Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 10.díl

Strom života- prolínání

    První z myšlenkových uzlů, ke kterým nás uspořádání kosmu vede, je spojení projevené a duchovní sféry. Něco málo už bylo v předešlých článcích naznačeno, přesto si tato otázka zaslouží větší pozornost. To co posuzujeme, je onen výron stvoření, skrze který kosmický prostor nejen v dávné minulosti vznikl, ale díky kterému se neustále utváří a rozvíjí.

    Prastarý text nám říká, že jako první událost, kterou Bůh projevil sebe sama je Duch Boží. Tedy ona nejvyšší úroveň, která zůstává po věky věků ukryta ve všeprostupující jednotě, ze které se následné úrovně rodí. Tuto jednotu ve své prvotní podobě člověk chápe jako světlo a tmu. Ovšem obsažené právě v oné jednotě, tedy neoddělené a neprojevené. Toto je nekonečno. (Ain Sof)

    Pokud se má z této roviny cokoliv projevit, potřebujeme získat jev, což je uskutečnění určité vlastnosti na základě jejího působení. Ain Sof Aur neboli nekonečné světlo. Jde o elementární projev pohybující se pod prvotní úrovní. Proto v námi popisovaném schématu, vede cesta ke slunci, a tak první vlastnosti, se kterými se setkáváme, jsou světlo, tma, teplo a chlad. Projevení vlastností se váže k Duchu, ze kterého vyvěrají a ze kterého se díky nim může realita projevit. Toto je docela zásadní idea, která nás upozorňuje na fakt, že realita neutváří vlastnosti, ale vzniká na jejich základě. První je tedy vždycky Duch.

    Nám na cestě vývoje je tak dáno pochopit a uvědomit si, že podstatou utváření a také konání vlastností je Duch, a nikoliv hmota. Hmota je jeho následkem, a proto první Stvořitelská úroveň, za kterou následuje užití věd jako Kabala, Sefer Jecira a dalších je Živoucí duch. K tomu se v některém z dalších článků dostaneme, ale už tady je dobré říct, že život z pohledu Ducha je postaven na schopnosti utvářet sebe sama do konstruktivní formy, ve které sám sebe zdokonaluje a nepoškozuje. Jde tedy o zcela konkrétní skladbu vlastností utvářejících schopnosti na základě dokonalé rovnováhy jak konstruktivních, tak také destruktivních sil. V žádném případě nelze existenci postavit na jedné polovině sil. Pokud vám někdo radí, abyste tak konali, vezměte bič, a žeňte jej tak rychle, že své scestné dogma předběhne a dosáhne alespoň poznání své tuposti. Nespojujte tmu se zlem, nespojujte negativní projevy reality se zlem, nespojujte vlastní negativní pocity a reakce se zlem. Vždyť vás na něco zásadního upozorňují a pomáhají vyvolat potřebnou změnu. Zlo by vás samo na sebe nikdy neupozornilo.

    Takto, pokud si uvědomíme odkud, kam síly proudí, můžeme pochopit, že z jedné strany reality stojí Stvořitel, ze kterého vše vyvěrá. Uprostřed se nalézá zdroj vlastností a na protější straně následek. Proto je nutné si uvědomit, že Duch boží není Bůh. Není absolutní, ani dokonalý. Je zdrojovou matricí Stvořitele, na jejímž základě se může vše božské projevit. Naši předci proto převzali model onoho základního uspořádání, ve kterém už se izoluje oddělenost Ducha skrze vědomí jako identita. Toto vzniká právě na základě dělení světla a tmy. Tma tu představuje onen předěl mezi vícero zářícími objekty. Bez ní by se žádná bytost nemohla stát individualitou. Existovala by pouze jako jedna z úrovní oné základní matrice. I toto je součástí reality, ovšem pro nás ne až tak důležité.

    Pokud si představíme onen základní přechod mezi světlem a tmou, potom je celkem zřetelné že projevení úrovně představuje individualitu (oddělenost), a úroveň samotnou tvoří množství světla.  To vše díky onomu prvotnímu Duchu. Všechno o čem píšu, má základ v dalším jevu, který posouvá první projev reality dále ve smyslu utváření, a to je jakýsi střed, nebo zdroj vlastností, bez kterých by nic z řečeného nebylo možné. Tímto zdrojem je samotný Bůh, který jako jediná absolutní instance je také původcem všeho. K tomu použijeme základní část květu života tvořenou šesti prsteny.

    Jak je z obrázku vidět, tvoří základní matrici události prolínání vlastností (matek A,M,Š), s jejich protějškem (oheň, voda, vzduch). Prvním je Bůh. Následuje Boží Duch a za ním Duch z Ducha, který vzniká jako relativní oddělenost. Duch z Ducha nebo Živoucí duch je třetí v logickém sledu dělení, ale nenavazuje na předchozí úrovně, protože existuje v oddělenosti a jeho existence spočívá na schopnosti utváření. Dá se to pochopit jedině tak, že pokud chci existovat, jako projev vlastní identity, musím nutně dosáhnout schopnosti tvořit sebe sama v přítomnosti. Pokud této schopnosti nedosahuji, existuji pouze jako následek okolností a to přesto, že v určitém smyslu jsou mé projevy inteligentní a vnímám své já odděleně od okolního světa. Ovšem to neznamená mnoho, protože toto vědomí pramení pouze z centrální nervové soustavy jako projev smyslového vnímání.

    Všechna ta cvičení a duchovní směry, ke kterým jste za nějaký ten peníz hnáni, nemají ani vzdáleně nic společného s Božskou přítomností a dosažené vhledy pramení pouze z oné první projevené duchovní úrovně. Ta představuje nejen zdrojovou část, ale spolu s tím i kolektivní prostor, ve kterém se utváří vyšší nadvědomá úroveň existence. Právě ona je podstatou reality, která je obecně chápána jako Bůh, ale není. Ona je pouze klíčem k životu a existenci jako takové. Nemá žádné vlastní úmysly, přání ani cíle.

    To co nám je ukázáno v Květu života, je uspořádání živlů které tvoří trojice krystalů. Vzdušný, Zemský a Vodní. Všechny vyvěrají z nulového bodu uprostřed a jsou jakýmsi základním uspořádáním toho, co tvoří projeveného Ducha, tedy Ducha z Ducha, podle Sefer Jecira. Krystal vzniká na základě toku energií uvnitř a vně elementu. Znamená to, že tu máme tři síly magnetické a tři elektrické. Tímto se nám také trochu více otevírají základní oblasti utváření, které z Květu života vyvěrají. Nepřímo je nám tu vysvětleno, že skutečnost lze skutečně tvořit, pokud zvládáme základní vnitřní procesy.

    Člověk vlastní takřka dokonalý nástroj vnitřní i vnější proměny, jeho využívání záleží na tom, jak moc jsme, nebo nejsme ochotni vnímat svoji dokonalost a opravdu ji používat. Nikoliv pouze ve stavech změněného vědomí, ale v každém okamžiku uvědomování si. Právě na tom lze vybudovat Živoucího ducha, který je Božským tvůrcem a nositelem stvoření. Pro mnoho lidí je to z pohledu materializmu naprosto neschůdná cesta, ale pokud se po ní odmítnou vydat, musí být také ochotni přijmout svůj úděl. Smrt.

    Přesto tu lze naleznout podivuhodné poučení o lidském vývoji, protože jak se ukazuje, je vědecké poznávání skutečnosti velmi blízce prolnuté s naší vlastní podstatou. Takže ono duchovní procitnutí nám může docela zřetelně ukázat, že vše je jedním. Já vím, že se s touto myšlenkou setkáváme velmi často, ale teprve konkrétní vztahy nám mohou lépe ozřejmit, o co jde.

    Vždycky když se rozhodnu napsat článek, abych sepsal některá spíše technická data duchovní cesty a toho jak se onen kosmický princip odráží v naší existenci, prochází mi myšlením souběžné otázky, řešící smysl podobného jednání. Ono jak se ukazuje, ne vždy a ne vše lidem slouží k dobru. V posledních měsících bych řekl spíše naopak. Všechny rozumné a podnětné myšlenky, o kterých se píše, jsou zneužívány současnými rádoby učenci a je na nich lidem předhazován naprosto scestný a pokroucený obraz duchovní cesty. Ježíš k tomu kdysi pravil: neházejte perly před prasata. To byl ostatně také důvod, proč se po celá tisíciletí utvářely různé okruhy zasvěcenců, jejichž úroveň odpovídala hloubce zasvěcení. Na jedné straně tak sice vznikal jakýsi okruh vyvolených, na druhé straně se člověk k těmto myšlenkám nedostal, pokud se nerozhodl, že s nimi bude souhlasit a zkoumat jak je prohloubit, nikoliv obejít. Dnešní vymýšleči, kteří seberou ze všech stránek to, co se jim zrovna hodí do krámu, a potom to prezentují jako duchovno, lidem ze všeho nejvíce škodí. Nemají nejmenší tušení, jaká je duchovní povaha těchto úvah ani k čemu směřují a používají je pouze na základě vlastní logiky a líbivosti. Ale to není duchovní cesta ani náhodou.

    Už před patnácti tisíci lety člověk stvořil společnost podobnou této, i když v daleko hlubším souznění s kosmickými zákony a většími znalostmi utváření. Přesto jak se lze dovtípit jsme na pokraji karmického kruhu, a současná společnost stojí před výzvou, rozetnout bludný uzel a vstoupit do nového věku bez předpokládané apokalypsy. Zjevně se nám to nepodaří a onen vodní živel, představující znovuzrození, bude opět muset zasáhnout jako nástroj Boží vůle. Někdy si dokonce říkám, že oni hlasatelé duchovna, slouží nějakému zcela konkrétnímu cíly, jak člověku zatemnit rozum a dovést ho k naprosto scestným představám. Protože právě ony stály za tehdejší tragédií. I tehdy člověk odmítal přirozený vývoj jako překonaný a nahraditelný poznáním spojeným s vědeckým ovlivňováním lidské bytosti. Věřilo se, že sama myšlenka je zdrojem tak rozsáhlého vědění, že není třeba na nic čekat a stačí člověka vylepšit, aby se celá pouť hmotným světem uzavřela.

    Po tisících genetických pokusů, vysmívajících se kosmickému řádu, se ukázalo, že tento řád je tak silný, že jej nelze žádnou cestou obejít. Proto se v moudrých hlavách tehdejších učenců urodila ona zásadní a jedinečná myšlenka, kterou by hovado nevymyslelo. „Změníme tento řád“. Po mnoho století se vědělo o zdroji veškeré existence. O prameni stvoření, který se i dnes nazývá nulový bod. Vědělo se o polaritách vznikajících průchodem skrz nulový bod, vědělo se o vlastnostech, které z něj vyvěrají, vědělo se o pohybu v nulovém bodě, který byl zdrojem neuvěřitelných technických nástrojů. Jediné co se nevědělo, jak jej ovlivnit tak, aby se změnilo jeho chování. Přirozeně se na scénu jako vždy přihnal blbec. Právě jej napadlo, že bude nutné vyvolat v nulovém bodě explozi. To by mělo utváření reality ovlivnit natolik, aby se průběh dějin změnil. A skutečně se jim to povedlo. A dost možná se to povede i nám. Blbců tu na to máme dost.

    Když pozůstatky Atlanťanů odcházeli do ústraní horských štítů, zapověděli si jakékoliv používání kruhu, coby symbolu nulového bodu. A dokonce zašli tak daleko, že ve svých proroctvích uvedli, že návrat kruhu bude znamenat nejen konec jejich říše, ale odehraje se na dohled poslednímu dějství této epochy. Proroctví se z první poloviny naplnilo a pozvolna spěje k dovršení i té druhé poloviny. O to smutnější je, že tolik nevědoucích a pomýlených, lidem vráží nůž do zad, v podobě novátorských duchovních cest, které vedou jen k povznesení jejich vlastního ega.

    Pamatujte si, že duchovní cesta se jmenuje Člověk. Každá je jiná a každá v sobě nese jedinečný cíl, který ve světě utváření představuje jinou částečku vzájemných vztahů naplňující obsah celku, protože jen jako lidstvo jsme schopni stvořit svojí novou budoucnost. Nikoliv cestu ven z vlastního světa sám za sebe, ale cestu dopředu ve vlastním světě. Naší snahou by mělo být uchovat a posunout tento svět pro sebe i ty, kteří přijdou po nás. Ale jsme tak naivní, že to co utváříme, odmítáme a za cestu považujeme útěk do světa těch, kteří jsou lepší než mi. Zaplatíme za to velmi krutou daň a tam bude pláč a skřípění zubů.

    Velmi často se otázka budoucnosti spojuje s karmou a lidé neustále hledají souvislosti navazující na předešlé životy, ze kterých se tento morální dluh odvozuje. Ale takhle to není a je nutné si uvědomit, že karma je tady a teď. Karmu nalezneme za otázkou, kdo jsem a jak se chovám? Nemusíme po ničem pátrat a nad ničím dumat. Nemusíme vědět, co se v minulosti stalo a proč jsem se ocitl v dané životní situaci. Stačí když přijmeme kosmický (boží) zákon a budeme vnímat, kdy a kde jsem s ním v rozporu. Podmínky, ve kterých žijeme nás učí. Někdy pozvolna, jindy velmi hrubě a nelítostně. To co je nutné pochopit, že kosmický zákon, není společenská norma a vůbec nezohledňuje, kolik lidí v našem okolí se podle něj chová. Na své cestě jsme každý sám za sebe a teprve to co utváříme, je přínosem pro ostatní.

    Právě sem spadá ono známé přísloví, vrána k vráně sedá. Důvod je, že určitý společenský okruh nám vyhovuje z důvodů shodných myšlenkových vzorců. Zloději vyhledávají zloděje apod. Ze stejného důvodu se nás mocní snaží dostat na stejnou loď, na které se sami potápí. Dělají vše proto, aby se jejich vlastní zvrácenost, stala společensky přijatelná a díky tomu se odbourala ona důležitá část naší bytosti zvaná svědomí. Velmi dobře je to co zde popisuji pozorovatelné na zákonech, které křivdy a okrádání obalují pozlátkem společenské nutnosti. Tedy to co je z pohledu božích zákonů špatné a nepřijatelné, ospravedlníme pomocí pozemských zákonů. No, proč ne. I na Titanicu si kde kdo myslel, že se nemůže potopit a do určitého okamžiku to vypadalo jako nezvratná pravda. Přesto je dobré si uvědomit, že Bůh je jenom jeden a jeho zákon platil a bude platit bez ohledu na to, jestli celé lidstvo věří, že úspěšnost je měřitelná penězi. Zatím si klidně můžete myslet že ano. Zatím.

    Pokud však chcete opravdu vstoupit na duchovní cestu, zapomeňte na to, že s tím co musíte sám pro sebe vykonat, bude korespondovat reakce prostředí, ve kterém žijete. Dalo by se říci, že tomu tak ani nemůže být, protože okruh lidí se kterými se stýkáte, odpovídá právě těm názorům, které vám v duchovní cestě brání. A všichni okolo vás, pak budou své názory proti vašemu procitnutí obhajovat jako správné.

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

Související:

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta