Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 6.díl

Strom života – vlastnosti

    Prvním z vhledů do duchovního světa, kterým musíme projít, je svět utváření. Je to ona rovina od jednoho nejzazšího konce k druhému. Světlo – tma, dobro – zlo, začátek – konec. Svět jehož zákonitosti se pokouší popsat mnoho duchovních učitelů, ale svět, který spousta z nich vůbec nechápe. V těchto úvahách už bylo  naznačeno, že každá naše myšlenka, představa, slovo se stává částí utvářené reality. Dalo by se to říci i tak, že to nač nemyslíte, neutváříte.

    Pro každého člověka pak existují dva souběžné světy. Vnitřní a vnější. Moudrý člověk se snaží ten vnější přizpůsobit tomu vnitřnímu. Hlupák to dělá naopak. Čučí na tv, aby v nekonečné trýzni zahlcoval svou mysl pocitem vlastní nedokonalosti, chudoby, a nemohoucnosti. Ostatně to je také hlavní význam televize. Ale kupodivu i mnoha internetových stránek s duchovní tématikou. Chraňte se této cesty, protože na jejím konci bude jen pláč a skřípění zubů.

    O tomto článku jsem dlouho přemýšlel, a vlastně si nejsem jist, jestli je vůbec možné lidem říct, jak moc se pletou. Je to stejné jako s dobrem a zlem. Existuje bezpočet duchovních směrů, které vás nabádají k hledání dobra a jeho bezpodmínečnému konání. Kdybych byl Satan, tak udělám přesně tohle. Donutím vás nekonečně přemýšlet o dobru a zlu, díky čemuž se stanete jedinečným zdrojem mé energie. Ono totiž nezáleží na tom, kterou stranu upřednostňujete, to důležité je, že je obě utváříte. Utváříte je tím, že o nich přemýšlíte. Tím, že do nich vkládáte množství vlastní energie. Vesmír je kruh, který na pravé straně vykoná tentýž pohyb, který vyvoláte na straně levé. Je naprosto jedno z jakého popudu tak činíte. Vždycky tu bude dokonalá rovnováha. Když někomu zachráníte život a prohlásíte: „vykonal jsem dobro“, vesmír pohne kruhem na druhé straně, vykoná zlo. Ježíš na to říkal, „ať vaše pravá ruka neví, co činí levá“. Když tvoříte, vesmír tvoří spolu s vámi.

    Naše pomyslná rovina oddělující oba dva světy, vnitřní a vnější, se skládá z toho co utváříme. Tedy z toho kdo jsme. Ne náhodou se prvním lidským hříchem stala naše touha poznat dobro a zlo. V našem světě se tato úvaha zdá být přirozenou, ale je nutné si uvědomit, že tato úvaha se v tomto světě nezrodila. Tento svět se stal naším vyhnanstvím, když člověk svou bytost rozetnul do dvou nesourodých a navzájem si odporujících polovin. Toto vyhnanství však nespojujte s nějakým místem v kosmu. Je to místo které utváříme, nikoliv na kterém se nalézáme.

    Pokud se zamyslíte, uvědomíte si následující fakta. Nositelem informace je protiklad. Pokud rozdělíte světelný přechod na sedm částí, ponese každá část informaci o místě kam náleží, podle svého odstínu. To samo stačí k tomu, abychom z těchto částí utvořili 5040 kombinací v jednom směru. Což je 5040 sedmipísmených slov. A následně další tisíce dvou, tří, čtyř, pěti a šesti písmených kombinací. Všechny tato slova mají za základ přechod mezi světlem a tmou. Co se stane, když jednu ze stran začnete odmítat a nenávidět? Pokud vás někdo přesvědčí, že tma je nositelem zla, zůstane vám k pochopení celého kosmu jediné písmeno.

    Každá ze sedmi úrovní dělení, které používáme, už nepředstavuje přechod z jedné strany na druhou, ale je definována odstínem ve svém středu. Nokoliv po stranách. K pochopení potřebujeme si uvědomit, že čím menší počet odstínů používáme, tím oddělenější a pevnější strukturu každý z nich představuje. Zároveň ale platí, že tím zřetelnější a pochopitelnější realitu utváří.

    Podstatou vlastnosti je nesená informace. Toto si popíšeme u zvuku. Zvuk není nic. Je to úroveň čehosi mezi tichem a hlukem. Když otáčíte knoflíkem na tuneru, je jedno co zrovna hrají, zesilujete prostě zvuk. Zvuk se dělí podle intenzity, stejně jako světlo, a následně podle tónů, stejně jako světlo podle barev. Tato kombinace, tón plus úroveň zvuku jsou výchozím prostředím pro utváření vlastností. Vlastnost sama vzniká přidáním hlasu. Tím, že vyslovujeme různá písmena, určujeme vlastnosti zvuku který vydáváme. Ale nejen člověk používá hlas. Hlas je cokoliv co naše ucho dokáže zaznamenat. Hlas vody, hlas stromů, hlas kovu. Voda hučí, stromy šumí, kov zvoní. (Tři Matky, Alef, Mem, Šin. Mem mručí, Šin syčí a Alef je Duch vzduchu rozhodující mezi nimi.) Pokud by vás někdo přesvědčil, že ticho je špatné, tak jako se to děje u tmy, zůstal by vám k vyjádření myšlenek pouze absolutní hluk. Nevím, jestli by byl člověk v tomto stavu schopen myslet, ale rozhodně bych od něj žádné inteligentní projevy neočekával. A to co dělají lidé, se slovem šílenství rozhodně označit dá.

    Když hledáte svoji duchovní cestu, nikdy se nenechte vehnat do extrémů. Matka chovající dítě, se mu také nesnaží rukou sedřít kůži z těla. A právě tento lehký dotek, toto pohlazení, je nejvroucnějším projevem lásky. Váš vnitřní svět je postaven na odstínech, barvách, písmenech, zvucích a všech ostatních částečkách stvoření. Nezískáte nic tím, že jej budete nenávidět. Právě naopak, z oněch jemných a drobných odstínů, je upředen svět neskutečné krásy. Vaším cílem není v sobě vyvolávat odmítání, ale přijetí. Tak aby se váš vnitřní svět stal prostorem, kde tma spolupracuje se světlem, kde hluk spolupracuje s tichem. Protože jen tak přijímáte to co jste. Milujte se za to, že toto všechno můžete konat. Za to že můžete tvořit.

    V určitém smyslu si z příčiny špatného chápání každý člověk utvoří ve svém nitru svého démona. Svého draka, který způsobuje v jeho životě mnoho strachů a klamných představ. Nesnažte se s ním bojovat, protože jej vaše nenávist a strach živí. Dejte mu svoji lásku a sveďte jej na svoji cestu. Učiňte z něj svého přítele a pomocníka. Dovolte mu, aby vám ukazoval cestu, vaše nedostatky a tak díky přijetí začal sloužit životu. Když Jan psal své Zjevení, viděl lidi bojující sami se sebou, kteří díky nevědomosti naplňují číši zla a ta je sráží z cesty života. Dobré i zlé, světlo i tmu, pravdu i lež stvořil Bůh. Je to cesta, díky které se učíme rozpoznávat a dosahovat tvořivých schopností. Když přijmeme to co jsme, láska přijde sama. Už ji nebude nutné hledat ani hlásat.

    Vnější svět je obrazem našich postojů a vztahu k tomu co jsme. Nekonečné výčitky, se rodí v tom že vyčítáme jeden druhému co jsme a strach nás žene k vytváření iluzí způsobující naprosto zcestné jednání. Dokud neukončíme svůj vnitřní boj, žádná lepší cesta se nezrodí. A to je dobré si uvědomit.

    Naše povídání o vlastnostech nás dovádí k důležité části vzájemné interakce. Pokud chceme, aby jednotlivé části naší bytosti měli nějaký smysl, musíme o nich nejen vědět, ale také aspoň tušit jak pracují. Základem je, že jednotlivé složky nesou navzájem informace o těch ostatních. Světlo nese informace o zvuku, zvuk nese informace o světle. City nesou informace o slovech a slova o citech atd. Jedno je obsaženo v druhém. Tento stav, nebo vzájemnost nazýváme prostupování, nebo prolínání. Na tomto základě jsme schopni jednotlivé složky na základě vlastností spojovat a vytvářet schopnosti. Mužská část popisuje části ženské a ženská část popisuje části mužské. Musíme se navzájem dívat očima toho druhého, pokud chceme určitou skutečnost popsat. Určitý odstín světla neví sám o sobě nic, ale pokud k němu přidáme další odstín, stane se rozdíl patrným. Pokud tedy vědomí vykoná cestu mezi dvěma odstíny, stanou se pro něj zjevnými na základě získané informace.

    Tento obrázek nám ukazuje barevné a světelné prolínání na základě trojice písmen Alef, Mem a Šin pomocí dělení mezi mužským a ženským principem. To podstatné je, že díky informaci uvnitř se jednotlivé složky dokáží navzájem ovlivňovat a spojovat. Naše dělení na sedm částí tak získává další rozměr, skrze vzájemné prolínání, díky kterému můžeme pomocí zvuku ovlivňovat světlo atd. To proto, že jedno je součástí informační roviny toho druhého. Náš mozek zajišťuje paměťový efekt, díky kterému jsme schopni vzájemné kombinace uchovávat a využívat. Současně s tím je pak jakýmsi centrem vzájemných propojení, protože jednotlivé části sám vytváří.

    Z toho je patrné, jak moc vychází naše realita z uspořádání a vnímání toho co neseme ve svém nitru. Čím více jedna složka popírá druhou, natož když popírá sebe sama, tím více se z nás stávají hlupáci, skrze nepochopení a zmatek, který sami utváříme. Světlo zpívá, zvuk září, city mluví a to vše proto, že nás Bůh tak moc miluje.

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

Související:

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta