Už naši předkové v neolitu znali maliny. Není divu, že ani dnes toto ovoce neztrácí na své oblíbenosti, a to hlavně díky své lákavé vůni a sladké chuti. Maliny se skládají z drobných kuliček, které se nazývají peckovice. Mohou být žluté, růžové až tmavě rudé. Přičemž platí, že čím jsou maliny červenější, tím víc antioxydantů obsahují. Rostou na ostružiníku maliníku (Rubus idaeus). Maliník je přizpůsobivý a nenáročný na klimatické podmínky – vyskytuje se od nížin až po horské svahy; daří se mu jak v lese, tak na zahrádkách. Pochází z jižní Evropy, odkud se rozšířil do dalších oblastí a dnes ho můžeme najít prakticky v celém mírném pásmu severní polokoule.

Plody i listy maliníku jsou bohaté na vitamin C. Maliny samotné pak z dalších vitaminů obsahují – provitamin A, vitamin B2 a B3 (vitamin PP). Mezi další složky patří sacharidy (13%), bioflavonoidy, pektin, karoten, třísloviny, kyseliny – hlavně jablečná, citronová a salicylová, a minerální látky – vápník, hořčík, fosfor, železo a draslík.

- snižují horečku, zejména dětem

- působí jako afrodiziakum

Vitamin A obsažený v malinách příznivě působí na zrak. Už v tradiční čínské medicíně byly maliny používány k léčbě šerosleposti a jiných poruch vidění. Vitamin PP zase zpevňuje oční cévy.

Obsah kyselin má dobrý vliv na vyprazdňování střev, kyselina salicylová dokáže snížit horečku.

Díky přítomnosti železa a mědi maliny pomáhají také při chudokrevnosti.
Jsou močopudné, a proto se doporučují při některých ledvinových a jaterních onemocněních.

Kromě chutných plodů mají příznivé účinky i listykožních onemocněních, kdy se nanášejí přímo na postižená místa, a pomáhají také při zánětech ústní dutiny. maliníku. Používají se především při

Za těmito a dalšími účinky stojí látky obsažené v malinových listech – značné množství vitaminu C, třísloviny, cukry a organické kyseliny, z nichž je nejhojněji zastoupena kyselina citronová.

Malinové listí se již odedávna sbírá hlavně na čaj.