Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta - 9.díl

Strom života – teorie

    Ve vnější rozetě květu života je vepsáno toto: Ze tmy a chaosu, se zrodil udržovatel učení nového věku prozření, které zachytí, svatý konající lid boží. (CH, T, J , L, N, S, A, C, Q, H, V, Z). Tato myšlenka snad nejlépe ze všeho vystihuje, proč lidskou bytost tak moc přitahuje vlastní minulost. Jsou zde tajemství odhalující naši opravdovou podstatu, ke kterým se vztahuje naše astrální paměť. Všichni nějak vnitřně cítíme, že životy které žijeme, jsou vytrženy ze svých kořenů, a zmítají se na vratké bárce po rozdivočelé řece. Hledáme klid, jistotu a pevný bod, který nám jasně odpoví, na naše rozdrobené a nesourodé myšlenky. Co je pravda?

    To je také důvod, proč se v těchto úvahách věnuji otázkám, které s naší minulostí i současností souvisí. Jsme budoucnost toho, co bylo započato velmi dávno. V minulosti tak vzdálené, že není možné, aby se z ní uchovala jakákoliv skutečnost. A proto je jediným místem kde se s ní lze setkat, naše vlastní mysl. To co bylo zaznamenáno, odpovídá tomu, co bylo zamýšleno. A proto je nutné krok za krokem neustálým srovnáváním, oddělovat zrno od plev a vybírat to, co utvoří čistý a nezkreslený obraz navazující na naši lidskou podstatu, a to co nás obklopuje. 

    Všechny myšlenky spojené do těchto úvah vedou k pochopení důležitost vnímání obsahu slov a jeho přenesení do myšlenkového schématu. Lidské tělo je tvořeno na několika úrovních hmotné a jemnohmotné reality. Každá z oněch úrovní má své opodstatnění a spolupodílí se na projevení naší existence. Tady je dobré si uvědomit, že naše bytí vychází z uskutečnění projevu jednotlivých živlů, z onoho prapůvodního potenciálu, souhrnně označovaný éter. Znamená to, že v každém místě a v každém okamžiku, realizujete veškeré části své bytosti jejich vyzářením do přítomnosti. Takto se ve vašem nitru projevují city, myšlenky, potřeby. Každý náš skutek by měl být uskutečňován v rovnováze tak, aby zohledňoval všechny části, ze kterých je realita sestavena. Protože nevyváženost způsobuje konflikt, kdy jednotlivé části přestávají spolupracovat, a začínají mezi sebou bojovat. To je důvod proč se věnovat živlům a jejich zastoupení v nás i světě ve kterém žijeme. 

    Přesně tento princip popisuje Sefer Jecira a jeho pochopení nám umožní proniknout hlouběji k poznání sebe sama. V každé události je obsažena příčina i následek současně. Je to onen plamen na hořícím uhlí, který zapaluje a sám vzniká hořením. Takto, pokud vnímáte jednotlivé části živlů jako zdroj své existence, dojdete snáze k pochopení nutnosti jejich udržování v rovnováze.

    To oč tu jde, je onen tolik důležitý duchovní vzestup. Protože tím jak poznáváte a chápete, vnitřně rostete a stáváte se z uživatelů, tvůrci své vlastní existence. Pro naši potřebu teď použijeme řazení elementů voda, oheň, vzduch (Mem, Šin, Alef). Což je mysl, vědomí a nadvědomí. Tento obraz je složen ze soustředných kružnic, kdy vnitřní představuje první a vnější poslední dosažitelnou úroveň. To co chceme pochopit je, z čeho se skládá duchovní cesta a co je nutné vykonat, pokud se chci oddávat duchovnímu vzestupu.

    Pojem prolínání nebo prostupování tu získává konkrétní podobu, kterou se pokusím popsat. Ve třech rovinách se každá vstupní informace postupně formuje a narůstá díky činnosti jednotlivých částí. Naše mysl má pro svoji činnost omezený prostor, díky tomu, že každé slovo zpracovává jednotlivě. K tomu, aby se slovy mohla pracovat, potřebuje do jejich obsahu vkládat logické prvky, díky kterým může s jejich pomocí popisovat určité vnitřní a vnější skutečnosti. Tyto logické prvky, se na úrovni vědomí rozšiřují do principu, který je spojuje do větších celků, s jejichž pomocí dokáže utvářet představu. Představa vždy odpovídá způsobu, jakým na skutečnost kolem sebe pohlížíme. A princip následně postupuje na vyšší úroveň do nadvědomí, kde už se stává tvořivou silou.

    Celé toto prostupování se děje na základě pozice, ve které se nachází střed naší osobnosti, já. Tento bod uvědomování stoupá spolu s rozsahem schopností, které zpracujeme. Nachází se tedy v mysli, vědomí, nebo nadvědomí. Nám proto nejde o to proniknout do nadvědomí pouze pomocí meditace nebo jiných technik, ale vystoupat na tuto úroveň trvale při plném uvědomování si veškeré reality. Aby tohoto byl člověk schopen, potřebuje si uvědomit, že jeho osobnost se skládá jak z několika tělesných forem, tak také z různých částí, které jsou navzájem provázány, a je nutné se všemi pracovat současně a hlavně poznat jejich podstatu.

    V tomto řazení se mysl nalézá na úrovni hmoty. Je to úroveň kazatel. Člověk na této úrovni je kecal, který o všem mluví a ničemu nerozumí. Je to proto, že nevnímá žádné souvislosti, pouze logické variace na téma cihla, malta, zeď. Zcela v souladu s tím jak se naučil slova a mysl používat, papouškuje všechno to, k čemu se ve svém životě, díky čtení Blesku a sledování televize, dopracoval. Nemá smysl diskutovat, protože co není zaznamenáno v jeho paměti, s jeho chápáním universa nepohne. S touto úrovní se pojí i schopnost poznat. Poznání umožňuje přijímat poznatky, ale pouze na základě emočních podnětů. Líbí, nelíbí, bojím, nebojím, chci, nechci.

    Druhá úroveň představuje vědomí. Je to úroveň spasitel. Na základě pochopení příčin a následků dosahuje nositel schopnosti podrobit své vědění kritickému názoru. Na tomto základě spojuje veškerou lidskou existenci s dobrem a zlem, pravdou a lží, životem a smrtí. Je to úroveň schopnosti pochopit, a tak nositel již dociluje vlastních dedukcí vycházejících z konstruktivního procesu. Je to také úroveň velkého zmatku, protože je zespodu ovlivňována myšlením, a shora nadvědomím. A to znamená pravda, touhy, emoce, principy, strachy a vše v jednom balíku. Proto spasitel na jedné straně hlásá pravdy, a na straně druhé lidi upaluje.

    Třetí úroveň je nadvědomí. Je to úroveň Živoucího ducha. Dosažení zdrojového kódu a chápání universa jako komplexního živého organismu, který je příčinou i následkem sebe sama. Veškeré touhy a emoce pramenící z nepochopení jsou pryč a jediné co zůstává je život. Pravda je tu pravdou a lež lží. Slovo slovem a barva barvou. Cokoliv mělo být vysloveno je vysloveno, cokoliv mělo být vykonáno je vykonáno, cokoliv mělo být zachráněno je zachráněno. Smrt i život, láska i nenávist, dobro i zlo jsou součástí téhož jedinečného díla Stvořitele. Živoucí duch nekoná pro to, co chce změnit, ale pro to, co chce být změněno.

    Toto poněkud nadnesené shrnutí není žádné dogma, ale povšechné shrnutí hlavních projevů jednotlivých úrovní. Protože ono teoretizování o faktech, není k ničemu, pokud netušíme odkud, kam cesta vede a nedovedeme zcela konkrétně sestavovat svoji duchovní cestu. Každý člověk tu je sám za sebe a jediné co potřebuje, jsou nástroje k pochopení toho jak s tím co mám nakládat. 

    A to je prozatím vše, budoucnost se neptá jak moc se chceme něčemu věnovat, ale jak moc se dokážeme postarat sami o sebe. Proto je toto prozatím poslední článek z první série. Snad bude čas i v budoucnu s psaním pokračovat, ale bude to spíše náhoda. Takže těm, kterým se něco ze zapsaného líbilo, prozatím děkuji a snad někdy příště.

zdroj : Jaromír Schmidt, www.rahunta.cz

Související:

Reportáže z návštěv jeskynní mytologie od J.Schmidta