Žebřík světel - (úkázka textu)

Vážení čtenáři a čtenářky, zde vám přinášíme ukázku z jedné velice zajímavé knihy, ve které můžete se velice převelice poučit. Nedívejte se na kabalistickou terminologii, podívejte se na skutečný obsah a jednotlivé informace skládejte do již poznaného a zpřesňujte dříve již naučené. Osobně jsem tento text přečetl  mnohokrát, za roky co jej znám ... Celý text najdete zde na pdf:  Žebříksvětel.pdf

LK

ASIAH neboli Svět vyjádření: Člověk, prvky

Zde jsme v každodenním pozemském světě. Ustanoveným zástupcem Božím je zde člověk, jehož úkolem je

dokonale ovládnout takzvané elementární duchy a vývojem překonat potřebu obývat těla vytvořená z buněčného

materiálu. Tyto „kožené šaty“, které jsme získali při našem „pádu“, sloužily svému účelu tím, že nám ve velkém

rozsahu skýtaly přístřeší jakožto inteligentním bytostem, ale jejich možnosti mají své meze.

Ať jsou jakkoliv podivuhodné, ztrácejí naše těla velmi brzo svou dokonalost, jak víme z vlastní zkušenosti.

Nakonec se budeme snažit žít v nosičích vytvořených z mnohem jemnějších látek, přizpůsobivějších pro projevy

skutečných Já, bojujících v současné době s hromadami masa, které posunujeme po této zemi. Ty sice plní nějaký

čas svoji úlohu, ale jejich nevyhnutelný konec v tomto světě je v dohledu. K získání nesmrtelnosti musí

lidstvo žít prostřednictvím něčeho jiného, než jsou maso a kosti.

To je první tvrdá lekce, které se musíme naučit u paty Stromu. V křesťanské mytologii viděli lidé, stojící u

paty jiného Stromu, Člověka na kříži a nabyli pocitu jistoty, že mohou takovou obětí dosáhnout nesmrtelnosti.

Kabalista vidí člověka jako mikrokosmos na Stromě života a cítí, že jeho nesmrtelnost je neoddělitelná od zásad

jeho symboliky.

Moderní fyzikové naznačují, že hmota, z níž jsou utvořena naše těla, se rovná jedinému – energii. Duše je

energií a my s naším světem nejsme ničím více než energetickými schématy. Žádný kabalista by to nepopíral,

protože takové nauky byly známy již dávno před naší dnešní vědou. Jako lidé jsme výsledkem působení vnitřního

světa a vracíme na oplátku energii do neznáma. Tak pokračuje kruh stvoření.

Chemici analyzovali složení našich těl podle svých zatříditelných prvků. Filosofické a symbolické prvky

kabalistů se nazývají Oheň, Voda, Vzduch a Země. Ty jistě nejsou hmotnými a hmatatelnými projevy, známými

pod těmito názvy. V některých okultních spisech bývaly označovány jako „Vzduch mudrců“ atd. Okultní prvky

jsou projevy nebo chováním síly, připomínajícími poněkud normální oheň, vzduch, vodu, zemi v přírodě. Proto

bývají skutečné hmotné ukázky těchto druhů často používány při obřadech jako symbol vnitřních skutečností.

Tyto čtyři prvky magie jsou vskutku širokými kategoriemi energie, skryté za naší hmotnou existencí, vyvolávající

účinky podle své zvláštní povahy. Základní Vzduch bude působit „vzdušné“ účinky v těle, mysli, duši i

duchu, a podobně tomu bude i u ostatních prvků. Víme, co je myšleno „vzdušným“, „ohnivým“, „vodním“ nebo

„zemním“ typem lidí. Jsme směsí jich všech, jak by nám vysvětlil každý astrolog, a cokoliv je schopné se projevit

v našem světě, je složeno působením těchto čtyř sil.

Staří filosofové považovali „prvky mudrců“ za čisté vlastnosti a jako takové je definovali následujícími trojicemi

vlastností:

OHEŇ byl jasný, jemný a pohyblivý,

VODA byla tmavá, hrubá a pohyblivá,

VZDUCH byl tmavý, jemný a pohyblivý,

ZEMĚ byla tmavá, hrubá a nehybná.

To není špatný obecný popis, i když nám sotva pomůže k pozitivnímu rozlišení magických prvků. Jediným

způsobem, jak je popsat, je říci, že jsou čtyřmi prvky existence v každé její kategorii a jejími vědomými vodiči.

Abychom si to objasnili, převedeme si pověst o stvoření světa do magických pojmů.

Na počátku (první pověst) nebylo Nic (EJN), které udržovalo Vše (EJN SOF) jako druh homogenní celistvosti

v naprostém nerozlišení. S tím přišel Duch boží (EJN SOF ÓR), bezmezné světlo. Pak se objevil prvotní

podnět projevení se, zvaný kabalisty Tvůrčí svět a považovaný za počáteční rytmus bytí. Tento podnět nebo

náraz rozštěpil nerozlišené od středu i obvodu na čtyři díly a každá čtvrtina získala vlastní frekvenci, která určila

vše další, co se s ní pak dělo. V magické řeči Bůh pronesl své vlastní jméno a sebeurčení počalo tím, že z jednoty

se stala dvojnost a z dvojnosti čtyřnásobnost. Kombinací těchto čtyř sil pak vzniklo vše ostatní a v Keteru počaly

čtyři světy, Acilut jako Oheň, Beriah jako Voda, Jecíra jako Vzduch a Asiah jako Země.

Prvky mudrců jsou proto čtyřmi prvotními rozdíly mezi projevením se všeho druhu. Číslice 1, 2, 3, 4, dávají

sečteny 10 a tak vzniká sefirotické schéma. Jeho výsledky jsou přirozeně kombinací původních čtyř prvků, ale ty

11

si musí zachovat alespoň do určité míry svoji čistotu, aby se kombinace mohly i nadále tvořit a vše se navrátilo

znovu zpět do Nerozlišitelného. Bezprostředně za naším stavem hmoty jsou tyto čisté stavy energie nazývány

„elementálními duchy“.

Ti byli znázorňováni nebo představováni mnoha způsoby, ale v podstatě to jsou síly skryté za fyzickými

silami, nemající své vlastní mysli ani duše, ale působící podle své přirozené povahy, jako kterákoliv síla v akci,

působící směrem nejmenšího odporu, jako to energie normálně činí. Zde docházíme k důležité úvaze. Protože

elementálové jsou za hmotnými silami, mohou být ovlivněni jinými než čistě hmotnými silami.

Zde přichází na řadu magie. Dosažením a usměrňováním elementálů na a v jejich stavu bytí si můžeme

vynutit, aby na hmotných úrovních, které ovlivňují, došlo k odpovídajícím změnám. To není zdaleka tak dramatické,

jak to zní. Činíme to ve všech mechanismech, které jsme kdy vymysleli, a čtyři prvky s úspěchem vzýváme

vždy, když si uvaříme skromný šálek čaje. Přesto však, kdybychom nebyli schopni zastihnout elementály

v jejich čistě duchovním stavu, nikdy bychom nebyli objevili, jak připravit čaj nebo dělat cokoliv jiného s jejich

pomocí. Duchovní styk předchází hmotným výsledkům.

Ve známém románu „Comte de Cabalis“ se vypráví pohádka o tom, jak se musí smrtelníci ženit

s elementálními duchy, aby dosáhli dokonalosti. Význam skrytý v této pověsti je ten, že se nakonec budeme

muset naučit užívat elementální síly na nehmotných úrovních, abychom mohli existovat jako živé bytosti, nezávisle

na této zemi. To budou „nové nebe a země“, v nichž musíme přebývat, když nejsme schopni udržet své

hmotné tělo. Tvoříme si je sami pomocí andělů, svými vlastními myslemi a dušemi. Může to být nebe, ale také

to může být peklo. Vše záleží na nás. Realita a relativita jsou totéž.

Můžeme si proto představit elementální duchy jako čisté jednotky energie, mající charakteristické vlastnosti

jednotlivých prvků. Vykonávají své funkce pod dohledem toho, čemu říkáme andělé, dohlížející na to, aby byla

zachována kontinuita kosmu v průběhu celého stvoření. Zde vnímáme pokyny inteligentního vědomí působícího

na jednotky bytí, a dokážeme-li objevit, jak zapojit svá vědomí do schématu věcí v tomto bodě, bude nám to

zřejmě prospěšné.

Toto je důvod, proč tolik starých magických a kabalistických obřadů bylo spojeno s anděly a elementály.

Jejich smyslem bylo vložit lidské úmysly mezi příčiny a následky tak, aby se tyto následky změnily ku prospěchu

intervenujícího. To není tak nemožné, jak by se mohlo zdát, ale často je to nesmírně obtížné. Do jisté míry to

činíme stále, v menších případech, ale ovlivnit přímo nějaký hmotný výsledek pomocí obřadu je velmi nesnadné.

Naše vláda nad prvky je v magii symbolizována prutem pro oheň, pohárem pro vodu, mečem pro vzduch a

štítem pro zemi. To se nám může zdát podivné, pokud si neuvědomíme, že tyto věci symbolicky nahrazují mnohem

starší a hrubší prostředky. Prut býval oštěpem, který v primitivních dobách sloužíval k rozhrabování popele,

se zašpičatělým, ohněm utvrzeným hrotem. Takovými pruty byla udržována ohniště v bezpečných mezích nebo

jimi byly přenášeny hořící chomáče troudu k zapalování nových ohňů. K zacházení s ohněm potřeboval člověk

hůl nebo prut. Pohárem bývala ovšem miska dlaně nebo roh na pití, kterým bývala voda přenášena z místa na

místo. Později se z nich stal hrnec nebo kotel na vaření. Ke spojení meče se vzduchem došlo tak, že místo meče

byl původně šíp. Tato vzdušná střela byla podle představ primitivního člověka přenášena duchy vzduchu. Není

známo, kdy magický význam šípu převzal později vynalezený meč. Štít pro zemi byl původně rýčem nebo

motykou. Rýč a šíp byly pravděpodobně nahrazeny štítem a mečem z prestižních důvodů, protože jsou nářadím

zemědělce, kdežto štít a meč patří k vybavení šlechtice. Člověk instinktivně cítil, že celá jeho budoucnost na

zemi je spojená s těmito čtyřmi základními prvky, a proto vyvinul každé myslitelné úsilí, aby s nimi navázal co

nejtěsnější dotyk. Poznával je tělesně jako světlo a teplo, vlhko, maso a kosti, a plyny nebo výpary. Mohl je cítit

okolo sebe i v sobě, když stál za slunečního dne na břehu moře a vzýval je:

„Ó slunce! ó obloho! ó země! ó moře!

Jsme živým středem tvého křížového kruhu.

Žij podobně ve mně!“

Po těchto čtyřech prvcích obrátíme svou pozornost k řádu andělů, kteří je přímo ovládají. Přicházíme nyní k

JECÍŘE neboli Světu utváření: andělé, Cherubíni

Tito andělé se podle popisů skládají z Býka, Lva, Orla a Člověka. Jsou živly samými na vyšší úrovni a odpovídají

pevným znamením Býka, Lva, Štíra a Vodnáře.

Cherubíni přímo kontrolují chování živlů a jejich vlastnostmi mají být síla a trpělivost u Býka, odvaha a

vznešenost u Lva, hbitost a ctižádost u Orla a rozum a pokora u Člověka. K ovládání živlů a ovlivnění Cherubínů

musíme vyvinout tyto vlastnosti v sobě. Pokoušíme-li se zacházet s takovými mocnostmi, aniž bychom je dovedli

ovládat, vystavujeme se nebezpečí, že nás zničí.

Cherubíni jsou hmotně bližším ekvivalentem CHAJOT ha KADOŠ, Posvátných živých zvířat Keteru.

Musíme pamatovat, že Malkut a Keter jsou „navzájem spojeny různými způsoby“. Malkut jednoho Stromu je

Keterem druhého a tak až do nekonečna. Toto poněkud matoucí tvrzení prostě znamená, že kde něco končí, cosi

12

jiného začíná: Konec jednoho života je jen počátkem jiného a každý bod kruhu je současně počátkem i koncem.

Plody stromu jsou semenem jiného a tak pokračuje život věčně. Proto nalézáme značnou podobnost mezi Malkut

a Keter. Navíc se říká, že Bůh stvořil člověka ke svému vlastnímu obrazu.

Cherubíni jsou také zobrazováni, jak střeží brány původního pozemského ráje, poté, co z něj bylo vyhnáno

lidstvo. Základní plán ráje je připomínán jako kruhový kříž. K opětnému získání ráje musí člověk ovládnout

živly a jednat s Cherubíny, jelikož ohnivé meče chrání vstup do něj. Byla to schopnost prvotního člověka užívat

živel ohně, která ho povýšila nad ostatní tělesné tvory. Žádné zvíře neumí zacházet s ohněm kromě člověka, a

proto nás nepřekvapuje, že pokládal oheň za božský živel. O andělech se tradičně předpokládá, že jsou tvořeni

z čistého ohně. Nyní se učíme zacházet s nejnebezpečnějším ohněm ze všech, s atomovou energií. Nakolik nám

v tom budou moci být cherubíni nápomocni, se teprve ukáže.

Kdekoliv dochází k hmotným úkazům, vidíme dílo Cherubínů. Elementálové ve svém čistém stavu jsou

nemyslícími energiemi, působícími slepě. Jsou to Cherubíni, kteří je přivádějí pod kontrolu přírodních zákonů a

nechávají je působit v rozumných cyklických mezích. Představme si svět oživovaný pouze elementály. V něm by

mohl z otevřeného kohoutku vytékat místo vody oheň, řítící se prudce jako smršť, a nakonec se proměnit

v tekoucí písek. Bez přímého řízení světa Cherubíny by se děly šílené, fantastické, nemožné věci. Oni jsou bezprostředními

nositeli božského vědomí, působícího na hmotné jevy.

Tak jsme si zvykli na každodenní zázraky hmotného života v tomto světě, že jsme již téměř zcela ztratili

pocit úžasu a obdivu, který by nás vedl ke hledání příčin za vším tak, jako když kotě hledá za zrcadlem druhou

mícu. Podobně jako to kotě jsme nenalezli nic za sklem jevů, a tak jsme ztratili zájem o nehmotné a dáváme

přednost chytání vlastního stínu. Škodíme tím jen sami sobě, neboť to, co považujeme za skutečnost, je jen obrazem.

Staří mudrci říkali: „Vše mimo NĚHO je klam.“ Dnešní mudrci říkají: „Jen energie je skutečná. Vše ostatní

jsou jen projevy jejích schémat.“ Kabalista vidí řadu rozplývajících se obrazů a mizejících závojů. Ví, že skutečnost

všeho spočívá pouze v jeho vlastní pozornosti, kterou tomu kterému obrazu věnuje. Uzná-li to za vhodné,

může setrvat u některého obrazu déle nebo se může pohybovat kupředu nebo dozadu, podle kterékoliv dráhy, se

kterou se náhodou setká. Jakmile má obraz Stromu pevně ve své mysli, je jako turista vybavený plánem města,

podle něhož se může pohybovat s minimálními potížemi.

Ve styku s Cherubíny kabalista očekává, že se setká s bezprostředními zástupci božími, řídícími chování

hmoty v přímém souladu se stanovenými zásadami. Cherubíni neporušují přírodní zákony, protože nejsou

schopni je porušovat. K jakýmkoliv takzvaným „nadpřirozeným jevům“ dochází jen zásahem z jiných úrovní,

nežli jsou Cherubíni. Ti nijak přímo nereagují na lidské city nebo emoce. Jejich shoda s pevnými znameními

zvěrokruhu znamená, že poslouchají jen pevné zákony, které nemají nic společného s lidskými city, jakkoliv

vznešenými. Žádný zasvěcený kabalista by se nesnažil porušit nebo obejít sebemenší přírodní zákon, i když mu

mohou být známy způsoby jejich využití, vymykající se běžné zkušenosti.

Nesmíme se domnívat, že všichni andělé stejného řádu mají stejnou moc nebo že by jediný anděl mohl konat

práci za celou skupinu. Cherubíni jsou specifickým typem zástupců božích, ale jejich schopnosti jsou v mezích

určeného pole působnosti. Na odstranění krtince z trávníku nepoužíváme buldozer. Každý andělský úkol má

přiděleného anděla přiměřeně vybaveného ke svěřené mu práci. Ani víc ani méně nežli je třeba. Není zde jen

Cherub, bránící plamenným mečem lidem přístup do ráje, ale atomovými výbuchy byl přivolán i jiný, aby chránil

lidstvo, aby se samo neuvrhlo navěky do pekla. Má-li člověk zakázáno nebe i peklo, měl by si vybudovat

snesitelný příbytek mezi těmito dvěma Cherubíny.

Cherub je jen jinou podobou okřídlené sfingy, znázorňující ovládnuté přírodní síly. V raných dobách lidstva

byly jediné zdroje síly zvířecího původu. Cherubova mávající křídla byla silou vzduchu a jeho kráčející kopyta

silou země. Musíme pamatovat, že vůl také čerpal vodu do závlahových soustav, což je zde také zahrnuto. Lidská

hlava a lidské ruce dodávají inteligenci a zručnost, zatímco lví tlapy byly znamením neomylného lovce. Celé

pojetí představuje spíše energii v akci než v klidu. Kdekoliv je zmínka o Cherubínech, vždy něco dělají. Jejich

život je činný, ne pasivní. Dokonce když se zdá, že odpočívají, jsou to strážci.

Dobře známým příkladem představitelů Cherubínů (i když to mohly být i sfingy) byl „Trůn milosti“ na Arše

úmluvy. Bylo to „místo přítomnosti“, cosi na způsob monstrance v dnešních kostelích, o níž se má za to, že se

okolo ní zhušťuje přítomnost boží, jakoby až k bodu hmotného projevení se. Okolo tohoto „Trůnu milosti“ měla

být viditelná záře, když v ní byl přítomen bůh Israele jako osobně vědomá bytost. Je značně pravděpodobné, že

tuto záři bylo vidět, i když asi byla způsobena statickou elektřinou, která v pouštích vytváří velmi mocné náboje.

„Trůn milosti“ byl střežen dvěma velkými zlatými Cherubíny s rozepjatými křídly, hledícími jeden na druhého.

Při pohledu ze strany se oba zhruba podobali svastice, přičemž každý z nich naznačoval rotaci opačným

směrem. To dávalo velkolepý symbol božské energie, projevující se za hmotou a prostřednictvím fyzikálních

zákonů. Kterýkoliv dnešní student techniky může ocenit znázornění zákonů dynamiky pomocí andělů na arše.

Naznačují potenciální sílu (božskou přítomnost v Šechině), přeměňovanou na kinetickou energii působením

Cherubínů, a to je přesně jejich funkcí v tvořivém světě Jecíry v Malkut.

13

Cherubínům jsou dodávány čistě elementární energie a oni je mají utvářet dle potřeby. Stejná energie ohně

zapaluje zápalku nebo rozněcuje bombu. Různé typy Cherubínů člení každý úkon na jeho prvotní podněty,

ovšem jako poslušní prostředníci zákonů, které vládnou celému sledu událostí. Nyní je ponecháme konat jejich

práci a setkáme se s archandělem, který jim vládne.

BERIAH neboli Svět tvoření: archanděl SANDALFON

Sandalfon je považován za jinou podobu METATRONA, archanděla stojícího za trůnem, s nímž se setkáváme

v Keter na vrcholu Stromu. Zde opět nalézáme styčný bod s Keterem. Nejjednodušeji tomu porozumíme,

když si představíme tohoto archanděla jako Sandalfona ve vztahu ke Stromu, vytvořenému nad ním, a jako Metatrona

jakéhokoliv Stromu pod ním. Sandalfon je plodem, Metatron semenem.

Obě jména, Sandalfon i Metatron nejsou vůbec hebrejská, ale odvozená z řečtiny, což naznačuje, že vznikla

poněkud později nebo nahradila původní jména hebrejská. Sandalfonovo jméno má několik významů, které

všechny objasňují jeho povahu. Může být odvozeno ze dvou pahlevských podstatných jmen, které znamenají

„Pán na výsostech“, nebo ze slova „syndalfos“ – spolubratr. Na druhé straně může znamenat jen „zvuk sandálů“.

Sandalfon byl považován za neobyčejně velkého anděla, stojícího za božským válečným vozem, kde váže koruny

svému Stvořiteli.

Máme zde obraz andělské bytosti, stojící nohama na zemi a s hlavou v nejvyšším nebi. Jako anděl Malkut i

Keter může těžko činit něco jiného. Ve své podobě v Keter je pověřen vládou nad CHAJOT ha KODEŠ, ale jako

Sandalfon má na starosti Cherubíny a po této stránce ho budeme zkoumat.

Zvuk obutých nohou je velmi užitečným symbolem pozemských funkcí tohoto archanděla. Slyšíme-li blížící

se kroky, zbystříme vždy pozornost. Kdo koná něco zlého, dostane strach z odhalení, bázlivý v naději, že najde

společníka, každý má nějaký důvod. Můžeme si představit Sandalfona jako „Toho, kdo se blíží“, neboť tím skutečně

je.

Tohoto anděla si neumíme představit, neboť je tak vysoko nad námi v Malkut, že mu nikdy nevidíme do

tváře. Cítíme ho, protože kdykoliv ho z jakéhokoliv důvodu potřebujeme, okamžitě nám odpovídá. Proviníme-li

se něčím, může se ozvat v našem svědomí, jsme-li nešťastní, může být utěšující myšlenkou. Nic nás neuklidní

víc, voláme-li o pomoc, než zvuk blížících se kroků a to je imaginativní pojítko, jímž můžeme vzývat Sandalfona

o pomoc.

Sandalfon v nás vyvolává podobný pocit, jaký vzniká v malém dítěti, stojícím vedle hodně velkých rodičů.

Rodiče se zdají být vzdáleni a dítě má sklon považovat silné nohy a pevné ruce za samostatné bytosti, nezávislé

na rodičích. Velmi podobně uvažujeme o událostech a jevech tohoto světa, jako kdyby neměly spojitost se svými

příčinnými vnitřními skutečnostmi. Zkušený kabalista se učí vidět za věcmi anděly, za nimi archanděly a za nimi

opět – zdánlivé zábrany hranic hmoty, za nimiž vidí Boha. Nejobyčejnější samozřejmosti jsou přímými pojítky

s božstvím. Škrtneme-li sirkou nebo rozsvítíme-li obřadní lampu, měli bychom vidět živel Ohně ovládaný Cherubíny,

řízenými Sandalfonem, zasvěcený Michaelovi, představujícímu božský aspekt. Kabalista nalézá Boha

všude a ve všem, jakmile se naučí, jak se má dívat.

Stojí za povšimnutí, že Sandalfon je pro nás osobnější než zástupy Cherubínů. Při pronikání do Světů si

v nich zosobňujeme přebývající inteligenci, čím dále tím víc. Je zvykem, že obyčejní andělé nemají jména a jsou

jen jedním ze svého druhu nebo řádu. Jen archandělé nebo vůdcové andělských typů mají osobní jména. Mohli

bychom si myslet, že čím dále jdeme od tohoto hmotného světa, tím méně individualizované inteligence tam

nalezneme, ale ve skutečnosti se přibližujeme ke svému vlastnímu skutečnému bytí, a proto máme sklon ztotožňovat

své představy o božství s naší vlastní individualitou jako jednotou existence.

Sandalfonův svět není ovšem světem dočasných a prostorových podmínek, jako je náš, ani si ho nesmíme

představovat jako osamělou bytost, izolovanou v jakési zvláštní dimenzi a čekající na příchod kosmických

výzev, než se dá znovu na cestu na unavených nohách. Sandalfon je koordinátor, prostředník; zprostředkovatel

nebo zástupce, jako jeho typ archanděla. Může být tvořen nespočtem andělských bytostí, ale jen jednoho druhu.

Podobně jsou v našem světě miliony mužů a žen, ale přesto jsou jen dva druhy lidí, muži a ženy. Sandalfon se

vyskytuje tak často, jak je ho zapotřebí, kdykoliv má plnit své povinnosti.

V tvůrčím světě je Sandalfonovou úlohou třídit hmotné zárodky tak, aby mohly být předány Cherubínům. Je

spíše jakýmsi druhotným výkonným výborem, který dostává nějaký projekt s příkazem zajistit jeho uskutečnění.

Jako nějaký vedoucí oddělení, který nezpracovává materiál přímo vlastníma rukama, ale rozhoduje o něm podle

svých vědomostí. Řemeslníci zpracovávají materiál vlastníma rukama, ale návrháři ho připravují svou myslí.

Moderní okultismus to popisuje poněkud skromným výrazem „zprostředkování“. Sandalfon je prostředník,

vytvářející podmínky, v nichž se mohou zárodky rozvíjet.

Skeptikové mohou říci, že archandělé vlastně vůbec neexistují a my si jen něco namlouváme, když personifikujeme

přírodní síly podobně, jako když si děti personifikují vánočního ducha štědrostí jako Ježíška. To je nepochopením

okultní poučky, že cokoliv může naše mysl vnímat nebo chápat, skutečně také v té či oné dimenzi

existuje. Naše mysl nic nevytváří, ale jen zachycuje to, co již existuje ve vyšších a odlišných typech vědomí,

14

nežli je naše. Vše záleží na tom, s jakými typy inteligencí vnitřního světa přicházíme do styku. Podíváme-li se na

sebe hodně kriticky, pak čím jsme my lidé, než kusy personalizované buněčné hmoty. Může-li být personifikováno

maso, proč by nemohlo být personifikováno vědomí, působící nezávisle na takzvané pevné hmotě?

Můžeme si představit Sandalfona jako inteligenci, zabývající se velmi usilovně záležitostmi tohoto světa a

chováním jeho složek včetně nás samých, jakožto hmotných bytostí. Přesto je nucen řídit se příkazy, které dostává

od božího aspektu, skrytého přímo za hmotou. Archandělé nemají svobodnou vůli, i když si mohou zcela

libovolně volit způsob, jak se svých úkolů zhostí. Nyní musíme Sandalfon