Tradiční čínská medicína v souvislostech - 12.díl (Mingmen)

Tak jak jsme avizovali v článku Co se to děje? - 28 (čakra nebo aku bod?) přinášíme Vám samostatný článek o Mingmenu, který čerpá z knih „Klasická čínská medicína - základy teorie“ od pana Vladimíra Anda, který napsal celý soubor těchto knih v dílech „I až V“. Předchozí díly najdete pod štítkem Tradiční čínská medicína vlevo. Poněvadž tato kniha byla loni opět vydána dotiskem, není již problém ji sehnat. 

Ming-men

Podobně jako trojitý zářič i ming-men představuje zvláštní a přesně dost těžko definovatelný orgán, který však má v systému čínské medicíny velice důležité místo. Samotný pojem ming-men se objevuje poprvé - ale tehdy ještě v jiném smyslu - v Nej-ťingu v knize Ling-šu, kde je jím označováno oko, resp. vnitřní koutek oka, kde leží první bod dráhy močového měchýře. Později se však termin ming-men, čili brána života, spojuje už jen se životně důležitým místem lidského organismu, jenž je zdrojem životní síly, úschovnou prenatální čchi.

Umístění Ming-menu

Názory na umístění ming-menu, resp. na to, zda jde o lokalizovatelný orgán anebo jenom o pojmenování určité funkce, se v dějinách čínské medicíny různi. Co se týká jeho umístění, postupně se vykrystalizovaly tyto čtyři náhledy:

1. Vlevo je ledvina, vpravo je ming-men

Tato teze pochází z klasické knihy Nan-ťing; podle ní ming-men je totožný s pravou ledvinou, čili je chápán jako konkrétní anatomický orgán:

"Všechny orgány jsou po jednom, jedině ledviny jsou dvě. Proč je tomu tak?

Odpověď: Ledviny jsou sice dvě, ale ne každá z nich je ledvina; ta, která je vlevo, je ledvina, ta, která je vpravo, je ming-men. Ming-men je sídlem veškeré duševní i esenciální čchi a místem, kde se sbíhá původní čchi; u mužů se v něm uschovává (pohlavní) esence, u žen je spojen s dělohou. Proto víme, že ledvina je vlastně jenom jedna.“

Představa ming-menu jakožto pravé ledviny byla později lékaři všeobecně přijímána po celé dvě tisíciletí, a odlišné názory se začínají objevovat až za dynastie Ming (14.-17.stol.).

2. Ming-men je shrnující pojmenování pro obě ledviny

Podle čínských zdrojů prvním, u něhož se objevují náznaky této představy, byl lékař z konce období dynastie Jüan, Chua Šou (1304-1386). Ten sice ještě zastával i názor, že ming-men je pravá ledvina, ale přitom také říkal: "ming-men: jeho čchi je spjata s ledvinami, a tyto dvě ledviny jsou tudíž ve skutečnosti jedna", z čehož by se dalo usuzovat na jeho pojímání brány života jako dvou ledvin dohromady. Úplně jednoznačně však tento názor vyslovuje až mingský lékař Jü Tchuan (1438-1517), když píše:

"Ledviny je bezpochyby možno považovat za kořen prvopočáteční (čchi ), za bránu (duchovní) podstaty a (fyzického) života ... Podle mého názoru ming-menern je třeba nazývat společně obě ledviny.“

K tomuto proudu současní čínští autoři přiřazují i známého mingského lékaře Čang Ťie-pina, který odmítá tradiční rozdělování ledvin, když píše:

"Kniha složitých otázek byla napsána podle knih Ling-šu a Su-wen a je prvním autorským dílem. V pozdějších dobách vyvolala pochybnosti, poněvadž je v ní mnoho chyb a omylů; jelikož však tři tisíce let nebyla odvaha jí protiřečit, nikdo z pozdějších generací nedokázal tyto pochybnosti odstranit... (Ve Vnitřní knize) nikde není rozdělování ledvin na pravou a levou, a nikde není vyslovena teze, že by pravá ledvina byla ming-menem.“

Čang Ťie-pin sice očividně nesouhlasí s pojímáním ming-menu jako pravé ledviny, ovšem není úplně jisté, zda jeho názor je možno (v souhlasu se současnými čínskými autory) chápat jako ztotožnění ming-menu s oběma ledvinami, anebo zda jej spíše třeba přiřadit k následující názorové skupině, která klade bránu života mezi ledviny. Pasáž z Čangova díla, jež bývá v této souvislosti citována, totiž nevyznívá úplně jednoznačně:

"Dvě ledviny představují vnější část diagramu kchan, jediný ming-men je nepárovou vnitřní částí diagramu kchan;" jedno sjednocuje dvoje a dvoje objímá jedno. Ming-men je sjednocen se dvěma ledvinami a obě ledviny patří k ming-menu. Proto ming-men je skladištěm vody a ohně, příbytkem jin a jangu, mořem esenciální čchi a dutinou smrti a života.“

3. Ming-men je uprostřed mezi ledvinami

Tato představa ming-menu - umístěného mimo orgán ledvin vznikla na základě výkladu jednoho výroku ze Základních otázek, Výrok se nachází v 52. kapitole, která pojednává o místech na těle vyžadujících zvláštní opatrnosti při aplikaci akupunktury, a zní takto:

"U sedmého obratle (páteře) se uprostřed nachází malé srdce.''

Ačkoliv se výklady této věty různí, podle některých komentátorů ono malé srdce u sedmého obratle je právě ming-men. Současné učebnice teorie čínské medicíny uvádějí, že prvním, kdo přišel s tímto vysvětlením, byl čchingský lékař Čao Sien-kche, který ve svém díle z roku 1687 píše:

“Ming-men se nachází uprostřed lidského těla, proti pupku a blízko páteře; jestliže počítáme odshora dolů, potom je to (oblast) čtrnáctého obratle, počítáme-li odspodu nahoru, pak je to (oblast) sedmého obratle. Ve Vnitřní knize se říká: 'U sedmého obratle se uprostřed nachází malé srdce'. Toto místo je závislé na obou ledvinách. Ledvina, jež je nalevo, přináleží k jinové vodě, ledvina vpravo přináleží k jangové vodě; každá je ve vzdálenosti jednoho palce a pěti fenů do strany, a uprostřed je palác, kde se nachází ming-men, brána života. Po jeho pravé straně je oheň
kancléře a po jeho levé straně je pravá voda nebeské jednoty.“

Téměř totožné vysvětlení však nacházíme již v komentáři k dané větě od Čang Ťie-pina, přičemž jeho dílo vyšlo o víc než půl století dříve, v roce 1624; tato citace navíc poněkud zpochybňuje už zmíněnou představu, že Čang chápe ming-men jako obě ledviny dohromady:

"Lidská páteř má dvacet jeden obratlů; odshora dolů by to mělo být (pod) čtrnáctým obratlem a odspodu nahoru je to (nad) sedmým obratlem. Na obě strany od tohoto místa se naházejí přepravní body šu ledvin a uprostřed mezi nimi je vnější bod ming-menu. Lidský život má svůj základ v jangové hi. Jang v horní části (těla) se nazývá oheň vládce; oheň vládce sídli v srdci. Jang ve spodní části (těla) se nazývá oheň kancléře; oheň kancléře sídlí v ming-menu. Obě jsou to sídla pravého jangu, a proto se říká, že při sedmém obratli se uprostřcd nachází malé srdce.“

4. Ming-men je čchi pohybující se mezi ledvinami

Podle tohoto názoru se brána života také nachází mezi ledvinami, avšak není to žádný konkrétní organický útvar, nýbrž jenom čchi, prvopočáteční čchi, která se pohybuje mezi orgány ledvin. S tímto vysvětlením přichází další mingský lékař Sun I-kchuej (1522-1619), ačkoliv určité podklady k němu je možné snad najít již v knize Nan-ťing, jak budeme vidět z citace v následujícím paragrafu. Sun I-kchuej svůj názor zdůvodňuje takto:

"Ming-men je vlastně čchi pohybující se mezi dvěma ledvinami; není to ani voda, ani oheň. Je osou všeho tvoření a přeměňování (v těle) a kořenem jin a jangu, čili je prenatálním prvopočátkem, z něhož se následně rodí i orgány cang a fu. Kdyby přináležeí k vodě, ohni, orgánům cang anebo orgánům fu, pak by to určitě byl rozpoznatelný útvar, a proto by vně musel mít svou dráhu i pozorovatelný pulz, a také v knihách Ling-šu a Su-wen by o něm musela být zmínka.“

Funkce ming-menu

V otázce umístění brány života a názorů na její existenci či neexistenci jakožto hmotného útvaru jsou tedy jisté odlišnosti, v každém případě však můžeme konstatovat její těsnou spojitost s ledvinami. Ještě více to platí v otázce funkcí ming-menu; i zde existuje více názorových směrů, ale jejich rozdíly jsou dány více méně jenom tím, na kterou z funkcí se klade největší důraz. Ve všech případech však činnost ming-menu přímo souvisí s prvopočáteční čchi, jüan-čchi, základní životní silou.

1. Ming-men je střediskem púvodní čchi

V již uvedené citaci z Knihy složitých otázek se píše, že ming-men je "sídlem duševní a esenciální čchi, a místem, kde se sbíhá pravá čchi". Plní tedy funkci jakési baterie, zdroje, z něhož ustavičně proudí do těla prenatální čchi a znovu se do něho navrací doplněná postnatální čchi. O její nepostradatelnosti se ve stejné knize píše:

"Všech dvanáct drah (čchi) je spojených se zdrojem životní síly. Takzvaný zdroj životní se nazývá i kořenem dvanácti drah, a je jím čchi pohybující se mezi ledvinami. Je základem pěti orgánů cang a šesti orgánů fu, kořenem dvanácti drah (čchi), branou dechu a pramenem tří zářičů; nazývá se i duchem (šen) ochraňujícím před škodlivostmi. Čchi tudíž je kořenem člověka.“

Tento text se sice výslovně nezmiňuje o ming-menu, nicméně mluví o čchi pohybující se mezi ledvinami, kterou považuje za zdroj životní síly. A jelikož místem, kde se sbíhá prvopočáteční čchi, zdrojem životní síly je právě ming-men, bylo by snad možné soudit, že přes zdánlivě jednoznačné vyjádření ani Kniha složitých otázek neztotožňuje bránu života výhradně jenom s pravou ledvinou, ale zahrnuje v ní i čchi, jež se pohybuje mezi dvěma ledvinami.

2. Ming-men souvisí s pohlavními funkcemi

Činnost pohlavních orgánů je podmíněna a dána prenatální esencí ťing, která tvoří součást prenatální čchi. Jelikož ming-men je střediskem této čchi, je jejím prostřednictvím spjat i s pohlavními orgány a ovlivňuje jejich funkce, což je vyjádřeno i v konstatování Kníhy složitých otázek, že "u mužů se v něm uschovává (pohlavní) esence, u žen je spojen s dělohou". Čchingský lékař Čchen Siou-jüan (1753-1823) se v této spojitosti dokonce domnívá, že ming-men je vnější otvor mužských a ženských pohlavních orgánů, z čehož odvozuje i jeho název brána života, tj. brána, jíž vchází a vychází život. Považuje ji za nejdůležitější a osmou vedle tzv. "sedmi bran", sedmi mist lidského těla připominajících tvarem i funkcí brány; jsou to: rty - létací brána (fej-men), chrup - vstupní brána (chu-men), hrtan - brána vdechu (si-men), žaludeční vchod - velká brána (pen-men), vyústění tenkého střeva - branka (lan-men), konečník - brána duše pcho, resp. brána odpadků (pcho-men).

"Vše, co je zváno branou, pojmenovává místo, kudy se vchází a vychází. Na počátku, ještě před zrozením těla, při spojení rodičů touto branou vychází co dává muž a vchází co přijímá žena; když se zárodek již zrodí a ustálí, pak se opět narodí přes tuto bránu.“

3. Ming-men je příbytkem vody a ohně

Toto pojímání funkce ming-menu je velice blízké chápání činnosti jin a jangu ledvin:

"Ming-men je kořenem prvopočáteční čchi a příbytkem vody a ohně. Bez něho by se jinová čchi pěti cangů nemohla rozhojňovat a jangová čchi pěti cangů by nemohla vyvěrat.“

Vodou je v této citaci míněna jin ledvin jakožto základ veškeré jin v těle, zatímco ohněm je míněn jang ledvin, jenž právě tak je základem pro jang ostatních orgánů. Ming-men jako sídlo prvopočátečního jin-jangu je tedy považován za základní zdroj jin a jangu celého organismu.

"Ohněm ming-menu se nazývá prvopočáteční čchi, vodou ming-menu se nazývá prvopočáteční esence ťing ... Voda a oheň ming-rnenu tudíž představují zdroj dvanácti orgánů. Když se o ně opírá srdce, dokáže být osvíceným vládcem; když se o ně opírají plíce, mohou regulovat a hýbat (čchi); když se o ně opírají slezina a žaludek, dokáží doplňovat bohatství zásobárny (potravy); když se o ně opírají játra a žlučník, poskytují základ pro (vznikání) úmyslů a rozhodnutí; když se o ně opírá močový měchýř, potom trojitý zářič transformuje čchi (vody); když se o ně opírají tlusté a tenké střevo, potom přepravování a odevzdávání (živin) se děje samo sebou. Ačkoliv toto všechno vypovídá o mistrnosti orgánu ledvin, ve skutečnosti jde o funkce pravé jin; není možné tomu nevěnovat pozornost.“

4. V ming-menu je pravý oheň, základ jangu těla

Na rozdíl od předcházejícího popisu tato představa nezahrnuje do rning-menu jinovou složku čchi a bere jej čistě jenom jako zdroj tzv. pravého ohně čili prvopočátečního jangu:

"Ming-men je pravým jangem lidského těla, prvopočátečním jangem z ledvin; nejde se o žádnou jinou věc."

Víme, že jang je základní poháněcí silou všech funkcí v organismu, a je tedy zřejmé, jakou důležitou roli ming-men jakožto zdroj jangové energie má.' Podílí se na chodu každého orgánu, a v konkrétních důležitějších vztazích jde o následující činnosti:

1. Oheň ming-menu Gang ledvin) souvisí s funkcí pohlavních orgánů; jeho oslabení způsobuje i pohlavní slabost, impotenci, předčasnou ejakulaci apod., přílišný oheň ming-menu naopak podněcuje zvýšenou sexuální aktivitu.
2. Podporuje jang srdce, čímž se jednak podílí na duševní činnosti přisuzované tomuto orgánu, a jednak i pomáhá srdci s řízením přepravy krve; chorobné změny v tomto vztahu vedou k celkové duševní unavenosti a k poruchám krevního oběhu.
3. Pomáhá plicím řídit dýchání, poněvadž ming-men je "branou dechu". Část čchi nabírané plícemi je nasávána ledvinami, a jejich činnost i v tomto směru závisí na dostatku pravého jangu jako hybné síly funkcí. Při jeho oslabení jsou ledviny tzv. prázdné, nemají sílu nasávat, což způsobuje např. dušnost a jiné poruchy dýchání.
4. Doplňuje jang sleziny, takže ta je s to přeměňovat a přepravovat esenci z potravy potřebnou pro vyživování organismu i pro zpětné doplňování prenatální čchi, tj. pravého jangu; oslabenost ohně ming-menu vyvolává proto poruchy trávení, zejména tzv. "průjem páté noční hlídky", tj. průjmy, které se dostavují ráno za úsvitu.
5. Podporuje oběh a metabolismus tekutin; jang ming-menu je energetickým zdrojem čchi trojitého zářiče, která se podílí na koloběhu vody v organismu i na její transformaci na "čisté" a "kalné". Oslabení ohně ming-menu v tomto vztahu způsobuje snížení tvorby moče, poruchy močení, měkké otoky, atd.

"Ming-men je prenatální oheň... Srdce, když dostává od ming-menu, pak duch má svého vládce a může například reflektovat (vnější) věci; když játra dostávají od ming- menu, (vznikají) úmysly a rozhodnutí; když žlučník dostává od ming-menu, je v něm rozhodnost; když žaludek dostává od ming-menu, přijímá a uskladňuje; když slezina dostává od ming-menu, přeměňuje a přepravuje; když plíce dostávají od ming-menu, potom regulují (čchi); když tlusté střevo dostává od ming-menu, potom přepravuje; když tenké střevo dostává od ming-menu, rozesílá přeměněné; když ledviny dostávají od ming-menu, dávají sílu; když trojitý zářič dostává od ming-menu, udržuje vodní dráhy průchodnými; když močový měchýř dostává od ming-menu, přijímá a uskladňuje (vodu). Nic by nemohlo být zateplováno ani vyživováno bez podpory ohně ming-menu.“

Z výše uvedených popisů vidíme, že se nedá uplně jednoznačně říci, co vlastně ming-men, brána života, je. V dějinách se o něm vedly spory hlavně ve dvou bodech - jestli je orgánem "majícím tvar", anebo orgánem .nemajícím tvar", a jestli řídí jenom oheň (jang), anebo i vodu (jin). Z mnoha důvodů se však zdá pravděpodobnější, že pod názvem ming-men se ukrývá energetické centrum umístěné mezi ledvinami. Nepřímo to potvrzuje i jeden zajímavý objev z poslední doby. V časopise Zhonghua qigong (Čung-chua čchi-kung, Čínský čchi-kung) č. 3 z roku 1992 vyšel článek upozorňující na to, že přednedávnem byl v Číně objeven a knižně vydán starý rukopis, jenž údajně představuje dvě tisíciletí ztracený text tzv. Vnější knihy Žlutého císaře, Chuang-ti waj-ťing, tvořící spolu s Vnitřní knihou, Nej-ťingem, základní kánon čínské medicíny. Ačkoliv tento předpoklad není zatím možné potvrdit, podle autora článku se pravděpodobně jedná o text odrážející poznatky taoistických vnitřních umění z doby před dynastií Čchin (3.stol.př.n.l.). Jako ukázku z něho uvádí kapitoly pojednávající o ming-menu; nacházejí se v nich pasáže, jež se shodou okolností týkají výše zmiňovaných otázek formy a umístění brány života. Jednoznačně potvrzují představu, že ming-men není konkrétní organický útvar, nýbrž že jde o středisko prvopočáteční čchi, které je umístěno mezi ledvinami a které dodává do všech orgánů energii:

"Ming-men je oheň, nemá tvar, nýbrž je (tvořen) čchi; nachází se mezi ledvinami."

"Mistr Šao řekl: Ve všech dvanácti drahách je přítomen oheň; proč se rodí s podporou ming-menu?

Čchi Po odvětil: Všechen oheň dvanácti drah je postnatální oheň. Postnatální oheň by se bez prenatálniho ohně nemohl transformovat; oheň v dvanácti drahách dostává prenatální oheň ming-menu, díky čemuž se bez ustání znovu vytváří, a až pak může iniciovat ustavičné proměny a pohyby (v těle). Proto všech dvanáct drah vzhlíží k ming-menu jako k opoře a ke kořenu.“

Tento text odpovídá i na otázku - a to kladně -, jestli ono "malé srdce" z věty nacházející se v Nej-ťingu skutečně označuje ming-men, a zda tudíž existuje o něm zmínka už i v tomto základním a nejstarším kánonu čínské medicíny:

"Mistr Šao řekl: Ming-men má mimořádně závažný vztah k životu i smrti člověka, proč je tedy vynechán z Vnitřní knihy?

Čchi Po odvětil: Není tomu tak, že by byl vynechán. Takzvaný vládce z věty 'Když vládce není osvícený, potom dvanáctero orgánů se dostává do nebezpečí' právě odkazuje na ming-men. Dále i 'malé srdce' z věty 'Při sedmém obratli se nachází malé srdce' také odkazuje na ming-men. Lidé to však obvykle vůbec nechápou.“

V textu dále nacházíme i pasáž, týkající se oné sporné otázky, zda v ming-menu je jenom "oheň" (jang), anebo i "voda" (jin), a zda jsou to jang a jin původem z ledvin:

"Mistr Šao se zeptal: Voda a oheň nevycházejí z ledvin?
Čchi Po odvětil: Voda a oheň ming-menu nepatří sice úplně k ledvinám, ale ani nejsou od nich úplně odděleny. Voda i oheň každé dráhy přináležejí k postnatálu, jedině voda a oheň v ledvinách patří k prenatálu. Postnatální oheň se snadno vzněcuje, zatímco prenatální oheň je náchylný k oslabování; proto jestliže je oheň ming-menu slabý, je třeba doplňovat oheň, avšak při doplňování ohně je nutno doplňovat ledviny, a kromě toho je nutno současně doplňovat vodu i oheň, aby oheň ming-menu byl právě jenom silný, ale zase ne příliš silný. Když je oheň přílišný, voda je příliš oslabována. Slabá voda pak nedokáže podporovat oheň, oheň proto nemá být čím ovládán a plápolá ve všech dvanácti drahách.“