na zeměkouli. Pro  děti to je zase domov Santa Clause. Ve skutečnosti ale má naše planeta hned několik „severních (a samozřejmě i jižních) pólů“.

 
Ceněné razítko ze severního pólu přesněji z města North Pole ležícího na Aljašce.

North Pole - město na Aljašce je asi tím nejdostupnějším „severním pólem“. Ve skutečnosti  poblíž žádného z těch ostatních severních pólů neleží. Přesto sem chodí tuny pošty pro Santa Clause  a pošta odsud nese razítko severního pólu.

Zvětšit obrázek

William Edward Parry, National Archives of Canada, Public domain.

Zvětšit obrázek

Zde přímo doprostřed se zapichuje pomyslná osa zemské rotace do noční oblohy. (Foto: David Malin)

Potom tu je pól zeměpisný, což je pomyslné místo  na zamrzlém povrchu Severního ledového oceánu, kde se sbíhají všechny poledníky, a které již hledalo nespočet polárníků, aby tam zapíchli žerď se svou národní vlajkou. První s tím začal v roce 1827 britský admirál Sir William Edward Parry.

 

Na rozdíl od North Pole na Aljašce, je k zeměpisnému severnímu pólu blíže podstatně méně známý „skutečný“ severní pól, což je místo, kde pomyslná osa zemské rotace vystupuje z ledového povrchu a „zabodává se“ do oblohy v místě tzv. nebeského pólu. Aby to nebylo příliš jednoduché, tak tento „skutečný“ severní pól není pořád na jednom místě, ale pohybuje se v jakémsi nepravidelném kruhu způsobeném takzvaným Chandlerovským kolísáním – pojmenovaném po astronomovi Seth Carlo Chandlerovi, který v roce 1891 objevil, že naše planeta kolísá vůči své rotační ose. Jeho objev dal vznik “rovnovážnému sevenímu pólu“, který leží ve středu tohoto kruhu.

Je zřejmé, že i když všichni občas používají termín „severní pól“, může si pod tímto pojmem každý představit něco jiného. A to ještě nejsme u konce. Následují další dva severní póly, které nemají vztah ani k Santovi, ani k zemským poledníkům či ose rotace Země. Tyto se určují ve vztahu k zemskému magnetickému poli, které je vytvářeno pohybem tekutého zemského jádra. Tento pohyb, způsobený rotací Země, je v podstatě přírodním generátorem, který udržuje magnetické pole Země.

Zvětšit obrázek

Geomagnetický pól se nachází v místě, kde povrch země protíná hypotetická osa magnetického dipólu Země.Kredit:  Indian Institute of Science

Zvětšit obrázek

Zeměkoule se chová jako tyčový magnet (schéma zemské magnetosféry). Indian Institute of Science

Magnetický pól je místem, kde se sbíhají siločáry magnetického pole Země, a proto je tu magnetické pole vertikální. Pokud byste se postavili na severní magnetický pól s kompasem v ruce, jeho střelka by se snažila ukázat vám přímo pod nohy, kolmo dolů. Na jižním pólu se zase bude střelka vašeho kompasu snažit ukazovat nahoru.

A je tu ještě druhý severní pól založený na magnetismu: geomagnetický pól, který je místem, kde povrch země protíná hypotetická osa magnetického dipólu Země. „Jedna věc, která působí dost zmatku, je fakt, že máme magnetický pól a geomagnetický pól a ty jsou odlišné,“ říká Stefan Maus, který modeluje geomagnetické pole v National Oceanic & Atmospheric Administration"s (NOAA) National Geophysical Data Center. „i když se vlastně jedná o historickou a poněkud zastaralou definici. Jedinou věc, kterou chceme opravdu vědět je, kde je magnetické pole opravdu vertikální,“ pokračuje Maus. „Tento další pól, který je pouze odhadovaný, není na Zemi moc potřebný a většinou vede pouze ke zmatení. Zatímco severní magnetický pól leží v Severní Kanadě, tak severní geomagnetický pól je zhruba někde u severozápadního pobřeží Grónska.“
 
„Ale geomagnetický pól je užitečný, když se dostanete do vesmíru,“ argumentuje Jeffrey J. Love, geofyzik z U.S. Geological Survey. „Čím dále jste od Země, tím více její magnetické pole projevuje jako u dipólu tyčového magnetu – i když ve skutečnosti samozřejmě ničím takovým není.“
 

 Pohyb severního magnetického pólu v letech 1831 až 2005. Kenai National Wildlife Refuge,

 Poznámka redakce Rahunta: ... věděli jste, že pohyb magnetického pólu je směremke kilometrovému = zeměpisnému pólu? Já tedy osobně jsem to nevěděl a myslel si že hovory o možném přepólování, naznačují, že naopak odklon jde opačným směrem...!!! Je vidět, že se mám stále čemu učit a obnovovat si aktuální informace....(LK)

Zvětšit obrázek

Severní pól?: Existuje několik různých definic „severního pólu“, včetně teoretického bodu v Severním ledovém oceánu, který odpovídá tomu, kde se na mapě sbíhají všechny poledníky. (Credit: ISTOCKPHOTO/MICHAEL DE NIJS)

K dalším nejasnostem přispívá i to, že magnetické póly se pohybují – někdy i s denní frekvencí. Například severní magnetický pól se v nedávné době „vydal“ k Sibiři. „Jeho roční posun se zrychlil z 10 na 50 kilometrů,“ říká Larry Newitt, bývalý vědec z Geological Survey of Canada, který vytyčil oblast pólu při mnoha expedicích uskutečněných od

Zvětšit obrázek

Zda by toto přejmenování zvýšilo nebo snížilo zmatek, zůstává nejasné. Jasné je pouze to, že je třeba opravdu přesně specifikovat, co máte na mysli, když použijete výrazu „severní pól“.

roku 1973.
A aby zmatku okolo pólů nebylo málo, tak je ještě třeba na závěr říci, že severní magnetický pól Země se ve skutečnosti chová jako jižní pól tyčového magnetu. „Díváte-li se na severní pól tyčového magnetu, máte tu siločáry vedoucí ze severního pólu k jižnímu, ale u země je to přesně obráceně,“ vysvětluje Maus, „takže severní magnetický pól se chová jako jižní pól tyčového magnetu.“ Z hlediska fyziky tedy ručička kompasu (nebo nějaký jiný magnet) ukazuje ve skutečnosti jižní magnetický pól země. „Severní pól vašeho tyčového magnetu je přitahován k „severnímu“ (magnetickému) pólu země,“ dodává Maus, „tedy obráceně než je obvyklé, kdy se stejné póly na magnetu odpuzují. To je zřejmě důvod proč někteří lidé navrhují, že by se mohl přejmenovat severní magnetický pól na „sever hledající“ pól“. Ale to už by nejspíš vůbec nikdo nevěděl ani, kde je sever a kde jih.
 

Zdroje: Scientific American,  Kenai National Wildlife Refuge, University of Cincinnati,  Indian Institute of Science.